Nejen o tom bude následujících 30 minut. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijala a k protějšímu mikrofonu usedla ředitelka Odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra České republiky Jitka Gjuričová. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den.

Dovolte, abych vás v úvodu citoval. V listopadu 2001 jste doslova řekla: "Pro nás je prostituce něco, a teď to řeknu promiňte s takovou velkou nadsázkou, něco podobného jako sáňkování." Proč jste se rozhodla zajít ve své nadsázce tak daleko?

Protože sáňkování je v České republice dovoleno a není zakázáno, je to prostě ...

Navíc je oblíbeno, tzn. že je i prostituce oblíbená?

Ano, prostituce je zřejmě velmi oblíbená, protože jinak by tak ohromně neprosperovala, a zejména v některých oblastech České republiky, dokonce bych řekla, že to je jeden z velmi vynikajících tržně ekonomických byznysů.

Když jste použila nadsázku o sáňkování, sáňkování se vztahuje především k dětem. Nepopírá nadsázka to, že v České republice je záležitost prostituce především záležitostí žen, nikoliv dětí, nebo tím chcete naznačit, že dětská prostituce je tak vysoká?

Ne, prostituci dětí u nás v České republice opravdu nedokumentujeme, ačkoliv se tomu velmi věnujeme, protože jestli si vzpomeneme zpátky řekněme dva roky, tak před dvěma lety začala běžet taková veliká kauza Evropou a nejen Evropou, dokonce i ve Spojených státech amerických, že se hovořilo o tom, že Česká republika je doslova rájem pro pedofily, že komerční sexuální zneužívání dětí je tady na běžném pořádku, a že jsou děti k prostituci nabízeny. Dokonce jsme se dočetli v některých článcích, zejména v Německu, kdy bylo psáno, že například v Chebu podle toho jaké barvy plyšové hračky vyvěšeny, jsou vystaveny za oknem, tak se nabízí kojenci, děvčátka nebo chlapci. My jsme se tomu velmi věnovali, věnovala se tomu Policie České republiky a stále věnuje a musím říct, že se nám vůbec nepodařilo potvrdit tuto informaci, že by děti k prostituci byly v České republice nabízeny.

Nicméně i Evropská komise ve svém pravidelného hodnotícím posudku loni zmiňovala dětskou prostituci jako problém v České republice.

Já musím říct teď zase jednu nadsázku, a totiž, že si myslím, že to byla velká blamáž evropské komise, že to bylo něco, co jsme si absolutně nezasloužili a co byl skutečný nesmysl.

Tím, že jste dětskou prostituci neodhalili, přeci automaticky neznamená, že neexistuje.

Ne, my jsme se jí opravdu velmi snažili odhalovat a nejen policejními silami ...

Jakými metodami?

Například já jsem sama dopisem oslovila nejrůznější pracoviště, včetně nevládních organizací, které se v tom příhraničním regionu zabývají dětmi, které mají nějaké problémy, tzn. psychiatry, psychology, sociální pracovníky, nevládní organizace, které působí například mezi drogově závislými, což je mimořádně náchylná skupina například i k páchání prostituce, aby získali finanční prostředky, a nikde se nám nepotvrdilo, že by prostituce dětí v pohraničí byla a dokonce jsme udělali analýzu všech článků, které v České republice a v zahraničí vyšly a těch článků bylo za rok asi 135 a tam jsme zjistili, že jediný, kdo hovoří pozitivně o prostituci dětí je jedna německá nevládní organizace Karo, která se skládá ze dvou žen, dvou německých občanek, které působí v Chebu. A jinak nikdo jiný pozitivně o prostituce dětí v České republice nehovořil.

Spojili jste se i s touto organizací?

