Josef Kašpar spolupracovník BBC v Itálii

Opera otevřela v prosinci po tříleté rekonstrukci

Mezi členy souboru ale vypukl ostrý spor a dnes se v souvislosti s touto scénou mluví o krizi, ruší se premiéry a orchestr se bouří.

Slavný filmový režisér Federico Fellini natočil v roce 1979 film, nazvaný "Prova d'orchestra", česky "Zkouška orchestru". Je méně známý, než třeba "Sladký život" či "Roma"; v Itálii ho levicová kritika přijala s nelibostí.

Popisuje totiž příběh symfonického orchestru, jehož členové nechtěli akceptovat nezbytnou disciplínu a pravidla hry stanovená dirigentem a uměleckým ředitelem.

Vzbouřili se, ale místo svobody nastaly anarchie a chaos, které způsobily rozpad celého uměleckého tělesa s konečným náznakem jakési přicházející diktatury.

Levicová kritika to považovala za útok na silné odborové hnutí, které v 70. letech řádně cloumalo celým Apeninským poloostrovem.

Na tento film si v minulých dnech vzpomněli mnozí Italové.

Modernizace legendy

Milánská La Scala, patrně nejslavnější operní scéna na světě, slavila před třemi měsíci velký triumf.

Budova opery pochází z 18. století

Během rekordních 36 měsíců byla zcela zrenovována - a k budově z 18. století byla přistavěna moderní struktura umožňující bleskově rychlé změny kulis různých oper.

Akustika je podle znalců opět perfektní, asi jako byla před bombardováním divadla za II. světové války.

Italům a zvláště obyvatelům Milána to zvedlo sebevědomí: i my můžeme ve stanovené době kvalitně a bez předražování provést tak náročnou rekonstrukci.

Začalo se mluvit o renesanci Milána.

Velké změny

Teď je naopak situace velmi vyhrocena. Počátky krize v souboru La Scaly připomínají filmy o divadelním prostředí ze 40. a 50. let 20. století.

Na jedné straně stojí skladatel či dirigent, který žije jen pro své umění, na druhé straně je impresário, který zase musí dávat pozor na to, aby se nenadělalo příliš mnoho dluhů.

Muti není v orchestru populární

V případě Scaly jsou proti sobě slavný dirigent Riccardo Muti a impresário, kterého zde nazývají superintendant, Carlo Fontana. Spolupracovali úspěšně po osmnáct let, ale pak se někde něco zlomilo.

Muti vyčetl Fontanovi, že umělecký repertoár i interpreti nejsou na dostatečné úrovni. Rozmíška skončila po několika měsících propuštěním superintendanta. Na jeho místo jmenovali jistého Giuseppa Meliho, který doposud úspěšně pracoval na Sardinii.

Jenže ten se pro změnu zase nelíbil orchestru a sboru opery - a ti prohlásili, že Fontana byl mnohem povolanější a že dirigent Muti při sporu s ním neměl pravdu. Uražený Muti prohlásil, že za takových podmínek nebude dirigovat dva koncerty symfonického orchestru divadla.

Hudba a politika

Milánská Scala funguje jako soukromé těleso. Má správní radu, kde jsou zastoupeni hlavní finanční přispěvatelé - soukromé firmy, ale i milánská obecní správa.

La Scalu financuje také státní pokladna

Část prostředků přichází i ze státní pokladny. Ve správní radě jsou starosta Milána Giorgio Albertini a také podnikatel Federico Confalonieri, jinak správce holdingu Mediaset, patřícímu premiérovi Silviu Berlusconimu.

A starostu, který také pochází z Berlusconiho strany, nenapadlo nic chytřejšího než říci, že celá věc je spiknutím proti Mutimu, protože on je jedním z mála velkých italských hudebníků, kteří nesympatizují s levicí.

Tím přirozeně jen přilil oleje do ohně. Odborové organizace hudebníků nechtěly zůstat pozadu: svolaly shromáždění orchestru a sboru a ty zcela otevřeně vyzvaly slavného dirigenta i nového superintendanta k rezignaci.

Celý spor přirozeně nezůstal jen na úrovni oficiálních prohlášení či rozhovorů s tiskem. Vedení Scaly muselo na poslední chvíli zrušit dvě důležité premiéry, Mozart i Bellini mohou počkat.

A aby nedošlo k úplné finanční katastrofě, dva pravidelné nedělní koncerty filharmonického orchestru nebyly odvolány - s malým detailem.

Ztráta trpělivosti

Namísto Mutiho v jednom případě dirigoval koncertní mistr, který normálně hraje první housle, v druhém případě první hobojista orchestru. Milánští milovníci hudby ztratili trpělivost.

Diváci házeli orchestru letáky se slovy: Ruce pryč od Mutiho

Při koncertech, které jako hosté řídili ruští dirigenti Jurij Těmirkanov a Valerij Georgijev, se na orchestr snesl z lóží a galérií déšť letáků se slovy: "Ruce pryč od Mutiho!" anebo "Pane Georgijeve, omlouváme se Vám za náš orchestr."

Jinými slovy, situace všem přerostla přes hlavu a nastalý zmatek by mohl poškodit nejen jméno divadla, ale i města a koneckonců celé Itálie. Ironií osudu je, že gordický uzel by měl nakonec rozetnout milánský prefekt Bruno Ferrante. Vedení divadla i obecní správa se na něj obrátily jako na poslední instanci.

Je to sice pán, který se prý v operní hudbě velmi dobře vyzná, ale je to představitel centrální římské vlády, jehož úkolem je za normálních okolností zajistit veřejný klid a pořádek, i za použití policie. Tak trochu jako kdyby se hádající Bratislava a Košice obrátily na Pražana.

Zdá se, že má šanci na úspěch. Je to zoufalý pokus jak udržet Riccarda Mutiho v Miláně. Má totiž lákavé nabídky z New Yorku a Mnichova. Problém je ale v tom, zda i tak slavný hudebník může řídit orchestr, který ho nemiluje.