Jaroslav Bureš, ministr spravedlnosti ČR
Pondělí 18. února 2002

Poslechněte si rozhovor v MP3

Přepis rozhovoru


V nejvyšších orgánech justice se chystají zásadní změny, současnou předsedkyni Nejvyššího soudu Elišku Wagnerovou chce prezident republiky Václav Havel jmenovat soudkyní Ústavního soudu. Do křesla předsedkyně Nejvyššího soudu má následně po Wagnerové usednout soudkyně stejného soudu Iva Brožová. Ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš je rozhořčen, a to proto, že se o změnách u Nejvyššího a Ústavního soudu dozvěděl z médií. Navíc Bureš má už delší výhrady k práci Elišky Wagnerové. Předsedkyni Nejvyššího soudu například vyčítá, že její instituce nesjednocuje judikaturu. Wagnerová tvrdí, že ministrova kritika je záměrně hozeným blátem na Nejvyšší soud.

Eliška WAGNEROVÁ, předsedkyně Nejvyššího soudu /zvukový záznam/: Víte, soudních rozhodnutí v České republice jsou desítky tisíc, aby je Nejvyšší soud mohl sledovat, nemohl by rozhodovat vlastní kauzy, které k němu napadají.

Předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová dodává, že: "Na sjednocování judikatury nemá její instituce ani peníze, ani lidi." Nejen o sporu Bureš a Wagnerová a o změnách na Nejvyšším soudu bude následujících 30 minut. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl ministr spravedlnosti České republiky Jaroslav Bureš, vítejte v BBC, hezký dobrý večer.

Dobrý večer.

Netradičně začnu otázkou od posluchače, Patrik Tiahan ze Zlína se vás prostřednictvím e-mailu ptá, cituji doslova: "Proslýchá se, že prezidentovy přesuny na Ústavním a Nejvyšším soudu vám trochu dělají čáru přes rozpočet, prý byste totiž rád sám v budoucnu usedl do křesla předsedy Nejvyššího soudu, nebo můžete kategoricky popřít, že byste takové ambice neměl?" Konec citátu a otázka je položena.

Proč bych popíral, když jsem před nástupem do funkce ministra spravedlnosti říkal, že bych se rád vrátil do justice a když všichni vědí, že jsem pět let působil u Nejvyššího soudu, že mé ambice v justici jsou a stále budou velké, ale ...

Křeslo předsedy Nejvyššího soudu je to, které byste v budoucnu rád získal?

Křeslo předsedy Nejvyššího soudu musí být, a to předpokládám, že k tomu dojdeme, logickým vyústěním vaší kariéry v justici. Ono se vám musí nabídnout de facto samo, já jsem se až dosud držel toho, co mně radil otec, o žádnou funkci jsem si nikdy neříkal, ať jsem byl v justici, čím jsem byl, tak vždycky, protože za mnou někteří přišli a řekli: "Protože umíš to či ono, staň se, prosím tě, tím či oním." O funkci jsem si neříkal a říkat nebudu, pro mě je ...

Vy si myslíte, že vám v budoucnu bude křeslo předsedy Nejvyššího soudu nabídnuto?

Vůbec si nic takového nemyslím, já jsem řekl, že to křeslo by se mělo logicky nabízet tomu, kdo představuje v justici nezpochybnitelnou autoritu. V tom smyslu, že když se najednou to křeslo vyprázdní, tak ani jeden soudce v justici nepochybuje o tom, kdo bude zítra jmenován předsedou Nejvyššího soudu, a to proto, že je to osoba, která požívá všeobecného respektu v justici.

Vedl s vámi už někdo někdy debatu, že byste v budoucnu mohl usednou do křesla předsedy Nejvyššího soudu?

S ministrem spravedlnosti takové debaty přeci, proboha, nikdo vést nebude.

Ale se soudcem Jaroslavem Burešem.

To nebyly konkrétní debaty, ne, takovou nabídku jsem v minulosti nikdy nedostal, nepočítám-li nabídku od pana ministra Motejla, abych se stal předsedou Vrchního soudu v Praze.

To znamená, že můžete Patriku Tiahanovi říci, že prezidentovy přesuny na Ústavním a Nejvyšším soudu vám neudělaly čáru přes rozpočet?