Samozřejmě. My jsme se s nimi spojili opakovaně, dokonce asi před třemi nebo čtyřmi lety tato nevládní organizace dostala z grantového systému, který spravuje ministerstvo vnitra, finanční prostředky na svojí činnost, ale my jsme prostě dospěli k názoru, že ta nevládní organizace končí s finančními prostředky na svojí činnosti, které má z německé strany a z Evropské unie, a že se teď potřebuje ucházet o další finanční prostředky, že to je velmi pragmatické konání. Takže já nemohu říci nic jiného, než že ty ženy prostě lhaly, proto aby mohly dostat peníze na svojí práci.

A podle vás tato jedna velká lež způsobila tolik humbuku i kritiku Evropské komise?

Ano, to je právě zase velmi zajímavé, protože když já jsem celou tu věc analyzovala, věnovala jsem se tomu osobně velmi podrobně a opravdu osobně, tak jsme dospěli k závěru, že tato nevládní organizace je velmi napojena na německé ženské hnutí, a to německé ženské hnutí skutečně má obhajobu práv žen a prosazování práv žen jako jednu z hlavních aktiv, které má a tomu německému ženskému hnutí se do jisté míry tato jakoby virtuální kauza prostituce dětí v příhraničních oblastech hodila z několika důvodů. Jednak se jim hodila proto, že Evropská unie vypsala obrovský grant, asi 6,75 milionů euro, na pomoc právě osobám v prostituci, včetně komerčního sexuálního zneužívání dětí, čili bylo možné se obracet na Evropskou unii o granty poměrně velmi slušné, ale také se jedná o určitou snahu, aby němečtí muži tolik nevyužívali služeb prostitutek. My jsme totiž dokonce z mnoha stran zjistili, že každý třetí německý muž využívá služeb prostitutek.

Jak byste ale vyvrátila skeptikovu tezi, že na dětskou prostituci nemusejí přijít ani nevládní organizace, které vy jste oslovili v souvislosti s dětskou prostitucí v České republice?

Jestliže na ní nikdo nepřijde, pak se v žádném případě nemůže jednat o masový jev. To znamená ....

Ale není možné říci, že neexistuje.

Ne, to my ale také neříkáme. My říkáme, že jsme nepotvrdili častý výskyt prostituce dětí, už se vůbec nejedná o masový jev, dokonce ty počty, které byly udávány jsou doslova nesmyslné, ony například ty ženy udávaly, že 6 tisíc dětí se prostituuje v Chebu a přitom v Chebu žije 2500 dětí od 0 do 18 let, tzn. že to je prakticky neproveditelné. Čili my říkáme, že je možné, že individuálně k prostituci dětí dochází a já si dokonce myslím, že v souvislosti s drogami to je možné, například jsem přesvědčená o tom, že homosexuální prostituce mladých chlapců pod 18 let je jev, který se vyskytuje. Vždyť nakonec když bychom šli tady pár metrů od vaší rozhlasové stanice, tak na Hlavním nádraží ty kluky určitě uvidíme, tak v ojedinělých případech ano, ale v žádném případě se nejedná o takový jev, že by o tom musela hovořit Evropská komise.

V každém případě na příměru sáňkování a prostituce trváte?

Tak byla to nadsázka, já jsem to tehdy uvedla, ale do jisté míry ano.

Začněme definicí: Prostituce je sociálně patologický jev, na který se váže řada sociálních, zdravotních a bezpečnostních rizik. Která konkrétní rizika byste z obecné definice, kterou jsem právě citoval, zmínila především?

Tak nejhlavnější riziko je samozřejmě zdravotní, je tady nebezpečí šíření pohlavních onemocnění a HIV, AIDS. To je jedno z největších rizik, ale pak je tu další riziko, a to je to riziko kriminální, o kterém se zmiňujeme prostě proto, že na prostituci se váže řada trestných činů. To znamená, že na jednu stranu jsou samy prostitutky velmi často obětí násilí, obětí nejrůznějšího vydírání a na druhou stranu jsou také obětmi zákazníci prostitutek a nejen to, ale obětmi jsou často i ti, kteří se jakoby zabývají tím servisem, tzn. na jednu stranu to jsou i ti kuplíři, kterým to můžeme do určité míry přát, ale i provozovatelé veřejných domů, kteří se někdy snaží podnikat relativně slušně.

