|
Hazardní hry jsou v Číně stále oficiálně zakázány | |||||||||||||||||||||||||||
"Pravidla jsou od toho, aby se porušovala," nabádal své posluchače s oblibou král salónů a dramatik Oscar Wilde.
Obyvatelé jižní Číny, kde komunisté po nástupu k moci roku 1949 zakázali hazard i prostituci, jako by si jeho radu vzali k srdci. Hazardní hry jsou sice stále zakázány, ale jak dokazují místní skandály, holdují "čertovým obrázkům" a třeba ruletě i komunističtí pohlaváři. Jihočínské městečko Ruili trůní na hranici s Barmou. Přes den působí jeho úzké vybetonované uličky pokojně a spořádaně. 'Tiché večery' v Ruili Jeho obyvatelé se procházejí v tradičních oděvech pod palmami, dodávajícím místu tropickou atmosféru, a životní tempo je tu mnohem pomalejší než v uchvátaných čínských velkoměstech. Jakmile ovšem padne tma, ospalá osada se promění v místo, kde je možné všechno. Tak třeba z nádvoří jednoho chrámu, kde přes den pokojně u vchodu odpočívají sošky bohů, se večer stává hráčské doupě. U zdí obyvatelé rozbijí stánky s jídlem a pitím, takže všechno připomíná pouť. Kostky a karetní hry působí tak primitivně, jako by slavnost pořádal někdo, kdo se o hazardu někde dočetl, ale nikdy nebyl v herně. Nejoblíbenější jsou zvláštní vrchcáby o dvou kostkách s obrázky zvířat. Ty se zvednou do výše asi dvou metrů, a když si vsadíte na škorpióna, kozu nebo rybu, Číňané je pustí na zem, aby člověk pátral po případné výhře. Dětsky jednoduché, ale rukama hráčů projde hodně peněz. Ilegálně možná, ale všem na očích. Kohoutí zápasy Podobné zábavy kvetou i na venkově, můžete se stát svědkem třeba zakázaného kohoutího zápasu.
Oba ptáci útočně vyskakují za křiku a létání peří. Z té změti kape na udusanou zem krev. "Je to tady každé úterý a čtvrtek," říká jeden z diváků, který sem přijel z Barmy. Sázky přijímají dva muži a všem hlásí měnící se kurzy. Na otázku, zda to není proti zákonu, jeden z diváků s úsměvem a pokrčenými rameny potvrzuje, že je. Během tříhodinového zápasu změnil majitele čínský ekvivalent tří set dolarů. Špička ledovce Tahle náhodná setkání s hazardem jsou jen špičkou ledovce. Ruili je známou bránou do herního komplexu za čínsko-barmskou hranicí, i když nedávno prý několik policejních zátahů tenhle zlatý důl také ohrozilo. "Schází nám zákazníci z kasina," říká třicetiletá madam místního veřejného domu. "Od té doby, co úřady lidem brání v sázení, obchody váznou a pro místní ekonomiku je to hrůza." Její -náctileté zaměstnankyně si zatím unuděně prozpěvují na oranžové pohovce z umělé hmoty. Většina z nich nepochází odsud a přicestovaly za výdělkem z dálky. Některé z nich muži stejně využívali jen k jednomu, tak proč si sexem rovnou nevydělávat? A tak ulice v noci osvětlují růžové bordely. Tohle je divoký čínský jihozápad - proslulý sexem, hazardem a heroinem, pašovaným sem z Barmy. I za komunistů tu daleko od mocenského centra platí staré čínské přísloví "nebe je vysoko a císař daleko". Pokud to prospívá místní ekonomice, úřady nad nepravostmi přimhouří oko. A takové pokrytectví panuje na nejrůznějších úrovních v celé Číně. V novinách se opakují zprávy o komunistických úřednících, kteří v hernách nebo s milenkami utráceli státní peníze. Až příliš často zdejší funkcionáři kážou vodu a pijí víno. Možná proto je tak těžké najít někoho, kdo ještě věří komunistickým ideálům, i mezi členy komunistické strany. |
| |||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||