Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Václav Moravec moderátor Interview BBC

Podle velvyslance České republiky v Evropské unii Pavla Teličky pozici Česka do jisté míry oslabují vnitrostranické spory o budoucí evropskou ústavu.

Od pondělí do pátku pravidelně v tomto čase vysíláme Interview BBC, nejinak je tomu i dnes. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. V bruselském studiu BBC by měl být, a věřím, že i je, velvyslanec České republiky při Evropské unii Pavel Telička. Přeji vám hezký dobrý den do Bruselu.

Ano je, dobrý podvečer do Prahy.

Pavel Telička

Jak se máte?

Mám se dobře, nestěžuji si.

Jste spokojen, nebylo to v Praze lepší?

V něčem to bylo samozřejmě v Praze lepší, ale co se týká práce, tak je to zajímavé i tady.

Necelé čtyři týdny zbývají do chvíle, kdy Evropská komise zveřejní pravidelnou monitorovací zprávu týkající se nově přistupujících zemí do Evropské unie. Tentokrát se v ní nebude srovnávat pokrok s tím rokem předchozím, ale nedodělky. Nakolik Pavlu Teličkovi dělají starosti ony nedodělky, na které začátkem listopadu Evropská komise s největší pravděpodobností ukáže?

No, tak pochopitelně starosti jsou a je několik oblastí, ve kterých Česká republika by měla v těch nejbližších týdnech, respektive měsících, prokázat ještě dostatečný pokrok, abychom se nedostávali do potíží po našem přistoupení k Unii. Jenom připomínám, že pokud bychom některé nedodělky přenesli za ten horizont prvního května a měly by konkrétní dopad na plnění našich závazků, případně na fungování vnitřního trhu a podobně, pak by mohla být přijata příslušná ochranná opatření. Jinými slovy, naše nedodělky by mohly vést k omezení určitých našich možností u určitých práv po vstupu. Já věřím, že k tomu nedojde, ten čas, který je k dispozici, tak je čas dostatečný za předpokladu dostatečného úsilí a já věřím, že budeme pozitivně konkrétními kroky reagovat na určité výtky, které v té monitorovací zprávě budou.

Buďme konkrétní, pane velvyslanče, jednotlivé oblasti v monitorovací zprávě mají být děleny na, teď cituji doslova, neproblematické, mírně problematické a znepokojivé, mají se prý udělovat jakési barevné puntíky, červené puntíky, tedy znepokojivé body, konkrétně, podle vás, jsou varující směrem k České republice?

Ta zpráva ještě není hotová. Vesměs máme k dispozici nejrůznější signály z celé řady jednání, které vedeme prakticky každý den, ať už my zde, nebo kolegové z ústředí, oblasti konkrétní. V oblasti zemědělství bude určitě několik výstrah. Konkrétně by se mělo jednat o oblast veterinární, ať už se bude jednat o schopnost našich zpracovatelských podniků dostát svým závazkům, nebo to bude schopnost naší veterinární správy vynucovat plnění některých těchto kroků. Za druhé mohou být určité poznámky na adresu ustavování platební agentury, to znamená instituce nezbytné k tomu, aby docházelo k výplatě těch plateb, na které budou mít naši zemědělci nárok. Za další by to měla být oblast uznávání dokladů, a tady bych se na chviličku rád zastavil, protože neměla by to být problematická oblast, nicméně k dnešními datu neprošly Poslaneckou sněmovnou některé legislativní návrhy, další budou...

Rozumějme, teď hovoříte o uznávání dokladů, tedy o uznávání především vzdělávání?

