Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Velvyslanec České republiky při EU Pavel Telička zdůraznil, že vláda by měla začít určovat hlavní priority a zájmy České republiky uvnitř Evropské unie.

Více než sedmdesát sedm procent obyvatel České republiky řeklo v referendu "ano" Evropské unii. Premiér Vladimír Špidla k výsledku dodává následující komentář:

Pavel Telička

Vladimír ŠPIDLA, předseda vlády, předseda ČSSD (zvuková ukázka): Jsem velmi hrdý, že jsem premiérem republiky, která má tak angažované občany, kteří využili svého práva a rozhodli se tak jasně a zřetelně pro Evropskou unii.

Nejen o výsledku referenda, o vstupu České republiky do Evropské unie bude následujících třicet minut. Vítejte ve světě otázek a odpovědí. Od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Hostem Interview BBC je velvyslanec České republiky při Evropské unii Pavel Telička, dobrý den do Bruselu.

Dobrý den do Prahy.

Poté, co jste se v sobotu dozvěděl, že se pro vstup České republiky do Evropské unie vyslovilo v referendu více než sedmdesát sedm procent občanů, nechal jste se slyšet, že výsledek oslavíte a teď cituji doslova: "Lahví dobrého červeného." Tak, jaké byly oslavy?

Tak, zatím jsem nic neoslavoval, protože ty informace mě zastihly na noční cestě z Londýna do Prahy, kde jsem s Lechem Walesou a maltským prezidentem v parlamentu diskutoval právě na téma rozšíření a když jsem dorazil domů, tak jako obvykle už všichni spali, takže myslím si, že ta láhev červeného bude a bude dnes, no a někdy v průběhu týdne věřím, že i s nejbližšími kolegy si někdy připijeme skleničkou, protože skutečně teprve včera po referendu, řekl bych, počesku, polidovu mi ty věci tak nějak zcela došly.

Nad čím jste přemýšlel, když jste rozebíral výsledky prvního plebiscitu v České republice, pokud jste měl čas alespoň už nějak zevrubně si ty výsledky rozebrat?

Já jsem měl velmi dobrý pocit především z jedné věci, že byť u nás nebyla padesáti či jiná procentní hranice pro platnost referenda, to znamená, nebyl tam ten tlak, který si myslím, že sehrál roli ve výši účasti v některých jiných kandidátských zemí, tak přesto u nás prostě přišla velmi slušná množina našich občanů volit a podle mě je to dobrej signál, že Češi mají o tu problematiku zájem, že mají zájem o vstup, že se touto otázkou zaobírají, že si uvědomují význam tohoto kroku a že je to prostě nenechalo netečnými, takže to byla první taková dobrá, dobrá zpráva a velmi dobrej pocit, a pak samozřejmě ten poměr hlasů mně se velmi líbí už z toho důvodu, že to je jasné "ano", ale na druhou stranu, že reflektuje, že prostě u nás skutečně nějaká diskuse byla, že u nás i političtí představitelé vystupovali třeba někdy i s provokativními, někdy možná s kontroverzními názory, u nás se objevuje i ten skeptičtější názor možná v té debatě než někde jinde ve střední a východní Evropě a tudíž to číslo podle mého názoru není umělé. Něco přes devadesát procent, to už člověk má pocit, že se to za chvíli přehoupne přes sto procent, takže ty pocity skutečně byly velmi dobrý, jak říkám, včera mi ty věci docházely více, než když se dojednávala smlouva v Kodani, nebo když se podepisovala smlouva v Aténách.

Pojďme si teď poslechnout jednu politickou interpretaci výsledků referenda, co prohlásil místopředseda občanských demokratů Jan Zahradil poté, co byly zveřejněny konečné výsledky.

Jan ZAHRADIL, 1. místopředseda ODS (zvuková ukázka): Myslím si, že je to dobrý výsledek, že posiluje naší pozici a občané, kteří přišli k referendu si určitě zaslouží poděkování, protože tu historickou šanci vzali vážně a spolupodíleli se na tom rozhodnutí a myslím, že velmi podstatnou část tvořili právě voliči ODS, kterým bych speciálně rád poděkoval.

