Richard Galpin zpravodaj BBC v Řecku

Střecha hlavního stadionu byla dlouho v centru pozornosti

Zpravodajové a filmové štáby z řeckých deníků a televizních stanic honili nejen mě, ale i ostatní kolegy ze zahraničních médií působící v Aténách a požadovali, abychom jim vysvětlili způsob zpravodajství o nedávném pumovém útoku.

Pouhopouhé tři pokrytí nedávného pumového útoku. Škoda, napáchaná jednou jedinou náloží dynamitu vybuchlou před aténskou policejní stanicí, nebyla ničím proti vzteku a zběsilosti, které se zmocnily řeckých úřadů a médií, když Atény zjistily, že o této události mluví celý svět.

Zahraniční novináři, kteří jsou tu odjakživa považováni za lidi nižší kategorie, se náhle stali veřejným nepřítelem číslo jedna. Po útoku mi denodenně volali pracovníci řeckých televizí a chtěli, abych jim poskytl rozhovor.

"Proč tomu útoku připisujete takový význam?" ptali se, "copak nevíte, že takové pumové atentáty se tu dějí pořád a že se při nich nikomu nic nestane? Máte rád Řecko? Cítíte se tu v bezpečí? Řeknete svým britským příbuzným, aby přijeli na olympiádu?"

Odvrátit pozornost

Měli pravdu, některé zprávy zahraničních médií působily dojmem, že šlo o útok ve stylu Al-Káidy, a to vám - v situaci, kdy chcete do vlasti přilákat statisíce lidí na olympiádu - moc nepomůže.

Je to poprvé, co se zahraniční média skutečně zajímají o Řecko řecký fotograf

Přesto mě překvapilo, jak Řeky referování zahraničních médií o jejich vlasti zasáhlo. Něco podobného jsem zažil před deseti lety v Bangladéši. Tehdy tam monitorovali všechno, co BBC vysílala, a pak to otiskli v celostátních denících.

Předpokládal jsem, že tady v Evropě budou to reptání zahraničních novinářů brát jako součást každodenního života, že je budou ignorovat, nebo s ním v krajním případě vyjádřím pohrdavý nesouhlas.

Při jednom z posledních interview pro noviny jsem se rozhodl k výměně rolí. Když mě ten novinář přestal zpovídat, vyrukoval jsem s vlastními otázkami a zeptal se, co ho k tomu rozhovoru vedlo. Upřímná odpověď nepřišla od řeckého kolegy, ale od jeho fotografa.

"Je to poprvé, co se zahraniční média skutečně zajímají o Řecko," povídá. „S přípravami na olympiádu jsme ve skluzu, takže se snažíme obrátit pozornost jinam, k zahraničním novinářům."

Střet civilizací

Kolem uspořádání olympijských her v Řecku se odehrává něco jako střet civilizací.

Příprava na olympiádu přináší Athéňanům zatím spíše problémy

V centru pozornosti světových médií se náhle ocitla malá země, která se pyšní výjimečností svých antických dějin, ale zároveň si bolestně uvědomuje, jak okrajovou roli dnes v jihovýchodním cípu Evropy zaujímá.

Kritický tón médií nabývá na intenzitě zejména v posledních měsících, protože je zřejmé, kolik věcí je třeba dokončit, má-li být do půlky srpna všechno připraveno.

Mezinárodní olympijský výbor sice na veřejnosti říká, že všechno dopadne dobře, v kuloárech ale jeho členové přiznávají, že jsou pěkně nervózní.

Řekům navíc zatěžuje hlavu skutečnost, že právě u nich se ke vší smůle koná první letní olympiáda po útocích na Spojené státy z jedenáctého září 2001 a následném zahájení takzvané války proti terorismu.

Krize identity

Nevhodné otázky tedy nekladou pouze asertivní zahraniční novináři.

Před několika dny se v Aténách konala konference, na níž představitelé bezpečnostních složek z celého světa přímo "dusili" řecké úředníky ohledně jejich schopnosti ochránit olympiádu před případným teroristickým útokem či zvládnout následky eventuálního většího incidentu.

Tak důkladná zahraniční kontrola, která místy zabíhá až do absurdnosti, není něco, co by tu jen tak lehce spolkli. Dotýká se to samé podstaty řecké duše, jde přece o uspořádání olympijských her, které před téměř třemi tisíci let dalo světu samo Řecko.

Tato záležitost ve skutečnosti odráží krizi identity Řecka jako moderního státu. Zdejší studenti jsou stále vedeni k víře v přirozenou nadřazenost vzhledem k obrovskému přínosu antického Řecka západnímu světu.

Jenomže to bylo před několika tisíciletími, pak následovala staletí okupace a vměšování se cizích mocností od otomanských Turků k Západoevropanům, nacistům a pak Američanům.

A dnes, v jedenadvacátém století, je tento hrdý národ pod palbou mezinárodní kritiky za to, že se snaží připravit tu jedinou událost, které by měl rozumět líp než jiné země. Není tedy divu, že Řekové jsou čím dál podrážděnější.

Pochyby o pořadatelství

Předsedkyně aténského olympijského organizačního výboru vystoupila na konferenci o bezpečnosti s polemickým výpadem proti Austrálii.

Ministr pověřený výstavbou sportovišť ještě tentýž týden údajně parlamentnímu výboru řekl, že je možná chyba, že Řecko vůbec hry pořádá.

Řekové ale - navzdory pochybám i hněvu - stále pevně věří, že - v duchu řecké tradice - vše odloží na dobu za minutu dvanáct.

A že Řecko ukáže světu, že malá země s nízkým počtem obyvatel a slabou ekonomikou dovede uspořádat úspěšnou a okázalou olympiádu.