Pavel Dostál, ministr kultury ČR
Úterý 14. května 2002

Poslechněte si rozhovor v MP3

Přepis rozhovoru

Citace rozhovoru v médiích


Když Pavel Dostál v srpnu 1998 usedal do křesla ministra kultury, hovořil o penězích, které by měl stát ze svého rozpočtu vydávat na kulturu. 19. srpna 1998 Pavel Dostál před členy Poslanecké sněmovny doslova slíbil:

Pavel DOSTÁL /zvukový záznam/: Já se domnívám, že pokud budeme vládnout čtyři roky, tak než vstoupíme do Evropské unie, že náš státní rozpočet v kapitole kultury se bude rovnat jedno procento státního rozpočtu, kterak je zvykem v Evropské unii.

Slib ministra kultury Pavla Dostála pronesený 19. srpna 1998. A skutečnost? Podíl výdajů na kulturu ze státního rozpočtu dosahuje v České republice v roce 2002 jen 0,6 %. Nejen o nenaplněných slibech Pavla Dostála bude následujících 30 minut. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl ministr kultury České republiky Pavel Dostál, vítejte v BBC, dobrý den.

Dobrý podvečer.

Existuje nějaké rozhodnutí či krok, za který se jako ministr, který čtyři roky spravoval resort kultury, stydíte?

O mém studu? Samozřejmě, že se člověk stydí za jakékoliv špatné rozhodnutí, které učiní, a buď se stydí veřejně, nebo se stydí soukromně, ale určitě se stydí, pokud neztratil soudnost.

Vy se stydíte veřejně nebo soukromně a za co, stydíte-li se?

Podívejte se, jako státní úředník uděláte těch chyb strašlivě moc, chybu děláte dnes a denně, a tak se samozřejmě dnes a denně můžete nebo nemůžete stydět. Nenavlékejte mě tady na prkno, abych teď si honem vzpomínal, zač jsem se naposledy styděl, například dneska jsem se ještě nestyděl, ale to neznamená, že se nebudu ještě stydět.

To byl výjimečný den?

Nebyl to tak výjimečný den, ale můj pracovní den končí tak o půl jedné, o půlnoci, takže ono se může cokoliv přihodit, třeba se budu stydět za tento rozhovor, nevíte, pane Moravče. Je to Moravče, včera jsem měl potíže s těmito jmény, říkám to správně?

Je to správně, správně skloňujete. V případě, že vám nebude po volbách dopřáno setrvat ve funkci ministra kultury, kvůli čemu se vám bude s těžkým srdcem resort kultury opouštět?

Já nevím, z čeho usuzujete, že ho budu opouštět s těžkým srdcem, vlastně předjímáte mojí odpověď. Ale bude, máte pravdu, bude, protože samozřejmě jsem spoustu věcí nedokončil, spoustu věcí jsem dokonce ani nemohl začít, a to znamená, že odcházím, jsem člověk, který píše do rozepsaného scénáře. Víte, já vás nechci zdržovat, ale nevěřte ministrům, kteří vám za tři týdny, za rok, nebo za rok a půl říkají, že to ministerstvo zvládli, nikoliv, to ministerstvo zvládáte opravdu tak 2,5, 3 roky, než opravdu pochopíte ty mechanismy, ty houbičky, které tam rostou, ta denní spiknutí, která jsou proti vám, ty namydlené schody, kteří ty státní úředníci dělají, než všechno toto zvládnete, tak uplyne spousta času, než porozumíte tomu ministerstvu.

Hovoříte o namydlených schodech, o drobných spiknutích, nevypovídá to ovšem o tom, že ministr nezvládá svůj úřad, když mu někdo v něm mydlí schody, dělá proti němu spiknutí?

Ale já říkám, pane Moravče, takové ... Promiňte, že používám metafor, ale spiknutí třeba nejsou spiknutí proti ministrovi, ale jsou to taková spiknutí, že já jsem pochopil v té své práci jedno, že mnohý státní úředník vynaloží více energie na to, aby vám vysvětlil, proč věc nejde, než aby s daleko menší spotřebou energie tu věc vykonal, a to já metaforicky nazývám takové spiknutí, že prostě strašně moc času strávíte tím, že honíte chyby svých úředníků.

Kolik takových úředníků máte na ministerstvu kultury?

Ale vždycky v nějakém oboru se nějaký najde, víte, o u mě je to neštěstí, kdybyste se mě zeptal, v čem je největší výhoda toho, že jsem ministr kultury, tak vám odpovím, že jsem z hnízda kulturně-uměleckého. A kdybyste se mě zeptal, v čem je největší nevýhoda, tak vám řeknu, že jsem z hnízda. To vám říkám, protože spousta lidí se ke mně dostane, spousta lidí se ke mně dotelefonuje a já se o spoustě věcí dozvím, a to se dříve nekonalo, takže já vím o práci svých úředníků mnoho a mnoho, takže pak musím tyto věci také řešit.

Jak byste mi odpověděl na otázku, zda patříte mezi příznivce velké koalice? Protože v Poslanecké sněmovně se to o vás říká, že chcete svojí práci dodělat stůj co stůj, tzn., že byste i pod premiérováním Václava Klause rád usedl.