Rozhodně ne, protože já jsme se především vyjádřil, že se cítím osloven svou představou reformy justice, se kterou jsem na ministerstvu spravedlnosti započal a není mým zvykem odcházet od započatého díla, a jestliže povolební výsledky budou takové, že vítěz voleb se bude cítit osloven tou možností, aby pokračoval v práci ministra, jestliže bude takto hodnotit výsledky mé práce, pak to je pro mě rozhodně mnohem větší ambice, protože bych práci chtěl dokončit, reforma justice je započata, byly položeny základy, ale je před námi ještě hodně odpovědné práce.

Před pozicí soudce, ať už na jakékoliv úrovni, po červnu 2002 dáváte přednost funkci ministra a dokončení reformy justice?

Zatím mi jí nikdo nenabídl, ale vyjadřoval jsem se pro případ, že by se ten, kdo bude pověřen sestavováním vlády, cítil osloven výsledky mé práce, a jestliže bych byl přijatelným kandidátem, pak bych se i já cítil osloven tím, co jsem až dosud v budově ministerstva spravedlnosti dělal.

Přední stránky českých deníků už pět dní zaplňují články o sporu prezidenta Václava Havla a části politické elity, a to kvůli postupu při jmenování předsedkyně Nejvyššího soudu Elišky Wagnerové soudkyní Ústavního soudu a jmenování její nástupkyně. Jste přesvědčen o tom, že prostor věnovaný tomuto sporu je úměrný celé věci?

Já myslím, že ne, ale zdůraznil bych, že já jsem byl novináři dotázán, tak celý ten postoj začal být, můj postoj prezentován co já na to, co jako ministr spravedlnosti na to říkám. Moje reakce byla jednoznačná, já jsem se vyjadřoval k tomu, když jsem se dočetl z internetových stránek Kanceláře prezidenta republiky, že prezident 12. února, to je ta zpráva pana Ladislava Špačka, rozhodl o jmenování Ivy Brožové předsedkyní Nejvyššího soudu. V této souvislosti jsem reagoval a říkal jsem, že jsem smutný nebo mrzí mě, já už si slova přesně nepamatuji, že pan prezident, ne protože, že bych chtěl zasahovat do jeho kompetencí, že nepovažoval za nezbytné zeptat se mě a že jsem se tu informaci dozvěděl touto podivnou cestou.

Vicepremiér Pavel Rychetský ve čtvrtek v tomto pořadu podpořil kritiku místopředsedy ODS a Poslanecké sněmovny Ivana Langera. Langer zhodnotil postup Václava Havla jako čin možný v monarchii, nikoliv v demokratické republice a vicepremiér Pavel Rychetský šel ve své kritice hlavy státu ještě dál.

Pavel RYCHETSKÝ, vicepremiér, předseda Legislativní rady vlády ČR, senátor /zvukový záznam/: Ani v monarchii by to nebylo možné, já si nedovedu představit moderní monarchii v moderním světě, aby se tak zásadní rozhodnutí dozvídali nejvyšší ústavní činitelé ze zpráv ČTK, a ne na základě takové konzultace nebo alespoň sdělení třeba z kanceláře prezidenta.

Čtvrteční slova vicepremiéra Pavla Rychetského. Vyvraťte prosím tvrzení, že kritika, která se snesla na adresu hlavy státu, je dána dlouhodobějšími spory stran opoziční smlouvy, rozumějme ODS a ČSSD, s Václavem Havlem?

Kdybych byl býval mohl panu prezidentovi říci své mínění, tak by pan prezident zjistil, že mé návrhy nikterak nesouvisí s opoziční smlouvou nebo s nějakými politickými pohledy, přesně naopak. Já už jsem to řekl xkrát, já jsem přesvědčen, že ten, kdo chce jmenovat předsedu Nejvyššího soudu, si musí položit jedinou otázku: "Kdo mezi soudci je nezpochybnitelnou soudcovskou autoritou, aby mohl zaujmout pozici toho, komu říkáme primus inter pares, tedy prvního mezi rovnými?"

Počkejte, ale ...

Žádná politika, žádná opoziční smlouva, žádné opoziční strany.

Ale jaké máte důkazy pro tvrzení, že si Václav Havel tu otázku nepoložil?