To je přesně tak, já bych rád poukázal na to, že jsme měli velmi složitá jednání o volném pohybu pracovní síly, že jsme s některými zeměmi a s dalšími jednáme, dohodly úplnou liberalizaci pohybu pracovní síly ode dne vstupu. Mohlo by se stát, že pokud bychom nesladili příslušnou legislativu, že by de facto bylo zabráněno zaměstnávání našich občanů s příslušnou kvalifikací v těch zemích, se kterými jsme se na liberalizaci dohodli. Kromě této oblasti bych zmínil ještě oblast dopravy, kde jsou určité otázky ještě k dořešení. Myslím si, že byl zaznamenán výrazný pokrok v oblasti daňové, takže tady si myslím, že může mít pár poukazů, ale nebudou to žádné poukazy důrazné. To si myslím, že by byly některé z těch oblastí, kde může být ten vykřičník spíše větší, ale znovu dodávám, jsem si vědom těch problémů, které tam jsou. Jednáme s našimi ministerstvy, upozorňujeme, včera jsem kupříkladu měl další telefonát s ministrem Palasem, kde jsme diskutovali jednotlivá opatření, která se budou přijímat. Premiér se tomuto věnuje, čtyřiadvacátého se uskuteční schůzka s některými ministry, kde budu přítomen. Máme čas na to, abychom to dotáhli.

To znamená, že ještě je čas na to, aby jednotlivá ministerstva, jednotlivé úřady zmírnily ony červené puntíky, které se mohou pátého listopadu v té monitorovací zprávě objevit, nebo už je téměř hotová?

Já si myslím, že ta zpráva je téměř hotová, ale v některých jednotlivostech by to možné bylo, ale mně spíš nejde o tu monitorovací zprávu, jde o to, abychom k tomu horizontu, začátek příštího roku už samotný vstup do Unie, měli tyto nedodělky pryč, abychom vstupovali se solidní pozicí, budeme-li mít solidní pozici, nejenom že nebudou uplatňována ochranná opatření vůči nám, ale samozřejmě si můžeme potom v nejrůznějších dalších jednáních podstatně více dovolit. Ten čas je dostatečný za předpokladu, že jak exekutiva, tak parlament učiní maximum.

Vy jste hovořil o pěti nedodělcích konkrétních, které jsem po vás chtěl. Nevím, zda jste záměrně opomenul nedodělek šestý, zákon o veřejných zakázkách?

Neopomněl jsem ho záměrně. Pouze v tu chvilku, když jsem odpovídal, mi vypadl, ale už jsem se k němu vracel ještě předtím, než jste mě na to správně upozornil. Ano, já si myslím, že to je klíčová otázka. Ten návrh zákona, pokud se nemýlím, možná proto jsme ho hned nezmínil, je ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně s tím, že předpokládám, že by měl být schválen a měl by být schválen beze změn, které by přinesly nějakou neslučitelnost.

To je ovšem otázka, protože skutečně vaše informace je správná, že zákon je v Poslanecké sněmovně, čeká jej na nejbližší schůzi druhé, pak následně třetí parlamentní čtení a v případě, že bude schválen, tak půjde i do Senátu. Ministr pro místní rozvoj Pavel Němec podle svých slov v rozhovoru pro BBC věří, že nový zákon o veřejných zakázkách vstoupí v platnost prvního ledna 2004.

Pavel NĚMEC /zvukový záznam/: Musí projít, protože je předpokladem pro čerpání finančních prostředků z Evropské unie. Já řeknu jednu příhodu. Při projednávání v prvním čtení jeden z poslanců ODS napadl mě, jako předkladatel, že nehájím dostatečně národní zájmy a že nevymýšlím do zákona speciální klauzule, že tuzemské firmy mají přednost před ostatními a já jsem mu na to odpověděl, že ten, kdo nehájí zájmy České republiky, je onen dotyčný poslanec, pokud bude hlasovat proti zákonu, tak hlasuje proti tomu, abychom dostali v příštím roce finanční prostředky z Evropské unie.