Myslím, že teď jste řekl neúplnou informaci. Já jsem neřekl, že svojí práci chci dodělat stůj co stůj, já bych ke své práci musel mít asi optimální podmínky, tzn., že bych musel mít podmínky, abych vycházel z kulturní politiky, kterou jsem vypracoval s kolektivem, která má horizont do roku 2005. Nevím, z čeho usuzujete, že jsem příznivec, nebo že se v kuloárech povídá, že jsem příznivec velké koalice.

Je to tedy pomluva?

Ne, ne, ale já vám vysvětluji svůj postoj. Já jsem nikdy o tom ještě s nikým nemluvil. Kdybyste se mě zeptal, jak si myslím, že bude po volbách, tak vám ...

Ptám se tedy.

Tak vám řeknu, že vše je možné a nikoliv proto, že bych byl pragmatik, já věřím tomu, nebo jsem přesvědčen o tom, že by se nám s Koalicí lépe plnila větší část programu, ale zase na straně druhé může nastat okamžik, nebo může nastat situace, že Koalice bude mít natolik malý výsledek, že s ní nikdo nepostaví vládu, tedy ani ODS, ani ČSSD, a pokud pak se bude stavět vláda, tak by se asi stavěla, a teď samozřejmě spekuluji, stavěla jako velká koalice. Je otázka, jaký bych měl prostor jako ministr kultury ve velké koalici, když jsem měl s poslanci ODS ty největší problémy, pokud se týká kulturní politiky, ty byly jedny z největších, nebyly s Václavem Klausem, to je zajímavé, že s Václavem Klausem jsem se mnohdy domluvil a Václav Klaus říkal: "Já jsem demokrat, poslanci tak rozhodli."

Jaké pro to máte vysvětlení, že Václav Klaus patřil k lidem, se kterými jste se vždy domluvil na rozdíl od ...

Já jsem neřekl, že jsem se s ním vždy ....

Že jste se s ním domluvil.

Že jsem se s ním více domluvil, jsem říkal, než s mnohými poslanci. Protože v té oblasti kultury Václav Klaus nepatřil k žádnému lobby, kdežto spousta poslanců ODS patřila k lobby starožitníků, nechci říct dokonce překupníků, to se projevilo nyní při onom schvalování zákona o vývozu a dovozu kulturních předmětů, což je hrozné, že se ten zákon nepřijal, ale nepřijal se díky této lobby. Další skupina poslanců ODS, a to se týká i poslanců Koalice, patřila k lobbyistům krajských úřadů, které svá chapadlíčka začínají v oblasti památkové péče rozprostírat, protože přicházejí na to, že když by památková péče byla podřízena krajským úřadům a tedy politickému orgánu, tak by se dala zařídit spousta věcí, která se teď zařídit nelze.

Rozumím-li vám správně, tak z toho, co jste řekl, rozhodně nepatříte k ideologickým odpůrcům velké koalice a v případě, že bude nutná, tak bude nutná?

Já nemyslím ideologický odpor nebo ne odpor, já znovu opakuji, že velká koalice by zřejmě byla pouze v případě, že by nešla sestavit v této zemi koalice jiná, to zaprvé.

Většinová?

Většinová, já se domnívám, že menšinová vláda už nemá nárok pracovat, je to hrozné být v menšinové vládě, protože na každou pitomost obíháte parlament, ponižujete se, prosíte a sháníte spojence, i když ...

Pro vás byly uplynulé čtyři roky velkým ponížením?

Někdy jsem se ponížit samozřejmě musel, protože jsem potřeboval sehnat hlasy, které u lidí, na kterých bylo vidět fyzické potěšení, že je o ty hlasy prosím, ale i to patří k politice.

Hostem u mikrofonu je ministr kultury Pavel Dostál. Když vláda premiéra Miloše Zemana předstoupila v polovině srpna 98 před Poslaneckou sněmovnu se žádostí o důvěru, vystoupil v rozpravě i ministr kultury Pavel Dostál. Pavel Dostál pochválil svého předchůdce Martina Stropnického a zároveň zkritizoval lidovecké ministry kultury Jaromíra Talíře, Pavla Tigrida a Jindřicha Kabáta.

Pavel DOSTÁL /zvukový záznam/: Zbyl tu po nich vytunelovaný Státní fond pro kulturu, Barrandov ve frcu, kostel svatého Michala, ve kterém rakouská firma provozuje lunapark, ale také odbor církví, odbor, který je zcela nezávislý a autonomní a vůbec nemá žádnou vazbu ve svých právních počinech na odbor legislativy a na odbor právní legislativy na ministerstvu kultury.

Čtyři roky stará slova ministra kultury Pavla Dostála. Co byste odpověděl případnému kritikovi, že po Pavlu Dostálovi zůstala neúspěšná loterie Eurolotto, na níž sice stát netratil, ale zásadní částky loterie na kulturu nepřinesla, pak nová mediální legislativa, která prohlubuje závislost médií veřejné služby na politické elitě, netransformované příspěvkové organizace, které jste chtěl změnit na organizace veřejnoprávní a mohli bychom pokračovat?

Pane redaktore, já se domnívám, že na BBC je zajímavé to, že je korektní, neinterpretujete, prosím vás, zákony, které nejsou zákony Pavla Dostála nebo zákony ministerstva kultury. Vezmeme to po řadě, já nechci být konfliktní, vezmeme to po řadě. Eurolotto, na rozdíl od Lotynky já jsem nezatížil stát žádným dluhem a ...