Tak alespoň podle mých informací nijaké takové konzultace a dotazy neproběhly, já nevím o nikom z těch, o nichž máme všichni všeobecně za to, nebo já mám za to, abych se za nikoho neschovával, že takovou informaci jsou schopni podat, že ...

Koho byste se dotázal, zda Václav Havel konzultoval ?

Já bych se dotázal například pana ...

Vy byste se dotázal nebo jste dotázal?

Dotázal jsem se pana ombudsmana, ptal bych se pana místopředsedy Rychetského, prezidenta Soudcovské unie, ptal bych se předsedů soudů, ptal bych se předsedy ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny ...

A od nich všech máte informaci, že Havel nekonzultoval?

Nikdo mi neřekl, že by s nimi pan prezident tuto otázku konzultoval, čili já jsem vyšel z toho, že pan prezident se rozhodl pouze na základě doporučení paní předsedkyně Wagnerové, která doktorku Brožovou označila jako svou nástupkyni, což mi přijde jako velmi zvláštní postup.

Václav Havel ovšem v pátek odmítl, že by rozhodnutí jmenovat předsedkyni Nejvyššího soudu Elišku Wagnerovou soudkyní Ústavního soudu nekonzultoval a stejně tak, že by nekonzultoval jmenování Ivy Brožové předsedkyní Nejvyššího soudu.

Václav HAVEL, prezident ČR /zvukový záznam/: Já postupuji tak jako kdykoliv v minulosti, držím se ústavy a konzultuji v míře přiměřené se všemi, s nimiž to požaduji za vhodné, konzultuji svá rozhodnutí.

Páteční slova prezidenta republiky Václava Havla. Jaké zásadní stanovisko máte k personální změně na Ústavním a Nejvyšším soudu, že vám stojí za to se ohradit proti postupu hlavy státu a požádat ji o schůzku, které Václav Havel vyhověl?

No, já jsem se neohradil, já jsem použil slova, že je mi to líto, že mě to mrzí, a to trvá. Já si nedovedu představit, že je dobré pro takové rozhodnutí, ať si o ministru spravedlnosti myslím, co chci, tím nechci nic předjímat, prostě neopatřit si také názor ministra spravedlnosti. Já jsem nikdy neřekl, že na jednu vteřinu zpochybňuji, to také nemohu, byl bych prohlášen za blázna, kompetenci prezidenta republiky, ale proč se nezeptat také ministra spravedlnosti? Ostatně předseda Nejvyššího soudu je také orgánem správy justice, a tu vykonává spolu s ministerstvem spravedlnosti.

Václav Havel prostřednictvím prezidentské kanceláře oznámil, že se s vámi sejde, a to 1. března. Nebude to příliš vynucená schůzka a stále vám stojí za to?

Rozhodně ano, já si myslím, že jsem si tu schůzku nevynutil, já jsem pana prezidenta bez ohledu na tu lítost nebo pocity, které jsem vyjádřil, požádal o schůzku ...

Vy jste nejdříve vyjádřil pocity a pak jste žádal.

No tak, jestliže se vás novináři ptají, tak není mým zvykem strčit hlavu do písku jako pštros, a navíc já jsem si ještě nezvyknul na to, abych v roli ministra nějak kličkoval. Já jsem zvyklý říkat, co si myslím a na dotaz novinářů jsem prostě řekl, že mě mrzí, že pan prezident neměl zájem zjistit můj názor.

Vy jste naznačil, že jste připraven prezidentu Václavu Havlovi navrhnout kandidáty na post soudce Ústavníhou soudu i na post předsedy Nejvyššího soudu. Kolik takových kandidátů na post předsedy Nejvyššího soudu máte a navrhnete Václavu Havlovi 1. března takové kandidáty?

Já panu prezidentovi řeknu, tím jsme si jist, kdo by měl z hlediska obecných představ o kvalitách být předsedou Nejvyššího soudu, už jsem to řekl. Ten soudce, který v řadách soudcovských, advokátských a právnických požívá vysokou míru důvěryhodnosti a autority vzhledem ke kvalitě svých rozhodnutí, odborné, publikační činnosti a vzhledem k tomu, jakou je nezpochybnitelnou soudcovskou osobností.

Hovoříte ovšem v obecné rovině, tzn., že se žádným konkrétním jménem nepřijdete?

