Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Václav Moravec moderátor Interview BBC

Ředitelka nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová postrádá v Česku existenci centrálního registru týraných a zneužívaných dětí.

Podle posledního studie Dětského fondu Organizace spojených národů zemře každý rok ve vyspělých zemích kvůli týrání a zanedbávání tři a půl tisíce dětí mladších patnácti let. Česká republika je mezi sedmadvaceti sledovanými státy zařazena do skupiny zemí s největším výskytem týraných a utýraných dětí. Když se nakonec podaří trýznitele dětí odhalit, jsou vystavovány psychickým traumatům v trestním řízení. Ředitel Služby kriminální policie Petr Želásko však naznačuje, že situace v této oblasti se v České republice zlepšuje.

Zuzana Baudyšová ve studiu BBC

Petr ŽELÁSKO /zvukový záznam/: Novela trestního řádu jaksi dala do vínku v této oblasti možnost, aby se dítě zbytečně nevyslýchalo opakovaně. Že by stačilo vyslechnout jednou. Ale je to zase o lidech. Protože my máme zájem na tom, aby se to skutečně dělalo jednou třeba za využití těch demonstračních pomůcek, anebo záznamem na videonahrávce a podobně, aby se skutečně to dítě zbytečně už do toho soukolí nedostávalo a mělo šanci zapomenout na ty traumatizující okamžiky.

Říká v rozhovoru pro BBC Petr Želásko z policejního prezidia. Nejen o dodržování práv dětí v České republice bude následujících třicet minut. Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC. Nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijala a k protějšímu mikrofonu usedla ředitelka Nadace Naše dítě Zuzana Baudyšová. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den.

Dovolte, abych začal jedním vaším citátem. Pochází z 15. září a doslova jste řekla, cituji: "V zemích Evropské unie můžeme obdivovat, s jakým akcentem přistupují k ochraně dětí i to, jakou prioritu přiřazují problematice ochrany dětí." Jaké vysvětlení má Zuzana Baudyšová pro to, že se v České republice ochraně práv dětí nevěnuje taková pozornost jako na západ od českých hranic?

Tak já možná bych rychle zrekapitulovala, že vlastně v minulém režimu jsme o lidských a dětských právech téměř neslyšeli. Česká republika přistoupila k ratifikaci úmluvy o právech dítěte, úmluva vstoupila v platnost v České republice v roce 1993 se vznikem republiky. Sám tento akt vstoupil vlastně v platnost, nebo byl vyhlášen OSN v roce 1989. Čili úmluva je stará jako naše sametová revoluce. Čili ta historie dětských práv je poměrně krátká. V minulém režimu jsme prakticky o dětských právech nic nevěděli. Navíc neexistovaly ani nestátní organizace, takže já bych řekla, že neziskový sektor dal ochraně dětí a dětským právům poměrně vysoký akcent a domnívám se, že je to zcela namístě, protože řada dětí ani nemá možnost se dozvědět, že mimo své povinnosti má i svá práva, že jim nikdo nesmí ubližovat, nikdo je nesmí týrat, nikdo jim nesmí nabízet drogu. Patří do rodiny, nepatří do ústavu, a tak můžeme povídat dále.

Když jste říkala, že před listopadem 1989 většina lidí ani neznala lidská práva, svá základní lidská práva, natož pak dětská práva, není ale docela vážným faktem to, co konstatoval Dětský fond Organizace spojených národů, který provedl výzkum a z něj vyplývá, že čtvrtina malých Čechů, Moravanů a Slezanů dokonce nezná jediné právo, které jim zaručuje úmluva o právech dítěte. To znamená, že čtvrtina dětí, která mají svá práva, je nezná. Nezná ani jedno.

Tak potvrzujete v podstatě to, co jsme řekli. A je to tak. Ta znalost dětských práv a zařazení dětských práv do osnov základních škol, o to se snažíme i my jako nadace. Vydali jsme slabikář dětských práv, který jsme distribuovali zdarma v počtu dvaceti kousků a jednoho metodického pokynu do všech základních škol. Připravili jsme také cvičný sešit, aby děti měly hned možnost prakticky si ověřit, že svá práva pochopily.