Konstatoval v sobotu místopředseda Občanské demokratické strany Jan Zahradil, také člen Konventu. Myslíte si, pane velvyslanče, že se dá říci, že výsledek referenda by nějak posílil pozici budoucího členského státu Evropské unie?

Tak, nepochybně ta čísla jsou taková, že se za ně prostě nemusíme vůbec stydět a nenavozují zbytečné otázky, které by mohly být navozovány. Uvedu příklad, pokud by Česká republika se vyjádřila pro vstup včera, dejme tomu, třiapadesáti procenty hlasů a účast by byla, já nevím, třiatřicet procent hlasů, pardon, třiatřicet procent obyvatel, tak pochopitelně už to by navozovalo otázku, zda vůbec je to většina, zda to je většinový názor, proč k tomu Češi tak přistupují, co je to za skepsi, kde má kořeny a myslím si, že bychom byli vnímáni jinak, než budeme vnímáni nyní.

Podle vás třeba například Malta, která měla poměrně málo lidí, kteří se vyslovili pro vstup, s tím bude mít v budoucnu problém?

Já bych netvrdil, že bude mít problém, ale pochopitelně Malta prostě má jméno v Unii země, která prostě je zdrženlivější, kde to "ano" má prostě nepatrnou většinu, ale na druhou stranu je třeba vzít v úvahu, Česká republika z hlediska své politické váhy prostě je jinou zemí než Malta a já si myslím, že je toto pro nás, a v tom bych s panem místopředsedou Zahradilem souhlasil, dobrý výsledek, máme se o co opřít a myslím si, že nám to jenom může dát další kámen prostě pod ty naše nohy, dodat další sebevědomí a já si myslím, že pokud chceme skutečně být plnoprávným, důvěryhodným, solidním, spolehlivým, ale zároveň sebevědomým partnerem, tak i to sebevědomí pochopitelně potřebujeme. Já si myslím, že v tomto směru jsme včera dostali vítanou injekci.

Poslední týden před referendem byl v České republice ve znamení diskusí o kvalitě vládní informační kampaně. V pondělí ji prezident Václav Klaus v Interview BBC označil za hloupou propagandu a šaškárnu.

Václav KLAUS, prezident České republiky (zvuková ukázka): Tak ona to byla jednosměrná hloupá propaganda, zatímco my potřebujeme vědět docela slušně, co se stane, co se stane s cenami, co se stane s rozhodováním o těch či oněch věcech, bude o tom rozhodovat kdo, v zájmu koho, bude tam náš hlas silný, nebude tam náš hlas silný, budeme jedna "enenentina" rozhodování v Evropské unii, je to pro nás výhoda, že se zbavíme části rozhodování, nebo je to nevýhoda? Vyděláme na to zbavení se části svého rozhodnutí, nebo proděláme? No, to jsou přeci zásadní věci, ale šaškárny o tom, že je možné, já jsem viděl nedávno nějakou krásnou reklamu, že nějaký majitel nějaké vinárničky kdesi v Řecku říkal: "Podívejte se, jakou mám bezvadnou vinárnu a kolik tady mám turistů a vstupte do Evropské unie a budete mít také takovouhle vinárničku." No, to nevím, jestli se má štípnout, nebo jestli sním, či bdím, nevím opravdu.

Český prezident Václav Klaus. V pátek se připojil i bývalý premiér Miloš Zeman, který kampaň charakterizoval souslovím "stupidní vymývání mozků". Kritická byla ke kampani opozice, tedy občanští demokraté a komunisté. Jak jste vnímal tu informační vládní kampaň vy?

