Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Václav Moravec moderátor Interview BBC

Podle rektora Univerzity Karlovy Ivana Wilhelma potřebují vysoké školy více finančních prostředků na dlouho potřebnou reformu vysokého školství.

Tři úkoly si pro příští rok zadal premiér české vlády Vladimír Špidla.

Vladimír ŠPIDLA /zvukový záznam/: A třetím úkolem, takovým obecnějším po mém soudu, je dokončení určité strategie zásadní modernizace české společnosti tak, abychom dali společnosti rozvojové impulsy. Tak, jde nám o to, abychom prostřednictvím reformy veřejných financí uvolnili prostředky tak, abychom mohli rozvíjet ty základní priority, které, jednoduše řečeno, jsou rozvoj naší schopnosti obstát ve složité civilizaci, to znamená věda, vzdělání, výzkum a tak dále a tak dále.

Rektoři českých vysokých škol si však stěžují, že ani letos, ale ani v roce příštím na tom vysoké školy nebudou rozhodně lépe. Na zahájení reformy vysokých škol rektoři po vládě požadovali víc než pět miliard korun českých. Dostali však jen miliardu a sedm set milionů. To podle nich pouze pokryje náklady na navýšené počty studentů. Nejen o tom bude následujících třicet minut. Vítejte ve světě otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Hostem Interview BBC je rektor Univerzity Karlovy v Praze, profesor Ivan Wilhelm, dobrý den.

Dobré odpoledne.

Když jste 5. března 2003 vystoupil na Univerzitě Karlově, vstoupil do druhého funkčního období rektorka Univerzity Karlovy, mluvil jste o tom, že nejstarší univerzita v zemi zažívá jedno z nejšťastnějších období. Teď mě tak napadá, je to i pro vás osobně nejšťastnější období?

No, to já bez rozmýšlení mohu říci, že ano, samozřejmě, že ano. Víte, je to nejenom výzva, ale je to veliká čest být zvolen do takovéto funkce a já si to velice považuji a velice si toho vážím, samozřejmě.

Byť to druhé funkční období člověka-akademika vzdaluje od jeho bádání, od jeho vědecké práce, které jste se vy věnoval a stále ještě, nemýlím-li se, věnujete na matematicko-fyzikální fakultě?

Víte, Angličani říkají: "Nemůžete koláč sníst a taky ho mít." Vždycky musí být něco za něco. Já si myslím, pardon, já si myslím, že to je správné, že na všecko jsou vždycky určité oběti, takové ..., prostě oběti možná je silný výraz, ale prostě něco musíte obětovat pro to, když chcete něco získat.

Když jste použil toto rčení anglické, nezapomene člověk jíst po šesti letech, tedy nezapomene bádat, dále vědecky pracovat, protože šest let pro obor, to je poměrně dlouhá doba?

No, jaksi nezapomene bádat, ale dostane se jaksi z toho rytmu, že jo, protože za šest let, kdyby člověk vůbec se tím nezabýval, tak za šest let ten obor uteče úplně do jinýho prostředí. Samozřejmě ta věda současná vypadá úplně jinak dneska, než vypadala před šesti roky a jestliže člověk z toho vypadne, tak za šest let bude úplně mimo, samozřejmě, že ano.

Kdy, ve kterých okamžicích vy si říkáte, že už se cítíte téměř vypadlý z vědy?

Současně, já to nepopírám. Proto, abyste byl v obraze, tak se potřebujete denně věnovat té vědě, jo, to nejde dělat také na polovinu úvazku, to nejde dělat jenom tak jako levou rukou. To jsou diletanti, kteří toto mohou dělat, amatéři a chcete-li být profesionál, tak se musíte denně věnovat té vědě od rána do rána, že jo, fakticky, jinak nemůžete konkurovat.

Počítáte s tím, že rok 2006, kdy vám skončí druhé funkční období v čele Univerzity Karlovy v Praze, se vrátíte do laboratoře a budete pokračovat na své vědecké práci?

No, budu se o to snažit. V každým případě se o to budu snažit. Moji kolegové v práci to vědí, nebude to pro ně překvapení, taky bych nechtěl, aby to bylo překvapení a jestli jenom trochu mi to dovolí zdraví a jaksi schopnosti, tak se o to budu snažit.

Která témata máte rozpracována?