Slova ministra pro místní rozvoj Pavla Němce v rozhovoru pro BBC. Má velvyslanec České republiky při Evropské unii v Bruselu Pavel Telička jistotu, že skutečně ten zákon o veřejných zakázkách nakonec, když projde Poslaneckou sněmovnou a Senátem, nebudou v něm takové změny, aby byl neslučitelný, nebo nebyl kompatibilní zcela s právem Evropské unie?

Pane redaktore, jsem příliš malý pán na to, abych mohl říct, že tu jistotu mám. Já tu jistotu nemám a mám i zkušenosti z dřívějška, když jsem byl zodpovědný za koordinaci ústředního orgánu státní správy v přípravě členství, na té pracovní úrovni a vím, že celá řada právních norem někdy doznala změny, které potom vnesly prvek neslučitelnosti. Nicméně to, co řekl ministr Němec, pod to se mohu zcela podepsat a ještě bych doplnil jednu věc. Nejde pouze o to, zda budeme schopni, nebo nebudeme schopni čerpat prostředky, ale ta podmínka tady je jasná. Když nebude zákon, nebudeme čerpat tyto prostředky a jestli si to někdo chce vzít na zodpovědnost, prosím, ale tady je ještě druhý moment a na ten se spíše dívám jako občan, jako spotřebitel. Pro mě jako občana spotřebitele je nepřijatelné, abych v období fungující tržní ekonomiky zvýhodňoval jakékoliv subjekty, ať už české, zahraniční, či jiné malé, velké, střední. Pro mě je podstatné, abych zadal zakázku a dostal takovou nabídku, která bude velmi kvalitní a bude za zajímavou cenu a ne, že budou skrytou formou dotovat subjekty jenom proto, že toho dotyčného znám a naopak, že je to subjekt blízký naší vesnici, anebo, že je to český subjekt. Já si myslím, že jako spotřebitel, jako občan této země, mám na to jednoznačný názor.

Ale pak je tady samozřejmě ta řeč peněz, která se mnoha lidem může zdát daleko jednoznačnější, než to, o čem vy jste argumentoval v závěru své odpovědi. Když se na to podíváme řečí peněz, onen zákon o veřejných zakázkách, aby Česká republika dosáhla na peníze ze strukturálních fondů Evropské unie, by měl skutečně platit k prvnímu lednu 2004, jinak bude velký problém.

Domnívám se, že tomu tak bude, ano, protože pak se protáhnou procedury a myslím si, že bychom řadu věcí nemuseli v průběhu příštího roku stihnout a myslím si, že bychom zbytečně o některé prostředky mohli přijít.

Které věci by se nemusely stihnout, na které narážíte?

Tak, je třeba si uvědomit, že vstupujeme k prvnímu pátý příštího roku. Za druhé, byť můžeme některé věci předfinancovat z vlastních zdrojů a ty mohou být refundovány, nicméně, že absolutní většina projektů bude moci být financována zhruba od poloviny příštího roku. Pokud nebudeme mít včas v účinnosti příslušný zákon, pochopitelně nebudou moci být uznány ty zakázky, ty řízení, která prostě byla podle staré právní normy, toto může být jeden z důvodů průtahů, ale i tam, kdybychom šli do větších detailů, měli na to čas, tak si to skutečně zaslouží větší rozbor a zjistili bychom, že těch možných negativních aplikací je tam více, ale závěr je jednoznačný. Pozdější vstup v účinnost by znamenal reálné riziko ztráty určitých prostředků nemožnosti čerpání, a za druhé nekompatibilní zákon jednoznačně. Pokud by nebyl kompatibilní a dělali bychom si to po svém proto, že bychom chtěli někoho zvýhodnit, tak v ten moment musíme počítat s tím, že nemůžeme čerpat prostředky vůbec.

