Tom Gibb zpravodaj BBC

Indiáni dosud žijí izolováni od civilizovaného světa

Taková kouzelná vidina přitahovala do pralesů celé generace dobrodruhů, antropologů i náboženských holivců.

Někteří z nich se vydávali na cestu v naději, že nahlédnou do života lidí nezatížených břemenem zákonů a společenských konvencí.

Jiné vedla do těchto končin snaha vtisknout svou vizi světa do myslí, které nezkazila moderní společnost.

Jedna věc je jistá - taková setkání bývala pro původní obyvatele oblastí nedotčených civilizací hluboce traumatizující.

Byl jsem si toho velmi dobře vědom, když jsem šel na schůzku se skupinou Indiánů z kmene Ajoreo.

Snaží se zachránit poslední kousek rychle mizejících pralesů na severu Paraguaye, kde jejich příbuzní dosud žijí izolováni od okolního světa.

Mennonité a indiáni

Cestovali jsme z Filadelfie, regionálního hlavního města, poznamenaného velkým střetem kultur.

Za poslední čtyři dekády se tu usazovaly zemědělské komunity německých mennonitů, kteří před druhou světovou válkou utekli z Evropy před persekucí a usadili se v paraguayské divočině.

Tam nadále dodržují svá přísná náboženská pravidla a tradice.

Mennonité mluví německy a často se oblékají ve stylu předválečné Evropy.

A jejich sousedy jsou domorodci, kteří byli v posledních letech vyhnáni z pralesů a z nichž většina žije v zoufalé bídě.

Jeli jsme z Filadelfie několik hodin po polních cestách, až jsme dorazili do osady, kterou nedávno založila malá skupina kmene Ajoreo. Chystají se k návratu do pralesa a vesnický náčelník Gabidi Takuri mi vyprávěl jejich příběh.

Conhones dělají podivné věci

Poprvé navázal kontakt s vnějším světem před 18 lety. Tehdy ho chytla skupina lovců, kterou dali dohromady evangeličtí misionáři ze Spojených států.

Odvezli ho a další Indiány do misijní centrály - tam je chtěli uvést do civilizace a spasit jejich duše.

Ajoreové používají pro bělochy slovo "conhones" - neboli lidé, kteří dělají velmi podivné věci

Ostříhali jim vlasy, smyli z těl tradiční barvy a oblékli je.

Indiánské příběhy vystřídala bible.

Co si o tom myslel náčelník Gabidi, s nímž jsem mluvil? Nesvěřil se mi...

Jasný náznak ale nabízí slovo, které Ajoreové používají pro bělochy. Říkají jim "conhones" - neboli lidé, kteří dělají velmi podivné věci.

Do původního území kmene Ajoreo se mezitím zakously buldozery, vytrvale se šířily farmy německých mennonitů a přicházeli i brazilští rančeři...

A tak před deseti lety Gabidi, náčelník téhle skupiny Ajoreů, s pomocí přátelsky nakloněných antropologů, vyrazil do paraguajské metropole Asunciónu a přesvědčil vládu, aby vydala nařízení k ochraně šesti tisíc čtverečných kilometrů pralesů, kde ještě skupiny kmene žily v izolaci.

'Ať odjedou buldozery'

Tato oblast je panenská dodnes - ale všude kolem už doslova vytrhávájí stromy z půdy.

Ajoreové by neměli být vystaveni novým baktériím

A proto "naše" skupina sedmnácti Ajoreů před pár měsíci vyšla poprvé z pralesa.

Stěžují si, že tam nemohou dále přežívat, protože jejich vodní nádrže vysychají.

Paraguayské úřady, vědomy si kritiky, která provázela jejich předchozí postup, si při tomto zatím posledním setkání s Indiány zjevně počínaly mnohem lépe.

Skupina zůstala v pralese - jen pod dohledem lékařského týmu.

Lidé zvenčí - zvláště novináři jako já - se museli držet stranou, aby Ajoreové nebyli vystaveni novým baktériím, před nimiž nemají přirozenou obranu.

Šlo také o to, aby byli uchráněni před hrází fotoaparátů, kamer a mikrofonů.

Přesto se mi - jak zmíněno - podařilo promluvit s vůdcem indiánské skupiny, a to přes vysílačku, kterou byl vybaven zdravotnický tým.

Náčelník mi sdělil, že už chce zůstat na jednom místě, a ne se dále schovávat. A hlavně si přeje, aby odjely ty buldozery...

Rezervace nebo squatt

Viděl jsem fotografie kmenového vůdce a jeho rodiny ze dne, kdy navázali kontakt s okolním světem.

Někteří z nich byli pomalováni, měli dlouhé vlasy a zeširoka se usmívali.

Ovšem jejich budoucnost nebude nijak lehká. Není zaručeno, že se podaří uchovat chráněnou oblast šesti tisíc kilometrů čtverečných.

Území pořád patří soukromým majitelům, nejčastěji brazilským chovatelům dobytka...

Ti už zase strhávají ploty a prořezávají cesty do pralesa.

Skupiny podporující kmen Ajoreů by chtěly veškerou tuhle půdu koupit - ale nemají dost peněz.

Pokud Ajoreové o své území přijdou, nemají dobré vyhlídky. Budou zatlačeni do rezervace a pravděpodobně se z nich stanou pracovní síly pro brazilské rančery.

Anebo skončí ve squattových táborech, podobných tomu, jaký jsem navštívil na okraji regionálního centra, paraguayské Filadelfie.

Tamější bída si nezadá s ničím, co jsem za 17 let zažil v různých chudinských čtvrtích Latinské Ameriky.

Několik set rodin žije namačkáno za vysokým drátěným plotem a spí pod plastikovými přikrývkami. Sociální zařízení - veškerá žádná.

Něco málo na živobytí si vydělávají indiánští vyhnanci nekvalifikovanou prací na farmách.

Několik starých lidí bylo očividně těžce nemocných a zdálo se mi, že jedna stará paní umírala: smutný konec pro někoho, kdo se narodil v pralese.