Tak, možná, že to vyzní nyní jako alibismus, ale já jsem ji skutečně vnímal ze vzdálenosti prakticky tisíce kilometrů a přece jenom velmi filtrovaně, velmi zprostředkovaně. Na druhou stranu jsem se sám na některých projektech účastnil. Já si myslím, že ta vládní informační strategie, informační kampaň nebyla pouze o několika šotech v televizi nebo na billboardech o tom, co majitel řecké restaurace, nebo co, já nevím, irská či jaká hospodyně. Já si myslím, že to byly prostě desítky, stovky nejrůznějších diskusí, mimo jiné, které právě nastolovaly i ty otázky, o nichž pan prezident hovořil a já jsem se těchto debat účastnil a já vím, že pan prezident sám procestoval kus republiky, ale troufnu si říci, že za poslední čtyři, pět let nikdo nenavštívil regiony k diskusím tak často jako já, někteří moji kolegové. Byly roky, kdy jsem býval třicetkrát, čtyřicetkrát prostě ven z Prahy a většina právě těchto výjezdů prostě byla o takovýchto diskusích někdy s desítkami, někdy s několika a někdy dokonce s mnoha stovkami lidí, takže já si myslím, že to tam bylo a ty otázky se nastolovaly a ta diskuse byla velmi vyvážená. Já bych sám byl dalek toho, abychom prezentovali členství v Unii pouze povrchně, zjednodušeně a v rovině nějakých nádherných výhod. Já si myslím, že když si přečteme třeba i některé články z poslední doby, který jsem napsal nebo rozhovory, že to tam prostě vždycky bylo, byl to vyvážený pohled a byla to otázka ...

Počkejte, promiňte, ale přesto euroskeptici tvrdí, že kampaň byla jednostranná, nezmínila zápory vstupu České republiky do Evropské unie, a proto uvažují, že chtějí zpochybnit referendum u Ústavního soudu ČR svojí stížností a žalobami. Podle vás je takový argument lichý?

Tak, v prvé řadě, myslím si, že mají špatné právní poradce. Chtěl bych vidět, jak by vůbec kterýkoli soudní orgán něco takového mohl rozhodovat, že na základě toho, že kampaň byla taková či maková. To za prvé, ale za druhé k té vaší otázce, prostě v každé činnosti, to znamená i v každé komunikační strategii jsou projekty, které prostě mají třeba své místo z hlediska prezentace toho pozitivního, třeba na příkladu již stávajících členských států, takže i ty tam byly. Jsou samozřejmě projekty, které se vám nepodaří prostě. Já sám, když jsem byl v ústředí, tak vím, že jsme průběžně analyzovali některé projekty a skutečně jsme říkali: "Tohleto nebylo ono, od toho prostě odstupujeme," ale nebyly to určitě dominantní aspekty v té strategii. Znovu říkám, z vlastní zkušenosti i za ty čtyři měsíce nebo čtyři a půl měsíce, které jsem v Bruselu, tak jsem téměř každý víkend byl v Česku na těchto diskusích a tam ty otázky byly, padaly, diskutovaly se. Já si myslím, že občané by prostě na ty akce nechodili, kdybychom jim, jak někdo říkal, vymývali mozky, takže mohou na základě vlastní zkušenosti potvrdit, že převážně a převažující prostě charakter této strategie byl takový, jaký měl být.

Podepsal byste tu tezi, že informační kampaň, rozumějme, všechny její složky zmínily většinu hlavních aspektů důsledků integrace České republiky do Unie?

Tak, to si myslím, že by bylo z mé strany nefér, protože to bych skutečně musel za prvé být v Praze v poslední době a za druhé skutečně být aspoň z padesáti procent vtažen do té komunikační strategie. To jsem nebyl, takže já jsem přesvědčenej, že tady byl dobrý záměr vlády, že tady skutečně bylo to nejlepší úsilí svědomí, vědomí, ale jestli se některé věci nepodařily, to je dost dobře možné. Já si myslím, že tyto věci budou, aspoň doufám a velmi bych to doporučoval, budou analyzovány, tak abychom je nebo příslušná místa vyhodnotili pro další komunikaci s veřejností. Já jsem přesvědčen, že nesmí skončit komunikace s veřejností, že dále budeme muset osvětlovat těm lidem, kteří mají pocit, že neměli dostatek informací, těm lidem, kteří mají pocit, že je sice měli, ale prostě ta úroveň jejich povědomí je relativně nízká, ale především těm, kteří mají zájem poznávat dál, co to je evropská integrace a jak se na ní Česká republika podílí, jaké otázky to nastoluje, jak k nim přistupujeme, jaké pozice zastáváme. Prostě to budeme muset dělat na každodenním základě, pokud nechceme, aby se občanská veřejnost odtrhla od politických elit a ztratila zájem o proces evropské integrace.