Já chci pana prezidenta získat pro myšlenku, že to vůbec není politická otázka, to mu chci jednoznačně vyvrátit, ale že to musí být rozhodnutí, které je pro každého soudce naší justice přirozené, naprosto logické a přirozené vzhledem k tomu, kteří soudci jsou těmi, o kterých jsem hovořil.

To znamená, přijdete s konkrétním jménem možného předsedy Nejvyššího soudu?

Nepředpokládám, že pan prezident po této mé replice se mě nezeptá: "A máte nějaké takové soudce na mysli?" Já myslím, že by se mohl zeptat kteréhokoliv soudce okresního soudu, krajského soudu a že mu dá stejnou odpověď jako já.

Podle informací BBC mezi soudci a advokáty požívá jisté důvěry, když zůstaneme u Nejvyššího soudu České republiky, u jeho personálního složení, doktor Ljubomír Drápal. Je to i váš favorit a nabídnete jej Václavu Havlovi?

Je to jistě nezpochybnitelná osobnost, těch vlastností, o kterých jsem hovořil, která především výsledky své práce požívá v soudcovských řadách mimořádnou autoritu.

Znamená to, že toto jméno jste ochoten nebo připraven Václavu Havlovi navrhnout? Byl by podle vás doktor Ljubomír Drápal vhodným kandidátem na předsedu Nejvyššího soudu?

Ono by bylo dobré, pana redaktore, zeptat se především soudců Nejvyššího soudu, to je ještě jedna stránka věci. Já když budu jmenovat podle přijatého zákona o soudech a soudcích kteréhokoliv předsedu soudu, čili od vrchního soudu dolů, musím se zeptat soudců, co oni na to, pan prezident samozřejmě nemusí, ale považoval bych za mimořádně vhodné, kdyby znal stanovisko soudců Nejvyššího soudu.

A vy ho znáte a ...

Já jsem mezi těmi soudci, pane redaktore, žil pět let v budově Nejvyššího soudu.

Vy jste tam pracoval.

Já jsem tam dokonce pracoval a moc dobře vím, jaká je to veliká potíž získat si důvěru soudcovského sboru, pokud jde o tu odbornou autoritu a jsem si jist tím, že vím, kdo tu autoritu má, ale ...

Vy jste řekl, že vaším žhavým kandidátem je doktor Ljubomír Drápal, ovšem ...

Já jsem neřekl, že je mým žhavým kandidátem, já jsem řekl, že je to ten nezpochybnitelný odborník.

Dovolím si to předložit, že je i vaším kandidátem, jedním z kandidátů. Nikdo z těch, kteří v současnosti jsou ve vedení Nejvyššího soudu. Například místopředsedou Nejvyššího soudu, když se dívám na internetové stránky, je doktor Pavel Kučera, předsedkyní občanského právního kolegia je Iva Brožová, kterou navrhují právě Eliška Wagnerová a Václav Havel, předsedou obchodního kolegia je František Faldyna a předsedou trestního kolegia pak doktor Stanislav Rizman nejsou takové autority u Nejvyššího soudu, které by byly vhodnými kandidáty na jeho předsedu?

Pan prezident při jmenování předsedy Nejvyššího soudu, ptáte-li se na pana místopředsedu Kučeru, se už dvakrát rozhodl nevyvozovat závěry z toho, že tu je místopředseda Nejvyššího soudu, to je dotaz, který je adresován mně nepatřičně. Všichni, o kterých jste hovořil, mají nějakou pozici v budově Nejvyššího soudu, ale o té já nemluvím, já mluvím o mimořádné, výjimečné a nezpochybnitelné.

Když budeme srovnávat se světem, je standardní, či nestandardní, aby místopředseda byl přeskočen předsedkyní občanskoprávního kolegia?

Tak já nevím, jestli je to standardní, nebo nestandardní, ale tak normálně obecně platí, myslím, když se podíváme do procesu jmenování, že zpravidla bývá místopředseda toho či onoho úřadu, i když je to Nejvyšší soud a pojem úřad je nepatřičný, bývá osobou, která je pečlivě zvažována jako budoucí ředitel úřadu, předseda apod., proto říká, že když jste mi tu otázku položil, tak spíše je to úvaha pro pana prezidenta, proč při dvojím jmenování nebo návrhu na jmenování místopředsedu dosavadního jaksi opomenul.

