Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Václav Moravec moderátor Interview BBC

Podle předsedkyně výkonné rady Transparency International v České republice Marie Bohaté je pro potlačení korupce v zemi nezbytné, aby parlament schválil přísnější zákon o střetu zájmů.

Marie Bohatá ve studiu BBC

Padesáté čtvrté místo - to je aktuální umístění České republiky v žebříčku korupčního vnímání, který pravidelně zveřejňuje mezinárodní instituce Transparency International. O 54. místo se Česko dělí s Bulharskem a s Brazílií. Vláda premiéra Vladimíra Špidly považuje boj proti korupci za jeden z hlavních úkolů. V pondělí se kabinet věnoval boji proti korupci, o čemž hovoří ministr vnitra Stanislav Gross.

Stanislav GROSS /zvukový záznam/: Vláda tento materiál projednala a schválila ty body, které jsou nezbytné ke schválení, k tomu, aby se mohlo dále pokračovat v práci na testu integrity, který má ty dva základní atributy, tj. kontroly majetkových poměrů, těch specifikovaných okruhů, zaměstnanců nebo příslušníků nebo funkcionářů, a předstírané nabídky úplatků. Termín zůstal stejný tak, jak jsme navrhovali, to znamená, že do 30. 6. by měly spatřit světlo světa, respektive být vládě předloženy věcné záměry zákonů, které toto naplňují.

Řekl v pondělí po zasedání vlády ministr vnitra Stanislav Gross. Nejen o boji proti korupci v České republice bude následujících třicet minut. I dnes je před námi půlhodina otázek a odpovědí, i dnes vás od mikrofonu zdraví Václav Moravec. Hostem Interview BBC je dnes ředitelka výkonné rady mezinárodní organizace Transparency International Marie Bohatá. Vítejte v BBC. Hezký dobrý den.

Dobrý den.

Kdy po vás někdo naposledy chtěl úplatek?

Pane redaktore, není to tak dlouho, ale stalo se mně to v Kazachstánu, kde jsem byla na takové misi vyslána Eurostatem a měla jsem problémy opustit letiště, dostat se domů. Byla to velmi nepříjemná pro mě situace, ale jsem na sebe hrdá, protože jsem vytrvala, i když chvíli ve mně byla malá dušička, že letadlo zmeškám. Ale tím, že jsem znala svá práva a byla jsem i schopna komunikovat v ruštině, jsem tu situaci zvládla.

Říkáte v Kazachstánu a kdy v České republice naposledy?

V České republice si nevzpomínám, že by na mně někdo úplatek chtěl. Já vždycky vystupuju tak, že vím, co si mohu dovolit, co mohu požadovat a tím pádem jaksi nejsem vhodným objektem.

Nepřijde vám poněkud divné, že téměř každý, pokud se ho zeptám před těmito mikrofony, tak mi odpoví, že nikdo po něm v České republice nikdy úplatek nechtěl. Stejně tak málokdo přiznává, že úplatek dává, a přitom se Česká republika v posledních letech propadá v žebříčku vnímání korupce, který Transparency International sestavuje.

No, to je ...

Buď mám před mikrofonem pouze neúplatné lidi, nebo nevím, jak si to vysvětlit.

No, tak možná vy jste mně položil otázku, jestli po mně někdo úplatek chtěl, neptal jste se mě, jestli já jsem sama někomu úplatek nabízela. Já ale musím říct, že jsem ...

Nabízela.

... něco takového neudělala a možná, že i ti další respondenti měli podobnou otázku, ale samozřejmě nevím.

Skutečně ale, protože předpokládám, že víte, že je obecným fenoménem, že lidé se k úplatku nepřiznávají, ať už že by jej dávali, nebo že by jej přijímali, a přitom Česká republika se ve vnímání korupce v posledních letech propadla.

Já se domnívám, že je to i tím, že řada lidí si vůbec neuvědomuje, že jde o úplatek. Víte, já jsem učila hospodářskou etiku na Vysoké škole ekonomické a dost jsem byla šokována, když někteří studenti vlastně tvrdili, že nejde o úplatek, že je to čistě ekonomická transakce mezi dvěma zúčastněnými subjekty.

Můžete říci, co například mladí, kterým jste přednášela, nevnímají jako úplatek a podle vašeho vnímání či vnímání nějakých norem to úplatek je?