To jsem ale korektně uvedl, stát netratil.

Ano, na straně druhé přišlo z Eurolotta alespoň na rozdělení na různé grandy částka 6 milionů korun, nyní čekáme na další tři miliony, do té doby Státní fond kultury byl nula. Bylo by tam 400 milionů, kdyby veřejnoprávní televize a TV Prima dodržely své slovo a zorganizovaly by televizní losování Eurolotta.

Nepřesvědčil jste ovšem ony televize k tomu, aby ...

To není pravda, pane redaktore.

No, kdybyste je přesvědčil, tak by to vysílaly.

Váš bývalý redaktor a bývalý ředitel České televize pan Puchalský mně rukoudáním slíbil, že toto zařídí a že je to samozřejmé, podpora kultury v tomto směru, pak stačil jeden telefonát ze Sazky, že mu zruší inzerci, aby on mně oznámil, že bohužel kvůli Sazce toto neudělá. V Primě to šlo dokonce tak daleko, že byly natočeny tři nebo čtyři díly zábavného pořadu Eurolotta a zase na základě intervence ze Sazky, která jim chtěla vzít jackpot, došlo k tomu, že spolupráce s ministerstvem kultury s Eurolottem byla zrušena a česká kultura tak přišla o 400 až 500 milionů korun ročně. Čili neptejme se, zda to byla moje chyba, nebo nekonstatujme, zda to byla moje chyba, ptejme se, jak je možné, že Sazka má v této zemi takový monopol. A teď k těm zákonům.

Ten jí ovšem někdo dává.

Ten jí dává zákon.

Zákon, ano, přesně tak.

Pane redaktore, já jsem v této zemi neodstátňoval loterii, já bych neudělal nikdy takovou chybu, kterou neudělal žádný stát kolem nás, včetně Velké Británie, aby loterie byla odstátněna, aby stát na ní neměl žádný vliv a dokonce, aby stát z ní neměl ve své podstatě žádné peníze.

Je podle vás reálné, že by se možná v příštím funkčním období nějaké vlády toto mohlo změnit?

Já si myslím, že pro to by byl nutný tak veliký politický konsensus, že byste ho nesehnal, abyste mohl novelizovat zákon o loteriích. Ukázalo se přeci v tomto volebním období, že lobby Sazky je tak strašně silné, že dokonce byl, zákon, který je, byl ještě novelizován ve prospěch Sazky, ale já ji za to nekritizuji, ona to prostě umí, pan Hušák to prostě umí a v tom souboji mě porazil. Ale prosím vás, já jsem byl poražen, nikoliv, že bych se nesnažil dodržet svůj slib.

Když se vrátíme k těm mediálním zákonům, to je věc velice důležitá, připomeňme si nyní pasáž z programového prohlášení premiéra Zemana z roku 98, která se týká vašeho resortu. Cituji doslova: "Dalším důležitým úkolem vlády bude zajistit kompletní vypracování mediální legislativy, včetně stanovení účinné kontroly médií parlamentem, aniž by byla na straně druhé ohrožena jejich nezávislost, a zároveň zajistit kompatibilitu všech těchto zákonů s podmínkami Evropské unie." Někteří odborníci zabývající se mediální komunikací, například Milan Šmíd, už v roce 98 tuto pasáž kritizovali s odkazem na to, že podrobit média parlamentní kontrole, aniž by byla narušena jejich nezávislost, je nemožné. Nicméně z toho, jaké byly přijaty zákony týkající se médií veřejné služby, zákon o České televizi, zákon o Českém rozhlase, respektive novely těch původních zákonů, tak byla prohloubena závislost médií veřejné služby na politické elitě, viz Kodex České televize a Kodex Českého rozhlasu.

Bylo by asi dobré, kdybyste zopakovat tu otázku, která byla v předvstupu, tam jste říkal, to se mi moc líbilo, když jste mluvil o těch mediálních zákonech ...

Myslíte, že ...

Co Pavel Dostál řekne svému nástupci, pokud se týče, no, no ...

Jestli toto nebude dluh Pavla Dostála, že vznikla legislativa, která prohloubila závislost médií veřejné služby?

Děkuji, děkuji. To abych mohl dobře odpovídat k věci. Pane redaktore, musel byste si vzít zákon, který odcházel z ministerstva kultury jako vládní návrh, zákon, který prošel vládou, a zákon, který odsouhlasila Poslanecká sněmovna, a zjistil byste, že Pavel Dostál s vládou dával do parlamentu úplně jiný zákon než ten, který vyšel ze sněmovny. To se týká zákona, prosím, tiskového zákona, to se týká zákona o České televizi, to se týká zákona naposledy o Českém rozhlasu. Žádný kodex jsme tam samozřejmě my nedávali nikdy, učinil jsem pokusy, aby rady byly tzv., já jsem tomu říkal trojstolička, aby rada byla jednak volena členy ze sněmovny, členy ze Senátu a jmenováni prezidentem, nepovedlo se, čili zákony, které vznikly, jsou obrázkem toho, jak sněmovna ve své většině přemýšlí o médiích, nebo jak si představuje mediální politiku. Dokonce zjistíte, že Pavel Dostál pro ty zákony nehlasoval.

