BBCCzech

Pozornost politiků, vědců i veřejnosti se počátkem února upírala k anglickému Exeteru, kde odborníci z celého světa diskutovali o tom, jak velké nebezpečí představuje pro planetu globální oteplování.

Závěry odborníků, kteří se sešli v západoanglickém městě, jsou alarmující: pokud do atmosféry budou i nadále proudit v nezměněném množství emise sloučenin uhlíku, čekají zemské klima nevratné změny, které mohou mít pro lidstvo katastrofální důsledky.

Exeter je domovem téměř sta tisíc lidí, a tak by člověk předpokládal, že ve víru místního života přítomnost dvou stovek vědců nevyvolá příliš velkou pozornost.

Tím spíše, že město je sídlem univerzity s dvaceti tisíci studenty. Pokud ovšem odborníci přijedou na popud samotného britského premiéra, situace se rázem mění.

Večer před začátkem konference mě po vysednutí z londýnského rychlíku čeká na místním nádraží půlhodinová fronta na taxík.

Když se konečně dostanu do hotelu, ani mě nepřekvapuje, že se v další frontě v recepci potkávám s řadou povědomých obličejů znovu.

Jen o pár desítek minut později čeká vědce i novináře celý proces ještě jednou, tentokrát je cílem místní radnice, kde se koná zahajovací recepce.

Atmosféra je na ní příjemná a uvolněná, světové vědecké kapacity, místní i celostátní politické veličiny, britští i zahraniční novináři - ti všichni spolu spokojeně konverzují a debatují o tom, co nového konference přinese.

Jeden z místních radních se se mnou dává do řeči. Jak se zdá, globální oteplování mu zatím příliš starostí nedělá.

"Oteplení by pro nás v Exeteru nebylo tak špatné, aspoň bychom tu konečně mohli pěstovat víno. Představte si, že podle historických záznamů tu kdysi bývaly vinohrady," přemítá s úsměvem a sklenkou vína v ruce.

V dalších dnech jsem ho už nepotkala, a tak nevím, jestli oteplenou budoucnost vidí stále stejně optimisticky. Pokud ano, myslím, že by byl jedním z mála.

Většině lidí totiž po vyslechnutí vědeckých závěrů spíše naskakuje husí kůže.

Pokud bude podle odborníků oteplování zemského povrchu pokračovat stejným tempem jako dosud, Exeter se může s vidinou do dáli se rozpínajících vinic rozloučit.

Existuje hned několik možností, jak by město jednou mohlo vypadat. Postupné zvyšování hladiny moře způsobené táním ledovců by zcela proměnilo ráz místního pobřeží.

Následkem globálního oteplování by se změnily místní klimatické podmínky, počasí by přinášelo více extrémů - přívalové deště nebo naopak dlouhá sucha.

Vědecké závěry dávají odpověď i těm Britům, kteří globální oteplování komentují s lakonickou poznámkou, že aspoň v zimě nebudou muset za teplem jezdit do Španělska.

Podle jedné ze studií existuje více než padesátiprocentní možnost, že by jedním z důsledků změn klimatu bylo takzvané "vypnutí" golfského proudu, který přináší k břehům ostrovního království teplý vzduch.

Kromě jiného by se Britové v takovém případě museli v zimě připravit na dnes téměř výjimečné dvaceti až pětadvaceti stupňové mrazy.

Postižena by ale samozřejmě nebyla pouze Británie, změny klimatu by se projevily v celém světě, zejména pak v Africe a Asii.

5,5 miliardy hladovějících lidí, tři miliardy bez pitné vody, to vše v časovém horizontu pouhých padesáti let.

Je zvláštní naslouchat tak katastrofickým teoriím v téměř luxusním sídle exeterského meteorologického ústavu.

I přes veškerou snahu si nákresy, tabulky a do detailu propracované plány v realitě tak docela představit nedokážu.

Skeptikové namítají, že se klima v minulosti na naší planetě změnilo hned několikrát a že propočty vědců mohou být nepřesné.

Při pohledu do úctyhodně velké místnosti plné dlouhé řady počítačů, které všechny dohromady tvoří takzvaný superpočítač, si tím nejsem tak docela jistá.

Klimatologové varují, že pokud státy nezačnou okamžitě jednat, jednou nastartované změny, jako je například tání ledovců, se už nikdy nepodaří zastavit.