Já si myslím, že oni si neuvědomovali, že to není jenom transakce těch dvou stran, ale že to má dopad i na ty další, protože víme, že korupce vede k plýtvání zdroji, že vede k podlamování základů demokracie, volného obchodu a podobně. To bych asi mluvila dlouho, kdybych měla vyjmenovat všechny negativní důsledky, ale prostě brali to čistě z toho úzkého ekonomického hlediska jako transakci mezi dvěma stranami. Já jsem velmi zneklidněna výsledky nedávného průzkumu agentury GfK, který prokázal velkou toleranci vůči korupci, a vlastně to, že většina našich občanů považuje korupci za normální součást našeho života. To je pro mě zjištění tedy, se kterým se nemohu, nemohu srovnat.

Dovolte, abych citoval vaše slova, která pocházejí z deníku Mladá fronta DNES z 8. října: "V poslední době se v České republice začínají projevovat i další věci, které mají vliv na korupci, například přidělování výhodných míst známým i příbuzným a velkou roli hraje i to, že stát je ovlivňován prostřednictvím různých lobbistických skupin, kdy vlastně sami někteří hráči určují pravidla hry. Proto index vnímání korupce v České republice dosahuje velmi nepříznivých hodnot." Konec citátu. Jaká konkrétní data vás vedou k tvrzení, že dochází ke zvýšenému přidělování výhodných míst známým a příbuzným nebo slova o tom, že sami hráči si určují pravidla hry?

K tomu nemám konkrétní data, ale myslím si, že média nám dostatečně umožňují seznamovat se s různými kauzami, kdy takovéto situace nastávají. Víme, že stát je skutečně dost ovládán různými lobbistickými skupinami a to je situace velmi samozřejmě nepříjemná a má to velmi negativní dopad i na růstový potenciál naší ekonomiky.

Promiňte, že vstoupím do vaší řeči, není toto hlavní problém, že právě korupce a související jevy s korupcí se v uplynulých letech staly jedním z hlavních témat zpravodajských a publicistických pořadů médií? Korupce je tématem, o kterém mnohem častěji také mluví politici. Ponechme zatím stranou, co dělají v boji proti korupci. Je Marie Bohatá přesvědčena o tom, že metodika sestavování žebříčku vnímání korupce, kterou pravidelně zveřejňuje vaše organizace, tedy Transparency International, dostatečně dovede potlačit to, že vnímání korupce posilují, ať už média, nebo veřejná agenda nastavovaná politiky?

Já si myslím, že to potlačit nelze, a že nelze oddělit to, co je skutečná korupce a to, co je způsobeno tou zvýšenou pozorností médií a vůbec zvýšenou veřejnou debatou na toto téma. Ale já bych chtěla říci, že je důležité, co je smyslem toho sestavování žebříčku. To je především burcování veřejného mínění a jakýsi tlak na vlády a odpovědné činitele, aby s tím něco udělali. A myslím si, že tuto roli ten žebříček velmi dobře plní.

Vy jste byla dlouhá léta předsedkyní Českého statistického úřadu, jste člověk, který se zabývá statistikou, v čem by podle vašeho názoru bylo možné ještě lépe objektivizovat sestavování žebříčku vnímání korupce v různých zemích světa, nemýlím-li se, ten žebříček mapuje celkem 133 zemí světa a jen pro zajímavost, ten aktuální žebříček řadí Českou republiku na 54. místo s Bulharskem a s Brazílií a je to zhruba tedy polovina žebříčku. Pro zajímavost, v roce 1996 skončila Česká republika na 25. místě, tedy propad zhruba o dvacet míst onoho žebříčku.

Já musím říci, že takto se na to nemůžeme dívat, protože každým rokem se mění velikost toho souboru, počet zemí, které jsou hodnoceny, čili tak to srovnávat nemůžeme. Je dobré dívat se třeba na ty země, které na tom byly podobně, když se korupce takto začínala měřit. Začalo se v roce 1995, u nás to bylo poprvé v roce 1996. Čili mě na tom víc znepokojuje, že třeba některé země poskočily nahoru a my jaksi nevypadáme v tom hodnocení moc dobře.

Není možné tedy přímo srovnávat jednotlivá místa, ale spíše trendy, rozumím-li správně vašim slovům?

Určitě, určitě. Nemůžeme srovnávat to pořadí v žebříčku, nebo musíme se vždycky dívat na ten celkový počet hodnocených zemí, jestli jsme ještě v té první polovině, anebo jsme sklouzli níže. Ale ...