To samozřejmě jsem studoval a komparoval všechny sněmovní tisky, ale není to neúspěch ministra, když se nepodaří přesvědčit Poslaneckou sněmovnu, že je špatné pro mediální prostředí, je-li prohlubována závislost veřejné služby, není to váš neúspěch?

Jestliže napíšete dobrý román a budete žít v normalizaci a zásahy cenzury budou takové, že ten román vyjde ve zcela jiné podobě s jinou pointou, tak nemohu klást tomu autorovi tuto otázku, domnívám se.

Poslanci se tedy chovali jako cenzoři k vašim zákonům?

Jako cenzoři ne, já vám říkám, že to vypovídá spíše o tom, že sněmovna ve své většině má naprosto jiné představy o fungování médií v demokratické společnosti, než mám já. Já se se sněmovnou o to přu, již jsem se přel jako poslanec, takže nejsem v tom začátečník, v tomto.

Sám jste zmínil, že jste prosazoval onu trojpilířovou volbu mediálních rad, rozumějme Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, Rady České televize, Rady Českého rozhlasu, Rady České tiskové kanceláře. Vadí vám ovšem jako ministru kultury, který prosazoval větší nezávislost radních na politické elitě, že členka Rady České televize, někdejší atletka Helena Fibingerová agituje na předvolebních setkáních poslankyně a vaší stranické kolegyně Jany Volfové?

Vadí.

Myslíte si, že chování Heleny Fibingerové je v rozporu s novelou zákona o České televizi, kde je napsáno, že členové rady se nemohou ...

Se nemohou angažovat u té či jiné politické strany, ano, domnívám se, že chování Heleny Fibigerové je v tomto směru v rozporu s platným zákonem o České televizi.

Myslíte si tedy, že by měla být odvolána z rady?

To je na zvážení sněmovny, já si myslím, že jde o vážné porušení jakéhosi nepsaného kodexu člena rady a jde také o hrubé porušení zákona o České televizi.

Místopředsedou Rady ČT je pak Ladislav Miler, který před listopadem 89 pracoval na kulturním oddělení ÚV KSČ a podle časopisu Týden byl členem prověrkových komisí. Z funkce místopředsedy Rady ČT však byla předčasem odvolána Zdena Hůlová, a to kvůli výrokům, které podle svých slov ani nepronesla, je pro vás osobně Rada České televize důvěryhodná, když jejím místopředsedou je pan Miler, přitom paní Hůlová ...

Nemohu komentovat skutečnosti kolem paní Hůlové, protože samozřejmě jsou i jiné kuloární informace, proč se tak stalo, a že to byl zástupný problém, ale já proto nechci toto komentovat, protože to jsou jen spekulace. Pan Miler je člověk, který tam byl řádně zvolen, byl tam delegován komunistickou stranou a jedině parlamentem může býti odvolán.

Komunistickou stranou? Vždyť strany nemají navrhovat radní.

A vy žijete ve vzduchoprázdnu? Pokud já vím, tak každý člen, který tam je, je navržen, nebo, promiňte, navržen ...

Navržen není, protože to by ...

Správně, omlouvám se, je podporován hlasy nějaké strany, to je ta záležitost, která ... Když jsem teď novelizoval zákon o Českém rozhlase, tak jsem se snažil udělat nepřímou novelu zákona o České televizi tím, že ...

Jste vyhodil volební výbor jako instituci, která by ...

Ano, vyhodil jsem volební výbor, protože jsem si říkal, že všichni musí jít do sněmovny, kdo je navržen, protože každý má právo být někam zvolen, nepovedlo se a byl jsem odhalen poslancem Plevou a přiškrcen. Ale podívejte se, pokud se týká toho pana Milera, vadí mi lidé, no, vadí, nemám sympatie k lidem, kteří zasedali v jakýchkoliv komisích v normalizaci, které rozhodovaly o cizích osudech. Na straně druhé musím respektovat to, že tento člověk byl zvolen, a pokud nepadne návrh na jeho odvolání, tak tam bude, chci vám říci, jestli padne návrh na jeho odvolání ze strany poslanců, pak samozřejmě budu hlasovat pro návrh, protože tím vyjádřím svůj postoj k jeho angažování se v normalizačním režimu.

Co se vyčleňujete z Poslanecké sněmovny? Jste poslanec. Proč nepodáte návrh na odvolání pana Milera?

Protože jsem ministr kultury, který je zodpovědný za mediální legislativu, a bylo by to určitě zneužito proti mně.

V pondělí 13. května 2002, když už jsem u České televize, se veřejnost dozvěděla, že generální ředitel ČT Jiří Balvín byl orgány činnými v trestním řízení obviněn kvůli nestandardnímu postupu při vypsání výběrového řízení na koupi digitálního přenosového vozu, jeho cena včetně DPH přesáhla 70 milionů korun. Policie Balvína podezírá, že připravil takové podmínky tenderu, které vyhovovaly pozdějšímu vítězi soutěže, České nezávislé televizní společnosti /ČNTS/, v níž dříve Balvín pracoval. Dále ho policie viní, že dal pokyn nezaplatit doplatek 50 milionů korun v termínu, Česká televize tak musela platit pětiprocentní penále, tedy 2,5 milionu korun. Jiří Balvín obvinění v plném rozsahu odmítl jako nedůvodné. Jeho advokát Tomáš Sokol posílá vyšetřovatelce stížnost proti usnesení o zahájení Balvínova obvinění, obvinění je podle něj protiprávní. Někteří vaši kolegové, Pavle Dostále, z Poslanecké sněmovny, konkrétně Ivan Langer z ODS a váš stranický kolega Miloslav Kučera starší, považují postup policie za podivný, použil byste stejné hodnocení?