Když hovoříte o tom, že by ona informační kampaň měla pokračovat, český prezident Václav Klaus v pátek po hlasování v referendu vyřkl názor, že skutečně vážná debata o Evropské unii začala v České republice až týden před začátkem referenda.

Václav KLAUS, prezident České republiky (zvuková ukázka): Já doufám, že aspoň v posledních dnech se ta debata trošku rozproudila a lidé začali vážně uvažovat, lidé začali taky vážně poslouchat a také konečně zazněly první seriozní argumenty, takže já doufám, že se jistá atmosféra a nálada v zemi povýšila, zvýšila.

Konstatoval v pátek po hlasování český prezident Václav Klaus. Když říkáte, že by ona informační kampaň měla pokračovat, podle vás by tedy měla být především zaměřena na tu čtvrtinu až pětinu účastníků referenda, která řekla "ne" integraci země do Evropské unie?

Nikoli. Já si myslím, že ta komunikační strategie, a určitě asi by se její záběr, její intenzita, její charakter změnily, tak taková komunikační strategie permanentní, kontinuální by měla být zaměřena na celou veřejnost, a potom v jednotlivých otázkách na jednotlivé cílové skupiny, takže určitě bych neřekl: "Tak, podívejte se, dostali jsme zhruba třiadvacet procent proti a teď je pojďme zmasírovat." O tom to pochopitelně není.

Můžete říci, které hlavní kroky vy osobně vidíte z Bruselu za důležité, aby se odkomunikovaly v té další fázi informační kampaně, po níž voláte?

Tak, v prvé řadě, myslím si, plně uvědomit, že Česká republika vstupuje za necelý rok, že do té doby nám skutečně zbývá ještě určitý čas, ale je relativně dost práce k tomu, abychom prostě dosáhli optimální připravenosti České republiky na členství. Když toho dosáhneme, tak dosáhneme také další posílení té pozice, se kterou Česká republika bude vstupovat, to za prvé, za druhé si myslím, že je třeba komunikovat, jaké základní úkoly a cíle v té krátké a střednědobé perspektivě stojí před Evropskou unií, jak se Česká republika na ně dívá, jaké otázky bude prosazovat, jakou bude mít svou evropskou politiku, jaké bude mít priority v jednotlivých oblastech, na co se skutečně bude soustřeďovat, s čím nebo s kým raději sdílí některé tyto názory, čemu naopak bude chtít čelit, a to v otázkách obecnějších, ale někdy i v otázkách relativně dost konkrétních. Jaké jsou skutečně ty otázky, které nás prostě trápí a budou trápit a které ovlivňují, ať už možnosti, které členství skýtá pro Českou republiku, anebo ovlivňují prostě její zájmy, zájmy České republiky, její prostě preference. To jsou, myslím, některé z těch otázek, které by měly být komunikovány, ale zároveň bysme měli pokračovat v tom, co vlastně vůbec Evropská unie je, to znamená jít možná v něčem do větší hlouby a podívat se, jestli jsme na některé aspekty nepozapomněli.

Další téma, to budou, pane velvyslanče, ty otázky, o nichž jste hovořil, tedy budoucnost Evropské unie a postavení České republiky jako budoucího členského státu Unie. Rozhodně se nedá říci, že by referendum o vstupu České republiky do Evropské unie bylo definitivní tečkou za integračním procesem. Vstup deseti kandidátských zemí musejí schválit všechny národní parlamenty evropské patnáctky, což se zatím nestalo. Bouřlivé debaty předpovídají komentátoři v souvislosti se vstupem Česka v Německu a v Rakousku. Má Pavel Telička obavy ještě z nějakých zádrhelů, které se mohou objevit do 1. května roku 2004?

