Pavel Vondra Londýn

Dianin památník není fontánou v pravém slova smyslu

Konkrétnější formu ale plány nabraly až poté, co vláda dva roky na to vypsala veřejnou soutěž a oznámila, že památník bude uhrazen z peněz daňových poplatníků.

Projekt od samého počátku provázely problémy a průtahy, a tak bylo typické, že rozhodování, který ze sta předložených návrhů bude realizován zabralo delší dobu, než se plánovalo a stejně tak třímiliónový rozpočet byl nakonec překročen o více než půl miliónu liber.

Soudě podle prvních reakcí ale s konečným výsledkem panuje všeobecná spokojenost.

Místo osvěžení

Místní obyvatelé i návštěvníci města fontánu okamžitě přijali za svou a už druhý den po slavnostním odhalení kolem ní v trávě posedávaly a živě se bavily desítky lidí.

Vůbec největší radost z ní evidentně měly děti, které v horkém letním počasí naskákaly dovnitř a vesele se v ní brouzdaly.

Slovo fontána je možná trochu zavádějící, protože co americká architektka Kathryn Gustafsonová vytvořila, je vlastně z žuly vytesaný dvě stě metrů dlouhý a sedm set tun těžký ovál, který se na jednu stranu mírně svažuje a tak trochu připomíná koryto bobové dráhy.

Dianina matka sice ještě před svou nedávnou smrtí památník kritizovala pro údajný nedostatek elegance, Dianini přátelé a blízcí spolupracovníci jsou ale jeho podobou nadšeni a shodují se na tom, že svou přístupností a neokázalostí skvěle odráží princezninu osobnost.

Autorka se v něm podle svých slov pokusila zachytit různé fáze Dianina života, a tak po jedné straně voda klidně stéká vesměs hladkým korytem, zatímco naproti uhání peřejemi a přes vodopád se řítí do klidné tůně.

Není těžké uhodnout, že někde v oněch rozbouřených vodách se skrývá i neklidné manželství s následníkem trůnu princem Charlesem, které se definitivně rozpadlo rok před Dianinou smrtí k nelibosti její tchýně, britské panovnice Alžběty II.

Fontánu spustila královna

Té nyní připadlo fontánu slavnostně otevřít a její projev byl očekáván s napětím, které je při podobných formálních příležitostech sotvakdy na místě.

Královnin projev měl mít prý známkou usmíření obou rodin

To by ale nesmělo jít o první veřejné setkání příslušníků královské rodiny Windsorů s Dianiným klanem Spencerů za posledních téměř sedm let, přesněji řečeno od princeznina pohřbu.

Její bratr, hrabě Charles Spencer tehdy královské rodině v čele s princem Charlesem vyčetl, že se k jeho sestře v těžkých chvílích nezachovala hezky, a předznamenal tak období mrazivých vztahů a minimálních styků mezi oběma rodinami.

Královně proto tentokrát viseli na rtech všichni více i méně zainteresovaní mezi jejími poddanými a její krátký projev se stal předmětem nekonečných rozborů.

To, že Dianu označila za výjimečnou osobu a že projev kromě přítomné ministryně kultury jmenovitě adresovala právě hraběti Spencerovi se v řeči mediálních titulků nutně proměnilo v gesto usmíření a odpuštění, bez ohledu na to, že v něm vlastně neřekla nic jiného než se při takové příležitosti jednoduše říct musí.

A Dianin bratr se o sobě zase druhý den mohl dočíst v novinách, že řeč jeho těla při setkání s královnou prozrazovala pokání a pokoru.

Pozornost, která je královské rodině a jejím záležitostem v Británii věnována daleko přesahuje její skutečnou relevanci a její vliv na každodenní život země.

V době posedlé celebritami ale plní přinejmenším funkci nikdy nevysychajícího zdroje rádobyosobních informací ze života slavných a výjimečných.

Těžko říct, jestli národ opravdu strádal tím, že spolu obě rodiny nemluvily a jestli mu teď spadl kámen ze srdce, že se vše zas v dobré obrátilo, ale přinejmenším je teď v Hyde Parku místo, kde se člověk v nezvykle horkém letním dni může příjemně osvěžit a v poklidu rozjímat třeba o nelehkém životě v zajetí kovencí nebo o budoucnosti monarchie.