Promiňte, ale kromě tohoto slabikáře, dvacet slabikářů na jednu základní školu v České republice, na každou jednu základní školu v České republice, stále ale základní práva, pokud jsem se díval do učebnic, tak v osnovách nějak nebo v učebnicích akcentována nejsou. To znamená, že přeci jen deset let je poměrně dlouhá doba, když Česká republika před deseti lety přistoupila k úmluvě o právech dítěte, tak se v této věci zase tak mnoho nestalo.

Pane redaktore, já s vámi naprosto souhlasím, ale záleží jen na osvícenosti vedení školy, zda rozhodne, aby dětská práva v rámci ať už prvouky nebo občanské nauky byla zařazena do osnov. Bohužel někteří kantoři se domnívají, že znalost dětských práv se může obrátit proti nim a že vlastně znalost dětských práv je tak trochu proti kantorům a že de facto ty nejzlobivější děti jsou nejlepší ve znalostech dětských práv a vlastně brání přísunu informací o dětských právech. Já bych nerada tuto informaci paušalizovala.

A vy myslíte, že skutečně ta obava u některých učitelů je namístě, že zkrátka se stává a stávalo, že někteří školáci vlastně zneužívali svá práva, dětská práva, kterými argumentovali proti kantorům?

Já bych řekla, že je to o velmi správném podání celé problematiky dětských práv a je neustále třeba dětem vysvětlovat, že tvá práva končí tam, kde začínají práva druhého. Jinak se domnívám, že dětská práva jsou i výchovou k toleranci a té tolerance je v naší zemi velice málo, a tak jak tolerantní budou děti, tak jednou bude tolerantní vlastně celá společnost. Čili dětská práva říkají, že nezáleží, jakou máme barvu pleti, zda jsme zdraví, handicapovaní, všichni máme své místo na slunci a už vlastně tato základní poučka, základní pravidlo, je nesmírně důležitá, aby děti pochopily, že nikdo se nebude nad nikým vytahovat, že nikdo nebude nikomu ubližovat. Ať jsme takoví či onací, všichni máme své místo zde na této zeměkouli.

Když dám do souvislosti už jednou citovaný výzkum Dětského fondu Organizace spojených národů, ve kterém tato organizace konstatovala, že čtvrtina malých Čechů, Moravanů a Slezanů dokonce nezná jediné právo, které jim zaručuje úmluva o právech dítěte, tak hůře než Česká republika jsou na tom pouze Ázerbájdžán, Bulharsko, Gruzie a Tádžikistán.

Já si myslím, že to je velmi smutný závěr výzkumu. Samozřejmě záleží velmi na nás, zda vytvoříme podmínky, aby děti svá práva znaly.

Pokud byste, promiňte, že opět vstupuji do vaší řeči, pokud byste měla popsat hlavní příčiny, proč se ochraně práv dětí nevěnuje taková pozornost v České republice jako v zemích Evropské unie nebo i v zemích střední a východní Evropy, které jsou před Českou republikou? Jak by váš popis zněl?

Já bych spojila i ta dětská práva s ochranou dětí. Ono to velmi těsně souvisí, protože úmluva říká, že dětem se nesmí ubližovat, děti nesmí být týrány, zneužívány. Dětem nikdo nesmí nabízet drogu. Mají právo na rodinu, to znamená, neměly by být v ústavu až do osmnácti a naprosto nepřipravení vstoupit do života. Víte, já se domnívám, že v České republice není dostatek politické vůle, aby děti byly chráněny.

Čím si to vysvětlujete? Protože, promiňte, že opět vstoupím do vaší řeči, váš manžel nějakou dobu v politice působil. Čím si vysvětlujete, že politická reprezentace České republiky nevěnuje dětským právům a ochraně takovou pozornost, a je to politicky téměř nezajímavé téma?

Máte pravdu. Já se obávám, že jeden z důvodů je, že děti nejsou voliči, děti naši politickou reprezentaci neobtěžují, nepíší stížnosti, nikde neťukají na dveře. Zkrátka děti neví, co vlastně mohou a samy se neubrání.

Proč ale to politikům nevracíme pak jako dospělí? Protože to tak dětství rychle vymažeme?