I tak řečeno sportovní terminologií, je to o prsa, protože podíváme-li do kalendáře, máme začátek října a podíváme-li se na to, jak funguje český parlament, tak než projde zákon druhým a třetím parlamentní čtením, respektive čtením v Poslanecké sněmovně, pak schválení v Senátu a než ji podepíše prezident, než zákon vstoupí v platnost, dá se podle velvyslance Pavla Teličky vyčíslit, o kolik by Česká republika přišla, pokud by prvního ledna 2004 nevstoupil v platnost zákon o veřejných zakázkách, kompatibilní s právem Evropské unie, máte takové číslo, odhadem?

Pane redaktore, já vám rozumím a souhlasím, že je to o prsa, bude to možná cílová fotografie, ten čas je, ale skutečně bych nerad šel cestou spekulací a abych byl schopen vám říct přesné číslo, tak bychom museli říct, v čem bude ten problém, nebo kdy vstoupí v účinnost a když ne prvního ledna, a tak dále. Já tyto informace nemám a tudíž se na tuto ryze spekulativní rovinu pouštět nebudu.

Dovolte, abych vás ještě chvíli se snažil vlákat. Vy nemáte ani odhad, o kolik by například, když se zpozdí ten zákon o měsíc? To se vůbec...

To se nedá, to skutečně se nedá a ani ten odhad mít nechci, protože jakmile začnu připouštět zpoždění o měsíc a podobně, tak de facto připouštím scénář a já ho nechci připustit.

Anebo varujete ty, kteří si s tou myšlenkou pohrávají, že mohou dávat různé pozměňovací zákony, tak je můžete varovat, že Českou republiku v případě průtahů nebo v případě neslučitelnosti toho zákona, tak Česká republika může přijít o peníze, což je varující.

To je a, pane redaktore, já si myslím, že všechny politické subjekty v parlamentu to velmi dobře vidí, protože jsme zorganizovali právě prostřednictvím naší mise ve spolupráci s Evropskou komisí seminář pro náš poslanecký sbor, kde přijeli experti a já si myslím, že tyto otázky byly jasně vyloženy, takže ty informace jsou k dispozici a teď už záleží jen na dalším jednání ve sněmovně. Já do toho v žádném případě nehodlám ani implicitně zasahovat a samozřejmě je to na zodpovědnosti našeho poslaneckého sboru.

Ministr pro místní rozvoj Pavel Němec, rovněž v rozhovoru pro BBC, vysvětlil, jak velké prostředky může Česká republika z fondů Evropské unie v příštích letech čerpat.

Pavel NĚMEC /zvukový záznam/: Bude to přes dvě miliardy euro v programovacím období 2004 až 2006. Ten princip je malinko složitější. Ty peníze se vztahují k programovacímu období, ale protože řada těch projektů bude časově náročnějších, tak je vlastně možné čerpat tyto peníze ještě dva roky potom, to znamená do roku 2008. Samozřejmě je třeba, aby bylo připraveno dostatek projektů a abychom měli lidi, kteří budou schopni takové projekty napsat, což samozřejmě předpokládá vzdělané a velmi inteligentní úředníky.

Říká v rozhovoru pro BBC ministr pro místní rozvoj Pavel Němec. Základní otázka, je reálné, že Česká republika na tyto peníze dosáhne, rozumějme, na zhruba sedmdesát miliard korun v následujících třech letech?

Já se domnívám, že je reálné, abychom dosáhli na finanční prostředky, které budou k dispozici ze strukturálních fondů a z kohezního fondu, ale za splnění určitých podmínek. Pan ministr Němec se dotkl některých z nich. To znamená, že záleží čistě na nás, a to procento úspěšnosti dříve u zemí, které přistupovaly, dříve k evropským společenstvím, anebo i stávajících členských států se samozřejmě různí. Naší ambicí by mělo být ne se srovnávat s těmito zeměmi a s těmito případy, ale co nejvíce se přiblížit té stoprocentní hranici. Jestli se to podaří, nebo ne, tak to záleží na celé řadě faktorů, na synergii jednotlivých subjektů. Já jsem tady měl předevčírem schůzku s hejtmany z České republiky, kteří se účastní jednání výborového regionu a vím, že na té předminulé schůzce jsme se zabývali otázkou i interakce synergie mezi centrálními orgány a hejtmany, mezi regiony.

