Ian McWilliam zpravodaj BBC, Kazachstán

Osud uprchlíků v táborech v sousedních zemích není jasný

Místní vláda mluví o 170 osobách a obviňuje z tragédie islámské extrémisty, kteří chtěli svrhnout vládu.

Jiné zdroje ovšem mluví o nejméně pěti stovkách mrtvých civilistů a zdaleka není jasné, co bude s uprchlíky, kteří našli útočiště v sousedních zemích:.

Lutfull

Měli jsme v kazašském největším městě Almaty ležícím ve stínu pohoří Ťian Šan za sebou dlouhý a perný týden.

Zrovna jsem v telefonu domluvil s Lutfullem. Měl znepokojivé informace o uzbeckých špionech, kteří zjišťují, kam se schovali uprchlíci z Andižanu.

Během protestů a střílení v Andižanu jezdil po městě na kole a sbíral informace, které potom jeho kolega předával novinářům a diplomatům, aby mohli dát světu tam venku vědět, co se vlastně děje.

Líčil mi zahájení palby a jak se davy snažily uniknout dlouhou třídou, která se ovšem proměnila v ulici smrti, když vojáci pálili do prchajících zblízka dávky střel.

Brzo následovala očekávaná razie a vojáci začali shromažďovat podezřelé. Lutfullův kamarád byl zatčen při pokusu o přechod hranice do Kyrgazstánu.

Lutfullo ale utekl s manželkou, čtyřmi dětmi a synovcem na sever, do Kazachstánu.

Neměnné sovětské metody

Tady se mu s trochou peněz podařilo najít volnou místnost, ale museli se zdržovat uvnitř, aby se vyhnuli otázkám přistěhovalecké policie, která kvůli úplatkům vždy ráda vyhledává lidi, kteří nemají doklady v pořádku.

Co si myslet o zemi, jejíž obyvatele děsí myšlenka na návrat domů?

Zanedlouho je ale pobočka OSN zaregistrovala jako uprchlíky a zdálo se, že jsou v bezpečí. A tak jsem si šel klidně zaplavat, když se mi po půl hodině rozezvonil mobil. Byl to Lutfullo.

"Jsou tady milice a zatýkají mě!" křičel do telefonu. Pak už jsem slyšel jen zvuk nějaké šarvátky a telefon ztichl.

Zbytek večera jsem se pokoušel zjistit, kde Lutfullo je, a ocitl se tváří v tvář nesmírnému bezpráví sovětského soudního systému, který v bývalých republikách funguje nadále s minimální proměnou.

Policisté odvedli Lutfulla, jeho ženu a dva nejstarší chlapce, ale tři nejmenší děti v bytě nechali samotné.

Manželku a kluky z místní policejní stanice brzy propustili, ale když jsem se ptal na Lutfulla, suše odpověděli, že to je zločinec, jehož vydání požaduje uzbecká strana.

Odmítali mi říci, kde je, a beztak prý s ním nikdo nesmí mluvit. Kolem půlnoci jsem se setkal s činiteli OSN, které k němu také nepustili.

Řekli jim, že Lutfullo je terorista a bude deportován zpátky do Uzbekistánu.

Obavy z návratu

V následujících dnech mi Lutfullův nejstarší syn častokrát volal a ptal se, jestli vím něco nového: "Pane Jane," ptal se pokaždé, "to pošlou otce zpátky do Uzbekistánu?"

V sovětském systému je každý vinný, dokud neprokáže opak

Napadlo mě, co si asi člověk má myslet o zemi, kde myšlenka na návrat domů mladého člověka vyděsí.

Vždycky jsem se ho snažil uklidnit, ale nic uklidňujícího na tom nebylo. Uzbecký prokurátor obvinil Lutfulla z napomáhání terorismu a šíření poplašné zprávy.

V sovětském systému je každý vinný, dokud neprokáže opak.

Od zatčení jsme nic neslyšeli ani o Lutfullově kolegovi. Kyrgyzské úřady mezitím už vydaly do Uzbekistánu čtyři uprchlíky a zprávy o jejich dalším osudu byly znepokojivé.

Jeden prý byl zmlácen natolik, že teď bojoval o život. Ostatní uprchlíci, se kterými jsem mluvil, slyšeli podobné historky o mladíkovi, který se rozhodl vrátit domů.

Podali si ho takovým způsobem, že byl upoután na lůžko a nemohl se hýbat ani mluvit.

Podobné zprávy nelze potvrdit ani vyvrátit. Uzbečtí úředníci, podobně jako jejich sovětští předchůdci, žádné informace neposkytují a informační vakuum pak plní spekulace a klepy.

Pověstí o mučení však existuje tolik, že je nelze jen tak ignorovat.

Lutfullův příběh má náhodou šťastný konec. Osm dní zůstávala jeho rodina bez jakýchkoli zpráv a obávala se nejhoršího. Pak jsem se dozvěděl, že ho Kazaši v souladu s mezinárodními dohodami o uprchlících pustili.

Úřady evidentně přesvědčil diplomatický nátlak a obavy mezinárodního společenství. Lutfullo i s rodinou získal v jedné nejmenované západní zemi azyl.

Agónie trvá dál

Pro stovky dalších uprchlíků z Andižanu, kteří odešli do Kyrgyzstánu, však agónie pokračuje. Více než čtyři sta osob trčí v hlídaném stanovém táboře nedaleko hranice a netuší, co je čeká.

Uzbekistán žádá jejich vydání a kyrgyzské úřady váhají, zdali vyhovět uzbecké šikaně nebo naslouchat žádostem OSN.

Uzbecká vláda tvrdí, že se jedná o teroristy, ale potom jsou to nejvychovanější teroristé, kteří zbytku světa připadají jako mírumilovní občané, kteří se ocitli ve zlém snu.

Někteří z nich určitě protesty v Andižanu organizovali, ale jedna věc je jistá: pokud je pošlou zpátky do Uzbekistánu, spravedlivého soudu se nedočkají - ani šťastných konců.