Myslím si, že obavy nikoli, že ten proces je skutečně nastartován tak, že 1. května příštího roku dojde k rozšíření a po včerejšku můžeme říci, že se bude týkat i České republiky. Pokud se nemýlím, tak ještě ve dvou zemích by mělo proběhnout referendum, myslím v kandidátských zemích, a bude pokračovat proces ratifikace v zemích Unie. Zatím se vyjádřil Evropský parlament, a to ještě před podpisem kladně, smlouvu ratifikovalo Dánsko, v některých dalších zemích ten proces relativně pokročil, takže já si myslím, že z hlediska schvalovacího procesu neshledávám nic, co by skutečně představovalo, byť jen průměrně závažnou překážku pro rozšíření nebo pro vstup České republiky.

Předpokládám, že jste následující otázku slyšel v uplynulých měsících tisíckrát, tak potisícíprvé, které věci změní život občana České republiky 1. května 2004, kdy se Česká republika s největší pravděpodobností stane novým členským státem Evropské unie?

Tak, těch věcí tolik nebude, ale myslím si, že minimálně to pocítí ti občané, kteří prostě toho 1. května roku 2004 budou cestovat a poletí někam do jiného členského státu, tak si myslím, že poprvé budou mít tu zkušenost, že půjdou s prominutím tím turniketem nebo, nevím, jak bych to nazval, který je pro občany Evropské unie a budou procházet velmi rychle a vedle bude stát ta fronta, ve které prostě budou občané nečlenských zemí Unie, kteří si tam prostě budou podstatně více minut muset vystát, takže to je třeba jedna taková situace, bude jich víc, ale zase neočekávejme, že 1. května 2004 najednou zásadním způsobem se změní život každého jedince. To bude postupný proces. My vstupujeme, dejme tomu, to bude nějaký moment jeden, kdy se vteřinu po půlnoci 1. května 2004 stáváme členským státem, ale integrovat do tý Unie, do jejích činností tak, že ty nás budou ovlivňovat a že vycítíme prostě, že skutečně ty možnosti nějakým způsob využíváme, tak to bude přeci jenom ještě nějaký proces.

Někteří, ano, promiňte, někteří lidé vnímají svět skrze peníze. Pro ně jste před referendem zdůrazňoval v několika veřejných vystoupeních, že Česká republika v uplynulých letech dostala od Evropské unie čtyřicet miliard korun českých. V již citovaném rozhovoru pro Hospodářské noviny jste doslova řekl a opět cituji: "Česko dostane víc, než bude do rozpočtu Evropské unie odvádět. Rok od roku to bude vyšší částka." Konec citátu. Můžete říci, kolik Česká republika získá v následujících třech letech navíc, než sama odvede?

Je to, je to složitá otázka už z toho důvodu, protože přesně nevíme, jak budeme schopni čerpat ty prostředky ze strukturálních fondů, ale, řekněme, že to bude řádově v několika desítkách miliard korun, ale přesně, to si myslím, že dnes už nemůžeme hovořit na základě papírů to, co tam stojí černé na bílém, ale musíme skutečně vyčkat, jaká bude naše absorpční kapacita, jak budeme schopni tyto prostředky využívat. Jedno je jisté, že budeme dostávat, a to, myslím si, o slušnou částku více i v těch prvních třech letech, než budeme platit. Jedno je jisté, že jsme se soustředili v těch jednáních především na kompenzace, to znamená na jisté platby do státního rozpočtu v těch prvních třech letech vědomi si toho, že každá země po vstupu má určité problémy se schopností absorbovat prostředky ze strukturálních fondů. Proto také ty kompenzace jsou po Polsku druhé zdaleka nejvyšší, ale, jak jste sám konstatoval, nemyslím si, že bychom měli dokonce i v těch prvních letech členství vnímat naše přistoupení optikou finančních prostředků a kdybychom je vnímali přeci jenom touto optikou, tak musíme hovořit prostě o dalších možnostech, které tady jsou a které se prostě projeví i v té fiskální rovině. Samotná přítomnost na vnitřním trhu, participace v nejrůznějších programech, to všechno se bude zhodnocovat a tudíž i zpeněžovat.