Miloslav Kučera a Ivan Langer jsou takové bratrstvo kočičí pracky, pokud se týká mediální politiky, jsou za ...

Co to je?

No, já to neberu teď pejorativně.

Já to vůbec neberu, já se jen ptám, co to znamená?

Jsou to spojenci, v mediálních otázkách byli spojenci. Vždyť to byli oni, kteří prosadili ve své podstatě, kteří smetli, Ivan Langer s velkou rozkoší a pan Kučera asistoval, nemohl asistovat s takovou rozkoší, protože je to můj spolusoudruh, smetli zákon o rozhlasovém a televizním vysílání, aby ho nahradili zákonem ve prospěch jisté komerční televize. Ten zákon byl celý udělán ve prospěch jisté komerční televize, nebo komerčních televizí.

Použil byste termín lobbisté komerčních televizí?

Ano, podle mě to jsou oba lobbyisté privátních televizích a ve sněmovně ...

A bratrstvo kočičí pracky tedy ...

Ve sněmovně mělo toto bratrstvo, pokud se týká mediálních zákonů, vždycky úplně stejné názory, tak se nedivím, že Dlouhé Bidlo a Štětináč, kdybych chtěl pokračovat v humoru, mají stejný názor i na pana ředitele Balvína. Já na to žádný názor nemám, protože jsem si to dneska přečetl v novinách a považuji za ostudné, když se politici k tomu vyjadřují okamžitě, aniž by věděli o tom něco, neřku-li, že pan Langer toho okamžitě využívá na útok vůči české policii, to je prostě tak nekorektní, že ...

Podle vás tedy policie nepostupuje divně, jak tvrdí Ivan Langer?

Ale já vůbec nic o tom nevím, tak jak o tom neví nic Ivan Langer, já tedy věřím, že o tom nemůže nic vědět, bylo by hrozné, kdyby o tom věděl víc. Ale jelikož ví stejně nic jako já, nevím, jak může okamžitě obviňovat českou policii, že to je typické, a politizovat to takto před volbami.

Policie nicméně Jiřího Balvína obvinila, stejně jako byl obviněn váš někdejší kolega ve vládě Ivo Svoboda, ten byl ovšem odvolán. Myslíte si, že podobný postup by měl platit i na ředitele televize veřejné služby v případě, že je obviněn policií, byť platí presumpce neviny?

Poněkud jste mě zaskočil, protože si uvědomuji, že opravdu Ivo Svoboda byl odvolán, já se domnívám, že v případě pana Balvína by mělo jít asi, pokud bychom měli dodržet stejný princip, tak zřejmě nějaké podmíněné nebo, promiňte, nevím, jestli to jde říct, nerad bych ublížil člověku, u kterého se ...

Tedy zatím by mohl být pozastaven výkon funkce Balvína?

Třeba bych to takto řešil, být radou.

Začátkem dubna jste se zmínil o médiích, i když ne přímo se záměrem vlády vydat publikaci o problematice tzv. Benešových dekretů a Sudet. Cituji doslova: "Podle mého názoru média referují o této problematice jednostranně," řekl jste doslova s odkazem na to, že přední deníky vycházející v České republice jsou v držení německých vlastníků. Na základě jakých tvrdých dat, řekněme, obviňujete české deníky, většinu českých deníků ...

Na základě analýzy, kterou jsem si, já jsem si nikoliv čtením, ale ...

To by nebyla analýza, to by byl dojem.

To by nebyla analýza, ale jelikož jsem potřeboval články případně sehnat i do té knihy a zjistit poměr názorů, který je, tak mi jedna agentura udělala za poslední rok výtah článků k tomuto, a tam jednoznačně zjistíte, že taková destrukční skupina, jako je Doležal, Mandler, má daleko větší prostor v Lidových novinách a v Mladé frontě než lidé s opačnými názorem, kteří většinou jsou dokonce v dopisech, nikoliv v hlavních komentářích. Nevěřím, že by se mezi českými komentátory nenašli ti, kteří mají opačný názor než duo Mandler - Doležal.

Ti ale nevlastní, ani nejsou redakčně spojeni s deníky.

Asi si teď nerozumíme, já vám říkám, že ...

Že mají větší prostor.

Že české noviny v německých rukou dávají větší prostor názorům, které jsou shodné s názory, řekněme, které jsou prezentovány v bavorském tisku.

Už se dočkají čtenáři oné knihy, která daňové poplatníky bude stát 2,5 milionu korun, vyjde v nákladu 40 tisíc kusů, už je hotovo?

Tento týden se daňoví poplatníci dozvědí, to je tak, že ke mně přijde editor té knížky a seznámí mě se špíglem a s jednotlivými autory, spíš s technickým lámáním, protože já už ty materiály samozřejmě všechny znám.

Kniha tedy vyjde před volbami?

Kniha vyjde před volbami, ale to není důležité, když vyjde po volbách, nic se nestane.

Říká Pavel Dostál, ministr kultury. Bohužel víc už toho nestihneme, děkuji za vašich 30 minut věnovaných BBC a někdy příště na shledanou.