Bohužel, zdá se, že je to velmi krátkozraká politika, ale ty věci těžko jako se snažím velice, aby se změnil tento krátkozraký přístup naší politické scény a dala bych jeden příklad, kdy vlastně celá ochrana dětí a dětských práv je velmi vágně koordinována. Je roztříštěna mezi několik resortů a teď právě na základě kritiky OSN se hledá orgán, který by měl mít kompetentní ochranu dětí koordinovat. Vlastně podle kompetenčního zákona České republiky je to ministerstvo práce a sociálních věcí, které by celou koordinaci mělo zastřešovat. Já se ptám, proč zatím nedal pan ministr Škromach vysvětlení, z jakého důvodu vlastně nekoná. Ministerstvo tvrdí, že má na starosti metodiku, ale nikoliv koordinaci.

Myslíte si, že ministr Škromach a jeho úřad v této souvislosti nezvládá svou práci?

To bych si vůbec nedovolila říci. Ale obávám se, že jako vaše otázka není od věci. Ale myslím si, že by bylo namístě položit tuto otázku panu minstrovi Škromachovi, z jakého důvodu...

Vy jste mu ji kladla? Protože předpokládám, že samozřejmě neziskový sektor může na západ od českých hranic hodně činí a je de facto v dobrém slova smyslu lobbistickou a nátlakovou skupinou na úřady státní.

Máte pravdu, ale bohužel kompetence neziskových organizací není zcela v České republice vyjasněna, takže my de facto poskytujeme určitý servis, ale s našimi právy a kompetencemi je situace mnohem složitější. Ale snažím se a jsem ráda, že OSN nám v tom významně pomáhá kritikou situace ochrany dětí a dětských práv, kdy vlastně už v druhé periodické zprávě se objevila právě absence tohoto článku, který by oblast ochrany dětí a dětských práv koordinoval.

Když hovoříte o kritice Organizace spojených národů, respektive jedné její složky, a to výbor pro práva dítěte při Organizaci spojených národů, který podruhé kritizoval téměř totožné prohřešky České republiky proti právům a ochraně práv dítěte, tak znamená to, pokud byste jednoslovně měla odpovědět ano či ne, že tuto kritiku považujete tak, jak je v tom dokumentu zmíněna, za oprávněnou?

Ano.

Děkuji za tu jednoslovnou odpověď. Teď se dostaneme k odpovědím složitějším. Jen pro úplnost zmíním hlavní body dlouhodobé kritiky na adresu České republiky. Neexistence instituce, která by koordinovala hájení práv dětí, příliš velký důraz kladený na ústavní péči před alternativními metodami, neexistence zákona zakazujícího tělesné tresty, nedostatečná ochrana dětí před domácím násilím a sexuálním zneužíváním a ve výčtu bych z toho dokumentu mohl pokračovat. Jak již bylo řečeno, výbor pro práva dítěte při OSN na některé problémy upozorňuje podruhé. Je to vlastně většina problémů. Čím si vysvětlujete, že ta náprava těch kritizovaných věcí rychlostí v České republice neoplývá?

Pane redaktore, již jsme zmínili ten nedostatek politické vůle. Je to dle mého názoru i právě nedostatek toho koordinačního orgánu, který by vypracoval národní plán o ochraně dětí, kde by byla jasná termínovaná a hlavně vyjasněná odpovědnost jednotlivých resortů a to jmenovitě. Dokud podobný národní plán nebude existovat, není mi jasné, kdo vlastně za jednotlivé úkoly by měl zodpovídat.

My se k tomu dostaneme záhy k tomu jednotnému plánu včetně oné kompetence, o níž jste hovořila, kompetence ministerstva práce a sociálních věcí. Vy jste představitelkou nadace, tudíž instituce spadající do neziskového sektoru, a poslouchal-li jsem pozorně vaše slova, tak jste de facto namítla, že máte nerovnoprávné postavení, co se ochrany práv dítěte týče v souvislosti i se státním sektorem, že postavení státních institucí, státních orgánů je pravděpodobně, předpokládám, že asi vyšší v České republice než postavení neziskového sektoru. Můžete uvést jeden či dva konkrétní příklady, na kterých byste posluchači co nejlépe ilustrovala ten nerovnoprávný a nerovnoměrný vztah spolupráce mezi státními a neziskovými organizacemi v České republice týkající se práv dětí?

