Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

Prezident České lékařské komory David Rath označil jmenování ministra financí Bohuslava Sobotky vicepremiérem pro reformu veřejných financí a garantem pro oblast zdravotnictví za nestandardní řešení.

David Rath ve studiu BBC

Dvě a půl miliardy korun. Takové peníze slíbila vláda premiéra Vladimíra Špidly zadluženým nemocnicím, které byly převedeny na kraje. Ministryně zdravotnictví Marie Součková však trvá na tom, že musí skončit další zadlužování nemocnic, proto navrhuje rušení některých z nich. Součková používá následující argument.

Marie SOUČKOVÁ /zvukový záznam/: Porovnáme-li velikost České republiky co do počtu obyvatel například s Rakouskem, pak musíme hovořit, že ty počty jsou zhruba stejné. V Rakousku je to něco málo pod deset milionů, my jsme něco málo nad deset milionů. Rakousko má tři fakultní nemocnice, má síť zařízení státních nemocnic, městských a soukromých, ať už jsou v rukách církve, nebo jiných institucí. U nás máme na akutní péči dvě stě nemocnic.

Zní jeden z argumentů ministryně zdravotnictví Marie Součkové. Nejen o dluzích českých nemocnic a stavu zdravotnictví bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interwiev BBC, ne jinak je tomu i dnes. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijal a k protějšímu mikrofonu usedl prezident České lékařské komory David Rath, dobrý den.

Dobrý den.

Českou lékařskou komoru čeká o víkendu sjezd. Někteří delegáti volají po odvolání Davida Ratha z funkce prezidenta České lékařské komory. Pro odvolání prezidenta je zapotřebí nadpoloviční počet hlasů delegátů sjezdu. Dovedete, zhruba čtyři dny před sjezdem, odhadnout, jak velký počet delegátů se vysloví pro vaše odvolání?

To samozřejmě nejsem jasnovidec, takže nevím. Skutečně netuším.

Vy neznáte situaci ve své vlastní komoře?

Tak, já jsem byl zvolen vloni sto devadesáti třemi hlasy, pokud si to dobře pamatuji, a já pevně doufám, že tento poměr se nezměnil, protože si myslím, že se nezměnilo nic zásadního, co by mělo změnit počty a názory delegátů.

Ani problémy kolem vašich licencí, o nichž referují česká média?

Tak, samozřejmě problémy to jsou, ale já mám pocit, že to jsou problémy dost uměle nafouknuté a že naše opozice tady používá určité nefér praktiky.

Nepřifukujete je i vy svými argumenty?

Já se domnívám, že ne.

Jen pro úplnost, proti dalšímu setrvání Davida Ratha v čele České lékařské komory vystupují předsedkyně revizní komise komory Marta Holanová, členové komise, dále pak představitelé Sdružení praktických lékařů, Svazu smluvních lékařů a další lidé z komory. Když se na to podívám optikou loňského sjezdu České lékařské komory, tak vaše opozice byla zhruba třetinová, co se počtu delegátů sjezdu týče. Vy myslíte, že podle vás i se všemi těmi problémy a s tím, jak média dávají prostor lidem, kterým vy říkáte oponenti v komoře, že podle vás je to stále jenom třetina komory?

Já si myslím, že ano, protože loni, před tím mým zvolením, dokonce proti mému zvolení vystoupilo více sdružení, než dnes, které dnes jaksi nevystoupily, nebo mlčí, čili já předpokládám, že jaksi lékaři jsou lidé vzdělaní, orientovaní a uvážliví a že budou, a že rozliší, co je vlastně propaganda, co je útok a co je racionální jádro celého problému.

O propagandách hovoříte v souvislosti s tím, jak česká média referují? Nebo kdo dělá propagandu?

Víte, když se podíváte na některé tiskoviny, tak já se skutečně nemohu ubránit dojmu, že to je samo sebou. Nechtěl bych spřádat nějaké jaksi plány, nebo něco o spiknutí, to určitě ne, ale dělá to na mě dojem, že o jak banální problém jde, tak je tomu věnována skutečně nebývalá pozornost, zvlášť některých médií.