Český statistický úřad vypracoval letos v březnu na doporučení Evropské komise vůbec první studii, která se zabývá výnosy prostituce v České republice. Statistika konstatuje: V Česku se živí prostitucí 6300 žen. Každá z nich si za den vydělá 2500 korun Zahraniční a tuzemští zákazníci zaplatili v roce 2000 za sexuální služby bezmála 6 miliard korun. Překvapila vás statistika Českého statického úřadu?

Ne, nepřekvapila. My jsme se totiž také snažili dobrat k nějakým údajům i když ...

Máte podobná čísla nebo se liší?

My jsme se dokonce lišili ve směru nahoru v tom výpočtu.

Jaký výpočet jste odhadovali?

To znamená, že my jsme odhadovali vyšší počet než 6,5 miliardy korun.

Jaký byl váš výpočet?

Já už si to teď nevzpomenu, ale myslím si, že jsme počítali něco kolem 9 miliard, protože například v těch veřejných domech se vydělávají obrovské sumy, tam jsou obrovské finanční prostředky. Jen pro zajímavost, já jsem byla přítomna jedné policejní akci v jednom veřejném domě, v okamžiku, kdy jsme tam byli, v deset hodin večer, tam bylo 26 zákazníků a 24 prostitutek, bylo tam tolik pokojů, a od desíti do půl jedné policie vrátila 43 aut, přičemž v těch autech nebylo vždy po jednom muži. Představte si to kolik mužů tam bylo a přitom sumy v takovýchto vznešených veřejných domech se platí obrovské.

Jak byste vyvrátila tezi, že zákon o prostituci chce stát, respektive státní úředníci přijmout jen proto, aby bylo více peněz do státní pokladny, tzn. aby výnosy ze šedé prostituce byly legalizovány a stát je zdanil?

No já musím říci, že pro mě jako pro tvůrce toho připravovaného zákona jsou ty finanční zisky, nestojí na tom prvním místě. Pro mě na prvním místě jsou ta zdravotní rizika, jsou to kriminální rizika, je to ohrožování mravní výchovy a veřejného pořádku.

O legalizaci prostituce se v Česku opět začalo mluvit poté, co pražský biskup Václav Malý v rozhovoru pro BBC uvedl, že by se i církev měla začít zabývat problematikou prostituce.

Václav MALÝ, pražský biskup /zvukový záznam/: Podle mého názoru ani církev nechce, abychom se tímto problémem zabývali. Musíme vidět tento problém, musíme se jím začít zabývat, nesmíme o něm jen moralizovat, ale musíme jej začít řešit.

Zněla slova biskupa Václava Malého v rozhovoru pro BBC. Mluvčí České biskupské konference Daniel Herman řekl BBC, že církev musí uznat, že prostituce je problém, že si možná musí vybrat menší ze dvou zel. Podle Daniela Hermana to neznamená, že by se oslabovala víra v bibli, ale spíše to, že dnes jsou jiné problémy než před třemi sty lety. Čeští biskupové otevřeně hovoří o problému legalizace prostituce. Podle výzkumů veřejného mínění podporuje legalizaci prostituce 70 % obyvatel České republiky. Znamená to podle vás, že se otevírají v současnosti dveře pro přijetí zákona o prostituci v českém parlamentu?

Já si myslím, že veřejné mínění je velmi otevřené tomu, aby se s prostitucí začalo něco dělat, aby se prostituce jaksi legalizovala nebo lépe řečeno se jí stanovily pravidla, podmínky pro její provozování. Tato vůle se projevuje samozřejmě mnohem masivněji v místech, kde prostituce je součástí života obcí, to je hrozné když si uvědomíme, že jsou obce, městečka, vesnice, kde ta prostituce patří k tomu dennodennímu životu. Samozřejmě, že ...