Je ta synergie dostatečná, že vstupuji do vaší řeči, nebo kde jsou nejslabší místa?

Nevím, kde jsou nejslabší místa, ale troufnu si říct, byť v této přímé vazbě nefiguruji, že ta synergie by mohla být ještě lepší, než je a já si myslím, že obě strany jsou si toho vědomy a věřím, že i v dohledné době bude docházet k dolaďování, ale určitě tam je prostor a nemyslím si, že to je zcela optimální.

Dodejme slova náměstka ministra pro místní rozvoj Jaroslava Gacka, který říká, že Česká republika má podle něj dost projektů, aby dosáhlo na peníze ze strukturálních fondů, musí je však umět protlačit. Co je nutné udělat proto, aby je uměla protlačit?

Já se tady asi neztotožním zcela s panem náměstkem. To není jenom tak o protlačení. V prvé řadě začíná to rozhodně u těch kvalitních projektů. Jestli pan náměstek říká, že máme dostatek kvalitních projektů, tak jsem tomu rád, nicméně musíme si uvědomit, že ten, kdo bude říkat jestli jsou kvalitní, nebo ne, nejsme my. A mnohdy v minulosti si vzpomínám, když se třeba čerpaly prostředky z programu Phare, takže jsme si sice na jedné straně oprávněně stěžovali někdy na těžkopádnost Evropské komise a na měnící se pravidla, ale stejně tak neoprávněně jsme si mysleli, že ty projekty jsou kvalitní. Často se v praxi ukázalo druhá strana, bylo potvrzeno nebo zdokumentováno, že naše pojetí kvality ještě neznamenalo jejich pojetí kvality a nebyla třeba dostatečně zajištěna finanční kontrola a podobně. Věřím, že jsme se poučili, ale neumím posoudit, jestli máme dostatek kvalitních projektů a upřímně řečeno si myslím, že ten relevantní subjekt to bude muset v budoucnu vyhodnotit.

To znamená, že byste nebyl takto optimistický?

Já nemůžu být ani optimistický ani pesimistický. Já si myslím, že celá...

Vy jste diplomat.

Ne, diplomat, víte a znáte mě dlouhou dobu a dokážu být i nediplomatický.

Třeba jste se změnil v Bruselu, už jsem vás dlouho neviděl.

No, tak si mě vystavte, ale zcela vážně. Já si myslím, že celá řada projektů je v přípravě, takže my nemůžeme říct, že máme dostatek kvalitních projektů. Programy dnes už existují, ano máme ten národní program, máme sektorové operační programy, regionální operační programy a ty jsou v závěrečné fázi vyhodnocovány, ale ta projektová fáze v převážné míře teprve přijde, takže já bych řekl, že dnes máme dostatek těch kvalitních. Já bych to formuloval takhle: Doufám, že budeme mít dostatek kvalitních projektů a že to bude ne to, co my si myslíme, že je kvalitní, ale že se opřeme o zkušenosti o možná nějaké srovnání s dalšími subjekty, že budeme třeba o těch věcech průběžně diskutovat s komisí a pak tady je i role pro českou diplomacii, aby se snažila tomu napomoci, ale protlačit špatný projekt nelze, lze dejme tomu některé věci, které nahradíte diplomatickým úsilím.

Další téma diskuse o evropské ústavě a věci s tím související. Toto téma se stalo jablkem sváru na české politické scéně. Stačí si připomenou slova, která zazněla v úterý v Poslanecké sněmovně. Hovoří předseda poslanců ODS Vlastimil Tlustý.

