Nick Thorpe zpravodaj BBC v Rumunsku

Rumunsko si novou vládu zvolilo v prosinci

Koaliční vláda, která je u moci teprve od prosince, představila soubor protikorupčních zákonů, kterými chce EU ujistit, že se snaží.

Deset hodin dopoledne jednoho víkendového rána na Nejvyšším správním soudu v Bukurešti.

Orgán, který dohlíží na práci všech rumunských soudů, čeká návštěvu. Sedmnáct mužů a žen sedí tiše, jen usrkávají černou kávu.

Monica Macoveiová přichází o tři čtyři minuty později, jak se na ministryni spravedlnosti sluší. Štíhlá, v šedém kostýmku, vážná, s nápadným bronzovým náhrdelníkem, který vypadá téměř jako štít.

Sedá si ke stolu - s bezhlasým pokývnutím hlavy směrem k předsedovi rady. Někteří z přítomných se nervózně zavrtí na židlích. Pár prokurátorů z éry prezidenta Ceausesca sedí vepředu, zkoumavě ji pozorují, jako když vědci obhlížejí motýla přišpendleného na vývěsce před nimi.

Slečna Macoveiová není jednou z nich, někteří u stolu ji dokonce považují nejméně za nepřítele.

Snaha něco změnit

Je to právnička, do ministerské funkce jmenovaná středopravicovou vládou, jež vznikla koncem loňského roku.

Nepatří do tohoto světa. Ona a jí podobní, jsou, zdá se, odhodláni něco změnit.

Rumunsko je i po pádu komunismu chudá země

Nejzajímavějším bodem programu je namátkové přidělování případů jednotlivým soudcům.

V Rumunsku se už dlouho praktikuje postup, že případy rozdělují předsedové místních soudů sami. Tím, že každému soudci vyberou určité kauzy, si udržují vliv jak nad soudci, tak rozsudkem.

V těžkopádné mašinérii rumunské justice představuje tento postup jednu z klíčových oblastí, kde se to jen hemží obálkami s penězi.

Slečna Macoveiová ve svém prvním projevu říká, že Evropská unie chce dosáhnout zlepšení v této oblasti do konce března.

"Ale paní ministryně," namítne někdo z přítomných, "ty případy už jsou rozděleny - namátkově."

Atmosféra houstne, káva stydne, ona nesouhlasí, uvádí příklady, schůzka pokračuje.

"Baví vás vaše nová práce?" ptám se jí o chvilku později. Poprvé se usměje. "Samozřejmě. Je dobré vidět zevnitř, jak to v této zemi funguje."

"Jsou někteří z vašich protihráčů kolem tohoto stolu schopni proměny?" pokračuji.

"Pravděpodobně ne," říká, "ale když dokážeme vytvořit spravedlivý systém práce, pak sami odpadnou."

Skandály v rafinérii

Je ráno v ropné rafinérii Rafo ve městě Onesti ve východním Rumunsku. Zaměstnanci schoulení do kabátů a čepic se vyvalí z autobusů k hlavní bráně.

V jihovýchodní a střední Evropě se dnes o korupci hodně mluví

Ranní směnu vítá krutý, pětadvacetistupňový mráz.

Podle nové vlády je tato rafinérie nejhorším případem ze všech korupčních skandálů, které dnes Rumunsko trápí.

Před třemi roky podnik koupil šéf místní organizace vládních sociálních demokratů. Muž, kterého média nazývají jedním z nejmocnějších rumunských ropných baronů.

Jeho a dalších devatenáct společníků z rafinérie nyní policie vyšetřuje kvůli daňovému úniku ve výši půl miliardy eur.

Ioan Mariann - vůdce odborářů, který v podniku pracuje už 36 let - ve velíně firmy tvrdí, že je to všechno ekonomicky motivovaný útok od hlavních konkurentů firmy.

Je přesvědčen, že soudy dojdou k závěru, že ztracené peníze byly ve skutečnosti znovu investovány do rafinérie.

V jihovýchodní a střední Evropě se dnes o korupci hodně mluví. Takže se jednomu uleví sednout si s manažery a zaměstnanci a pátrat, kde ty peníze jsou. A je to úleva ptát se policistů, soudců a celníků, kdo koho uplácí a proč.

Hlavním kanálem korupce a politického vlivu je stále bezpochyby telefon. Můj přítel dostal nedávno nabídku na post šéfa maďarského veřejnoprávního rádia. Řekl, že by ji přijal pod jednou podmínkou.

Mohl by kdykoliv zveřejnit přepisy všech svých příchozích telefonních hovorů. Absurdní, nemožné, dozvěděl se. A tak nabídku odmítl.

Přemýšlím, v kolika zemích světa by to místo za takové podmínky získal.