To je trochu nudná záležitost pro posluchače, protože jsou to záležitosti, které jsou v rámci některých mezinárodních projektů, v oblasti té jaderné fyziky, v oblasti fyziky částic. Je to naše účast na velkých projektech v CERNu v Ženevě, v mezinárodních ústavech, ale také jsou to naše, skoro bych řekl, že takové polosoukromé projekty, které máme s některými univerzitami v Evropě a ve Spojených státech amerických.

Když jste 5. března 2003 mluvil o jednom z nejšťastnějších období Univerzity Karlovy, řekl jste doslova, cituji: "Máme dost široké svobody ve výuce, v bádání. Dnes je pro mimouniverzitní moc obtížné zasahovat nám do našich svobod a myslím si, že je to ta hodnota, která stojí za povšimnutí." Konec citátu. Jste přesvědčen o tom, že citovaná slova, tak jak jsem je uvedl, platí bezezbytku?

Já, víte, já si myslím, že platí bezezbytku. Teď nechci pochlebovat, ale myslím si, že je důležité u toho říci, že k tomu, aby platila bezezbytku, nám taky pomáhají významně média. To není o vás, to není o čemkoli konkrétním, ale já jsem si jist, že kdyby kdokoli chtěl jakýmkoli způsobem tak, abychom my si toho všimli, že nám chce na ty svobody sáhnout, takže když se obrátíme na média, takže nám velmi intenzivně a velmi efektivně pomohou tu situaci vyřešit. Sama média jsou velice citlivá na to, když jim někdo sahá na jejich svobody a na jejich samostatnost, takže si myslím, že ta slova platí bezezbytku.

Je ona svoboda jako hodnota ve směru k univerzitě, k akademické půdě v České republice už natolik zakotvenou hodnotou, že se vám nikdo nesnaží vplížit do této hodnoty, posunout ji směrem dolů? Nebo takové náznaky jako rektor občas pociťujete?

Já nepociťuji takové náznaky, to mohu říci, že nepociťuju, ale nemohu z toho vyvodit, že už je to tak zakotveno, že by jaksi každý do takto ctil. Já jsem ..., možná, že dokonce je to tak, že v některých okamžicích jsou obavy, že někdo by třeba byl ochoten, nebo by nebyl proti takovýmhle způsobem na ty univerzity mít vliv, ale má obavy, aby právě nedošlo ke skandálu, protože by to nestálo za to.

Ptal jsem se vás záměrně, zda vaše citovaná slova výše vyřčená platí bezezbytku, protože ona svoboda, o níž jste mluvil začátkem března, může být potlačována ekonomickými tlaky, kterým je jakákoli univerzita v České republice, nejen Univerzita Karlova, vystavena. Zjednodušeně řečeno, aby dostala od státu alespoň nějaké peníze na své fungování, musí nabírat co nejvíce studentů, tudíž nepotlačuje onu svobodu například ekonomický tlak?

Já bych to neformuloval takto. Já bych chtěl říci, že univerzity si dobře uvědomují, že nejsou ve vakuu, že jsou součástí společnosti, že jsou součástí tady toho státu a samozřejmě, že jsou v jisté míře odkázány, nebo že spolupracují tedy s tou státní mocí a je to spíš otázka toho dialogu, abychom si vysvětlovali, co univerzity mají zájem, co mohou dělat a co stát má zájem a co stát může dělat, čili já bych to nebral tak, jako že to je omezování svobod. Možná, že trefně někdo říkal: "Svoboda není v tom, že mohu dělat, co chci, ale že nemusím dělat to, co nechci."

Když to nyní otočím, otočím úhel pohledu, umí podle rektora Univerzity Karlovy Ivana Wilhelma Univerzita Karlova a její jednotlivé fakulty oné hodnoty svobody maximálně využít?

No, zase víte, dáváte konkrétní otázku a já se nevyhýbám konkrétní odpovědi ve smyslu, že neumí. Není to tak, že ji využíváme maximálně. Využíváme je a učíme se je využívat dále a dále a tak, jak máme nastaveny pravidla hry, tak já se domnívám, že když se kdokoli na univerzitě uvnitř ohlédne a srovná, jak umíme využívat naše svobody dnes ve srovnání s tím, co bylo před rokem, před dvěma, před pěti a tak dále, takže sám musí přiznat, že je to intenzivnější využívání toho prostředí a já jsem si jist, že tedy stoprocentně je nevyužíváme, využíváme je víc, než kdykoli předtím, ale za rok ji budeme využívat zase mnohem víc, než ji využíváme dnes.