Vlastimil TLUSTÝ /zvukový záznam/: ODS a její poslanci jsou ti, kteří žádného cizího panovníka ani Francouze ani Němce z Bruselu vládnout České republice nechtějí nechat. A chceme říct naprosto jasně, že pokud budeme někdy souzeni za tento odpor vůči cizí vládě nad Českou republikou, takže proti nám nebude možno použít toho argumentu, který jsem citoval z oné literatury. My jsme totiž dopředu říkali, že to nechceme, že nechceme připustit převod takovýchto kompetencí do Bruselu, že chceme zachovat Evropskou unii přesně takovou, do jaké čeští občané vyjádřili souhlas se vstupem v letošním roce, Unii národních států. My nechceme evropský superstát, ať ho bude řídit, kdo chce a je nám úplně jedno, kolik a jakých komisařů v něm budou zasedat. Bude nám to totiž stejně platné, jako českým stavům podobné věci po roce 1526.

Slova předsedy poslanců ODS Vlastimila Tlustého. Premiér Vladimír Špidla v následné reakci ve sněmovně uvedl:

Vladimír ŠPIDLA /zvukový záznam/: Dámy a pánové, toto je cesta, kterou lze do jisté míry označit za haiderizaci naší politické scény. Haiderizace byla neúspěšná, protože neodpovídala potřebám národů. Česká republika má jasně definovaný národní zájem, kterým je efektivní evropská integrace. To, co předkládá ODS, je cesta na okraj, cesta do izolace, která byla mimo jiné jednou z příčin tragických důsledků třicetileté války a českého povstání.

Uvedl v úterý v Poslanecké sněmovně premiér Vladimír Špidla. Dodejme, že nakonec Poslanecká sněmovna schválila usnesení, že základem pro jednání delegace o euroústavě je mandát české vlády. Nicméně pozorovatelé za ODS v Evropském parlamentu si dopisem stěžovali předsedovi Evropského parlamentu Patu Coxovi, že byli vynecháni z hlasování o rezoluci týkající se výsledků Konventu a následné mezivládní konference o ústavě Evropské unie. Když se podíváte, jak je vnímána Česká republika a její pozice v souvislosti s jednáním o evropské ústavě, nedoléhá do Bruselu ta dvojznačnost, která se v souvislosti s tím na české politické scéně objevuje?

Pane redaktore, já se domnívám, že samozřejmě doléhá. Na druhou stranu možná, byť s použitím jiného slovníku a možná ty debaty vypadají trošku jinak, ale ta rozdílnost názorů je i v některých dalších jednajících zemích. Na druhou stranu možná, že ta intenzita té rozdílnosti u nás je značná a samozřejmě partneři se tu a tam ptají, zda dokážeme sladit svoje pozice, jestli si uvědomuje, že ta naše vyjednávací váha je do jisté míry, zdůrazňuji do jisté míry, úměrná tomu, jak dokážeme tahat za jeden provaz, protože mezivládní konference to není jenom o jednání na samotné konferenci, na tom třeba dvou tříhodinovém jednání. To je celá řada dalších komplementárních diskusí a jednání na nejrůznějších fórech.

Přeložil jsem si správně vaše slova, že tyto diskuse, které zaznívají v Poslanecké sněmovně a slova, která doléhají do Bruselu, do jisté míry oslabují vyjednávací pozici České republiky při vyjednávání textu budoucí evropské ústavy?

Nemyslím si, že je oslabují, ale kdybychom dokázali se trošku více stmelit, tak věřím, že všechny politické subjekty na naší politické scéně mají své možnosti, jak ovlivňovat své protějšky, třeba své politické homology v jednotlivých členských zemích. No, a čím ta pozice bude jasnější a bude stmelenější, koherentnější, tak samozřejmě to může být efektivnější. Ale můžu ještě na vteřinku navázat? Já bych rád využil této chvilky, abychom si řekli, abychom se nestrašili superstátem. Já skutečně si nejsem vědom, že by v Evropě, kdekoliv v Evropě a představte si, že třeba Británie patří mezi ty země, která má spíše menší počet problémů s Konventem, teď samozřejmě hovořím o britské vládě a nikoliv o opozici, ale ani britská současná vláda věřím, že si nepředstavuje vznik jakékoliv entity typu superstátu, nebo že by tolerovali a použiji znovu citát "vládu Francouze, Němce, Čecha, anebo kohokoliv z Bruselu", ta realita je skutečně trošku odlišná, pojďme raději vést věcnou diskusi o těch jednotlivých otázkách, které tam jsou. Superstát nehrozí a nehrozí, že by nám někdo vládl. Představme si, která země v Evropě by skutečně na něco takového šla. Neznám jednu jedinou a neznám žádnou relevantní sílu v Evropě, která by tyto ambice měla.

