|
Je britský zdravotní systém na pokraji finanční krize? | ||||||||||||||||||||||||||||||||
Návštěvy u obvodního lékaře bych za svá léta strávená v Londýně spočítal myslím na prstech jedné ruky. V paměti mi utkvěla zvláště jedna. Když jsem se dostavil jedno pochmurné odpoledne s několikatýdenní bolestí v pravém zápěstí do ordinace doktora Meesona, měl už tehdy těsně před penzí. Nechal mě zkoumavě zvednout jakési těžítko a lehce s ním zacvičit. Pak jsem je položil zpátky na jeho obrovský doktorský stůl plný odborný příruček. Podíval se na mě přes své brýle a sebejistě pravil, že vše bude tak do týdne v pořádku. Nesměle jsem opáčil, zda by v tomto případě nepomohl rentgen, znovu se na mě zkoumavě podíval a hbitě odvětil: "Waste of your time and our money" - "Škoda vašeho času a našich peněz." Základní lékařská péče v Británii je zcela bezplatná, a tak měl zřejmě na mysli peníze britských daňových poplatníků. Odkráčel jsem lehce pobaven z ordinace, bolest ze zápěstí se, jak pravil doktor Meeson, za pár dní skutečně vytratila. Britské zdravotnictví v krizi Nezmiňuji tuhle anekdotu proto, abych vás obtěžoval svou osobní anamnézou, ale spíše proto, že přes šetrnost lékařů se systém britského státního zdravotnictví ocitá (alespoň podle údajů britské opozice) ve finanční krizi. Ta ohrožuje samu existenci či rozsah služeb více než devadesáti nemocnic na území Anglie. Britská vláda to popírá, ale je fakt, že jedno ze špičkových londýnských vědecko-výzkumných a lékařských pracovišť Hammersmith Hospital má přijít o tři sta pracovních míst. A noviny zaznamenaly, že ředitel této nemocnice si nechal k pohádkové výplatě 150 tisíc liber, tedy o něco více, než má britský premiér, vyplatit ještě desetitisícový bonus. Celkový dluh systému britského státního zdravotnictví má dosáhnout koncem daňového roku téměř jedné miliardy liber, tedy nějakých 43 miliard korun. A to nemají pacienti luxus výběru z několika zdravotních pojišťoven poskytujících různou škálu služeb, samozřejmě pokud se nepřipojistí soukromě, aby například na implantáty kyčelních nebo kolenních kloubů nemuseli čekat v nepříjemných bolestech dlouhé měsíce. Důvody, pro které se regionální zdravotnické trusty, které přidělují jednotlivým pracovištím peníze, dostávají do takových dluhů, mohou znít posluchačům jako důvěrně známé: příliš mnoho peněz za léky, rostoucí náklady na administrativu a nákladný projekt spojený s digitalizací zdravotních karet pacientů. Lékaři, ne policisté Britský systém působí v některých ohledech skutečně rozhazovačně: nezná například zdravotnické průkazy.
V čekárně obvodního lékaře či na pohotovosti se může objevit kdokoliv a po nahlášení adresy je bez jakéhokoliv ověření totožnosti v rámci možností ošetřen. Britská vláda občas zmíní, že v ordinacích by se mělo začít konečně kontrolovat, kdo vlastně platí zdravotní pojištění a kdo ne. Lékaři však oponují, že nejsou policisty, aby své pacienty lustrovali. Jejich povinností je především léčit. Prý by to byla stejně ztráta času. V něčem mají možná pravdu, britský systém státního zdravotnictví v sobě jednu šikovnou, jakousi lustrační pojistku obsahuje: poplatek, který zaplatí pacient - s výjimkou důchodců - za předpis, je v některých případech několikanásobně vyšší než cena běžných léků dostupných v lékárnách či specializovaných obchodech. Myslím, že nejsem žádný hypochondr, ale i tohle je dost možná podvědomě jeden z důvodů, proč by se daly mé návštěvy u lékaře za ta léta strávená v Londýně spočítat na prstech jedné ruky. |
INTERNETOVÉ ODKAZY BBC neodpovídá za obsah stránek, které neprovozuje. | ||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||