|
Ukrajinci se po třinácti letech stále bojí tajné policie | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Asi to nebyl nejlepší nápad. Při druhém kole sporných ukrajinských prezidentských voleb jsem šla do volební místnosti, kde hlasoval odstupující prezident Leonid Kučma.
Park naproti byl celý zasněžený a liduprázdný, tedy až na pár mužů zabalených kvůli mrazu od hlavy až k patě v teplých bundách. Jejich kožešinové čepice ale nezakryly, že všichni mají v uších sluchátka, která používají agenti tajné služby. Ve volební místnosti jsem se připravovala na několik živých vstupů do rádia, ale nemohla jsem si nevšimnout, že jsem hned od začátku přilákala pozornost mužů se sluchátky v uších. Když jsem začala mluvit, přistoupili nenápadně blíž ke mně, ale snažili se předstírat, že mě neposlouchají. Po celý zbytek dne se ode mě nehnuli, jen občas se některý z nich pootočil a říkal něco do rukávu. Praktiky KGB Třináct let po získání nezávislosti vypadá Kyjev jako jakékoli jiné evropské město. Moderními bulváry projíždějí velká nablýskaná auta západních značek a elegantně oblečení zákazníci procházejí kolem nových obchodních center. Když ale odhrnete tohle pozlátko, dýchne na vás duch Sovětského svazu.
SBU, jakýsi nástupce sovětské KGB, budí ve společnosti velké obavy. Lidé, kteří zažili časy komunismu, se stále bojí tajné policie a jejích vazeb na jejich učitele z Ruska. Ředitel jedné ukrajinské energetické společnosti mi chtěl vyprávět o tlaku, jaký na něj vyvíjí Kreml. Jenže setkat se s ním, znamenalo zahrát si tak trochu na Jamese Bonda. Na jedné rušné ulici jsem nejdříve měla schůzku s jeho kamarádem, společně jsme nasedli do taxíku a odjeli do jiné části města, kde už na nás čekalo jiné auto. Cíl naší složité cesty byl nakonec jen pár minut cesty od místa, kde jsme se setkali. Možná to vypadá jako přehnaná opatrnost, ale od vyhlášení nezávislosti řada politiků, novinářů a podnikatelů zemřela na Ukrajině za záhadných okolností. Letos v září se opoziční vůdce Viktor Juščenko setkal s ředitelem SBU a jeho zástupcem. Prezidentská kampaň se tehdy rozjížděla a Juščenko přišel oba pány požádat, aby do ní nijak nezasahovali. Trojice mužů se setkala u oběda na chalupa ředitele SBU nedaleko Kyjeva. Pár hodin nato se Juščenkovi udělalo nevolno. A když se vrátil z nemocnice v Rakousku, byl k nepoznání. Tvář měl zarudlou a opuchlou. Prohlásil, že se ho státní úředníci snažili otrávit a vyřadit ho z klání o prezidentské křeslo. Mnozí si tehdy mysleli, že Juščenko pořádně přestřelil, ale nyní se potvrdilo, že měl pravdu. Konečně úleva Po týdnech kampaní, hlasování, osočování z volebních podvodů, opakovaného hlasování a demonstrací stoupenců obou prezidentských kandidátů má Ukrajina konečně právoplatného vítěze voleb, Viktora Juščenka. Jenže pouhý den po skončení hlasování se našlo tělo ministra dopravy Heorhyje Kyrpy - Janukovyčova spojence - s kulkou v hlavě. Zmatky a konspirační teorie o jeho záhadné smrti vedly k tomu, že prezidentovi spolupracovníci požádali o ochranku a že se mnozí snažili získat co nejrychleji diplomatický pas. Většina Ukrajinců si možná oddychla, že volby konečně skončily, ale někteří politici se nepřestávají bát, že sovětský styl řízení státu stále žije, ba že se mu daří velmi dobře. |
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||