Jeremy Bowen zpravodaj BBC v Damašku

	Obvinění vznesená vůči Sýrii zesílila nátlak na Asadovu rodinu

Vyšetřovatelé OSN předtím naznačili, že se na atentátu podíleli i někteří vysocí syrští představitelé. Damašek to ale popírá.

Syrský prezident Bašár Asad přislíbil, že jeho vláda bude s vyšetřovateli OSN spolupracovat.

Obvinění vznesená vůči Sýrii ale zesílila mezinárodní nátlak na Asadovu rodinu, která v zemi vládne už přes 35 let.

Disidentem po syrsku

Anvar Búní a jeho rodina bydlí nahoře nad policejní akademií v Damašku. K bytu vede tmavé zanedbané schodiště. Výhled z obýváku jim skýtá mnoho důvodů ke kousavým poznámkám.

Damašku se sice vyhýbá nápor turistů, ale nikoli globalizace...

Pan Búní má totiž s policií bohaté zkušenosti. Je advokát a hájí odpůrce režimu prezidenta Bašára Asada.

Za časů, kdy Evropu rozdělovala železná opona, se lidem jako Búní říkalo disidenti.

Plahočil jsem se po schodech k jeho bytu a říkal si, že takhle nějak asi před pětadvaceti nebo třiceti lety vypadaly návštěvy u odpůrců komunismu.

V někdejším Československu nebo Polsku - u odvážných lidí, kteří se rozhodli otevřeně kritizovat policejní stát, v němž žili, a kteří se smířili s tím, že svoboda projevu není zadarmo.

Důrazné varování

Pan Búní se pohyboval trochu toporně. Před několika dny ho na ulici před domem zbili tři muži.

	Damašek popírá účast na atentátu na Harírího

Ztloukli ho a neřekli prý ani slovo. Ani nemuseli, bylo jasné, že jen plní úkol režimu: důrazné varování.

Anvarův bratr Akram se při advokátově vyprávění jen hořce usmíval. Strávil ve vězení patnáct let za to, že je komunistou. Ze stejného důvodu zavřeli i jeho ženu, dva bratry a sestru.

Komunismus se nabízel jako alternativa režimu dynastie Asadových, která v Sýrii vládne už přes 35 let.

Nabídl jsem Anvarovi, že spolu žádný rozhovor natočit nemusíme. Řekl jsem mu, že si uvědomuju, že by mohl mít potíže.

"Ne, vím, co mi hrozí," řekl.

Z klidu ho vyvedla jen má otázka na jeho malé děti. Oči měl ještě samou modřinu - a když mluvil o tom, že děti možná kvůli němu nebudou moci studovat to, co by chtěly, zaleskly se mu v nich slzy.

Vězněm v Tadmuru

Další syrský disident, Jasín Hádž Saláh, mluvil o pobytu ve vězení. Zavřeli ho, když mu bylo devatenáct, a na svobodu se dostal v pětatřiceti.

Syrským úřadům trvalo jedenáct a půl roku, než ho obvinily. Nejhorší prý byl první a poslední rok v kriminále.

	Slábne už v Sýrii moc rodiny Asadových?

Ze začátku si jako mladík těžko zvykal na samotu a izolovanost.

Pak se s tím prý nějak smířil a spolu s ostatními politickými vězni hodně četl a studoval.

Za čas si na vězeňský způsob života zvykl tak, že se začal bát, co si počne, až bude na svobodě. Nakonec ho převezli do proslulé věznice v Tadmuru.

Evropané tomu městu říkají Palmyra. Ve starověku byla tato pouštní oáza jedním z největších obchodních center římské říše, Římané tam také měli vojenské základny. Jasín strávil v tamní věznici rok.

Po roce v Tadmuru nebylo těžké přijmout omezenou svobodu života v Damašku.

'Syrský režim v kostce'

S Jasínem jsme se usadili v kavárně u brány Umajjovské mešity. Byl večer, několik hodin po soumraku. Muslimové právě dojedli iftar, večerní jídlo, kterým o ramadánu přerušují půst. Starý Damašek je nádherný.

Všechny obchody měly otevřeno, mnoho z nich nabízely zboží z Číny. Damašku se sice vyhýbá nápor turistů, ale nikoli globalizace.

Za časů prezidenta Hafíze Asada bylo nemyslitelné, aby disident a novinář natáčeli rozhovor v zalidněné damašské kavárně

V uličkách a na úzkých schodištích se bavili lidé. Hosté v kavárně se smáli a pokuřovali vodní dýmky. Tabák voněl po jablkách a melase.

Jasín Hádž Saláh se ke mně nahnul přes stolek a řekl, že vězení v Palmyře je syrský režim v kostce. Mučení a bití prý tam je na denním pořádku a člověk nikdy neví, kdy si ho bachaři vezmou do parády.

"Nedovede si představit ten všudypřítomný strach," poznamenal. V Sýrii už dnes ale není tak nebezpečno jako v devadesátých letech.

Mírné uvolnění

Za časů prezidenta Hafíze Asada bylo nemyslitelné, aby disident a novinář natáčeli rozhovor v zalidněné damašské kavárně. Sýrie je sice pořád ještě policejní stát, ale už přece jen trochu otevřenější.

Znamená to snad, že moc rodiny Asadových slábne? Je to možné, zvláště dnes, kdy ji vyšetřovatel OSN podezírá z podílu na vraždě bývalého libanonského premiéra Rafíka Harírího.

Syrský režim už každopádně není tak sebevědomý jako dřív. Ještě stále však ovládá armádu a policii. Navíc proti němu nestojí žádná organizovaná opozice.

Damašek také dobře ví, že mu - vzhledem k situaci v Iráku - nehrozí americká invaze, a nejspíš ani rozsáhlé sankce. Asadovi odpůrci doufají, že se jeho režim zhroutí sám, že zajde na úbytě. Možná má ale hlubší kořeny, než si mnozí myslí.