Před referendem jste několikrát publikoval také tezi, a teď cituji z deníku Mladá fronta DNES ze 13. června, že: "Účinnost prosazování národních zájmů není úměrná velikosti, nýbrž přesvědčivosti argumentů, volbě priorit, vyjednávacím schopnostem velvyslanců." Konec citátu. Za příklady jste dal Dánsko, Švédsko či Nizozemsko. Můžete velmi stručně říci, v čem spočívá jejich taktika, že byť jsou menší, tak jejich hlas je tak slyšitelný?

Tak, určitě bych mohl zmínit i další kolegy, ale především jde o to, že mají na správném místě správného člověka, to znamená člověka, který zná Evropskou unii velmi dobře, zná rozhodovací mechanismy, je /nesrozumitelné/ a Unii znám a svým kolegům, má vyjednavačské schopnosti, ale zároveň má za sebou fungující státní administrativu, která má jasnou, řekněme, obecně evropskou politiku, to znamená, to, co jsem říkal v úvodu, že má jasno, na co se chce soustředit, co je jejím zájmem, umí stanovit priority. Nemůžete mít představu, že prostě u každé jediné otázky, která je projednávaná, dosáhnete svého a budete moci prosazovat svůj zájem do důsledků.

Když jsme u těch priorit, když jsme u těch priorit, které své hlavní zájmy by měla ihned po vstupu prosazovat Česká republika jako nový členský stát a máte vy od politické elity, od politiků ono zadání?

Já jsem byl v pátek přijat předsedou vlády a zároveň poté ministrem zahraničních věcí a jednu z otázek, které jsem nastolil, je, že bychom měli velmi brzy začít pracovat na něčem, co bychom mohli nazvat hlavní směry směřování České republiky uvnitř Unie, a to podle jednotlivých oblastí, takže já si myslím, že my máme jasno, jaké jsou naše politiky, my máme jasno v tom, čeho bychom chtěli dosáhnout v té obecnější rovině, a pak, dejme tomu, v několika jednotlivostech, v těch sektorových politikách, ale já si myslím, že musíme vyhodnotit a přehodnotit v základních ohledech následující: Za prvé, kam směřuje Unie, jaké ona má koncepce a strategie, trefujeme se do toho či nikoli, jaká jsou tam ekonomická rizika v těch jednotlivých oblastech, jaké zájmy tam tedy máme a mezi nimi si definujme priority a já si myslím, že v několika oblastech možná jsme dále, ale v řadě oblastí tomu tak není.

Jako například, buďte konkrétní?

Já si myslím, že prostě těžko bych dneska vyzdvihoval nějaké odvětví, nějaký sektor, kde bychom mohli říci: "Tak, máme to, máme v tom zcela jasno." Já si myslím, že samozřejmě zahraniční politika i s ohledem na to, na její vlastní podstatu, na její charakter je v tomto směru asi nejdál. Ale i tam budeme muset celou řadu věcí asi hodnotit, analyzovat a zvažovat, ale toto je, myslím, ten základní krok, který musíme udělat a máme na to, jak jsem řekl, prakticky necelý rok. Máme čas tyto věci dolaďovat, takže já si myslím, že v současný chvíli já v korektoru ministr v radě a další ministři v jiných radách prostě nemají problém s tím, že bychom nemohli vystupovat, zaujímat stanoviska, protože vycházíme prostě kontinuálně z toho, co tady v posledních letech jsme ve vztahu k Evropské unii vytvářeli za politiku, ale musíme je aktualizovat.

Řekl vám premiér, ano, a řekl vám premiér i ministerský předseda, kdy by se ty hlavní priority měly aktualizovat a kdy byste mohl mít nějaký konkrétní dokument nebo něco takového v ruce?

Tak, to není o tom, co já bych měl mít, ale co by měla mít Česká republika a my jsme v posledních dnech i s kolegy v ústředí pracovali, diskutovali na určitým podkladu, který asi v blízké budoucnosti může sloužit jako velmi slušný podklad k nějaké politické diskusi na úrovni vlády a následně očekávám, že vzejde možná v některých oblastech, v některých aspektech politické zadání na práci prostě na některých střednědobých buď na jednom dokumentu, nebo na několika dokumentech a jak říkám, ...