Prvně vezměme v úvahu, že v minulém režimu celá ochrana, za celou ochranu, odpovídaly pouze státní organizace, čili stát měl monopol na ochranu dětí. Teď vlastně do ochrany tak trochu fušuje, snaží se o maximální výkony. Neziskové organizace, které svým způsobem jsou mnohem flexibilnější.

A co kdybych vám namítl, že ale neziskové organizace nemusí mít tak dlouholetou zkušenost jako mají instituce státní? Jak byste rozmetala tento můj argument?

Tento argument byl rozmetala velmi snadno, a sice, je třeba se učit u našich sousedů, konkrétně jsme vysílání BBC, podívejme se do Velké Británie, kde kompetence nestátních organizací už vyplývají z takzvaného childern´s act, kde je dáno, co nestátní organizace mohou a smí. To je to, po čem marně voláme, aby vlastně byly vyjasněny naše práva a povinnosti nestátních organizací, ale hlavně.

Hovoříte-li o Children´s Act, tak je asi zapotřebí, a to je požadavek vás, jako neziskového sektoru, mít zákon?

Spíš bych řekla, že by bylo dobré, aby, my jsme pyšní, abych nebyla jenom kritická, v České republice již existuje zákon o sociálně právní ochraně dětí, ale ta kompetence těch nestátních organizací je bohužel jako zatím velmi úzká. Čili pokukujeme samozřejmě po Velké Británii, kde nestátní organizace mají mnohem větší důvěru a mnohem větší zodpovědnosti. Stát tam také vydefinuje, co vlastně od nestátních organizací chce, co sám je schopen pokrýt. A vlastně přenese zodpovědnost na nestátní organizace. U nás i v tom nestátním sektoru je trošku džungle, protože ty nestátky rostou jako houby po dešti a prakticky na jednu problematiku je x organizací, a ta políčka mozaiky sociálních služeb si nerozdělíme tak, jak by bylo třeba.

Další téma konkrétní problémy související s ochranou práv dětí v České republice, začněme problémem ze strany mezinárodních institucí nejčastěji zmiňovanými. Jde o neexistenci orgánu, který by problematiku ochrany práv dětí v České republice koordinoval. Vy jste řekla, že v gesci alespoň podle vašeho výkladu má tuto problematiku ministerstvo práce a sociálních věcí. Česká vláda se tomuto problému naposledy věnovala 10. září roku 2003. Závěr - kabinet rozhodl o vytvoření zvláštní pracovní skupiny expertů z různých ministerstev, kteří budou do 30. června příštího roku hodnotit, jak české instituce zajišťují plnění úmluvy o právech dítěte. Považuje Zuzana Baudyšová takový krok vlády za dostatečný? Že se vytvoří skupina expertů, kteří do 30. června 2004 zpracují podklady?

Tak samozřejmě, já bych byla mnohem radši, kdybychom na to šli cestou, že nejdřív bychom vyslechli ministerstvo práce a sociálních věcí, proč není schopno koordinující roli zastřešovat a zda vůbec je třeba, aby byla nová instituce vytvářena. Protože, já se domnívám, že kde je vůle, je cesta a záleží, aby byl koordinační orgán vytvořen z lidí, kteří mají zájem o problematiku a domnívám se, kdyby to bylo oddělení na tomto ministerstvu, o kterém hovoříme, a ti lidé měli dobrou vůli, snažili se, tak nevidím jediný důvod, proč by nemohlo i ministerstvo práce a sociálních věcí koordinovat.

Čím si vysvětlujete, rozumím-li tomu správně, tak je zřejmé, že vy jste zastánkyní toho, aby ministerstvo práce a sociálních věcí dostatečně plnilo to, co podle vaší interpretace má v kompetenčním zákoně a mohlo by ono být tím koordinátorem?

Je to tak.

Čím si vysvětlujete to, že ministerstvo práce a sociálních věcí, ne, vy samozřejmě můžete odkázat na ministra Zdeňka Škromacha nebo na vedoucí pracovníky ministerstva práce a sociálních věcí, ale čím si vy vysvětlujete, že ministerstvo práce a sociálních věcí té koordinace není schopno a zatím ji nedělá?

