Josef Kašpar spolupracovník BBC v Římě

Smrti se prý Fabrizio Quattrocchi postavil statečně

Vyjádřil tak překvapení a pocit hrdosti, který Italové prožili po šokující zprávě o jeho smrti.

Ještě dva dny předtím, jakmile se rozšířila zpráva o únosu čtyř italských rukojmích, v početných levicových kruzích byli tito členové soukromé bezpečnostní organizace označováni krátce a pohrdavě za "žoldnéře".

Na rozdíl od ostatních rukojmích byli ozbrojeni a pracovali pro jednu americkou firmu.

Smrt změnila pohled na rukojmí

Po tragické smrti Quattrocchiho to ale nikdo netvrdí. V televizním záznamu popravy, který údajně viděl pouze italský vyslanec v Qataru, se odsouzený hrdě postavil proti svým katům, chtěl si strhnout z hlavy kuklu, kterou mu nasadili, a řekl:

"Aspoň uvidíte, jak umírá Ital!"

Nikdo zatím nemůže dokázat, zda podobná slova skutečně pronesl, stačí vědět, že reagoval na svůj krutý osud důstojně.

Mnohem podstatnější je, že tato epizoda, spojená s úspěšným postupem ve městě Nasíriji, kde se nachází italský kontingent s 3000 vojáky, dodala Italům sebevědomí.

Zdá se, že místní obyvatelstvo má k vojákům důvěru i respekt, protože dokáží nejen distribuovat potraviny a léky, ale jsou schopni se domluvit s místními pohlaváry - a když jsou předmětem útoku, také pádně odpovědět.

Tíživá minulost

Tohle vše by se mohlo zdát samozřejmé či přehnané. Ale každá země sebou nese dědictví své minulosti. A Italové nezapomněli na ponížení, které utrpěli v II. světové válce, kdy fašistická Itálie začala válku po boku Německa a právě v okamžiku, kdy v roce 1943 z války chtěla vystoupit, se stala bojištěm, kde se utkali Spojenci a nacisté.

"Od Němců jsme si vysloužili pomstu, od Spojenců pohrdání", řekl poválečný premiér Alcide De Gasperi. Když tedy Washingtonu či Londýn označí Řím za spolehlivého a důvěryhodného spojence, má to pro Italy mnohem větší význam, než by podobná věta mohla mít pro Francouze, Španěla či Němce.

A překvapivě zní slova předsedy zahraničního výboru italské poslanecké sněmovny Gustava Selvy, který se před týdnem vrátil z návštěvy Kosova a ostře kritizoval postup německé vlády, která svým vojákům nařídila, aby nečinně přihlíželi řádění albánských extrémistů, kteří vypálili starobylé pravoslavné kostely a kláštery.

Kapuleti a Montekové

"Itálie má za hranicemi více než 9000 vojáků, od Afghánistánu po Balkán, ale my samozřejmě nejsme žádná vojenská velmoc," říká ministr obrany Antonio Martino. "Nicméně vzhledem k naší účasti a uznávaným diplomatickým schopnostem bychom asi měli mít větší slovo při rozhodujících fázích mezinárodních krizí".

Za to, že tomu tak není a asi dlouho nebude si na Apeninském poloostrově mohou sami.

Dnes už není pravda, že se zde vlády mění každých 8 měsíců, ta současná možná dokonce překoná rekordní dobu 3 let.

Nový volební systém sice umožnil ustavení dvou velkých bloků, ale ty se na sebe dívají jako Kapuleti a Montekové v Shakespearově Romeu a Julii. Dýky samozřejmě nepoužívají, ale levice považuje Berlusconiho za uzurpátora, což je přesně totéž, co si současný premiér myslel o minulé levicové vládě.

Ale jak poznamenává Stefano Folli, "máme sice svobodné volby, ale někdy se nemohu ubránit dojmu, že země je dál než její političtí představitelé. A Quattrocchi mě v tom dojmu utvrdil".