|
V Austrálii se množí útoky žraloků na lidi | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
U pobřeží Austrálie došlo v posledních měsících k nárůstu útoků žraloků na lidi. Strhla se vášnivá debata o tom, zda by měly být počty velkého bílého žraloka regulovány. Největší obavy mají lidé žijící na jižním pobřeží Austrálie, kde studená voda a početné kolonie tuleňů vytvářejí ideální podmínky pro život žraloků. Ve městě Port Lincoln jsem se setkal s člověkem, který měl to štěstí, že útok žraloka přežil. Jake se ocitl tváří v tvář nejobávanějšímu mořskému predátorovi v Rybářské zátoce na nejjižnějším cípu poloostrova Eyre v jižní Austrálii. Vysoké vlny se zde valí z jižního oceánu a tříští se o nádherné pláže pokryté bílým pískem. Okolní vápencové útesy jsou porostlé zakrslými keři a aromatickými rostlinami, jež slouží za úkryt klokanům a ptákům emu. Je to divoká, nezkrocená příroda na hranici národního parku. Osudová projížďka Jake Heron, čtyřicetiletý rybář, vyrazil na surfu na poslední projížďku dne a najednou ucítil něco pod sebou.
Bylo to tak velké a pevné, že nejprve myslel, že se musel otřít o skrytou skálu. O vteřinu později si uvědomil hrozivou pravdu - byl to žralok. O další vteřinu později ucítil, jak se mu velký bílý žralok zakousl do pravé nohy. "Srazilo mě to ze surfu," řekl mi Jake. "Mlátil jsem do něj, kopal a snažil se ho odstrčit. Jeho hřbetní ploutev jsem měl před sebou. Křičel jsem o pomoc." Třímetrový žralok se otočil a vyrazil na druhý útok. Tentokrát se zakousl do Jakeova surfu a stáhl ho pod vodu. O chviličku později se prkno znovu objevilo - na dvě části. Jake doplaval k větší z nich a podařilo se mu vyškrábat se nahoru. A pak žralok zaútočil potřetí. Stalo se něco, co by spíš pasovalo do hollywoodského thrilleru než reálného života. Velká vlna nadzdvihla Jakea a jeho surf a odnesla ho k břehu. Přestože těžce krvácel, dokázal se dostat na pláž. Odtud ho pak odvezli do nemocnice. Na pravé noze a ruce má šedesát stehů. Rány se mu pomalu hojí. Obzvláště hrdý je na velkou jizvu na pravé paži ve tvaru písmene J. J jako Jake, smál se. Anebo J jako Jaws, tedy Čelisti, napadlo mě. Regulace řešením? Jakeův šťastný únik, ke kterému došlo minulý měsíc, je jedním z řady nedávných útoků žraloků v australských vodách.
Od prosince došlo k pěti útokům, dva z nich byly smrtelné. Obvykle dochází jen k jednomu úmrtí za rok. V Austrálii se nyní vede intenzivní debata, zda by měl být počet velkých bílých žraloků regulován. Rybáři, surfaři a mnoho dalších lidí žijících na členitém jižním pobřeží Austrálie je přesvědčeno, že žraločí populace roste. Obviňují z toho fakt, že lov velkých bílých žraloků je v australských vodách zakázán už téměř deset let. Nikde není tato diskuse vzrušenější než v Jakeově domovském městě Port Lincolnu, které leží pár kilometrů severně od místa, kde téměř přišel o život. 'Tuňákové město' Přezdívá se mu "Tuňákové město", protože je centrem vzkvétajícího tuňákového průmyslu. Mladí tuňáci jsou loveni na širém moři a poté umisťováni do vodních rezervoárů, kde jsou krmeni, dokud nedorostou. Pak se vyváží do Japonska, kde z nich vyrábí nejkvalitnější suši a sašimi. Je to obchod, který každoročně přináší miliony dolarů. Není příliš pochyb o tom, že tuňákové rezervoáry lákají žraloky. Velká koncentrace ryb a pach jejich krve jsou pro žraloky neodolatelné. Nikdo ale nemůže říci, že to také vede k většímu ohrožení lidí. Mnoho obyvatel Jižní Austrálie si myslí, že mezi tuňákovým průmyslem a žraločími útoky je přímá souvislost. Představitelé průmyslu se však brání, že tuňáci prostě jen působí jako magnet na žraloky, kteří už v oblasti stejně jsou, spíš než že by přitahovali zvířata z širého moře. Navíc k většině nedávných útoků došlo stovky kilometrů od nejbližších tuňákových jatek. Více lidských cílů Odborníci na žraloky říkají, že důvod zjevného nárůstu počtu útoků je jiný.
Stále více Australanů žije na pobřeží. Surfují, potápějí se, šnorchlují a plavou. Podle vědců tedy není víc žraloků, ale víc lidských cílů. Jake o tom není přesvědčen. Není si jist, zda ještě někdy bude surfovat v Rybářské zátoce. Je však přesvědčen - narozdíl od vědců - že v místních vodách je víc velkých bílých žraloků. "Je tu nejméně pětkrát víc žraloků než tu bylo před deseti lety," řiká. "Potřebujeme jejich kontrolovanou regulaci a potřebujeme ji teď." Pokud k tomu nedojde, mnoho lidí v Port Lincolnu předpovídá, že je jen otázkou měsíců, než bude zase někdo napaden. Příště už nemusí mít tak výjimečné štěstí jako Jake Heron. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||