Vy jste ve čtvrtek 14. února uvedl, že Nejvyššímu soudu by měl předsedat vynikající odborník, kterého čeští soudci uznávají a respektují. Ostatně řekl jste to několikrát i v tomto pořadu. Václav Havel, jak bylo řečeno, chce na to uvolněné místo po Elišce Wagnerové jmenovat Ivu Brožovou a k Ivě Brožové jste doslova v deníku Právo 15. února řekl: "Doktorka Brožová takovou vhodnou osobou není, protože si pozici autority nevydobyla." Jaké pro to máte důkazy?

Tak jednak jsem v té budově Nejvyššího soudu působil pět let.

Čerpáte pouze ze svých vlastních zkušeností?

To je právě moje nevýhoda a výhoda, že jsem byl hlavně soudcem.

Ale to můžete být také nařknut z toho, že máte osobní antipatie k Ivě Brožové.

Osobní antipatie k doktorce Brožové nemám vůbec, je to velmi slušná dáma, ale, to říkám zcela jednoznačně a za svými slovy si stojím a nechť mi klidně někdo vytkne, že se dopouštím nepatřičného hodnocení, nemyslím si, že si získala v budově Nejvyššího soudu tu pozici nezpochybnitelného odborníka. Ostatně to nelze učinit za tak krátkou dobu, kterou paní doktorka Brožová v budově Nejvyššího soudu přebývá.

Ona je soudkyní Nejvyššího soudu od roku 2000.

Ano.

Podle vás je to znevýhodnění, které by předseda Nejvyššího soudu mít neměl, že u Nejvyššího soudu pobývá příliš krátkou dobu?

Ne, to ne. Podívejte se, já jsem zmínil jednu osobu, respektive zmínil jste jí vy, v řadách soudců vrchních soudů a krajských soudů jsou také vynikající soudcovské osobnosti, ony nejsou tolik vidět. Kdyby některý z nich, některá z těch osobností přišla k Nejvyššímu soudu, tak nepochybně za dva roky tou osobností být nepřestane, naopak svůj potenciál znásobí, čili ta délka sama o sobě není tím rozhodujícím, délka pobytu.

Už loňský listopad naznačil, že mezi vámi a předsedkyní soudu Eliškou Wagnerovou panuje, mírně řečeno, napětí, a to především kvůli reformě justice. Vy jste Elišku Wagnerovou v tomto pořadu zařadil do skupiny militantních soudců Soudcovské unie a ještě jste dodal:

Jaroslav BUREŠ, ministr spravedlnosti ČR /zvukový záznam/: Mám velké výhrady v současné době k tomu, jak Nejvyšší soud působí jako orgán, který sjednocuje judikaturu, sjednocuje soudní praxi, a to je především úkol paní předsedkyně, aby dokázala vytvořit odpovídající podmínky v budově Nejvyššího soudu, k této stránce její práce mám výhrady.

Slova ministra spravedlnosti Jaroslava Bureše projevená 6. listopadu 2001. Předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová se proti nim o měsíc později, rovněž v Interview BBC, ostře ohradila.

Eliška WAGNEROVÁ, předsedkyně Nejvyššího soudu /zvukový záznam/: Šlo opravdu o kritiku nebo šlo o takové lehké hození blátíčka, která má na člověku ulpět, aniž by bylo argumentováno, a tady já se domnívám, že šlo o ten druhý případ, protože podívejte se, já bych měla podle pana ministra vytvářet odpovídající podmínky pro sjednocování judikatury. Tady se musím trošičku pousmát, protože jsem to byla já, kdo navrhl do zákona o soudech a soudcích již platného, novelizovaného spolu s občanským řádem loni, vytvoření tzv. velkých senátů u Nejvyššího soudu. Tvůrci té velké novely občanského soudního řádu, mezi něž se řadí pan ministr, odmítali tento institut do této novely dát a až po mých důrazných protestech, včetně v legislativní radě, se ten institut ke sjednocování judikatury do zákona dostal, to za prvé. Za druhé, pokud jde dále o vytváření odpovídajících podmínek pro sjednocování judikatury, víte, soudních rozhodnutí v České republice jsou desítky tisíc, aby je Nejvyšší soud mohl sledovat, nemohl by rozhodovat vlastní kauzy, které k němu napadají.