Ty minuty si také platí daňoví poplatníci, pane redaktore, na shledanou.

Ovšem britský daňový poplatník.

Citace rozhovoru v médiích

Jak psát, když obviní ředitele

Mladá fronta DNES, 18. 5. 2002, strana: 10 - Je Jiří Balvín nevinnou obětí spiknutí, anebo záměrně připravil Českou televizi o velké peníze a ještě si k tomu řekl o úplatek? To zatím nevíme. Rozhodně si díky způsobu, jakým o trestním stíhání generálního ředitele ČT referovala média, můžeme udělat už teď celkem slušný obrázek, kdo a jaké zájmy na mediální scéně sleduje.

ČT: Máme pro vás událost Díky televizi Nova a jejímu řediteli Vladimíru Železnému máme k dispozici srovnání, jak české televize informují o problémech svých stíhaných šéfů. Když byl loni v dubnu Železný poprvé obviněn, Nova o tom referovala na pátém místě svých zpráv, ve stylu „obviněn, ale samozřejmě nevinen".

Nejméně svým divákům o Balvínově kauze sdělila Prima: kromě úvodní, pondělní informace se už případ na obrazovku nevrátil. „Nepřipadá nám košer zabývat se vnitřními věcmi konkurenční televize," vysvětluje zástupce šéfredaktora zpravodajství Primy Ondřej Kopa. „Pokud však bude v té kauze nějaký výrazný vývoj, určitě to odvysíláme." Česká televize ani Nova už tak zdrženlivé nebyly.

V pondělí, kdy případ začal, zařadila ČT informaci o Balvínově obvinění na první místo svých hlavních večerních zpráv - Událostí. A ani neměla moc na výběr, vždyť právě Železného peripetie zaujímají obvykle ve zpravodajství ČT prominentní pozici. Pondělní reportáž ČT o Balvínovi byla zjevně korektnější než tradiční novácké obhajoby jejich ředitele: shrnula všechna v tu chvíli dostupná fakta a dala hlas všem stranám.

Odvacet pět minut později v Televizních novinách na Nově, kde se kauza Balvín dostala na šesté místo, už to vypadalo jinak: „Měsíc před volbami obvinila policie ze dvou trestných činů dalšího ředitele celoplošné televize," oznámila divákům moderátorka Lucie Borhyová.

Myšlenka, že je krajně podezřelé, když policie pracuje i před volbami, se ujala. Tedy alespoň v některých kruzích: „Je to výsměch každému, kdo se stal obětí trestné činnosti. Je to pro mě důkaz, že policie si účelově vybírá některé zajímavé kauzy, že neměří všem stejně," řekl v úterních Lidových novinách místopředseda ODS a šéf mediální komise sněmovny Ivan Langer, který za Balvínovým stíháním vidí snahy destabilizovat situaci na Kavčích horách. „Ti, kteří chtějí tuto instituci zneklidnit a znejistit, však neuspějí," dodal ovšem Langer. Jak to ví a co tím vůbec myslí, neupřesnil.

V Právu se k Langerovi ve stejný den hned připojil jeho tradiční spojenec, vlivný člen mediální komise za ČSSD Miloslav Kučera: „Překvapuje mě, že se najednou tato kauza objevila... Podle mě jde o snahu destabilizovat veřejnoprávní televizi před volbami. Ptám se, komu to slouží. Rozhodně ne k tomu, aby v klidu v České televizi proběhly předvolební diskuse," řekl Kučera. Takové zastání od obou pánů skoro muselo Balvína zaskočit. Názory Langera s Kučerou jsou všeobecně dobře známé: „Miloslav Kučera a Ivan Langer jsou takové Bratrstvo kočičí pracky, podle mě to jsou oba lobbisté privátních televizí," pojmenoval to v úterý v rozhovoru pro BBC ministr kultury Pavel Dostál.

Pro úplnost je třeba říct, že ani ministr Dostál nezůstal v celé kauze úplně nad věcí. V citovaném rozhovoru pro BBC totiž Radě ČT doporučil, aby Balvínovi do definitivního rozuzlení případu pozastavila některé pravomoci. Hned ve středu tu myšlenku zvedl sociální demokracií podporovaný radní Petr Kučera (rada však jeho návrh odmítla a Balvína podržela) a ve čtvrtek k dočasnému předání funkce vyzvali Balvína i televizní odboráři.

Ale Dostál ví, o čem mluví: když policie před třemi lety obvinila jeho vládního kolegu Iva Svobodu, znamenalo to pro ministra financí okamžitý odchod z vlády.

Odborářský požadavek na Balvínův dočasný odchod ČT svým divákům ve čtvrtek nezatajila: na rozdíl od zdokumentovaných svědectví o údajné pětiprocentní provizi, kterou měl Balvín za obchod s přenosovým vozem od ČNTS žádat. Skoro to vypadalo, že Nova byla k Balvínovi ještě vlídnější než „jeho" ČT.

Ve středu jen Nova stručně oznámila, že Balvín uspěl před Radou ČT, ve čtvrtek se Nova věnovala odborářskému shromáždění na Kavčích horách. Reportáž doprovodil názor „náhodně vybrané" členky Rady ČT Heleny Fibingerové: „Mně to připomíná padesátá léta. Tam skutečně odbory mohly mluvit do všeho," prohlásila Fibingerová, která jinak odporem k pracujícím netrpí. Jinak by těžko mohla podporovat volební kampaň poslankyně ČSSD Jany Volfové.