Promiňte, když hovoříte o banálním problému, pro úplnost, to, co je jeden z hlavních problémů, který je vám vyčítán, jde o osvědčení pro výkon samostatné praxe a vedoucího lékaře-primáře. Celý problém spočívá ve výkladu civilní služby Davida Ratha a její případné započítávání, či nezapočítávání do Rathovy lékařské praxe. Vy jste dvacátého října v rozhovoru pro Český rozhlas řekl, že jste se dopustil omylu při započítávání praxe. V rozhovoru pro Lidové noviny dvacátého pátého října přiznáváte, že jste se dopustil lži v dopise, kterým jste žádal o zapsání do komory. Když se přiznáte ke lži, byť v dopise, nikoliv v těch podkladech pro žádání o licenci, což bychom měli rozlišit tyto dvě roviny, není to, že sám sebe diskvalifikujete, přiznat se ke lži v nějakém veřejném dokumentu?

Za prvé, správně jste řekl ve veřejném dokumentu. To nebyl veřejný dokument, to za prvé. Za druhé, představenstvo komory přezkoumalo mojí praxi, lékařskou praxi, a dospělo k závěru, že podmínky k licencím splňuji a že to, co tvrdí revizní komise, není pravda. Já jsem přiznal, že před deseti lety v době, kdy jsem ještě nebyl členem komory, jsem napsal do jednoho dopisu věci, které nepopisovaly realitu úplně přesně. Že to někdo označuje za lež, dobře, je to jeho názor. Já si myslím, že jsem v době, kdy jsem ještě nebyl členem komory, nebyl funkcionářem komory, napsal do určitého osobního, ne tedy veřejného, ale osobního dopisu, určité informace, které nebyly přesné.

Promiňte, vy říkáte, že když to někdo označuje za lež. Za lež jste to označil vy sám v rozhovoru pro Lidové noviny z dvacátého pátého října. Dovolte, abych četl doslova vaše vyjádření: "Byla to lež, ale nebyl to podvod. Podvod je něco jiného, než lež."

Ona paní redaktorka spíše, bych řekl, mě tlačila do něčeho jiného, než bych reálně měl říci. Ale to se těžko ...

Nechal jste se natlačit, je to vaše chyba, lhal jste, podle svých slov.

Souhlasím s vámi, že jsem se nechal dotlačit k něčemu, co, myslím, není tak úplně pravda.

To znamená, tak je to lež, nebo to není lež?

Co teď myslíte?

No obojí.

Teď už se v tom přestávám orientovat.

Protože jste si to způsobil, tak si v tom udělejte jasno.

Teď už se v tom přestávám orientovat i já. Prosím vás, jestli se bavíme o více než deset let starém dopisu, který jsem tehdy psal tajemníkovi komory a ještě jsem nebyl členem komory, tak tehdy jsem napsal údaje, které ne úplně odpovídaly realitě. To je fakt. To mě mrzí. Dneska toho můžu litovat, asi bych k tomu přistoupil jinak. Můžu se za to omluvit, ale to je všechno, co se s tím dneska po jedenácti, nebo dvanácti letech dá dělat.

Omluvíte se delegátům sjezdu?

No, samozřejmě. Když napíšete do nějakého dopisu nějakou věc, která neodpovídá realitě a víte to, že to tak je, tak, a není to zase věc, na které by stál tento svět, tak si myslím, že omluva je na místě a já se klidně omluvím.

Počítáte s tím, že budete delegátům sjezdu právě vysvětlovat to, o čem se nyní mluví, o čem se píše, a o čem se zkrátka diskutuje? O vašich dopisech, o žádosti.

Pokud si to delegáti budou přát, tak nepochybně.

Vy sám s tím nezačnete v projevu, až budete hodnotit fungování České lékařské komory v uplynulém roce?

Víte, já myslím, že nyní stojíme před spoustou velice klíčových a problematických věcí, zásadních problémů jak ve zdravotnictví, tak třeba v České lékařské komoře. A možná já v tomto nemám asi úplně objektivní náhled, ale přijde mi, že se vytvořil problém naprosto umělý, který má jediný cíl prostě diskvalifikovat Ratha, poškodit komoru, snížit její vážnost, její prestiž, její vliv. A to je možná to, oč tu běží.