A teď má původní otázka, jak by bylo možné podle vašeho názoru, názoru statistika profesionála, více ještě objektivizovat ten žebříček v porovnávání 133 států?

Já musím říci, že ta metodika je velmi složitá, ale myslím si, že se pracuje s velmi sofistikovanými metodami. Já vidím ten problém spíše v ambici Transparency International, která spočívá v pokrytí co největšího počtu zemí, a je samozřejmě určitý trade off, buďto teda zvětším soubor a snížím přesnost, anebo trvám tedy na těch kritériích přesnosti, ale tím pádem je ten můj vzorek menší. Tady je třeba říci, že se pracuje s poměrně velkým počtem různých informačních zdrojů. Maximálně jich je sedmnáct, ale pro některé země je těch zdrojů podstatně méně. Minimum pro akceptování té země do hodnocení jsou tři zdroje.

To znamená, že je zde rozptyl od tří zdrojů až po zdrojů sedmnáct?

Ano a je zde ...

Co těmi zdroji je? Promiňte, že jsem vstoupil.

To jsou různá zjišťování, různé průzkumy mezi podnikateli, mezi analytiky a také mezi veřejností. Ty průzkumy provádějí renomované mezinárodní instituce, některé regionální instituce. Podmínkou pro zařazení do tohoto hodnocení je určitý komparativní prvek, protože je důležité vždycky, aby tam byl ten moment srovnání, aby se jaksi ta laťka co nejvíce sjednocovala.

Když se ale podíváme na množství těch indikátorů, tedy číslo tři až sedmnáct, tak to je poměrně velký rozptyl, takže je možné, že se často srovnává nesrovnatelné?

Já toto považuju za hlavní výhradu vůči používané metodice.

Je možné, že by ta metodika byla zpřesněna i z pohledu výhrad šéfky výkonné rady Transparency International v České republice a pracuje na tom Transparency International?

Já zase nemám tak velké slovo. Dneska je zhruba devadesát poboček po světě, takže my nemůžeme ovlivnit tolik ten výsledek, ale samozřejmě kritické hlasy se ozývají a na zpřesňování se dále pracuje. Myslím si, že skutečně ta ambice je přílišná, a že může potom v očích některých lidí zbytečně toto významné úsilí znevěrohodnit a to bych byla nerada.

Slovo korupce se stalo zbraní politiků. Vláda chce proti korupci bojovat, což nesčetněkrát deklarovala. Opozice tvrdí, že vláda rozvíjí v Česku korupční prostředí. Připomeňme si například vystoupení prvního místopředsedy občanských demokratů Petra Nečase v Poslanecké sněmovně, kdy se hlasovalo a mluvilo o vyslovení nedůvěry vládě premiéra Vladimíra Špidly.

Petr NEČAS /zvukový záznam/: Šedá ekonomika, o které tady mluvil pan ministr Sobotka, je povzbuzována touto vládou, jejími neprůhlednými machinacemi při privatizaci bank, jejími neprůhlednými nákupy stíhaček gripen, jejími neprůhlednými zakázkami s dálnicí D 47, jejím neprůhledným dosazování kamarádíčků, přátelů a známých do podniků, jako jsou České produktovody, jako je Český Telecom, jako jsou České aerolinie, jako jsou České dráhy. Ano, toto je pojetí demokracie z řad sociální demokracie.

Emotivní slova prvního místopředsedy občanských demokratů Petra Nečase pronesená v Poslanecké sněmovně 25. září. Jak velký podíl na vytváření korupčního prostředí v zemi má podle předsedkyně výkonné rady Transparency International Marie Bohaté vláda? Můžeme se podívat na konkrétní vládu, vládu premiéra Vladimíra Špidly.

Já si myslím, že to je velmi těžká otázka, protože korupce je systémový problém a vyžaduje tedy systémové řešení a pouze vláda to nezvládne. Ale vláda má tady velice významnou roli, vedoucí roli, troufám si říci, v tom, že začne skutečně něco dělat.

Když říkáte, že vláda sama to nezvládne, pojmenujme, prosím, klíčové hráče ke změně prostředí souvisejícím s korupcí v jakékoliv zemi. Vláda, řekla jste hlavní, další?