Města a vesničky, že vám vstupují do řeči, problém chtěly řešit a mají šanci jej řešit pouze na rovině vyhlášky, nikoliv zákona, od toho je zde vláda, potažmo Poslanecká sněmovna a Senát. Problém prostituce začal stát koncepčně řešit v roce 1999. V dubnu 1999 schválila česká vláda materiál složitě nazvaný "Rozbor problémů souvisejících s prostitucí a vymezení podmínek jejich systémového řešení". Koncem dubna téhož roku předložil ministr vnitra vládě návrh věcného zákona o prostituci, při závěrečném projednávání v legislativní radě vlády však expert na mezinárodní právo zákon kritizoval a dokument nebyl doporučen k předložení vládě, od té doby nic.

Ano, ale dokonce já musím říct, že ještě předtím byl jeden materiál zpracován v roce 97 a dokonce první materiál na ministerstvu vnitra, který se prostituce týkal jsem já zpracovávala v roce 93, čili těch materiálů už byla celá řada a my ...

Ale nikdy nevyústily, že vstupuji do vaší řeči, do formy zákona.

Ano, protože tady my jsme skutečně v jakési legislativní pasti, a to je objektivně pravda. Ten expert na mezinárodní právo, který tehdy řekl, že ten předložený věcný záměr zákona je v rozporu s mezinárodním právem to řekl prostě proto, že Československá republika v roce 1957 přistoupila k jedné mezinárodní úmluvě, která byla přijata v roce 1951, a ta mezinárodní úmluva se mimo jiné týkala kořistění prostituce z jiných osob, a zavazovala všechny signatářské státy k tomu, že nesmí žádným způsobem ten stát regulovat prostituci nebo jí dávat jakousi legální podobu a my okamžikem, kdybychom přijali takový zákon, tak se dostáváme do rozporu s touto mezinárodní úmluvou, čili to je skutečně problém. Takže my jsme doporučovali vládě, aby vláda odstoupila od této úmluvy a dokonce ministerstvo zahraničních věcí dělalo v této souvislosti velkou analýzu, kterou dělalo u států, které jsou též signatářskými zeměmi této úmluvy a zjistilo se, že žádný z těchto států se nerozhoduje a neuvažuje o tom, že by od té úmluvy ustupoval.

To znamená, je nepravděpodobná varianta, že by Česká republika ustoupila od úmluvy z roku 51, a že by jí vypověděla?

Já si myslím, že to je politické rozhodnutí. Ono to možné je, dokonce jeden z článků té úmluvy hovoří o možnosti vypovědět tuto úmluvu, čili ono to možné je, ono se jen takové, takové kroky se jen v tom mezinárodním právu nedělají, čili je to politické rozhodnutí.

Některé státy ovšem k úmluvě ani nepřistoupily, jestli se nemýlím je to Rakousko, Německo, Nizozemí.

Ano, celá řada evropských států, dokonce kdybychom řekli, které státy, charakterizovaly státy, které k ní přistoupily, tak to byly bývalé socialistické státy nebo ty, které patřily k socialistickému bloku a pak to byly rozvojové státy, a pak to byly státy, které mají velmi katolickou, kde je velmi silná katolická církev, takže například Itálie a Francie ano.

Zmiňoval jsem, že od roku 99, kdy byl vypracován věcný záměr zákona o prostituci, se s ním dále již nehnulo. Je zde legislativní past, o níž hovoříte, tedy buď vypovězení úmluvy nebo změna formulace zákona o prostituci, aby vyhovoval té úmluvě, rozumím-li tomu správně?

Ne, ono se totiž od té doby ještě něco stalo, a to je pro nás velmi významné. Koncem roku 2000 byla v Palermu podepsána mezinárodní konvence proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a tato velmi významná mezinárodní konvence má dva doprovodné protokoly a jeden z nich se týká prevence, postihování a trestání pachatelů obchodování s lidmi, zejména s ženami a dětmi. A tyto doprovodné protokoly mají řadu opatření, kterým zase zavazují signatářské státy k tomu, aby určitým způsobem konaly, aby zmenšily pravděpodobnost obchodování s lidmi.