Neběží tu o to, že svým způsobem může Rath dopisem, který je starý jedenáct let a přiznáním se ke lži, snižovat důvěru České lékařské komoře?

Víte co, kdybychom to vzali tímto způsobem, tak si myslím, že to je skutečně věc tak, řekněme, minimálního významu, že snížit vážnost komory toto jistě nemůže. Spíš může snížit vážnost komory to, co ti moji oponenti vyvolávají. To znamená, že kdyby se obdobná věc stala mému protivníkovi, mému jaksi soupeři, tak by mě ani ve snu nenapadlo, že z takového komára udělám takového velblouda.

V každém případě, i když delegáti sjezdu to po vás chtít nebudou, tak se omluvíte za své pochybení v dopise, který se stal veřejnou listinou, a kde jste nemluvil pravdu?

On se nestal veřejnou listinou. Moji oponenti to vytáhli z neveřejných dokladů a rozšířili v médiích, čím, myslím, že poškodili jak mě, tak lékařskou komoru. Samozřejmě mě mrzí obojí. To znamená, že mě mrzí, že jsem napsal před deseti lety ten dopis ne úplně přesně, a mrzí mě i to, že dneska vlastně to dopadá takovýmto způsobem velmi negativně na Českou lékařskou komoru.

Tedy omluvíte se?

Nepochybně.

A co se týče možnosti, že by jste vzdal svůj boj o, protože jste byl zvolen sice před rokem, to znamená, že vy nemusíte nic obhajovat, ale přece jenom bude vyvoláno hlasování o tom, zda odvolat Davida Ratha, že sám by jste odešel, o tom neuvažujete?

Já myslím, že delegáti mají plné právo zvážit všechny jaksi pro a proti, a pokud dojdou k závěru, že neplním pro ně dobře svoji roli, tak mají plné právo mě odvolat. Naše stanovy to znají, umíme si s tím poradit a víme, jak na to, takže nechme to na delegátech, to je nejvyšší jaksi orgán v České lékařské komoře.

Neukazuje, pane doktore, to poslední dění v České lékařské komoře, že myšlenka profesní komory, která je ze zákona pro lékaře povinná, je svým způsobem znehodnocována vnitřními boji uvnitř této profesní komory?

Víte, nás je čtyřicet tisíc, to není malá skupina. Čtyřicet tisíc lidí, kteří mají jiné náboženství, jiný politický směr, jiný přístup k životu, jiné hospodářské zakotvení, i když nás spojuje jediná věc, pracujeme v medicíně, drtivá většina z nás léčí nemocné lidi. To je jediné, co nás spojuje. Jinak všechno ostatní nás rozpojuje. A samozřejmě je to takový malý sociologický vzorek, kde máte lidi, kteří vás mají rádi, kteří vás nenávidí, kteří proti vám intrikují, čili všechno, co známe z normální společnosti, z normálního v uvozovkách politického života, tak bohužel, nebo chcete-li bohudíky, podle optiky, máme i my v lékařské komoře.

No, přiznám se ale, že bych očekával od nějaké profesní skupiny, která zachraňuje a léčí a věnuje se lidskému zdraví, tak bych přece jenom, když jde o profesní skupinu, nejde o politickou stranu, byť vy s oblibou Českou lékařskou komoru k politické straně přirovnáváte, jde o profesní skupinu nějakého ...

My jsme samospráva, samospráva. Čili spíš než k politické straně bych nás přirovnal k nějaké městské samosprávě, něco jako magistrát. A já jsem něco jako starosta, čili takto bych to spíš přirovnal. A víte, mě to taky velmi mrzí. Mě to velmi trápí, protože vždycky jsem si myslel, že lékaři mají určitou úroveň. Poslední týdny mi ukázaly, že někteří kolegové nemají elementární úroveň, kterou, myslím, bych od příslušníků takto prestižní profese očekával. Nejde o to, že ...

Má podle hodnocení sebe sama úroveň David Rath?