Kdy by to mělo být, kdy by to mělo skončit, tento proces podle vás?

Já si nemyslím, že bychom měli nyní říkat, kdy přesně skončit, my si musíme hlavně říci něco o tom pojetí, jak ambiciózní dokument to bude z hlediska časového, z hlediska věcného, z hlediska záběru, z hlediska hloubky, a pak tomu přizpůsobit časový horizont. To znamená, že najednou tady musí být zcela novej dokument, zcela nová koncepce k 1. květnu příštího roku. Já znovu říkám, tady ten problém není. Já si myslím, že i na základě instrukcí, které dostávám z ústředí, máme celkem jasno v tom, čeho chceme v tom období dalším dosahovat, ale my musíme jít za prvý za ten přesah vstupu a za druhý skutečně dívat se už na tyto věci, analyzovat je a propracovávat a rozhodovat už optikou určitých zkušeností z fungování z Unie a už skutečně možná oproštěni tedy o agendu vyjednávání o přistoupení a dalších agend, který nás v poslední době prostě kapacitně nějakým způsobem rovněž zaměstnávaly, takže ne nutně to musí být k 1. květnu příštího roku, ne nutně třeba to bude jeden dokument, ne nutně bude docházet k nějakým zásadním změnám, ale přece jenom věci je třeba politicky diskutovat a tak, aby z toho vzešla zadání. Já si myslím, že z tohoto, z tohoto pohledu, tak jak jsem i při těch schůzkách cítil, bude poptávka i ze strany té politické úrovně, ale zároveň cítil jsem tam záměr tyto otázky potom velmi důkladně diskutovat a oponovat a samozřejmě i rozhodovat.

O budoucnosti Evropské unie jednal Konvent, který vypracovává návrh "evropské ústavy". České republice se nezamlouvá vznik stálého předsedy Evropské rady, nelíbí se jí podoba rotace států v čele rad ministrů a uvítala by jasnější a přesnější formulace zajišťující rovnost komisařů budoucích dvaceti pěti členských zemí Evropské unie. Premiér Vladimír Špidla v sobotu po vyhlášení výsledků referenda k návrhu "evropské ústavy" uvedl:

Vladimír ŠPIDLA, předseda vlády, předseda ČSSD (zvuková ukázka): Návrh ústavy, který je starý teprve den nebo dva, bude velmi pečlivě studován a teprve poté bude možné zaujmout stanovisko, ale v každém případě považujeme za samozřejmé, že si ponecháme v Soluni určitou, určitý prostor pro to, aby se některé z otázek řešily až na mezivládní konferenci, která bude od října tohoto roku.

Sobotní slova českého ministerského předsedy Vladimíra Špidly. Co bude podle Pavla Teličky možné v návrhu ústavy změnit?

Tak, to ukáže skutečně čas. Já si myslím, že především je potřeba učinit to, co pan premiér řekl - ten návrh důkladně prostudovat a vyhodnotit to, v čem nás zcela uspokojuje a kde případně je nějaká cesta ještě k plné spokojenosti a tam v té druhé kategorii otázek si říci, co je realistické dosáhnout a co realistické není, kde má který členský stát svůj zájem, kde jsou jaká spojenectví a na základě toho připravit ...

Můžete říci ...

Můžu jenom doplnit ...

... ano, první vaše hodnocení a říci, kde má Česká republika šanci na úspěch, jaký ten návrh je pro Českou republiku?