Předsedkyně Nejvyššího soudu Eliška Wagnerová ještě 26. listopadu 2001 v BBC dodala, že: "Na sjednocování judikatury nemá ani lidi, ani peníze, za což jste odpovědný vy." Proč se smějete?

To bych nesměl v té budově Nejvyššího soudu těch pět let žít. Samozřejmě, že soudci, kteří jsou pověřeni evidencí judikatury a prací v evidenčním senátě, tu jsou, pracují velmi dobře. Já jsem kritizoval paní předsedkyni za to, kritizoval jsem jí za nedostatečnou organizaci práce, aby nevzniknul zase dojem, že se snažím zasahovat do nějakých nezávislých kompetencí předsedy Nejvyššího soudu, za to, že ona nevytváří odpovídající organizační podmínky, a to mi říkají soudci Nejvyššího soudu. To jsem si já nevymyslel, a na to si stěžují advokáti, já bych mohl paní předsedkyni ukázat ten velký šuplík, co obvykle mají ministři ve stole na láhev, tak já ho mám plný podobných stížností ...

Na práci předsedkyně Nejvyššího soudu?

Ne, na to, že Nejvyšší soud ponechává bez povšimnutí a nevyužívá všechny své instituty ke sjednocování soudní praxe, ačkoliv je tu ve významných otázkách celá řada nejednotné judikatury.

Česká republika má už od roku 1993 zakotvenu v ústavě existenci Nejvyššího správního soudu, zmiňovaná instituce však dodnes neexistuje. V pátek 15. února však Poslanecká sněmovna schválila zákon o zřízení Nejvyššího správního soudu, teď jej čeká schválení Senátem a posléze i podpis prezidenta republiky. V Poslanecké sněmovně však neprošel návrh nového správního řádu. Zkomplikuje podle vás hodně existenci Nejvyššího správního soudu, pokud jej schválí Senát a podepíše i prezident, to, že nebude existovat správní řád? Bude to velká komplikace?

Upřesníme, nebude existovat nový správní řád, nebude to velká komplikace, nechám-li stranou některé dílčí problémy. Jednoduše řečeno, správní soudnictví navazuje na to, kde končí proces podle správního řádu, čili v zásadě to, že bude i nadále platit dosavadní správní řád, který zase praxí není tak všeobecně odsuzován, on bohužel neodpovídá na řadu otázek, které v mezidobí doba přinesla, ale ...

Počkejte, to, že ten stávající správní řád, vy hájíte ...

Já ho nehájím, já jen říkám, že správní soudnictví bude možné. Já to řeknu ještě jinak, krajský správní soud přichází jako orgán, který přezkoumává rozhodnutí správního úřadu tehdy, když toto rozhodnutí nabylo právní moci, čili podle jakého procesu správního řádu vydával správní úřad své rozhodnutí, není až tak podstatné. Samozřejmě by bylo lépe, kdybychom tu měli nový, dokonalý správní řád, ale pro zrod, respektive plné uplatnění správního soudnictví to není podmínkou.

Ovšem v novém správním řádu, který navrhovala vláda, předložila jej i Poslanecké sněmovně, bylo to, aby například byly přezkoumatelné veřejnoprávní smlouvy, na jejichž základě se poskytují různé dotace ve výši milionů korun, a to neprošlo.

Ano, to mluvíte o rozsahu správního soudnictví, ale ne o tom, jestli může, nebo nemůže fungovat bez nového právního řádu, to mě jistě musí ...

Samozřejmě, že Nejvyšší správní soud může fungovat za téměř jakékoliv správního řádu.

Nejde jen o Nejvyšší správní soud, jde o krajské soudy, které vykonávají v té první linii správní soudnictví. Prostě ty kompetence, se kterými přišel nový správní řád, bohužel uplatněny nebudou, to je pravda, ale z hlediska existence správního soudnictví, tedy soudní kontroly, rozhodování správních úřadů, to zásadní problém není. Není to dobré, ale problém to není, správní soudnictví, především zákon o správním soudním řízení přichází s celou řadou institutů, které jsou do jisté míry náplastí na to, co se nepovedlo, protože nebyl přijat nový správní řád, například dám jeden zásadní příklad, opatření proti nečinnosti správního úřadu.

