Martina Mašková zvláštní zpravodajka BBC v Namibii

V Namibii žije jedenáct různých kmenů

Například Himbové si přivydělávají tím, že své obyčeje představují turistům.

V Owambolandu, na severu Namibie, hospodaří i členové vlády. Owambové jsou nejpočetnější a nejvlivnější etnickou skupinou.

V jihonamibijském regionu Karas, kam jsem se vypravila, žijí rodiny kmene Námů.

Ursule je dvacet sedm. Narodila se ve městě Karasburg na jihovýchodě Namibie a počátkem 90. let se přestěhovala na venkov. Má tři děti. To nejmenší nechala doma.

S devadesátiletou babičkou, její sestrou, tělesně postiženým strýcem a dalšími členy širší rodiny žije na farmě pod sopečným pohořím v odlehlém údolí Nuwefontein.

Tedy na farmě… Spíš v plechové boudě, kolem níž běhá několik slepic a kuřat a poblíž které se volně pase několik koz.

Ursulina rodina, tak jako mnozí jiní Namibijci, hospodaří na pozemku pronajatém od státu.

Jediný příjem rodiny

V suché jihonamibijské krajině představuje stovka kilometrů, kterou musíme ujet z města k Ursulině bydlišti, celkem běžnou vzdálenost od jednoho sídla k druhému.

Ursula ji jindy překonává v "donkey car", vozíku taženém oslíky. Zatímco my jsme byli u ní doma za dvě hodiny, oslím povozem cestuje obvykle dva dny.

NAMIBIE V ČÍSLECH Počet obyvatel: 2 miliony (OSN, 2003) Hlavní město: Windhoek Jazyky: angličtina (úřední), afrikánština, němčina Hlavní náboženství: křesťanství Předpokládaná délka života: 43 let (muži), 46 let (ženy)

Ursulině babičce je kolem devadesáti a je vidět, že jí návštěva vnučky udělala radost. Mluví spolu jazykem Námů, který se pozná podle typického mlaskání u některých slov.

K jídlu bude dnes výjimečně místo tradiční kaše i maso z oslíka.

Pro vodu na vaření i mytí tu místní lidé chodí do nedalekého malého rezervoáru napájeného větrnou pumpou.

Za jeho údržbu platí Ursulina rodina a sousedé padesát namibijských dolarů měsíčně, občas musí kvůli opravám do města.

Jakákoliv výprava do města je pro Ursulinu rodinu mimořádně náročná. Když byla nedávno babička nemocná, musela dojít asi pět kilometrů k nejbližší cestě.

Babička nedokáže číst ani psát. "Peníze si ale spočítat umí," směje se Ursula. Ursulin plat je kromě dvou důchodů jediným příjmem celé rodiny.

Výlet k řece

Ursula teď pracuje v krajském městě Keetmanshoopu, zdobí hračky, tašky a přívěsky. Částečně tu využívá svých předchozích dovedností, kdy zpracovávala pštrosí pera.

Po cachtání v řece si kluci na břehu lehnou jako turisté u moře

Během školního roku má dvě starší děti u sebe, za nejmenším se sem, domů na farmu, podívá obvykle jen o svátcích.

Zadní úložní prostor auta, který jsme přijeli, je za chvíli dětí plný. Míříme totiž k blízké řece, Fish River Canyon.

Trvá nám to autem sotva čtvrt hodinu. Ani Ursula, ani děti tu ale nikdy nebyly.

Řeka je mimo období dešťů poměrně mělká. Kluci k ní letí jako o závod, cestou z nich padají už mokré svršky, sešlá trička, roztrhané trenýrky a zimní čepice.

Cákají vodu kolem sebe a po sobě, zkoušejí plavat. Za chvíli se vyvalují se na kamenech a tváří se přitom jako turisté na mořských plážích.

Malý lovec

Na chvíli se pak oddělí od ženské části výpravy a pozorují nás z vysokého náspu na druhém břehu. Tentokrát se ale proměnili v organizovanou tlupu lovců, kteří se právě chystají na antilopu.

"Tenhle vypadá jak Bushman," poznamenává s úsměvem Ursula na adresu jednoho z dětí.

V odpoledním slunci, bez kabátku a kalhot montérkovitého vzhledu, jakoby se tenhle dvanáctiletý Náma opravdu podobal příslušníkovi jiné etnické skupiny, Křovákům.

Je malý postavou, fyzicky zdatný a má pleť o něco světlejší než ostatní děti.

Když ale v tomhle pozdním nedělním odpoledni míříme zpět k autu, abychom posvačili, tenhle malý lovec se najednou přitočí a stydlivě, dětsky šeptá: "Thank you, we enjoyed this day." Díky, dnes jsme si to užili...