Tak já jsem několikrát položila kompetentním zástupcům otázku, v čem je problém. Bylo mi odpovězeno, že mají málo právníků, málo financí, a tak dále. Ale domnívám se, že problémy má každá organizace státní nebo nestátní a ty překážky je třeba řešit. Obávám se, že skutečně by bylo namístě pozvat pana ministra Škromach a popovídat si s ním. Ale, pokud by on udělal analýzu ve vlastních řadách, proč k té koordinaci na tomto resortu nedochází, je možné, že bychom mohli tuto lhůtu, kterou rozhodla Vláda České republiky, a to je do 30. 6. Zkrátit, a ta kompetentní organizace, která bude mít ochranu dětí takzvaně přišpendlenou, tak by mohla začít konečně vypracovávat plán národní, kdo za co bude zodpovědný.

Zatím takový plán neexistuje a vy ho nejvíc postrádáte jako klíčový dokument v ochraně práv dětí České republiky?

Já, jestli bych mohla se vrátit ke kritice OSN, kdy vlastně určitý plán byl vytvořen, ale řekla bych, velmi vágní, kde nejsou ani zodpovědná ministerstva ani vlastně termíny, takže tak trochu bych řekla, že nejsou tu předpoklady, aby byl funkční. A do toho vlastně došlo k odkladu do 30. 6. rozhodnutím vlády, že tedy bude nejdříve provedena analýza, kdo by vlastně měl konat.

Když hovoříte, že opět vstoupím do vaší řeči o onom odkladu, vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab, pod kterého spadá i ochrana lidských práv, předpokládám tedy snad správně, že i ochrana práv dětí, 10. září citovaný Lidovými novinami, odklad rozhodnutí o koordinaci oblasti práv dětí v České republice, tak kriticky nevidí. Doslova říká: "Například roční odklad na zpracování analýz, kdo bude koordinovat oblast dětských práv, nepovažuji za škodlivý. Volba mezi tím, zda má vzniknout nový meziresortní orgán nebo, zda má tuto roli plnit ministerstvo práce a sociálních věcí, se musí opřít o argumenty podepřené studií. Jinak to bude velmi improvizované, bude to stále názor proti názoru a nepohneme se z místa," konec citátu.

Ano, je to tak. A já mohu potvrdit jenom, že na půdě výboru pro lidská práva, ve výboru pro dětská práva, dochází momentálně k vytváření této komise, která bude analyzovat situaci k ochraně dětí a doufejme, že analýza vznikne velmi rychle.

To znamená, že věříte, že co nejdříve, tedy pokud možno před 30. červnem, nemýlím-li se, roku 2004 bude rozhodnuto?

Já musím věřit. Jsem i členkou výboru pro dětská práva, čili i mou vysokou motivací je, aby analýza byla hotová, aby se věci změnily a abychom byli schopni české děti ochránit co nejlépe.

Vy jste rovněž v několika rozhovorech hovořila o zřízení ombudsmana pro děti a mladistvé s tím, že veřejní ochránci dětských práv existují například ve skandinávských zemích a nejen tam, protože například ve Wellsu a Severním Irsku taková věc funguje na úrovni komisaře. Dovolte námitku, nemůže další instituce, kterou by byl veřejných ochránce dětských práv ještě více roztříštit ochranu práv dětí v České republice?

Já se nedomnívám. Myslím si, že dětský ombudsman by byla instituce, na kterou by se mohly obracet samy děti, jako je tomu v severských zemích. Vzhledem k tomu, že zatím děti mají možnost obracet se buďto na orgány péče ochrany dětí, či na Policii České republiky, pokud je jim ubližováno, eventuálně na Linku bezpečí, či další nestátní instituce. Pokud by tu byl opět orgán dětského ombudsmana, který by měl kompetence, tak se domnívám, že by to určitě ke škodě nebylo a nevidím jediný důvod, proč to nezkusit, a přestože úřad pana Motejla, věřím, že má spoustu práce, tak se domnívám, že by tento úřad dětského ombudsmana panu doktorovi nekonkuroval a určitě by to bylo ku prospěchu ochrany dítěte a jeho práv.

Promiňte, tu námitku oné roztříštěnosti jsem kladl pro to, o čem i vy jste hovořila. Existuje Linka bezpečí, kterou provozuje Nadace Naše dítě. Existují další nadace, které se věnují této problematice. Je zde ministerstvo práce a sociálních věcí, které má z kompetenčního zákona tu problematiku na starosti vládní zmocněnec pro lidská práva Jan Jařab, který také má tuto problematiku na starosti. Teď by ještě přibyl veřejný ochránce dětských práv.