I kdyby to byl sebevětší stát, rozumějme státy, které zmiňoval předseda ODS Vlastimil Tlustý, Francie, Německo?

Ale pochopitelně, že jak ve světě, jak v historii, tak dnes v současné Evropské unii, do jisté míry je to samozřejmě boj o větší vliv, anebo boj o větší kompetence, o větší moc pochopitelně, ale dovedete si vy představit, že až budeme mluvit jenom o těch největších hráčích, že se vždy tyto země o těch projednávaných otázkách shodnou, že budeme mít vždy na jedné straně ty velké země typu Německa, Francie, Británie, vždyť to vůbec není pravda. Já můžu říct na základě svých vlastních zkušeností z jednání výboru stálých představitelů nebo v rady, absolutní většiny těch otázek ty aliance ty bloky proti sobě stojící, nejsou polarizovány na velké, malé země. Jsou polarizované na ty, které třeba mají větší zájem na vajíčkách a menší zájem na prasatech a podobně. To znamená, že ta situace je trošku odlišná a myslím si, že když se podíváme, co navrhuje ústavní smlouva, já tam vidím, stejně tak vláda tam vidí, x věcí k dalšímu jednání. Máme tam věci, které chceme doladit, ale teď se dozvídám jakoby poprvé vstupovala do hry takzvaná dvojí většina, to znamená padesát procent států, šedesát procent populace, vždyť to není pravda. Podívejme se do smlouvy z Nice, která říká jasně, že člen rady může požádat, aby při přijímání rozhodnutí rady kvalifikovanou většinou bylo ověřeno, zda členský státy tvořící tuto většinu, zastupují alespoň šedesát dva procent celkových obyvatel, takže ne šedesát procent.

Když vás tam poslouchám, je pozice Pavla Teličky, jako českého velvyslance při Evropské unii, řekněme, jedna z nejobtížnějších právě vzhledem k tomu, že ty střety na české politické scéně a padesát na padesát, zhruba padesát na padesát, vztah opozice a koalice v Poslanecké sněmovně je problematické pro zastávání nějakého silného jednotného stanoviska České republiky?

Ne, nemám problém. Já bych za prvé chtěl říci, že jsme mluvili o mezivládní konferenci. Za druhé, že takové diskuse probíhají i v jiných zemích, ale je pravda, že ty země, které budou umět využívat i další fóra k nějaké koherentní pozici, mohou být za určitých okolností úspěšnější, než ty ostatní a o to si myslím, že jde. Já nechci v žádném případě říkat, že naše pozice je nějakým způsobem oslabena, nebo že já mám těžkou pozici. Já teď to říkám nikoliv jako diplomat, ale zcela upřímně. Já musím říct, že třeba situace tak, jak já vidím ve výboru stálých představitelů, kde zasedám, tak si myslím, že mohu říct, že ta připravenost na české straně to, co dostávám za instrukce, za poklady, mi umožňuje určitě získat pro Českou republiku minimálně, a to jsem teď spíš diplomat, stejně vysoký profil, jako kterákoliv jiná přistupující země. Spíš bych řekl, že nám to umožňuje ještě více, ale pojďme odbourávat tyto mýty. Já jsme řekl šedesát versus šedesát dva procent, to znamená de facto s porovnáním z Nice tady se mění situace úplně opačným směrem, anebo počet hlasů. My říkáme, že nám klesá počet hlasů, ale ve smlouvě z Nice máme dvanáct hlasů z tři sta dvaceti jednoho, kdežto teď se navrhuje, že bychom měli jeden z pětadvaceti.

