Sarah Rainsfordová zpravodajka BBC

Rozšíření Evropské unie k běloruským hranicím zvyšuje pozornost k zemi, která je označována za poslední diktaturu v Evropě Sarah Rainsfordová, BBC

"Hlava státu dnes nesmí být filmována," informovala nás tisková mluvčí běloruského prezidenta Alaxandera Lukašenka chladně, s upřeným pohledem.

Bylo jasné, že vyjednávání nemá cenu.

Nic bych nenamítala, kdybych si myslela, že se vedoucí představitel Běloruska záře reflektorů ostýchá.

Avšak jeho portrét s typickým knírkem visí na zdech každé školy, továrny a úřadu v zemi.

Státem řízená televize - a v Bělorusku žádná jiná není - přenáší dennodenně do všech domácností každý Lukašenkův pohyb.

Kdykoli jsme se ale snažili prezidenta alespoň zahlédnout - například na hokejovém utkání v Minsku - statný člen osobní stráže se s nacvičenou přesností okamžitě postavil mezi náš objektiv a svého šéfa.

To byla naše první lekce běloruských studií: země je vedena podle rozmaru a chuti autoritářského prezidenta.

Rozšíření Evropské unie k běloruským hranicím zvyšuje pozornost k zemi, která je označována za poslední diktaturu v Evropě.

Nutno uznat, že hlavní běloruské město Minsk vypadá působivě se svými rekonstruovanými, čerstvě natřenými budovami.

A všude, kam oko dohlédlo, po natěračích čistily a zametaly úklidové čety připomínající malé armády.

Nám z toho vyplynula běloruská lekce číslo dvě: mezi prezentací a skutečností panuje propastný rozdíl.

'Žádný problém'

Na běloruském ministerstvu zahraničí jsme museli žádat o povolení ke vstupu na většinu míst. "Žádný problém. Všechno zařídíme," ujišťovali nás úředníci.

Následující dny však byly seznamem zrušených akcí a primitivních taktik, jak odvést naši pozornost.

V jedné továrně jsme požádali o účast na ideologické přednášce v jakémsi novém sovětském duchu: místo toho nás provedli podél staré výrobní linky.

Když jsme se pokoušeli natočit nelegální obchodníky v mezinárodních vlacích, místo toho nás poslali na prohlídku pronikavě čpících hlídacích prasátek.

Naši průvodci z ministerstva trvali na tom, že Bělorusko je otevřené obchodu. Nicméně v zahraničí vztek vůči párijskému režimu stoupá. O něco dál od oslnivě čistých ulic jsem si rychle uvědomila proč.

Záhadná zmizení

Zinajda Gončarová mě uvítala u sebe doma s úsměvem. Je to prudká dáma se zářivě blond natupírovanými vlasy.

Otevřená kritika úřadů je v Bělorusku poměrně vzácná. Všude jinde jsem se setkala se skutečným strachem Sarah Rainsfordová, BBC

Během rozhovoru mi Zina ale řekla, že se pořádně nevyspala už přes čtyři roky. Její manžel Viktor, který patřil k předním opozičním politikům, zmizel v roce 1999.

Za Lukašenkovy vlády potkal podobný osud čtyři vysoce postavené osoby a Zinajda, spolu s mnoha dalšími, je přesvědčena, že důkazní stopy vedou přímo k prezidentovým dveřím.

Při listování růžovým albem plným vzpomínek Zina trvala na tom, že zjistí, kdo je za všechno zodpovědný. Odmítá se vzdát naděje, že najde svého muže Viktora živého.

"Musím této možnosti věřit kvůli synovi," přiznává Zina potichu, i když současně dodává, že každý den se její naděje střídá s beznadějí. "Nejhorší je, když nic nevíte," řekla.

Kritika je vzácná

Paní Gončarová je upřímná žena: možná proto, že už nemůže téměř nic ztratit. Otevřená kritika úřadů je ale v Bělorusku poměrně vzácná.

Všude jinde jsem se setkala se skutečným strachem - což je další známka svědčící o síle, jakou režim ovládá vlastní lidi.

Setkala jsem se s liberálně smýšlejícím univerzitním rektorem - mezinárodně uznávaným, ale doma pronásledovaným. Svěřil se mi, že se bojí o svou bezpečnost.

Pak je tu například student divadelní akademie, který zdramatizoval nějakou formu protestu namířeného proti prezidentovi. Čeká ho vyloučení ze školy a jeho matka čelí různým hrozbám v zaměstnání.

A nakonec jsem mluvila se Sergejem - učitelem středního věku na jednom státem spravovaném institutu.

Na schůzku jsem šla s přesvědčením, že se na adresu úřadů bude vyjadřovat kladně. On sám měl ale zjevně jiné názory.

Moc propagandy

Sergej volil slova opatrně a pomalu. Řekl mi, že ekonomika stagnuje a také mluvil o svých obavách ohledně budoucnosti.

Alexandr Lukašenko je označován za posledního evropského diktátora

Zmínil se i o obrovské propagandistické mašinérii, která udržuje prezidenta Lukašenka u moci.

Zatímco Sergej vyprávěl, na obličeji se mu z nervozity začaly lesknout krůpěje potu.

V jednu chvíli zasáhla jeho manželka s varováním, aby toho tolik neříkal, ale Sergej pokračoval.

Když jsem se později vrátila do Moskvy, zazvonil mi telefon. Rozhovor se Sergejem se ještě ani neodvysílal, takže o něm nikdo nemohl vědět.

Nicméně Sergej už byl pozván na kobereček ke svému šéfovi, který chtěl přesně vědět, co řekl těm cizincům.

Sergejova práce musí být sledována z ústředí, ale on trvá na tom, že si za svými slovy stojí.

Poctivá špína

Bělorusko nabízí spolupráci a pochopení nové Evropě, která se nyní přibližuje k jeho hranicím. Běloruský vemlouvavý ministr zahraničí mě přesvědčoval, že žije v otevřené a spravedlivé společnosti.

Ve skutečnosti to však vypadá, jakoby Bělorusko šlapalo na kole pozpátku a směřovalo k ještě hlubší izolaci.

Velký bratr zjevně zůstává mocnější než dřív - a objevují se náznaky, že šrouby ústředního vedení se ještě více utahují.

Do školních osnov se vrátila výuka státní ideologie. Do všech státních podniků byli dosazeni ideologičtí ředitelé.

Při cestě z Minsku na letiště jsem si nejprve vzpomněla na Zinu a Sergeje a potom na naivní tvrzení představitelů Běloruska. Přistihla jsem se, že na vycíděné a uspořádané ulice hlavního města pohlížím jinak.

Pak jsem si uvědomila, jak moc jsem prahla po alespoň nějakém prachu a troše té poctivé špíny.