Myslím si, že je to samozřejmě soudnictví, média hrají obrovskou roli, různé ty hlídací agentury, ale všichni občané. Já mám dojem, že podceňujeme to, že to je problém vlastně našeho každodenního života, a že tím, že dostatečně nekontrolujeme, že vlastně to klima korupční spoluvytváříme. Víte, já jsem měla možnost poměrně hodně cestovat a nikde jsem se nesetkala s tím, že by se mě zeptali, jestli chci účtenku, jestli chci stvrzenku. To je jinde tak naprosto běžné, ale u nás nikoliv. Otázka na parkovišti, u kadeřníka, ale i v lékařské ordinaci, jestli chcete, nebo nechcete účet, se zdá být naprosto normální, pokud se vůbec na to někdo ptá. Někdy vám ten účet ani nedají.

To znamená, že by každý měl začít u sebe a vynucovat základní pravidla hry, která se na západ od českých hranic dodržují?

Já se domnívám, že ano a v tom vidím tedy ten hlavní lék.

Lidovým novinám jste před časem řekla, že se, a teď cituji doslova, "nepodařilo dostatečně výrazně pokročit ani v nastavování, ani ve vymáhání pravidel. V Česku panuje klientelismus a lobbing bez jakýchkoliv pravidel". Konec citátu. Tím hlavním viníkem je podle vás každý z obyvatel České republiky nebo vláda?

Tak samozřejmě ty možnosti věci ovlivňovat jsou různé na úrovni vlády a na úrovni jednotlivého občana. Já jsem jenom chtěla poukázat na to, že všichni můžeme proti korupci bojovat. Ta úloha vlády je nezastupitelná a ...

Někdo začít musí.

... já jsem přesvědčena o tom, že to, co tady chybí, je soulad mezi slovy a činy a v této situaci, jak si to mají potom občané vykládat, myslí to tedy ta vláda vážně nebo si z nás dělá legraci?

Další téma - konkrétní kroky v boji proti korupci v České republice. Současná vláda premiéra Vladimíra Špidly nesčetněkrát, jak již bylo řečeno, deklarovala svůj záměr bojovat proti korupci. Naposledy v pondělí se kabinet zabýval dokumentem ministerstva vnitra. Jde o boj proti korupci, a to dvěma formami, majetkovými přiznáními a testem integrity, čemuž se v českých kotlinách říká řízená provokace. Ministr vnitra Stanislav Gross v pondělí po zasedání vlády novinářům sdělil:

Stanislav GROSS /zvukový záznam/: Vláda v diskusi, která byla, jednoznačně podpořila, aby tyto dva instituty se do našeho právního řádu zapracovaly a vytvořily jakýsi nový rámec pro boj s korupcí v České republice, dokonce včetně toho, abychom znovu ještě hledali cestu, která by umožnila zavedení těchto institutů, respektive toho institutu předstírané nabídky úplatku do kategorií trestního práva. Takže tady naopak já považuji za důležité to, že vláda s tímto postupem takto implicitně vyslovila souhlas.

Pondělní slova vicepremiéra, ministra vnitra Stanislava Grosse. Považuje Marie Bohatá majetková přiznání a test integrity, tedy dva tyto nástroje, test integrity v užším slova smyslu znamená předstíranou nabídku úplatku, tyto dva nástroje, tedy majetková přiznání, test integrity, jako hlavní klíče k boji proti korupci v České republice?

Tak určitě ne. Já si myslím, že ten hlavní by měl být prevence a především výchova, výchova k demokracii, respekt vůči hodnotám, výchova žít ve svobodné společnosti, a potom omezování korupčního prostoru. Tohleto jsou záležitosti, které se mohou stát součástí systému, ale určitě to není to hlavní.

To znamená, že vláda jakoby staví dům od střechy?

I tak by se to dalo říci, ale nevím, jestli je to to nejpodstatnější.

Kde by měla začít? Když hovoříte o tom, že by měla začít u nejpodstatnějšího, nechám-li stranou výchovu týkající se demokracie a podobně, což je samozřejmě poněkud méně uchopitelné téma z hlediska každodenní agendy fungování exekutivních orgánů či orgánů zákonodárných, rozumějme vlády a parlamentu. Kde by vláda měla začít?

Já si myslím, že by měla sama se snažit nastavit ten standard, to je v první řadě, a potom pokud jde o ty konkrétní aktivity, tak za velký úspěch považuji přijetí zákona o svobodném přístupu k informacím. Za neméně důležitý považuji zákon o střetu zájmů. Tady se domnívám, že by vláda měla velmi podpořit novou iniciativu, která usiluje o promítnutí standardů obvyklých v zemích OECD i do našeho právního řádu.