Nebudou ale v rozporu s úmluvou z roku 1951?

To tak ale bývá, že ty úmluvy se přežívají, že vždycky bývají přijaté nové úmluvy a ty jakoby nahrazují ty úmluvy předcházející, protože prostě po 50 letech tady došlo k nějaké změně, takže já si myslím, že zase záleží na politickém rozhodnutí a na výkladu, ale také na situaci, kterou my tady v České republice máme, protože ta situace je taková, že nás nutí k tomu, abychom skutečně ten zákon, který se bude týkat regulace prostituce přijali, takže záleží na politickém rozhodnutí zřejmě už budoucí vlády, jestli ona bude ochotná do toho jít.

V každém případě se od roku 1999 nic nestalo v tom, že by věcný záměr zákona z roku 99 byl prohlouben a zpracován do paragrafového znění.

Ne, ono se zase stalo trošku, protože mezitím zároveň dělalo to ministerstvo zahraničních věcí tu analýzu přístupů k té mezinárodní úmluvě, to byla práce, kterou dělalo asi půl roku, pak jsem my jednou dostali ten zákon znovu jakoby oprášit, protože bylo přijato 12 nových zákonů nebo novelizováno, takže my jsme museli zase znovu s tím zákonem pracovat, ale když jsme ten zákon naposledy předložili ministru vnitra, tak to bylo na podzim tohoto roku, tak už na to, aby náš ministr vnitra s tím šel do vlády, do legislativní rady vlády, do vlády a do parlamentu už bylo pozdě, už by ten zákon nestačil být projednán.

Mluvíte o věcném záměru, nikoliv o paragrafovaném znění. Já hovořil o paragrafovaném znění, to nikdy přijato nebylo. Podle vás je velmi reálné, že příští politická reprezentace bude prostituci cítit jako zásadní problém České republiky, za nějž je Česká republika kritizována mezinárodními ...

Ono se stalo zase něco, protože vznikly kraje a kraje mají právo podávat ...

Legislativní iniciativu.

Legislativní iniciativu a zejména ty kraje, kterých se ten problém prostituce týká jsou v tomto směru velmi aktivní a je také aktivní celá řada poslanců a senátorů, přičemž je zajímavé, že se jedná o senátory a poslance průřezově všemi různými politickými stranami, čili já si myslím, že ta politická vůle by tady být mohla.

A dovedla byste se vsadit, že bude přijat zákon o prostituci?

Já se vsázet nebudu, já jsem státní úředník a mým úkolem je takový zákon zpracovat a samozřejmě já se vrátím zase komínem, protože já vím, že ten problém tady je a já s ním budu pořád do jisté míry trošku "otravovat", protože si myslím, že ten problém řešen být musí.

Pohled do Evropy: Prostituce je částečně legalizována v Nizozemí, Francii, Německu. K jaké zemi podle vás bude mít Česká republika, nebo by měla mít nejblíže podle vašich představ co se řešení prostituce týče?

My když jsme připravovali ten věcný záměr zákona o prostituci, tak jsme se velmi inspirovali zákonem, který je v Dolním Rakousku, který funguje a pro zajímavost ten zákon je velmi podobný našemu prostitučnímu reglementu, který v České republice byl uplatňován před koncem předminulého století, už teď, pořád tam jsou podobné výrazy. Shodou okolností v době, kdy ten náš zákon jako byl uložen, tak byl přijatý v Německu a předtím v Holandsku a ty zákony jsou velmi podobné tomu našeho věcnému záměru zákona o prostituci, čili já si myslím, že pokud my se skutečně dostaneme k tomu, že budeme moci tuto práci dovést do konce, tak si budeme velmi podobní s těmi státy okolo nás.

