Hamilton Wende redaktor BBC

Afričané si pivo nadmíru oblíbili

Přitom mnoho Afričanů se o sebe dovede postarat a ví si rady i v těch nejsložitějších situacích. Nejlépe je to vidět na obchodu s pivem.

Na jedno z piv, na která do smrti nezapomenu, jsem narazil počátkem devadesátých let v Angole. Natáčeli jsme tam dokumentární film o bojích vládních sil s povstalci.

Bylo vedro k zalknutí a já si s sebou zapomněl vzít láhev s vodou. Nebe bylo modré jako šmolka, slunce pražilo a v blízkých kopcích se rozléhala dělostřelba. Měl jsem spálenou kůži, byl jsem u konce sil a jazyk se mi lepil na patro.

Nakonec se nade mnou slitoval jeden angolský plukovník. Vzal mě do velitelského stanu a vytáhl dvě plechovky jihoafrického piva značky "Castle". Jak je otevíral, zasyčelo to.

Pivo do všech hrdel

Jenže pivo bylo teplé a šumivé. Vůbec mi nechutnalo a žízeň taky nezahnalo. Člověk měl pocit, že pije horké mydlinky. Přesto jsem byl plukovníkovi za pohostinnost vděčný.

Za války se toho napovídá - ale jedno mohu potvrdit: ať je sebehůř, pivo si cestu najde vždycky Hamilton Wende

Usrkával jsem z piksly, snažil se zachovat dekorum, a přitom jsem si uvědomoval ten paradox; ještě před několika lety proti sobě Jihoafrická republika, kde tehdy platila rasová segregace, a marxistická Angola vedly válku.

Po propuštění vůdce jihoafrického boje proti apartheidu Nelsona Mandely na svobodu byl nastolen křehký mír, ale o běžných obchodních stycích obou zemí se rozhodně mluvit nedalo.

Válečné rány byly ještě živé.

Jihoafrické pivo si ale přesto - bůhvíjak - našlo cestu do vyprahlých hrdel angolských vojáků. Vsadil bych poslední dolar na to, že povstalci na druhé straně bojové linie, mimo dostřel těžkých zbraní, popíjejí stejnou značku.

Změna byla očividně na spadnutí, apartheid i komunismus už, jak se říká, mlely z posledního.

Obchod vzkvétá

Od těch dob jsem referoval o mnoha afrických válkách a dalších událostech a postupem času začal chápat ten kvetoucí obchod s pivem jako symbol netušených možností obchodní sítě celého kontinentu.

I během válečných konfliktů je možné získat pivo

Ať se vrtnete, kam se vrtnete, všude teče chlazené pivo. Narazíte na něj podél mizerných rozježděných cest ve vnitrozemí i podél přirozených obchodních tras, které křižují Afriku po staletí.

Ty tu byly ještě předtím, než si kontinent rozdělily koloniální mocnosti.

Láhve, chlazené v nádobách s ledem anebo v lednicích prožraných rzí, svědčí o tom, že obchod může proniknout i do odlehlých a často nebezpečných oblastí, kde případný investor nevidí žádnou možnost k realizaci svých záměrů. I tam se může obchod udržet a co víc - vzkvétat.

Různé druhy

Nejoblíbenější značky piva produkují místní pivovary. Už samy názvy leccos vypovídají o africké identitě. V Ugandě si můžete zavdat z orosených hnědých lahví "Nilského speciálu".

V Africe neznají jen Heineken. Mají i vlastní druhy piv

Nejoblíbenější keňskou značkou piva je "Tusker". Anglické slovo "tusk" znamená "kel", však také na etiketě vidíme logo se slonem, který má parádně zatočené velekly.

"White Cap" čili "Bílá čepička", pivo pojmenované podle sněhů na Kilimandžáru, je co do obliby v závěsu za "Tuskerem". Jihoafrické pivo značky "Lion", "lev", se bohužel loni přestalo vyrábět, kdysi bylo velice rozšířené, dnes už na ně pamětníci jen vzpomínají.

Středoafrický "Primus" je silné pivo, které rychle stoupá do hlavy. Baňaté čtvrtlitrovky jdou ale podle všeho stále skvěle na odbyt. Nikdy nezapomenu na to, jak jsme na začátku války mezi Kongem a Rwandou natáčeli u jezera Kivu ve východním Kongu.

Lilo jako z konve, znepřátelené strany se navzájem ostřelovaly z děl a minometů, v jezeře vybuchovaly střely. O pár hodin později střelba nakrátko utichla.

Přestalo pršet a nebe se rozjasnilo. A co se nestalo! Kde se vzal, tu se vzal, po jezeře si to k nám supěl stařičký člun s nákladem "Primusu" pro rwandské vojáky.

Mí kolegové tvrdili, že tak to tady chodí a že boje ustaly právě kvůli rozvozu piva. Za války se toho napovídá - ale jedno mohu potvrdit: ať je sebehůř, pivo si cestu najde vždycky.