Skutečně tyhlety věci si zmapovat a na základě toho budeme vidět, co budeme chtít měnit a můžeme odhadnout, co se bude dát měnit. To první hodnocení, si myslím, že prostě je to dokument v mnoha směrech dobrý a v mnoha směrech je to skutečně dokument, který řadu zemí nebude ještě uspokojovat a který vysloveně volá po tom, aby se některé otázky dále ještě projednávaly na mezivládní konferenci a ne náhodou se ta mezivládní konference svolává, to znamená, členské státy, byť to některé nechtějí připustit, tak počítají s tím, že se povedou ještě složitá jednání a já si myslím, že ty otázky, které jste pojmenoval, jsou skutečně ..., v úvodu, v té první otázce, jsou skutečně body, který chceme, aby byly ještě předmětem dalších jednání a kde prostě Česká republika není úplně spokojena. Na druhou stranu, řekněme si otevřeně, po skončení mezivládní konference nebude žádná členská země úplně spokojena. Je to prostě jednání pětadvaceti, nebo bude to jednání zástupců pětadvaceti členských a přistupujících zemí a vlastně budou muset tyto země hledat kompromisy, hledat řešení. Pokud by někdo, ať už velká nebo malá, ať už severní nebo jižní, ať už anglofonní či frankofonní prostě země by chtěla některý věci za každou cenu prosadit, za každou cenu blokovat a takový přístup by si osvojily další, tak prostě ta mezivládní konference nemůže skončit úspěchem a Evropská unie se bude dostávat do krizové situace a já si myslím, že toto není v ničím zájmu, proto si myslím, že je třeba i v těch našich pracích domácích si připravit pozice, které budou mít třeba alternativy, které budou mít, nebo které budou schopny reagovat na ten vývoj tak, aby prostě se ty kompromisy mohly hledat, to znamená, budeme dále tu negociační strategii propracovávat.

Už jen velmi stručně, myslíte si, že Česká republika bude mít komisaře?

O tom jsem přesvědčen. Rozhodně v těch prvních letech komisaře Česká republika mít bude. Nedovedu si představit, že by neměla. Já si myslím, že pro přistupující zemi je to zvlášť důležité, aby prostě tento další zdroj, bych řekl, informací a další subjekt, který může některé věci ovlivňovat, byť bude na tom domovském státě v zásadě nezávislej, aby prostě tam ten komisař český byl.

Český vicepremiér, ministr zahraničí před čtyřmi dny řekl, že byste českým komisařem v Evropské unii mohl být vy. Chcete jím být a potěšilo vás to?

No, tak v prvé řadě začnu tím koncem. Jestli mě to potěšilo, tak pochopitelně do jisté míry ano bez ohledu na to, o jakou funkci se jedná, protože jsem to vnímal z nějakého ocenění práce ze strany mýho nadřízeného, ale co se týká toho, kdo bude komisařem, znovu opakuji to, co už jsem řekl, já si myslím, že by bylo dobrý, kdybychom vzali na vědomí, to, co říkám, že momentálně pro mě je aktuální práce velvyslance ve výboru stálých představitelů. Po čtyřech a půl měsících strávených v Bruselu bych považoval skutečně spíše za drzost, aby někdo vůbec směřoval své myšlenky tímto směrem.

To znamená, že jste teď odmítl?

Co bude jednou, uvidíme.

Teď jste to odmítl?

Pane redaktore, mě to ale nikdo nenabídl, pokud vím, ledaže byste se ...

Cyril Svoboda ...

... k tomu chystal vy. Ne, pan ministr Svoboda řekl, že by to mohl být někdo jako Pavel Telička, že by to mohl být, to si myslím, že by mohl a že by mohla být celá řada dalších osob, ale pro mě momentálně je aktuální skutečně název COREPERu a moje myšlenky směřují k tomu, že zítra v osm třicet máme mimořádné zasedání COREPERu a následně je rada a že příští týden máme summit v Soluni, že mezitím máme celou řadu dalších jednání, že tady mám několik ministrů příští týden, to je skutečně to, co mě zaměstnává více než zcela jistě mediálně zajímavá diskuse o tom, jestli komisařem bude Pepík, anebo Lojza.

Nebo Pavel. Teď děkuji za třicet minut, které věnoval BBC zaměstnaný český velvyslanec při Evropské unii Pavel Telička. Bylo mi ctí s vámi rozmlouvat mezi Prahou a Bruselem a někdy příště opět v BBC na shledanou.

Rád jsem vás slyšel, děkuji a na slyšenou.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.