Já si dovolím ještě dál pokračovat. Je tu místopředseda vlády, který je pověřen problematikou lidských práv a ochrany dětí.

Tím přidáváte argument k té roztříštěnosti?

Tím přidávám nejen argument k roztříštěnosti, ale argument, že jsou tu již kompetentní lidé, kteří, věřím, že kdyby byla dobrá vůle a začali konat, že by se situace mohla změnit.

To znamená, že by nemusel být veřejný ochránce dětských práv?

Tak jako pravda, že pokud by ochrana dětí začala velmi dobře fungovat, třeba ne. Ale na druhou stranu se ptám, proč by ve funkčním systému ho nemohl doplňovat i ochránce dětských práv? Já nevidím jiný důvod, proč bychom to neměli zkusit a nakonec se dá zajistit i zkušební provoz dětského ombudsmana a velmi rychle by se vidělo, zda tento institut dává či nedává smysl a logiku.

Veřejný, rozumím-li tomu správně, v České republice na to tlačíte, protože dětská práva nejsou dnes zcela dostatečně ochraňována, dodržována, tudíž ombudsman dětský je nezbytný podle vašeho názoru?

Já si myslím, že určitě by nebyl ku škodě, kdyby byl zřízen.

Znamená to, že když pracujete například ve vaší nadaci ve spolupráci s právníky, kteří sepisují takový zákon a jste ochotni předložit, protože by to muselo být pravděpodobně ustaveno zákonem, jako je ustaven veřejný ochránce práv?

Máte pravdu, ale obávám se, že několik pokusů již bylo a nikdy nedopadly dobře. Čili teď momentálně je situace, kdy nikdo se nesnaží iniciovat znova vytvoření úřadu dětského ombudsmana vzhledem k tomu, že už několikrát tento návrh byl smeten ze stolu.

Ani vy se o to nebudete pokoušet?

Já bych teď momentálně kladla důraz na ten orgán, který by byl vybaven všemi kompetencemi a řídil celou roztříštěnou ochranu dětí a dále vzhledem k tomu, že vstupujeme do Evropské unie a i v Unii jsem zjistila, že není těleso, které by vlastně řídilo ochranu dětí v rámci celé Evropské unie, tak teď se snažím spíš všechny síly vložit do toho, aby v rámci České republiky a v rámci Evropské unie byla instituce, která by ochranu dětí zastřešovala, snažila se i o unifikaci určitých legislativních norem v rámci ochrany dětí Evropské unie, protože všechny děti na světě potřebují totéž, a to je láska a bezpečí.

Dalším problémem, za který Česká republika v souvislosti s ochranou práv dětí sklízí kritiku, je neexistence registrů lidí, kteří byli stíháni pro pedofilii a týrání dětí. Co podle vašeho názoru je možné v České republice učinit proto, aby takový registr fungoval?

Prosím vás, ten registr pedofilů je velmi diskutabilní záležitost a zrovna v Británii bylo několik skandálů, kdy lidé, muži stejného jména se velmi tvrdě ozvali proti obvinění. My bychom spíš vítali, aby byl celonárodní registr, který by nám říkal, kolik je v České republice týraných, zneužívaných dětí, aby to nebyla statistika policie, statistika orgánů péče o dítě.

Co tomu brání? Velmi stručně odpovězte na tu otázku.

Obávám se, že opět rozhodnutí kompetentního místa. Čili tento registr postrádáme a ten by vypovídal, jak vlastně Česká republika je, jak vypadá stav dětí týraných, zneužívaných a domnívám se, že tuto informaci stále postrádáme.

Konstatuje dnešní host Interview BBC, kterým byla ředitelka Nadace Naše dítě, paní Zuzana Baudyšová. Děkuji za vašich třicet minut věnovaných rozhlasové stanici BBC a věřím, že se u těchto mikrofonů nescházíme naposledy.

Já děkuji za pozvání a jsem ráda, že BBC věnovala problematice ochrany dětí prostor.

Děkuji, někdy příště na shledanou.

Na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.