V Německu ovšem omezuje problém obchodování se ženami a prostituci lepší spolupráce policie s nevládními organizacemi. Není v České republice především tady prostor pro zlepšení?

Ten prostor tady je, ale ta spolupráce už je mnohem lepší než jak tomu dříve bývávalo. My dokonce v současné době pracujeme na velmi zajímavém projektu OSN, který navazuje na tu mezinárodní úmluvu proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, ta se týká problematiky obchodování se ženami a tam je ta spolupráce s nevládními organizacemi naprosto nezbytná a ta spolupráce se velmi rozjíždí a je velmi dobrá, zejména z některými.

Ovšem co jí brání, je například nedostatek peněz. Ředitelka nevládní organizace LaStrada Iveta Bartůňková loni v listopadu doslova řekla: "Kromě nedostatku financí v neziskových organizacích postrádáme například absenci legislativy, která by zaručovala práva a podporu obětem obchodování se ženami." To znamená, že nedostatek peněz je jedním z problémů.

Nevládní organizace vždycky říkají, že mají málo peněz, ale ...

Tím chcete říct, že jich mají dost na české poměry?

No, já si myslím, že ta nevládní organizace když dobře funguje, tak vidí pořád možnost jak svojí práci rozšiřovat a na to potřebuje stále víc a víc peněz, ale my jsme dokonce i na tento problém připraveni. My jsme přesvědčeni, že jakmile vytvoříme ten model spolupráce pomoci obětem-svědkům v trestním řízení proti pachatelům obchodování se ženami, tak že zajistíme i finanční prostředky pro ty nevládní organizace.

Je nutné mít zákon o prostituci, aby byla zaručena práva a podpora obětem obchodování se ženami?

Ne, to nepotřebujeme, to my stejně uděláme.

Jiným zákonem nebo jak?

Ne, to nebude zákonem, to je mechanismus a zároveň to co mi teď děláme, v současné době probíhá analýza právních norem, které se tím problémem obchodování se ženami a zajišťování pomoci obětem-svědkům v trestním řízení zabývá, určitě budou navrženy novely těch zákonů, kterých se to týká, aby tento mechanismus byl schopný života, aby mohl fungovat co nejdříve, to není velký problém.

Můžete velmi stručně popsat laikovi, který v problematice není zběhlý, jaké existují mechanismy, které by zaručovaly práva obětí obchodování se ženami?

Například ženy, které jsou zadrženy v souvislosti s obchodováním se ženami, zejména s cílem komerčního sexuálního zneužívání, jestliže se rozhodnou svědčit u soudů proti těm pachatelům, tak by měly mít právo zůstat na území České republiky i když jsou to cizinky, a to legálně. Měly by mít právo na sociální a zdravotní zabezpečení, měly by mít právo na právní, sociální, zdravotní pomoc a měly by mít do jisté míry po skončení toho trestního řízení jisté právo na satisfakci v tom, že my mohly třeba i zůstat v České republice.

V materiálu ministerstva vnitra o prostituci z roku 2000 se píše: "Velkou neznámou zůstává tzv. bytová prostituce, která skrývá nejrůznější deviantní formy sexuálních služeb, ohrožování mravní výchovy mládeže a další trestnou činnost." Může zákon o prostituci potlačit problém bytové prostituce?

Může určitě vytvořit lepší kontrolní mechanismy.

Jaké?

To znamená, že ta policie bude mít víc práv, rozumíte. My jsme teď v situaci, kdy ta policie v podstatě příliš práv na postihování prostituce nemá, nemá žádná, protože ten dotyčný, kdo provozuje prostituce se nedopouští žádné nelegální činnosti. Jakmile té prostituce budou stanovena ...

Jak se jí bude nedopouštět v bytě, ve svém vlastním bytě?

To je otázka samozřejmě vyšetřování, policejní práce atd., už je to těžší, ale přeci jen jakmile bude prostituce provozována nezákonným způsobem už má policie práva s tím zacházet.

