Justin Webb zpravodaj BBC ve Washingtonu

George Bush má za sebou politické zkušenosti Dicka Cheneyho

Zasedací síň Senátu místem uhlazených mravů. Chlad, mramor a ticho. Senátoři jsou v americkém politickém systému tak nezávislí na stranách a zaujímají tak výjimečnou pozici, že se jen málokdy pouští do ostrých konfliktů.

Když už se ale jejich názory přece jen podstatně liší, řekne senátor většinou něco jako, že jeho kolega - čestný, odvážný a od základu dobrosrdečný muž, byl patrně "špatně informován".

Takže si umíte představit, jaké pozdvižení to vyvolalo, když viceprezident Dick Cheney, z titulu své funkce také předseda Senátu, jednomu demokratickému kolegovi v horní komoře Kongresu řekl, ať se jde vycpat.

Říká se, že Cheney v posledních měsících ztratil "tah na branku". Je to muž, který si dokáže na veřejnosti dělat legraci sám ze sebe, například co se týká jeho zdravotních problémů.

Dokáže se ale také pořádně zlobit. Dostal se na kobereček kvůli nepokojům v Iráku, nenalezeným zbraním hromadného ničení i ohromným sumám, které dostává jeho někdejší zaměstnavatel, firma Haliburton, za dodávky zásob pro americké vojáky.

A vypadá to, že už toho všeho má dost. Demokraté proto doufají, že 5. října prohraje.

Toho dne se totiž v Clevelandu, ve státě Ohio, střetnou v debatě starší, plešatý, nemocný a naštvaný viceprezident Dick Cheyney a jeho demokratický vyzyvatel - mladistvý, vlasatý, zdravý a až nakažlivě šťastný John Edwards.

Bude to nejzajímavější střet v historii volebních utkání o funkci viceprezidenta.

Velká slova

John Edwards je rozhodně zručný politik.

John Edwards přináší do kampaně Johna Kerryho sex-appeal

Nedávno jsem ho pozoroval při veřejných vystoupeních a několikrát jsem se přistihnul, jak koukám na lidi kolem sebe a čekám, že jim při poslechu oněch banalit, které měli Edwardsovi spolknout, bude trapně.

Ale ouha - oni spíš, jako by se nemohli nabažit. Edwards vykládá, že miluje Ameriku a smích. Že býval chudý a už není. Že kdysi věřil, že John Kerry je snob, ale teď už tomu nevěří.

Je to ošemetná záležitost - buď vás ty výroky nadchnou, anebo vyděsí. A vypadá to, že většina Američanů nyní patří do prvního tábora.

Záleží ale na tom, co si lidé myslí? Kdysi kdosi řekl, že post viceprezidenta nestojí za zlámanou grešli. Někteří uchazeči o toto zaměstnání byli úplně mimo. Pamatujete si třeba na Dana Quayleho? Á, pardon, Quayle vlastně vyhrál...

Lloyd Bentsen ho sice roznesl na kopytech při televizní debatě a u Američanů získal Quayles pověst absurdního kandidáta. Ale přesto on a George Bush starší obsadili Bílý dům.

Letos to ale bude jiné. Jednak proto, že preference voličů jsou rovnoměrně rozděleny mezi Kerryho a Bushe - jedna skupina chce Kerryho, druhá Bushe a o vítězství rozhodne jen pár stovek hlasů navíc.

Navíc letos dva hlavní soupeři - Bush a Kerry - mají důvod více se spoléhat na své spolukandidáty.

Bush potřebuje Cheneyho kvůli jeho zkušenostem a Kerry potřebuje Edwardse kvůli jeho eleganci a sex appealu.

Takže poprvé v moderní historii Spojených států by o výsledku prezidentských voleb mohlo rozhodnout to, kdo vyhraje klání o viceprezidenta.

Hodně přitom bude záležet na tom, jestli Cheney dokáže krotit svoji cholerickou povahu a jak bude Edwards nasazovat svůj úsměv.