Evropský parlament stojí svými pravomocemi nad národními

Volby se konají každých pět let od roku 1979. Před tím byli členy zástupci národních parlamentů.

Kompetence evropského parlamentu se postupně rozšiřují s každou novou smlouvou EU. Většina zákonů ve členských zemích nyní vychází z potřeby implementovat evropskou legislativu – a většina z toho je novelizována a přijímána Evropským parlamentem.

Jaké má parlament pravomoci?

Parlament novelizuje, schvaluje nebo zamítá zákony EU spolu s Radou ministrů.

Proces "spolurozhodování", při kterém je přijat jen takový zákon, který je schválen oběma orgány, se uplatňuje při v oblastech zahrnujících ochranu spotřebitele, jednotný trh, pracovní právo, azylovou a imigrační politiku, otázky týkající se životního prostředí a ochrany zvířat, ale nikoli např. otázky týkající se zemědělství nebo zahraniční politiky.

Spolu s Radou ministrů spravuje parlament také společný rozpočet EU a dohlíží nad dalšími evropskými institucemi včetně Evropské komise. Posuzuje nové komisaře a může celou komisi propustit.

Kde parlament sídlí?

Parlament má dvě komory, jednu v Bruselu a jednu ve Štrasburku. Sekretariát sídlí v Lucemburku.

Tři týdny v měsíci působí parlament v Bruselu. Tam se odehraje většina setkání výborů a politických skupin. Na jeden týden pak přesídlí do Štrasburku.

Toto neustálé přemisťování zvyšuje náklady na fungování parlamentu a u členů parlamentu je velmi nepopulární kvůli množství času stráveném cestováním.

Sídlo ve Štrasburku je však pro Francii otázkou národní prestiže. Na hranici mezi Německem a Francií, přes kterou se vedly v minulém století dvě světové války, symbolizuje toto místo nové mírové uspořádání.

Jak funguje schvalování?

Většina poslanců EP patří do různých politických skupin. Žádná nemá celkovou většinu, takže pokud má být nějaká novela přijata, musí ji podporovat nejméně dvě skupiny.

Vě většině případech se parlament dělí klasicky na pravicovou a levicovou část.

Každá skupina musí mít alespoň 16 členů z pětiny členských států. Čím je skupina větší, tím může čerpat více peněz, obsadit více postů ve výborech a má právo na delší čas v příspěvcích a debatách.

Některé skupiny mají široké obsazení: Členem EPP-ED jsou jak proevpropští nadšenci Křesťanští demokraté, tak euroskeptici Britští Konzervativci. Ve skupině UEN jsou umírnění Irish Fianna Fail spolu s italskou post-fašistickou národní aliancí.

Jaká je situace po rozšíření?

Před rozšířením měl parlament 626 křesel. Po rozšíření měl 788, ale po červnových volbách jich zasedne jen 732 a toto číslo zůstane do připojení Bulharska a Rumunska v roce 2007.

To znamená, že většina starých členů musela počet svých zástupců snížit. To se netýkalo Německa, které mělo ze všech zemí nejmenší počet poslanců v poměru k počtu obyvatel.

Rozšíření také výrazně zvýšilo nároky na překladatelský servis parlamentu. Nyní je nutné simultánní tlumočení do 20 jazyků. To znamená 190 různých jazykových kombinací, např. finština - čeština, Němčina - Portugalština, Angličtina - Maltština... atd.

V budoucnosti se většina překladů povede prostřednictvím třetího jazyk, jako angličtiny nebo francouzštiny.

Jaké má parlament výdaje a jaké jsou zde platy?

Členové Evropského parlamentu ostanou stejné jako členové jejich národních parlamentů. V důsledku to znamená, že např. italští poslanci vydělávají čtyřikrát více než španělští a asi čtrnáctkrát více než poslanec z nově přistoupivších zemí.

Neoficiálně se ale akceptuje, když poslanci s nižším příjmem si nedostatek peněz kompenzují vykázanými náklady. Ročně dostávají poslanci 150 000 eur pro výdaje na kancelář.

Také je jim uhrazena plná cena letenek za cestování ze své země na jednání parlamentu, i když cestují třeba s nízko nákladovými aeroliniemi.

Pokus reformovat systém financování a ustanovit paušální plat 8600 eur zablokovalo Německo v roce 2004, kvůli nepřiměřeným nákladů, které by z toho vyplynuly.