V pátek se ke kauze osobně vyjádřil i Vladimír Železný. Vybral si pro to již tradičně deník Právo a redaktorku Janu Perglerovou, která se mezi novináři těší pověsti reportérky s nejlepším (a také nejvstřícnějším) přístupem k Železnému. „Ředitelé televizí jsou dnes asi oblíbeným a lákavým objektem pro sdělování obvinění," odpověděl Železný v Právu na otázku: „Myslíte si, že teď před volbami by se někomu hodilo kriminalizovat kromě jednoho televizního ředitele ještě dalšího šéfa obrazovky?" Železný ještě dodal, že „neví, zda obvinění souvisí s volbami. V každém případě je pozoruhodné, že 25. dubna je podáno trestní oznámení na kolegu Balvína z ČT a vzápětí je mu sděleno obvinění. To je vážný akt, který významně omezuje právo a svobody člověka."

Vladimír Železný má zřejmě nějaké speciální informace. Žádné trestní oznámení v kauze Balvín totiž na policii neleží. A k té rychlosti: i čtvrteční Právo napsalo, že „kauza probíhala po celé měsíce za nejpřísnějšího utajení". Vlastní zpráva Práva Když už je řeč o Právu, jednu poznámku si nelze odpustit.

V novinářských kruzích je všeobecně známo, že kolegové z Práva mají čas od času tendenci zatajit svým čtenářům, že zprávu, kterou právě čtou, přinesla už den předtím konkurence. Právě kauza Balvín ovšem ukázala, že i při opisování je třeba dávat pozor. Čtvrteční Právo přineslo informaci o tom, že „klíčoví svědkové jsou údajně jednotní v tom, že ke zmanipulování výběrového řízení došlo včetně pokusu o korupci, a zatím takto vypověděli.

Podle zdrojů Práva jde jak o Jana Vávru, tak o Milana Cimrota." Tuto informaci ovšem přinesla středeční MF DNES, a to včetně chyby ve jménu jednatele ČNTS, který se jmenuje Cimirot, nikoliv Cimrot. Stručně řečeno: Právo to tentokrát s odvoláním na vlastní zdroje opsalo i s chybou.

Výzkum veřejného mínění, referendum o vstupu ČR do EU

ČRo 6/RSE, 16. 5. 2002, 18:10 Události, názory Lída RAKUŠANOVÁ, moderátorka - Doplňme ještě poslední informaci z Centra pro výzkum veřejného mínění. Snahu o integraci do Evropské unie podpořilo koncem dubna 56 % obyvatel. 28 % s ní nesouhlasilo. V referendu by ovšem pro členství v Evropské unii hlasovaly jenom dvě pětiny dotázaných a proti by bylo 19 % a celých 49 % by nevědělo jak má hlasovat, popřípadě, zda má k referendu vůbec jít.

Oproti únoru klesla podpora integrace o 3 % a o 8 % klesl počet těch, kteří by integraci podpořili v referendu. Lidí, kteří váhají, zda k referendu vůbec jít, je teď o 7 % víc než koncem února. Centrum pro výzkum veřejného mínění vysvětluje diskusemi kolem poválečných dekretů prezidenta Beneše, jejichž revizí začali někteří rakouští politici a sudetoněmecké organizace podmiňovat členství v Unii.

Zmíněná diskuse poznamenává zdejší společenské klima vskutku markantně. Svědčí o tom například středeční ostrý výpad deníku Právo proti předsedovi České biskupské konference Janu Graubnerovi za to, že bude v neděli celebrovat mši na sjezdu sudetoněmeckého krajanského sjezdu v Norimberku.

Komentátor Práva nazval Graubnera předskokanem bavorského premiéra Stoibera a podsunul mu údajné podrývání českých národních zájmů. Nesouhlas s Graubnerovým záměrem vyjádřil mezitím rovněž Český svaz bojovníků za svobodu, který arcibiskupovo celebrování mše považuje dokonce za podporu, cituji: "Dlouhodobě cíleného úsilí revizionistů o změnu poválečného uspořádání střední Evropy." Tolik citát.

Tiskové středisko České biskupské konference přineslo Graubnerovo vyjádření, který svoji účast v Norimberku o svatodušních svátcích chápe jako službu smíření mezi našimi národy. Budování jednoho křesťanského společenství přes hranice národů, překonávání historických zranění osobních i národních, odvaha pohlédnout pravdě do očí, umění odpouštět, přinášet naději a bok po boku stavět nový evropský dům, je podle arcibiskupových slov také projevem působení božího ducha v naší době. "Sudetoněmecký den," zdůrazňuje se ve zprávě tiskového střediska, "je setkáním rodáků z míst, která museli po druhé světové válce opustit a není vázán na žádnou politickou stranu. K jednomu z kořenů nacionalistického nebezpečí se vrací Jiří Ješ.