Sám sebe člověk nikdy nemůže hodnotit objektivně. To musí zhodnotit jiní. Ale víte, já bych nikdy neudělal to, že bych své v uvozovkách protivníky, oponenty, tahal obecnými médii a vyčítal jim rodiče, zaměstnavatele, dvanáct let staré dopisy a takovéto věci. Přijde mi to, že jsme si to měli vyříkat uvnitř České lékařské komory, máme k tomu vlastní periodika, vlastní platformu, a teprve ...

Které ovládá Rath, například periodika.

Ne, ne, ne. Já vám můžu říct, že já už ...

Promiňte, vy si nepřijdete jako člověk, který je autoritářský a který tím, že se píše de facto o představenstvu, Rathově představenstvu v komoře, které Rath ovládá?

Tady bych se ohradil. To představenstvo je dvacetičlenné a jsou tam lidé, kteří rozhodně se nenechají nějakým Rathem ovládat. To jsou lidé s akademickými tituly, ve vedoucích funkcích, majitelé velkých zdravotnických zařízení, velkých poliklinik, velkých, já nevím, to jsou lidé, kteří jsou mnohdy velmi úspěšní, velmi bohatí třeba a velmi profesionálně zdatní. Nemyslím si, že tito lidé by se nechali ovládat nějakým Rathem, kdyby nevěděli, nebo necítili, že Rath má v tomto pravdu.

Když zůstanu u toho, o čem vy jste hovořil, že by jste nikdy neučil to, aby jste svým oponentům vyčítal jejich rodiče, proč přistupujete na diskusi o argumentech, že váš otec podle seznamu byl agentem StB, proč vůbec na tuto diskusi přistupujete? Tím ji legitimizujete.

Vidíte, to mě nikdy nenapadlo se na to podívat z tohoto pohledu. Já jsem byl dotázán, tak jsem odpověděl se svým nejlepším vědomím a svědomím, co o té věci vím. Já mám svého otce rád, vážím si ho, ale zase na druhou stranu, je to jeho život, ne můj. A míchat tyto věci mi přijde trošku společensky nevhodné.

Přesto na tu hru přistupujete.

Máte pravdu, že bych asi měl říkat, že toto není věc, o které bych dál měl hovořit. Ale měl jsem pocit, že když řeknu s nejlepším vědomím a svědomím, co si o tom myslím a vím, tak ta věc bude jaksi vyřešena. Je vidět, že není.

Jak by David Rath zodpověděl a vypořádal se s argumentem, že jeho největším problém ve funkci prezidenta České lékařské komory je, že de facto se snaží pokračovat ve svých politických ambicích, které nebyly zrovna úspěšně naplněny?

Na to také nedovedu odpovědět. To, myslím, musí zhodnotit vnější pozorovatelé.

Vy si tak nepřijdete, že ...

Ne, ne. Rozhodně ne. Já si myslím opak. Připadám si jako člověk, kterého kolegové jaksi zvolili a angažovali kvůli tomu, že měl jasný a vyhraněný program, co má v čele komory dělat, co má hájit a co má chtít, a ti kolegové mi dali mandát k tomuto. Čili tak si připadám. Já ze svého programu nebudu slevovat ani milimetr jen proto, že se to nějaké opozici nelíbí. To je logické.

Média, například časopis Týden, vám ve svém předposledním vydání připomínají, jak jste vystupoval taky jako opozice proti tehdejšímu exprezidentovi, tehdy tedy prezidentovi České lékařské komory, vašemu předchůdci Bohuslavu Svobodovi. Například v dopise ze září 1997 jste napsal: "Dalším důvodem, proč jsme zatím pozdrželi i ten zlomek, který jsme vybrali, je zcela neprůhledné hospodaření vedení České lékařské komory. Loňský a letošní rozpočet obsahuje celou řadu podivných položek, jako je public relations, či neuvěřitelné náklady na právní pomoc a časopis, jenž je trvale chabé úrovně." Konec citátu. Vy si nemyslíte, že výhrady, které vám jsou nyní předkládány, jako například, že jde vlastně inzerce ze dvou časopisů, na nichž se podílí Česká lékařská komora, že jde přes soukromou firmu člověka, který je vám prý přátelsky blízký a podobně? Nemyslíte si, že se dopouštíte stejných chyb, které jste kritizoval u svých předchůdců?

