Rob Cameron zpravodaj BBC v Praze

Naučit se mateřštinu není pro Čechy jednochuché

Tak třeba nestačí se naučit, že CAT se česky řekne kočka, protože tento výraz podléhá podle svého postavení ve větě nejrůznějším změnám.

Například mám "kočkU" nebo několik "koČEK" a ty se prostě mění s každým gramatickým pádem.

A jestli člověk nechce znít jako úplný idiot, musí se je všechny naučit zpaměti.

Ale tím to zdaleka nekončí: Třebaže jste už zvládli kočku i v dativu plurálu, neznamená to, že umíte mluvit o psech.

Protože ti jsou na rozdíl od koček z nějakého důvodu rodu mužského, což ve světě češtinářské deklinace znamená, že se chovají úplně jinak než kočky. A ještě hůř!

Každý pes jiná ves

I když se nakonec naučíte skloňovat psa ve všech pádech, pro ostatní podstatná jména rodu mužského to zdaleka neplatí. Maskulina se totiž sdružují do několika skupin, z nichž každá se skloňuje zase jinak.

Další problém je výslovnost českých slov. Písmena české abecedy jsou totiž zanesená všelijakými znaménky - jako například háčky a čárkami - které nad nimi zlověstně visí.

Nejobávanějším znakem je pro cizince "ER s háčkem". Vyslovuje se "ř", což je i pro tisíce českých dětí tak obtížné, že kvůli "ř" musejí chodit k logopedovi.

Někteří, jako například bývalý prezident Václav Havel, se ho ani nikdy nenaučili.

Možná také proto, že je čeština složitá, jsou na ní Češi tolik pyšní.

Někteří z nich pak považují anglicismy jako "manažér" nebo "mítink" za vetřelce, a upozorňují, že tyhle výrazy mají plnohodnotné slovanské ekvivalenty.

"Manažér" je přece vedoucí a mítink obyčejná schůzka.

Největší hrozbu však podle jazykových puristů nepředstavují pro češtinu importované výrazy, ale samotní Češi.

Jestli člověk nechcete znít jako úplný idiot, musí se naučit všechny pády zpaměti Rob Cameron

Puristům dělá obzvláště starosti celonárodní úpadek mluveného slova a ti nejodhodlanější bojovníci za jazykovou čistotu - jako třeba komunistická poslankyně Ivana Levá - se dokonce pokoušejí zakotvit svátost jazyka českého i do zákona. Marně.

Paní Levá nedávno předložila návrh zákona, podle kterého by všichni diskžokejové i televizní moderátoři museli ve vysílání používat výhradně spisovnou češtinu.

Používání hovorových výrazů v éteru ji tak pobouřilo, že se rozhodla hovorovou češtinu v médiích navždy zakázat.

Slzy puristů

Kritici však rychle vytáhli do protiútoku. Jazyk je podle nich organický nástroj, který se neustále vyvíjí, a jakékoli pokusy ho usměrňovat zákonitě selžou.

Navíc poukazovali na to, že zákon, který vyžaduje, aby moderátoři používali jeden jediný český výraz, urazí tisíce obyvatel hovořících místními dialekty a v praxi je nemožné ho zavést.

Ke všeobecnému překvapení ale návrh zákona Poslanecká sněmovna schválila a odmítl ho až Senát. Paní Levá se potom rozplakala.

Kdysi někdo prohlásil, že národní jazyky jsou vlastně jen dialekty vyzbrojené armádou, čeština však zůstává i nadále bez ochrany policistů vyzbrojených jazykovými slovníky.

Když chce tedy moderátor nebo každý jiný člověk ve vysílání namísto o schůzce mluvit o mítinku, těžko mu v tom někdo může zabránit.