Bylo by podle vás dobré, aby ještě stávající vláda začala pracovat a připravovat pro vládu další nový správní řád, který by měl šanci projít sněmovnou?

Já myslím, že to nemůže být velký problém, protože o co jde?

Takže bude připravovat?

To je věc pana ministra vnitra Grosse. Jde o to vyvodit závěry z diskuse v Poslanecké sněmovně, ale musím se pana ministra Grosse zastat, když říkal, že výsledky hlasování trošku, on použil ta slova, nechápe, neboť on jaksi vyvodil závěry z diskuse v garančních výborech Poslanecké sněmovny, přesto nebyl správní řád přijat. Je tu prostor pro to, aby byl dopracován vzhledem k výsledkům té diskuse, ale tato sněmovna už ho rozhodně nemůže schválit.

Ale tato vláda ho může předložit, vláda ...

Tato vláda ho může připravit jako závdavek pro budoucí vládu.

Udělá to?

Měla by, podle mého přesvědčení, já ...

Jen pro úplnost, Nejvyšší správní soud by se měl zabývat nejen volebními spory a záležitostmi spojenými s činností politických stran, které v současné době řeší Nejvyšší soud, ale i žalobami proti rozhodnutím například krajských orgánů. Předsedu a místopředsedy soudu bude jmenovat a odvolávat prezident republiky, sídlit má v Brně a teď vy oči v sloup, protože jste navrhoval Prahu. Fungovat má od 1. ledna 2003. Na kolik je ohrožen vznik Nejvyššího správního soudu kvůli tomu, že bude sídlit v Brně a nikoliv v Praze, jak jste vy navrhoval?

Ono, pane redaktore, mě trošku mrzelo, že hlasování o sídle bylo ve sněmovně chápáno jako věc libovůle, jako že je vcelku jedno, jestli se přikloním k Brnu, nebo k Praze. To bych musel být málo odpovědným ministrem, kdybych úvahu o sídle ve vládním návrhu zákona opřel o náhodu. Ta úvaha byla výsledkem hluboké personální analýzy, ekonomické a věcné, a ta analýza vyšla v závěr, že sídlo v hlavním městě Praze má celou řadu dobrých důvodů.

Říkal jste, že vám opět vstupuji do řeči, i otázka personální. To znamená, že Brno už je personálně vyčerpané tím, že jsou tam Nejvyšší soud a Ústavní soud?

Do jisté míry, ano. Víte, ono se velmi snadno řekne: "Kdo chce být soudcem Nejvyššího správního soudu, ten jím bude, i kdyby byl v Aši," tím se nechci dotknout obyvatelů Aše, "nebo na Červenohorském sedle." Ale já vím sám ze své minulosti v budově Nejvyššího soudu, že bohužel k Nejvyššímu soudu, protože přesídlil do Brna, nepřešli někteří soudci, kteří by tam rozhodně patřili, jako justiční špička a nepřejdou tam nikdy.

A kde jsou?

Jsou na krajských soudech, jejich rodinné a jiné poměry jim to prostě neumožní, například vám mohu říct 5, 6, 7, 8 jmen. Obávám se, velmi se obávám, aby u Nejvyššího správního soudu nevyvstal tentýž problém, musíme si totiž uvědomit, že těch skutečných špičkových odborníků, na nichž by měla mít celá republika zájem, aby se stali soudci Nejvyššího správního soudu, nemáme jak naseto. Jsou všeobecně známí a měli bychom udělat všechno pro to, aby jim bylo umožněno býti soudci Nejvyššího správního soudu, jestliže to třem takovým odborníkům umožněno nebude, pak mě to velice mrzí.

A najdete peníze, aby začal fungovat Nejvyšší správní soud od 1. ledna 2003 v Brně?

Já nemám ani korunu na to, pane redaktore, to je logické, protože vládní návrh hovořil o sídle v Praze a podle toho jsem se rozpočtově zařídil.

Škoda, že nedojde na další témata jako například novela trestního řádu a její fungování, ale o to raději budu, když přijdete opět do Interview BBC příště. Děkuji za vašich 30 minut věnovaných této rozhlasové stanici a někdy příště na shledanou.