Vůbec ne. To je diametrálně odlišné a já vám vysvětlím proč. Když jsem přebíral komoru, tak nás časopis, já bych opravil, že ne časopisy, ale jeden časopis, stál dva miliony ročně, platila to komora, plus zisky z inzerce šly soukromému vydavateli. My jsme vypsali výběrové řízení a vybrali jsme nejvýhodnější nabídku. Že s tou nejvýhodnější nabídkou přišla naše spolupracovnice, to je věc jiná, ale ona nám to teď dělá, nebo od té doby dělá, za nula korun ročně. Čili my z dvou milionů vydání ročního jsme se dostali na nulu. Dokonce máme z toho i nějaký drobný zisk. Ne významný, ale drobný. Samozřejmě jí zůstaly, stejně jako jejímu předchůdci, který vydával ten časopis, tak jí zůstaly ty zisky z inzerce.

Nemohla by z toho mít komora víc, pokud by část těch zisků plynula do její pokladny?

Pane redaktore, jistě, že možná mohla a taky nemohla. Když uděláte výběrové řízení, kam se přihlásí tři subjekty a jeden řekne, že to bude dělat za milion, druhý za půl milionu a třetí, že vám to udělá zadarmo, tak vyberete toho zadarmo. Já neměl žádnou jinou nabídku, že z toho budeme mít víc. A dělala to výběrová komise zhruba dvacetičlenná. Čili nešlo o nějaké čachry.

Rathova komise to nebyla?

Rathova komise. Zatímco můj předchůdce ten časopis obsadil bez výběrového řízení, a to nikdo nekritizoval.

Další téma je stav českého zdravotnictví. Když jste byl v tomto pořadu naposledy, což bylo před necelým půlrokem, mluvil jste o českém zdravotnictví jako o objektu, který se potácí na okraji propasti. Mezitím se událo mnohé. Například to, že garantem pro vyvedení zdravotnictví z krize je vicepremiér Bohuslav Sobotka. Ten ke svému jmenování vicepremiérem v rozhovoru pro BBC dvaadvacátého října uvedl:

Bohuslav SOBOTKA /zvukový záznam/: Mezi ty priority patří prohloubení reforem v oblasti strukturálních reforem, to znamená, chci pomoci určitou koordinační rolí při přípravě penzijní reformy, při přípravě plánu stabilizace systému zdravotní péče, při diskusi o prohloubení daňových změn a při předkládání opatření, které se týkají omezení šedé ekonomiky.

Řekl 22. října v rozhovoru pro BBC nový vicepremiér Bohuslav Sobotka. Při schůzce s premiérem Špidlou jste nedosáhl odvolání, respektive toho, aby premiér uslyšel na vaše argumenty a odvolal Marii Součkovou. Máte tedy garanta pro oblast zdravotnictví a řešení dluhů, garantem je vicepremiér a ministr financí Bohuslav Sobotka. Co říkáte takovému řešení?

No, je to trošku asi nestandardní řešení, protože já bych očekával, že tím garantem bude resortní ministr. Tím, že pan premiér stanovil určitého supervisora, nebo protektora paní ministryně, tak to na mě dělá dojem, že jí trochu možná přestává věřit, že je schopná vyvést to zdravotnictví z jeho hlubokých problémů.

Ovšem Marie Součková říká něco jiného, že to nepovažuje za vyjádření nedůvěry. Když jsme spolu vedli rozhovor v dubnu 1999, kdy se náměstkem Ivana Davida, ministra zdravotnictví, které ho jste ostatně také podroboval značné kritice, stal respektovaný Martin Holcát, tak jste mi v rozhovoru řekl doslova: "Je to proti všem zákonům manažerství. Spíše to odpovídá nějaké dynastické záležitosti, kdy panovník má imbecilní dítě, dělá z něho generála vojska, a aby vůbec ta armáda někam doputovala, obklopí ho chytrými důstojníky." Konec citátu. Předpokládám správně, že si na tomto příměru trváte i po čtyřech letech?

Určitě, určitě.

Myslíte si, že by jste podobný příměr použil i k ministryni zdravotnictví Marii Součkové a vicepremiéru Sobotkovi?

