Joanna Robertsonová zpravodajka BBC v USA

Hotel je chráněn jako národní památka

Při sledování filmu Alfreda Hitchcocka "Na sever severozápadní linkou" jste i vy seděli v lobby a sledovali, jak se otevírají a zavírají dveře elegantního výtahu.

Zářili jste spolu s Audrey Hepburnovou ve "Snídani u Tiffanyho", nebo jste nepozorováni proplouvali interiéry hotelu Plaza ve snímcích "Funny Girl", "Velký Gatsby", "Takoví jsme byli", "Apartmá v hotelu Plaza" a téměř čtyřiceti dalších filmů.

Možná jste se tam podívali šestiletýma očima spolu s jednou z nejoblíbenějších postav americké dětské literatury Eloise, neposednou obyvatelkou nejvyššího patra hotelu, z jejíchž lumpačin šedivějí personálu vlasy.

Portrét literární postavičky visí nedaleko restaurace Palm Court, kam chodí na svačinu kdykoliv po čtvrté odpoledne malé holčičky s pentlemi ve vlasech.

Hotel pro smetánku

Od svého otevření v roce 1907 byla Plaza, zařízená jako nejluxusnější hotel svého druhu, místem, kde se smetánka nechávala vidět. Králové i prezidenti, filmové i divadelní hvězdy.

Hitchcock situoval do hotelu děj svého filmu

Francis Scott a Zelda Fitzgeraldovi se tu na svých líbánkách chovali tak hlučně, že je vedení hotelu diskrétně požádalo, aby odjeli. Ernest Hemingway - další slavný host - později Fitzgeraldovi domlouval: "Na játra je Princeton, Plaza je na srdce."

Plaza se svými 1650 křišťálovými lustry má stále své místo v srdcích Američanů kdekoliv na světě, ale vlastní ji firma Elad Properties, místně známá jako "realitka bez srdce".

Poprvé v jeho 98leté historii bude hotel Plaza zavřen, jeho šest podlaží se změní v butiky slavných designérů a ve 200 luxusních apartmánů s výhledem na Centrální park.

Kromě 900 pracovních míst zanikne kus manhattanské historie. Fasáda hotelu Plaza je chráněna jako národní památka, ale legendární restaurace Palm Court, Dubový bar a další okázalé interiéry už nikoliv. Newyorčané zuří. Jako by tu téměř každý z nich zažil svatbu, líbánky nebo první rande, a zánik hotelu je ničí.

Protesty

Ve špinavém východu ze stanice metra na Páté avenue jsou otlučené dveře. "Vstup pro zaměstnance Plazy", stojí na ceduli, a také "Těmito dveřmi procházejí ti nejlepší hoteloví zaměstnanci na světě."

Plazu miluje jak smetánka, tak obyčejní Američané

Z ulice nad sebou slyším výkřiky a potlesk. Ohlušující hlas hřímá: "Paříž má Eifelovku, Athény mají Akropoli, ale New York má...." "PLAZU!" huláká řečníkovi v odpověď shromážděný dav. Na protestní akci se zde sešlo asi tisíc odborářů a mnoho z oněch "nejlepších hotelových zaměstnanců".

Uvnitř se v restauraci Palm Court servíruje odpolední čaj. Harfenistka vybrnkává "Umírající labuť", zatímco nepříjemní číšníci s bouchnutím staví na stoly zašlé stříbrné podnosy se zvlhlými sendviči, okoralými buchtami a prošlými koláči.

Menu slibuje široký výběr sypaných čajů. Ptám se na ně. "Zbyly dva," zavrčí postarší číšník, Ebbe, jak čtu na jeho jmenovce. Na lehkou konverzaci nemá náladu. "Palm Court nebo Earl Gray". S nechutí přinese Palm Court - jeden čajový sáček plave v ne moc teplé vodě - a odsupí.

O něco příjemnější číšník - Marko z Chorvatska - říká, že v Plaze pracuje už 34 let a že Ebbe tu strávil celý život. Promluvím si s vrchním, je to nováček, je tu jenom rok a půl.

Odpovídá mi tlumeným hlasem: "Podívejte, je to vážně ostuda. Je tu spousta lidí, kteří tu slouží 30, 40 i 50 let. Ty peníze, které někteří z nich vydělávají, ty jsou fantastické."

'Z Plazy odejít nechci!'

Firma Elad Properties jim nabízí zdvojené odstupné. Odboráři by si raději nechali pracovní místa. Počítají se spropitným, ne s platem. Portýr v Plaze si na spropitném ročně přijde údajně na sto tisíc dolarů. Zkušení číšníci obsluhujcí na banketech až na dvě stě tisíc.

Vmáčknu se do zaplněného Dubového baru. Usedám k oknu s jedinečným výhledem na Centrální park - a dnes s jedinečným výhledem na nažhavené demonstranty.

Jsem tu včas, abych ještě zahlédla, jak odjíždí newyorský starosta, miliardář Michael Bloomberg.

Ve městě je nesmírně nepopulární kvůli svému plánu na vybudování nového sportovního stadionu, ale tady si našel výtečnou lidovou věc, která ho může katapultovat na výsluní voličské popularity.

Podporuje kampaň za záchranu hotelu Plaza. Demonstranti se rozcházejí, za sklem se mi odvíjí němý film. Barový číšník mi práskne o stůl vodkou s martini. Polovina koktejlu vyšplíchne. S omluvou se neobtěžuje. "O tuhle práci nechci přijít," říká. "Z Plazy odejít nechci!"