To znamená, že podle vás Česká republika zkrátka nebude oslabena a pozice České republiky přijetím euroústavy nebude oslabena?

Celkově si nemyslím, samozřejmě nejsme na konci, jsme na začátku jednání, ale takové konference jsou o tom, že někde získáte něco navíc a někde málo možná ztratíte, ale pokud bychom to měli líčit jako nějaké oslabení našich pozic nebo grandiózní předávání kompetencí, nebo vytváření superstátu, tak by to nebyla pravda. Kdybychom měli čas, tak vám tady uvedu konkrétní čísla...

Ale čas nemáme, takže já se vás teď zeptám. Prioritou je, aby Česká republika měla evropského komisaře, ministr zahraničí Cyril Svoboda 6. října v deníku Hospodářské noviny říká, že je nejvyšší čas začít se bavit o tom, kdo by jím mohl být a znovu opakuje, že si neumí nikoho jiného představit, než Pavla Teličku. Znamená to, že tato nabídka je de facto oficiální, že v případě toho, že Česká republika bude mít evropského komisaře, bude jím Pavel Telička?

To konstatujete, nebo se ptáte?

To já se ptám, protože to konstatuje Cyril Svoboda.

Ne, to je těžší, a to říkám upřímně, že pan ministr asi těmito slovy projevuje určitou důvěru v mou práci, ale to je vše, co bych k tomu řekl. Já nejsem ani zapojen do žádných diskusí, ani si nemyslím, že to moje jméno někde figuruje. Já si myslím, že bude figurovat ještě celá řada jmen, že bude pečlivě zváženo, kdo by mohl být českým kandidátem. Já jsem začal před třičtvrtě rokem svou práci tady v Bruselu a myslím si, že raději s vámi pohovořím o tom, že počet hlasů je skutečně podle návrhu ústavní smlouvy pro nás lepší než z Nice, než abych spekuloval, kdo bude skutečně komisařem.

Ne, to není spekulace, protože ještě navíc se k tomu připojil šéf sněmovního výboru pro evropskou integraci Pavel Svoboda, který říká: "Osobně si nikoho jiného představit neumím. Má znalosti, zkušenosti, pověst tvrdého vyjednavače."

To mě zase těší, ale zcela upřímně je čas, kdy budou zmiňována nejrůznější jména. Já práci mám a věřím, že politická reprezentace rozhodne o vhodném kandidátovi a že půjde hlavně o to, a to myslím zcela upřímně, ať už to bude kdokoliv, aby to byl kvalitní člověk, který prostě bude schopen se v tom labyrintu vyznat.

Můžete být upřímný a jednou větou mi odpověď na otázku. Pokud byste dostal tu nabídku...

Vy jako tvrdíte, že jsem nebyl upřímný?

No, to vím, že jste byl upřímný, ale buďte ještě upřímnější. Pokud byste tu nabídku dostal, tak raději řeknete, že budete dělat velvyslance?

Ne, já vám to řeknu jinak. Já vám řeknu: Tím, že momentálně jsem spokojen, budu velmi klidně rád, když tu nabídku nedostanu. Nedokážu vám říct, protože o tom absolutně nepřemýšlím, co by se stalo, kdybych takovou nabídku dostal, to vám prostě nedokážu říct a já si myslím, že tak daleko...

A to je konec.

... ty diskuse tak daleko nejsou. To je prostě momentální první nástřel diskuse. Mě to na jednu stranu těší, ale na druhou stranu já mám před sebou zasedání rady, pak...

Tečka. Pavel Telička z Bruselu.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.