Já myslím, že to je maličko jiná situace. Myslím si, že pan premiér tady jaksi předpokládá, že ministr financí sežene lépe, rychleji a více peněz, přesvědčí členy kabinetu, že jsou potřeba asi efektivněji a lépe, než paní ministryně.

To znamená, že by jste se takového příměru nedopustil?

V tuhle chvíli asi ne. Myslím si, že přece jenom mezi paní ministryní Součkovou a tehdejším ministrem Davidem je jistý rozdíl.

Co je to jistý rozdíl? Ona je žena a on je muž?

Třeba.

Jiný rozdíl.

Ne, takto já bych nechtěl zabíhat do různých příměrů.

Vy je rád používáte. Možná vám přinášejí body.

Právě mě pár napadlo, ale nevím, jestli jsou publikovatelné. Ale víte, mám pocit, že paní ministryně se jednou definovala jako pan premiér Špidla v sukních, nebo několikrát. Mě, nebo kolegy, párkrát napadlo, a spíš to říkám na odlehčení, že ona je trošku Ivan David v sukních, ale proto jsem volil to slovo jistý rozdíl. Jistý rozdíl tam spatřuji skutečně.

Dluhy někdejších nemocnic převedené na kraje, to je jedno z témat, o němž se mluví v souvislosti se zdravotnictvím. Před týdnem se strany české vládní koalice dohodly, že dají dvě a půl miliardy korun na zaplacení části dluhů nemocnic, které byly převedeny na kraje. Premiér Vladimír Špidla po schůzce předsedů stran vládní koalice řekl:

Vladimír ŠPIDLA /zvukový záznam/: Vláda poskytne krajům prostředky na úhradu auditovaných závazků bývalých okresních nemocnic, které vznikly do 31. 12. 2002. Jsou to auditované závazky. Obecná částka se počítá o něco více, než dvě miliardy. Vláda poskytne tu částku, která bude potřeba, která vyplyne z tohoto faktu.

Týden stará slova premiéra Vladimíra Špidly. Vy jste následně v rozhovoru pro BBC řekl, že jste uvítal toto rozhodnutí o zhruba dvou a půl miliardách, které by měly pokrýt část dluhů bývalých okresních nemocnic převedených na kraje. Nicméně například občanští demokraté tvrdí, že tato injekce do zdravotnictví není řešením.

S tím bych souhlasil. Já jsem především, nebo my jsme především uvítali, že premiér chce získat peníze a poslat je do Všeobecné zdravotní pojišťovny. Ta má asi největší problémy. Současně s tím hledají peníze i pro ty zadlužené nemocnice. To je samozřejmě nesystémové řešení, je to taková záplata, injekce, transfúze, můžeme to nazývat různě.

Vy jste to transfúzí nazval zhruba před týdnem pro BBC. Nicméně ve vás se nezpěčuje, lépe řečeno, daňový poplatník, který neustále někoho transfúzuje ze svých peněz vybíraných státem? Neměl by jste spíš jako prezident profesního sdružení volat po nějakém systémovém řešení a ne, že tady neustále bude někoho někdo transfúzovat a dávat mu injekce a podobně, zůstaneme-li u této lékařské ...

My samozřejmě voláme po zásadním systémovém řešení, voláme po něm roky. Bohužel mám pocit, že jsme volající na poušti. Ale teď si představte, zase použiju příměr tedy z profese, která je mi nejblíž, víte, když pacient ...

Co kdybych vám, promiňte, já vás nepustím ke slovu, spíš vám ho odeberu, ...

To jste dobrý.

Že spíš, než že jste volající na poušti, tak neustále spíš voláte po odvolávání ministrů, než aby jste skutečně přicházeli s nějakými koncepčními tezemi, které když už podle vaší argumentace nemají ti, kteří řídí, tak, že by profesní komora předložila alternativu?

To my už jsme dávno předložili. Ta je napsaná, odsouhlasená. V určitých obecných rysech je na světě už asi dva, nebo tři roky, čili není pravda, že bychom neměli představu. My představu máme, ale, víte, my přicházíme s požadavkem na odvolání ministra tehdy, když vidíme, že jeho působení v resortu vede ten resort do ještě větší zkázy, než ve které se nalézá. Za pana profesora Fišera, který vedl resort zhruba dva roky, jsme to neřekli ani jednou, protože ten byl schopen alespoň tu situaci zastabilizovat.