Jiří JEŠ, redaktor - Socialismus ano, ale národní a československý, to bylo před šestapadesáti lety jedno z hlavních volebních hesel strany, která ostatně měla tuto filozofii vepsánu přímo do svého názvu Československá strana národně socialistická. V rámci Národní fronty, čtyř tehdy povolených, českých politických stran, jim dávala najevo, že se chce svým národovectvím odlišit nejen od tehdejších sovětofilských komunistů, ale i od křesťanských lidovců a nevyhraněných sociálních demokratů. Tento nacionalismus, ani ne tak československý, ale spíše ryze český, si tato strana s sebou nesla už ze starého Rakouska i z první republiky. V letech 1945 až 48 měla národní karta stále ještě vysokou hodnotu, zejména vzhledem ke skutečně existenčnímu ohrožení, které českému národu přinesla šestiletá německá okupace.

Nicméně toto nebezpečí už bylo šťastně zažehnáno. Hrálo se o jiné hodnoty, které sice národní socialisté také vyznávali, ale ne tak silně jako svůj program národní. Šlo teď totiž především o svobodu a demokracii. Bylo bohužel mnoho případů, kdy se i oni dali strhnout nedemokratickými lákadly, která jim dávala naději na posílení jejich vlastních mocenských ambicí.

Za všechny jmenujme třeba jen to, že národní socialisté, podobně jako lidovci, ani slovem neprotestovali, když komunisté nedovolili obnovení nejsilnější české předválečné strany nazývané obecně agrárníci, oficiálně Republikánská strana pracujícího lidu, měst a venkova. Bláhově a poněkud šelmovsky se domnívali, že hlasy českých zemědělců si společně s lidovci hravě mezi sebou rozdělí, protože kdo to jakživ slyšel, že by český selský stav volil komunisty?

A vida, stačila velkolepá populistická akce komunistického ministra zemědělství Ďuriše s rozdáváním dekretů na půdu zabavenou Němcům a údajným kolaborantům, a velmi mnozí zemědělci zapomněli na národní program českých socialistů i na křesťanství lidovců, a právě oni pak rozhodli o vítězství komunismu v posledních svobodných volbách pro dalších čtyřiačtyřicet let. Láska k vlasti a hrdost na vlastní národ zajisté patří do politického zásobníku každého občana tohoto národnostně velmi členitého a vyhraněného světadílu. Když však tento moment začal v první polovině dvacátého století příliš hypertrofovat, a přivedl celý svět ke dvěma hrozným válkám, bylo v zájmu vlastní evropské sebezáchovy začít vytvářet sjednocující instituce, které vyznávaly hlavně univerzální společné hodnoty, a snažily se příliš ostré nacionalistické hrany poněkud obrušovat.

Silnou motivací zde bylo sovětské nebezpečí, které ve východní polovině světadílu názorně předvádělo, kde by se zbytek Evropy mohl ocitnout, kdyby s pomocí velké zaoceánské mocnosti nemyslel na svoji společnou obranu. Je příznačné, že, jak se moc dočítáme, na zakladatele původního Evropského hospodářského společenství Schumana nesmírně silně zapůsobil náš únor a smrt Jana Masaryka. Takže už několik týdnů po těchto událostech začali na sjednocování nekomunistické Evropy pracovat.

Teď, po půl století různých i hrůzných peripetií dochází toto úsilí ke svému vyvrcholení a pamětník toho všeho si musí nevěřícně protírat oči, když vidí, jak na poslední chvíli téměř po celé Evropě vystrkuje své rohy opět ten vypjatý nacionalismus, který jakoby nezadržitelně nabýval půdy a chtěl tolik žádoucí evropskou integraci ohrozit, případně zmařit. Je více než smutné, že se tak děje i v naší zemi a že příliš zduřelé české národní zájmy přivedly naši Poslaneckou sněmovnu k jedinému zcela jednomyslnému hlasování za celé minulé volební období.

A zatímco ve Francii první náznak nacionalistického nebezpečí přivedl masy lidí do ulic, u nás klidně bereme na vědomí, že nejnovější nacionalistická vlna přináší na světlo politických ramp opět komunisty, o nichž jsme doufali, že jsme je šťastně přežili. Politolog Rudolf Kučera v této souvislosti řekl, že demokracie může proti nacionalismu získávat půdu jen tím, že budou posilována nezávislá média.

I ministr kultury Pavel Dostál, který jinak v Interview BBC jasnozřivě odhalil, jak doslova řekl: "Bratrstvo kočičí pracky" mezi svým soustraníkem Miloslavem Kučerou a Ivanem Langerem z ODS v tažení proti nezávislosti médií, takřka jedním dechem vysloví myšlenku, že jsou to němečtí vydavatelé našich největších novin, kteří dávají příliš mnoho prostoru politologům Bohumilu Doležalovi a Emanuelu Mandlerovi pro jejich články kritizující právě český nacionalismus.

Zde nutno jen připomenout, že podobně kriticky k oněm nedotknutelným českým národním zájmům se vyslovily i články podepsané takovými jmény, která ani Pavel Dostál nemůže zpochybnit, například Pavel Tigrid, Jiří Loewy či Martin Jan Stránský. Ostatně i v pádě ministrově oblíbeném a čistě českém Právu občas otiskují podobné názory i Jiřího Pehe. Je nejvyšší čas zvolat "Stop českému nacionalismu!", abychom za pár let nesklízeli jeho trpké ovoce, jako tenkrát v osmačtyřicátém sklidili čeští národní socialisté.

Transkripci Interview BBC pořizuje společnost NEWTON I.T. a neprochází jazykovou úpravou BBC.