Tady bych měl ale pro úplnost říct, že ten nynější zákon o střetu zájmů pochází z roku 1992, tak je nedostatečný, alespoň podle argumentace Transparency International, protože se nevztahuje na regionální komunální politiky, nedefinuje přesně a v dostatečné šíři povinnosti a omezení veřejných funkcionářů, přiznání politiků nejsou jednoduše přístupná veřejnosti.

A je bezzubý, nejsou sankce.

Nejsou vymahatelná, přesně tak. Když někdo nedodá do Senátu majetkové přiznání, nic se mu nestane. Když ho dodá později, viz. předseda občanských demokratů Mirek Topolánek. To znamená, podle vás by se především mělo začít u zákona o střetu zájmů?

Já tento zákon považuji za nesmírně důležitý a, myslím si, návrh, který je připraven, že vyhovuje vysokým standardům ve světovém porovnání.

Myslíte tedy, že tímto novým zákonem o střetu zájmů politici prokážou, zda Česká republika bude méně vnímána jako korupční prostředí?

Myslím si, že ano.

Když jste hovořila o tom, že vláda by měla jít sama příkladem a přitom nejde, to jste měla na mysli stejně jako citovaná slova místopředsedy občanských demokratů Petra Nečase například dosazení Jaroslava Tvrdíka do čela Českých aerolinií bez výběrového řízení?

Například teď záležitosti armády a jejího vybavení a podobně. Já si myslím, že těch příkladů je poměrně hodně.

Co konkrétně vadí Transparency International. Narážíte-li na armádu, tak jde pravděpodobně o tendr na nadzvuková letadla, tedy o tendr, který nicméně vláda tvrdí, že oslovila deset, respektive desítku zemí, která je pravděpodobným dodavatelem takové technologie pro českou armádu a podmínky jsou veřejně přístupné. Vláda tvrdí, že uložila CD-ROM se všemi kritérii na úřad vlády, a že toto výběrové řízení povede nestranická desetičlenná komise. Co konkrétně vám vadí?

Víte, Transparency International vyvinula takový nástroj, který, si myslím, je velmi vhodný pro veřejné zakázky, ale i pro rozhodování o privatizaci. Nazývá se to pakt integrity. Není to nic jiného, že všechny zúčastněné strany se dohodnou, že budou dodržovat zákon, a pokud tak neučiní, že jsou připraveny přijmout určité sankce. Na těchto sankcích se předem dohodnou. Ten pakt integrity zahrnuje i poradenské organizace, které hrají velmi často významnou roli v této oblasti, a součástí je monitorování nějakým nezávislým subjektem a ...

To znamená, že, promiňte, pokud to promítneme konkrétně do výběru nadzvukových letounů českou vládou pro českou armádu, tak by měla být zvolena nějaká nezávislá instituce, která by do toho procesu měla vstoupit, nebo můžete to promítnout konkrétně na tento příklad, který kritizujete?

Ano, ano. Já se domnívám, že to monitorování, jestli skutečně se postupuje podle těch kritérií, která byla stanovena, jestli procesně je všechno v pořádku, nemyslím si, řešit ty technické záležitosti.

To nemůže dělat podle vás komise složená a jmenovaná vládou?

Já myslím, že důvěru by dodala, kdyby to byl někdo naprosto nezávislý, kdo s tím nemá nic společného, nemá na tom žádný zájem.

Koho máte na mysli? Kdo by mohl být tak dostatečný?

No, může to být zástupce třeba nějaké nevládní neziskové organizace, třeba i Transparency International.

Tím si říkáte o práci?

Ne, ne, ne, ale jsou už takové příklady ve světě. Já vím, že takto privatizovali třeba v Panamě jejich "Telecom".

To znamená, že by měla vláda do těchto výběrových řízení, do těchto tendrů vtahovat nezávislé instituce, to je ten, jak jste to nazývala, nikoliv test integrity, ale zákon integrity?

To monitorování. Pakt integrity.

Pakt integrity.

Ten zástupce by informoval veřejnost o tom, že je všechno v pořádku, nebo není a podobně.

Není ovšem ale tato nezávislá instituce, řekněme, problematickým bodem, který může vynést informace z toho výběrového řízení, a spojit se s některým z účastníků?

No, to potom by mohl být problematickým bodem už každý. Já si myslím, že tady je důležité přijmout ty sankce a v případě nějakého problému, tak skutečně aplikovat.

