Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Daniel Dickinson zpravodaj BBC v Zanzibaru

Obyvatelé Zanzibaru nedávno oslavili 40. výročí své revoluce, která vedla k vyhlášení republiky. Ačkoli jsou na ní pyšní, její duch už není na Zanzibaru příliš živý.

Z ulic Zanzibaru, stejnojmenného hlavního města ostrovní země, zmizely ozdoby připomínající oslavy revoluce, které vyvrcholily vojenskou přehlídkou na národním stadionu.

Skončily tak dny plné koncertů, oslav a veřejných akcí, jako třeba otevírání nových škol. Oslavy

Revoluce po získání nezávislosti

Jednasedmdesátiletý Ali Sultan, jedna z hlavních postav revolučního hnutí před čtyřiceti lety, už něco takového zažil mnohokrát.

V ulicích Zanzibaru už nejsou patrné stopy po revoluci

Setkali jsme se v restauraci v takzvaném Kamenném městě, historickém centru Zanzibaru. Ve svém bílém taláru a hnědobílé čepici Ali Sultan budí respekt.

Lidé, procházející kolem nás, mu mávali na pozdrav. Pyšně mluvil o své revoluční minulosti a roli, kterou hrál v Africe po odchodu evropských koloniálních mocností z černého světadílu.

Zanzibar spolu se sousedním ostrovem Pemba získal nezávislost na Británii v roce 1963 a na souostroví zůstala u moci probritská vláda.

Ali Sultan měl o budoucnosti své země jiné představy.

Podle něj ji bylo nutné vymanit z kapitalistického jha a vybudovat socialismus. Tyhle plány se mu zrodily v hlavě v padesátých letetch během pobytu v Británii, kde se stal členem tamější komunistické strany.

Ironií osudu byl v době, kdy na Zanzibaru vypukla revoluce, v daleké Číně. Promptně se ale vrátil domů a zasedl v nové revoluční vládě.

Budování socialistického ráje

Vyprávěl mi, jak byli lidé na Zanzibaru nadšení získáním svobody, a že byli připraveni vybudovat zde politický ráj.

Nová vláda rychle vytvořila soustátí s pevninskou Tanganikou. Nový státní útvar zvaný Tanzanie začal rozvíjet socialismus. Ještě dnes jsou na Zanzibaru patrné stopy po oněch dobách.

Nový státní útvar zvaný Tanzanie začal rozvíjet socialismus. Ještě dnes jsou na Zanzibaru patrné stopy po oněch dobách

Kdyby nebylo pestrobarevného plátna, které visí na balkonech, a prudkého slunce, které se opírá do špinavých betonových zdí, vypadala by obytná čtvrť na předměstí hlavního města jako východní část Berlína v dobách studené války.

Socialismus sice dal obyvatelům Zanzibaru nové domy, bezplatné vzdělání a pitnou vodu do domácností, ale nepodařilo se mu vybudovat silnou ekonomiku.

Někteří říkají, že revoluce zahubila sebe samu. Nový prezident Abeid Karume prý hleděl hlavně na svůj prospěch a na prospěch svých kamarádů a byl v podstatě diktátorem.

Revoluce zahubyla sebe samu

V roce 1972 se stal Karume obětí atentátu a Ali Sultan byl za údajný podíl na tomto činu odsouzen k trestu smrti. Jeho žena, Angličanka, se na protest proti tomu přivázala k zábradlí před tanzanským velvyslanectvím v Londýně.

Turisté jsou hlavní zdrojem příjmů Zanzibaru

Trest smrti byl potom zmírněn na deset let vězení. Se smíchem, který se rozléhal po celé restauraci, mi Ali sdělil, že všichni soudci, kteří ho chtěli poslat na smrt, už zemřeli.

Na dnešním Zanzibaru se hodně mluví o revoluci, ve škole se vyučuje její historie a vládou placení muzikanti stále objíždějí souostroví a hrají revoluční písně.

Po skončení oslav výročí revoluce ale na ni vždy jakoby všichni zapomněli a debaty o ní utichnou.

Bývalý revolucionář Ali Sultan dnes provozuje luxusní hotel, který nabízí turistům z Evropy prázdniny v ráji. A socialistický ráj, ve který jako mladý aktivista věřil, zůstává jen snem.