Zastabilizovat tím, že zvedl lékařům, nebo přispěl k tomu, že se zvyšovaly tarify u lékařů, čímž ...

Já myslím, že to zjednodušujete. Vy to zjednodušujete. Podívejte se na splatnosti. Tehdy byla splatnost od pojišťoven ve vyhláškou stanoveném termínu. Dnes je minimálně dvacet dní po termínu. Dluhy nemocnic jsou dnes minimálně dvojnásobné, než v okamžiku, kdy pan profesor Fišer resort opouštěl. Čili ta situace je skutečně diametrálně odlišná.

Jestli se ale nemýlím, přesto, že hovoříte o zjednodušení, tak resort byl poměrně hodně před Fišerovým příchodem oddlužen.

Víte, ono je obtížné ...

To znamená, že samozřejmě je-li něco oddluženo a někdo do toho vstupuje, tak pak jsou lhůty splatnosti pravděpodobně kratší a během toho se zase zadluží?

V tomto bych s vámi nesouhlasil. Za prvé to nebylo před panem ministrem Fišerem, ale on sehnal od vlády určité finanční prostředky navíc. Ale sehnal je v tichosti, bez krize. Já nejsem tady od toho, abych známkoval ministry, jakým způsobem tu situaci vyřeší, jestli je lépe sehnat zdroje navíc, v tichosti a v poklidu se domluvit s vládou, nebo jako dnes téměř v obecné hysterii pod tlakem bankrotů a krachů, anebo jestli je lépe jaksi ten systém umravnit, utlumit, přiškrtit, ale když ten systém přiškrtíte, tak je jasné, že mnozí pacienti nedostanou to, co dostávají dnes. A musíme diskutovat, co je lepší. A ono je to strašně složitě. Ono je to mozaika. Buď tam dáte peníze navíc, a pak pacienti budou dostávat dál to, co dostávají dnes, anebo budete dělat spoustu takzvaně systémových změn, ale ono se tomu říká systémové změny, ale v podstatě jde o regulace mající výsledek, že pacient dostane méně.

Vy jste se jednadvacátého října na nočním jednání, nebo večerně-nočním jednání, s ministerským předsedou a s ministryní zdravotnictví také dohodli na tom, že Česká lékařská komora se má podílet na plánu stabilizace zdravotnictví, který bude vláda předkládat Poslanecké sněmovně. Co budete chtít do toho návrhu na stabilizaci zdravotnictví, který půjde do sněmovny, předložit jako komora?

Já doufám, že předně tedy toto slovo bude dodrženo, protože pokud vím, tak ta komise se sešla, ale my jsme ještě přizváni nebyli. Čili my zatím ...

To znamená, že zatím tu první schůzku berete jako porušení slova?

Ne, ne, ne. Neberu to jako porušení slova. Nám bylo řečeno, že až tato skupina se dohodne na politických mantinelech, tak nám to bude dáno k oponování. Čili já teď na stole nemám žádný materiál, s kterým bych mohl pracovat.

To znamená, že spíše vy do nějaké materiálu, na kterém se dohodnou politici, kteří jsou v té komisi, tak vy budete oponovat a touto oponenturou se budete snažit do nich dostat své návrhy?

Nám nikdo nenabídl, abychom ten materiál na té politické úrovni, na té úrovni politického zadání, nějak spoluvytvářeli. Nám bylo řečeno, že nám bude dán k připomínkám a budeme na něm dále spolupracovat.

Co hlavní, velmi stručně, by jste do toho chtěli dát do toho materiálu? Jednou větou, prosím.

To nejde jednou větou, to je na hodinovou přednášku, pane redaktore.

Tady přednášky nevedeme. Tady vedeme pouze rozhovory. Ten nynější právě končí, hostem ve studiu BBC byl prezident České lékařské komory David Rath. Děkuji za rozhovor, děkuji za třicet minut věnovaných BBC, někdy příště na shledanou.

Já vám taky děkuji, na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.