Další téma: Domácí násilí. Opět začneme statistikou: Agentura STEM v roce 2001 vyzkoumala, že 13 % žen v České republice se stalo obětí domácího násilí. Je to v porovnání s Evropou velké číslo?

Já si myslím, že ne, že to není velké číslo, že není větší než jinde v Evropě, ale hlavní je, že Evropa se potýká ještě s jinými formami domácího násilí než jen naše Česká republika.

Když budu citovat deník Právo ze 13. července 2001, doslova se v něm píše: "Každý šestý muž v České republice se ve chvíli, kdy za sebou zabouchne dveře bytu mění v bestii, týráním dohání k šílenství svou partnerku a zanechává stopy na psychice dětí." Tudíž novinový titulek a novinářské zpracování není tak varující, že by Česká republika byla zemí, v níž se doma muži v bestie?

No, překvapuje mě, že to bylo v Právu, já bych to spíš tipovala na nějaký jiný deník nebo týdeník, spíš deník. To je určitě hrozná ... Nadsázka je slabé slovo.

Je podle vás nutné z výzkumu, který zpracovala společnost STEM pro Bílý kruh bezpečí vyvodit nějaké závěry, například přijetí právních norem, které by do jisté míry potlačovaly domácí násilí?

Já si osobně myslím, že my budeme muset přijmout právní normu, tak jako je tomu v okolních státech.

Proč?

Já vám řeknu jaký je hlavní problém obětí domácího násilí. Ten problém je v tom, že ty ženy, hovoříme častěji o ženách než o mužích, i když často i muži bývají obětmi domácího násilí, ty ženy nemívají jinou šanci než, že utečou s dětmi z domova, hledají nějaké azylové náhradní ubytování a v tom azylovém náhradním ubytování žijí třeba několik let. Zatímco ten agresor bydlí klidně dál v bytě, který byl jejich společný, dokonce si tam najde novou partnerku, založí novou rodinu a žije si tam dál a ta žena ztrácí dokonce oprávnění k tomu bytu, protože se v něm nezdržuje. A to je velký problém, protože z té ženy, která byla skutečně týrána, byla bita, tak se z ní stane sociální případ a ty zahraniční přístupy, které jsou teď v Německu, ve Finsku, ve Švédsku, v Holandsku, v Rakousku jako v evropských státech směřují k tomu, aby ten sociální případ se stal z toho agresora, tzn. že jakmile ta žena nahlásí ...

Nebo agresorky.

Nebo agresorky, ano, protože asi jedna desetina, se říká, že je mužů, kteří jsou týráni jiným způsobem, ženy umějí týrat také velmi razantně.

Jak týrají ženy?

Přinejmenším, jednak také dovedou být agresivní fyzicky, ale ony umějí týrat psychicky ty muže.

Hodně mluví, že?

Třeba hodně mluví, ale dovedou vyčítat, dělat scény atd., ale to všichni víme, není to příliš humorné. Takže v těch státech se přijímají právní úpravy, které okamžikem, kdy ta žena nahlásí nebo ten dotyčný nahlásí, že se stal obětí domácího násilí nebo násilí v domácím prostředí, jak to nazývají například v Německu, tak ten agresor má zakázán přístup do místa bydliště, má zakázáno kontaktovat, on se dokonce třeba nesmí pohybovat ulicemi kudy chodí například ta žena do práce a tím se zlikviduje, ten problém se okamžitě zastaví, jakmile on poruší toto nařízení, tak pak může být vzat do vazby, a to řešení nastává okamžitě. Zatímco u nás ty problémy, to trestní řízení, to trestní stíhání toho pachatele domácího násilí se táhne řadu měsíců i let, čili vlastně je bezzubé, protože ta oběť trpí pořád dál.

Říká Jitka Gjuričová, ředitelka Odboru prevence kriminality Ministerstva vnitra České republiky. Děkuji za váš čas, který jste věnovala rozhlasové stanici BBC a někdy příště na shledanou.