Tim Butcher zpravodaj BBC

Ne všichni osadníci souhlasí se stažením Izraele z pásma Gazy

Zdejší pevnost sloužila britské koloniální policii jako útočiště v dobách arabského povstání ve 30.letech a o dvacet let později se zde opevnili jordánští vojáci, na což mimo jiné upomíná jimi zbudovaná malá mešita s nezvykle nízkým minaretem.

Dnes zde opět probíhají obranné přípravy, tentokrát se ale očekává střet Židů s Židy.

Sanur je totiž jednou z 25 židovských osad na okupovaném palestinském území, odkud se Izrael letos v létě hodlá stáhnout.

Většina z nich se nachází v písečné rovině pásma Gazy, čtyři včetně Sanuru však leží na skalnaté vysočině Západního břehu.

A právě zde se židovští odpůrci stažení připravují na poslední bitvu.

Země patří lidu

"Bude to Stalingrad Samaří," deklaroval jejich odhodlanost Arieh Eldad, pravicový poslanec izraelského parlamentu, který se sem na znamení solidarity s osadníky nedávno odstěhoval.

V budově Knessetu v Jeruzalémě mi pak nad kávou citoval Rousseaua, Hobbese a další politické myslitele minulosti, z nichž učinil své spojence v boji proti plánovanému "odpoutání", jak premiér Ariel Šaron řízenému odchodu z palestinských území říká.

"Za to, že vyzývám k občanské neposlušnosti, jsem označován za extremistu. V tomto případě ale stát Izrael jasně porušuje společenskou smlouvu, která mu velí chránit své občany.

V konečném důsledku jde o jediné - země Izraele patří lidu Izraele a žádná vláda mu ji nemůže sebrat," vysvětlil mi svůj postoj.

Odpůrci přijíždějí

Jak moc násilnou podobu ona občanská neposlušnost může nabrat, je momentálně velkou neznámou, která se nad Izraelem varovně vznáší jako stín, a v samotném Sanuru každým dnem vzrůstá napětí.

Do osady přijíždějí další sionistické rodiny, aby podpořily odpor

Přijíždějí sem další a další mladé sionistické rodiny a stavějí si stany hned vedle bývalé policejní stanice. Doufají, že když se tu podaří shromáždit dostatek odpůrců stažení, nenajdou v sobě izraelští vojáci odhodlání, aby si evakuaci vynutili násilím.

Tihle osadníci to nemají lehké. Sanur není nic víc než pár budov postavených kolem staré policejní stanice a obklopených ze všech stran "nepřátelským" územím, tedy palestinskými vesnicemi a pastvinami.

Není tu žádný obchod, pramálo komfortu a v létě zdejší teplota šplhá nepříjemně vysoko.

Šaul Halfon, muž medvědího vzezření s vlajícím plnovousem, oblečený do pracovní haleny, má plné ruce práce s výstavbou nové synagogy v Sanuru.

Zemi si vzít nenecháme

"Tohle je země, kterou dal Židům Bůh," volá mohutným hlasem, zatímco si na ramena nakládá pytle cementu.

Je to vyznamenaný válečný hrdina, který v 60. a 70.letech bojoval po boku Ariela Šarona v četných bitvách s arabskými nepřáteli a jeho odhodlanost má stejnou oporu ve vojenské kuráži jako v náboženském zápalu.

"Čekali jsme dva tisíce let, než se budeme moci vrátit domů a nikdo nás o to už znovu nepřipraví," pokračoval ve své tirádě a soustavně při tom zvyšoval hlas. "Jenom Bůh je náš pán a nikdo jiný nám poroučet nebude," křičel teď z plných plic.

Čekali jsme dva tisíce let, než se budeme moci vrátit domů a nikdo nás o to už znovu nepřipraví Šaul Halfon

Pro Marka Salmana, dalšího z neústupných osadníků v Sanuru, hraje náboženství mnohem menší roli.

Je to sochař pocházející z Moskvy a do zdejších končin ho spolu se skupinou dalších převážně ruských umělců před více než deseti lety přivedl příslib levné půdy a klidu, ideální kombinace k postavení vlastního ateliéru.

První patro v bývalé policejní stanici bylo časem přestavěno na galerii, kde tito umělci mohli vystavovat svá díla.

Je jasné, že důvody, které Marka přiměly postavit se na odpor plánovanému stažení, jsou jiné než náboženské: "Podívejte se kolem, nejsem žádný boháč, kde jinde si budu moct dovolit žít?" říká ve svém malém domku obklopen zdobnými medailonky, na jejichž výrobu se specializuje.

"Říkají, že je to osada, ale co to znamená? Pro mě je to domov, jediný domov, který jsem v Izraeli poznal. Nechci se stěhovat," vysvětluje.

Zrazení a opuštění

Sám premiér Šaron byl dlouhé roky jedním z hlavních zastánců osadnického hnutí, jak v pásmu Gazy, tak na Západním břehu.

Osadníky dříve vyzýval k vytrvalosti premiér Šaron, teď se cítí zrazeni

Bez ohledu na to, že většina světové veřejnosti považovala budování osad za nezákonné, vyzýval Šaron osadníky k vytrvalosti ve jménu židovského státu. Není divu, že se ti, co ho poslechli, nyní cítí naprosto zrazeni.

Dlouhé roky měla izraelská armáda v Sanuru posádku, jejímž hlavním úkolem bylo chránit zdejší obyvatele před útoky zvenčí.

Během druhé intifády, která propukla v roce 2000, snášely právě osady, jako je Sanur, vězící hluboko na okupovaném území, hlavní nápor útoků a armáda byla nucena zavést 24hodinovou ostrahu.

Vojáci tehdy chránili osadníky v Sanuru před ostřelovači, útoky ze zálohy i náložemi nastraženými na cestě.

Někdy v průběhu letošního léta stejná armáda obrátí svou pozornost k samotným obyvatelům Sanuru. A teprve tehdy se ukáže, jestli se z něj opravdu stane další Stalingrad.