To znamená, že například na prvním tendru na nadzvukové stíhačky se ukazuje, že když všichni, krom jedné jediné firmy, z výběrového řízení odstoupí, tak vlastně tam neexistovala sankce, kdy by i česká vláda musela platit něco i těm účastníkům výběrového řízení, pokud by měli pocit, že ona kritéria byla neprůhledná, rozumím-li tomu správně, že míra sankcí de facto zvyšuje průhlednost tendru?

Tu průhlednost tendru zvyšuje i přítomnost teda toho, kdo celý proces monitoruje. Ty sankce jsou důležité, aby byly dohodnuty předem, aby s tím samozřejmě každá zúčastněná strana souhlasila. Nelze měnit pravidla v průběhu hry.

Mezinárodní organizace Transparency International, jejíž české výkonné radě předsedáte, zveřejnila deset bodů v boji proti korupci. V bodu číslo šest stojí, cituji doslova: "Standardizace fungování České konsolidační agentury, a to odstraněním politických vlivů na správu České konsolidační agentury, zprůhledněním výběrových řízení na nákup pohledávek." Konec citátu. Ředitel České konsolidační agentury Pavel Řežábek však v rozhovoru pro BBC odmítá neprůhlednost výběrových řízení na nákup pohledávek.

Pavel ŘEŽÁBEK /zvukový záznam/: Já bych komentoval jediné, co se týče transparentnosti, tak opravdu není možné definovat transparentnější systém, než je veřejné výběrové řízení, a pak je zasadit, třeba zasadit do kontextu všechny subjekty, které se na tom podílejí. Já si myslím, že u nás byla práce udělaná velice profesionálně, že naši zaměstnanci vykonali velkou práci a v souladu s tím, jaké výhledy vláda má na následující léta, a s požadavkem na rychlé ukončení činnosti agentury, tak docházelo i k balíkovým prodejům. To byla záležitost, kdy my jsme předkládali na jaře 2002 koncepci další činnosti agentury a s ohledem na to, že politické zadání bylo, že agentura by měla končit co nejdříve, s ohledem na to, že i ekonomové poukazují, čím déle bude v konsolidační agentuře velké množství pohledávek a aktiv, tím hůře pro tuto republiku.

Řekl v pondělí pro BBC šéf České konsolidační agentury Pavel Řežábek. Když Česká konsolidační agentura je zmiňována jako jedno z problematických míst v souvislosti s korupcí v České republice, jak by se podle vás měla změnit například výběrová řízení na nákupy pohledávek?

Já si nejsem jistá, že ta transparentnost je dostatečná ...

Taková, jak ji popisuje Pavel Řežábek.

A hlavně jde o to, jaký je přístup k těm informacím, jak je komplikovaný nebo na druhé straně jednoduchý. Já si myslím, že třeba dnešní moderní technologie umožňují obrovské věci. Pro mě je velkou informací zkušenost radnice v Soulu, která veškeré informace má na Internetu a můžete se podívat v kterýkoliv moment, jak daleko je vaše žádost zpracována, kdo ji má na starosti a podobně a porovnat i s jinými případy, jestli jsou dodržovány lhůty, jestli někde není nějaké podezření na zvláštní zacházení a podobně. Čili těch možností je celá řada.

A to ČKA podle vás neplní zatím?

Zatím ne.

Zaměřím se na desátý bod, který mne zaujal, z těch možností, které máte v boji proti korupci v České republice, dodržování mezinárodněprávních protikorupčních závazků České republiky, a to jejich důsledným zaváděním do českého práva. Které mezinárodněprávní protikorupční závazky podle vás Česká republika nedodržuje?

Já se domnívám, že jsou to konvence OECD. V momentě, kdy jsme souhlasili, podepsali, je naší povinností je implementovat. Nejsou to jenom vyloženě ty protikorupční iniciativy, které to mají v názvu, ale i řada dalších dokumentů existuje, kde je podpis České republiky, a nedomnívám se, že je to dostatečně promítnuto do našeho práva, že je dostatečné povědomí o tom.

Například?

Například směrnice pro nadnárodní společnosti, kde vláda má povinnost tuto směrnici dodržovat.

A nedodržuje. Krčíte rameny.

Asi ne zcela.

Předsedkyně výkonné rady české pobočky Transparency International v České republice Marie Bohatá byla hostem Interview BBC. Děkuji za vašich třicet minut věnovaných této rozhlasové stanici. Někdy příště na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.