V čem ji podle vás nedostatečně využíváte?

No, například my jsme právní subjekt a jako právní subjekt se můžeme pohybovat velmi svobodně i na tom trhu, řekněme, komerčním. Můžeme jaksi organizovat svůj život ve spojitosti s jinými komerčními subjekty. To je věc, kterou zatím neumíme dost dobře udělat.

Proč ji neumíte?

No, protože v tom jaksi nemáme žádnou tradici, nikdy jsme to nedělali, jo, nemáme v tom zvyklost a ti partneři, které bychom eventuálně mohli s nimi vcházet do styku, tak ti taky ne. U nás jaksi není ta zvyklost, že by někdo, komerční jakási jednotka, obchodní firma nebo výrobní jednotka a tak dále, že by měl dlouhou tradici ve spolupráci s vysokou školou.

Je nějaký projekt, který se rodí a který by Univerzitu Karlovu například posunul a založil takovou tradici?

Chceme, ano, máme teďka v úmyslu, že jo, takovouto symbiózu jaksi vytvářet. Není to věc, která je úplně triviální, protože samozřejmě my se učíme pohybovat nejenom na tom komerčním trhu, ale také se učíme pohybovat v relaci právě k těm našim nedávno získaným akademickým svobodám a je veliký jaksi ostych, nebo je ostražitost spíš než ostych, je ostražitost na těch jednotlivých pracovištích neriskovat jakési omezování té své svobody ve spojitosti s nějakou komerční firmou.

Máte namysli například i to, když se příjemce reklamního sdělení dívá na televizní přijímač, kde studie Univerzity Karlovy doporučuje pití nějaké minerálky, protože prospívá zdraví?

No, já se domnívám, že to je příliš velká trivializace a že univerzita by si měla troufnout na poněkud sofistikovanější a poněkud přece jenom významnější vliv, svůj vliv do společnosti.

Vadí vám taková reklama?

Osobně nemohu říci, že by mi vadila, ale nejsem z ní nadšen.

To znamená prodávat výsledky bádání tím, že jsou pak využívány k propagaci nějakého konkrétního výrobku?

Já se domnívám, že to je záležitost, kterou hlavně, že jo, na který profituje ta firma, že jo, to nikdy ta relace, ten vztah těchto dvou subjektů nemůže být postaven tak, že budou oba dva spokojeni, protože na tom prodělá jeden nebo druhý. Já se domnívám, že v tomto případě na tom prodělává univerzita.

Když jsem hovořil o tom, zda Univerzita Karlova a její jednotlivé fakulty umějí dostatečně vyžít hodnoty svobody, o níž vy jste hovořil v březnu, narážel jsem například i na restrukturalizaci studia, studijních programů na Univerzitě Karlově?

Ano, ano, to je součást, že jo, tady toho. Víte, lidi si představujou, že univerzita, rektor, to je jaksi šéf univerzity. Ve skutečnosti je to mnohem složitější. Ta pozice rektora, to není žádný vůdce, že jo, to není žádný manager, který rozděluje, nařizuje, připravuje, kontroluje a tak dále. Ve skutečnosti já se domnívám, že úlohou rektora je připravovat prostředí pro to, aby lidi na tý univerzitě se mohli kreativním způsobem nějak projevovat.

Když se ale zmiňuji o restrukturalizaci studia, považujete ji za dostatečnou, v jakém nyní je stádiu?

Ne, ne, samozřejmě, že ne, samozřejmě, že ne a já jsem si téměř jist, že velice brzy bude pokračovat velmi intenzivně dále. Doufám, že tedy to nastane velice brzy, protože ...

V čem především bude spočívat, že vstupuji do vaší řeči?

No, bude spočívat v tom, že další a další studijní programy budou restrukturovány do té struktury, do bakalářského studia a navazujíce magisterského studia. Víte, to je záležitost, kdy ty studijní programy, které nejsou takto strukturovány, tak mají poměrně významný handicap při mezinárodní spolupráci, při výměně studentů se zahraničními partnery a podobně, nehledě na to, že také ten zájem o toto takto strukturované studium v naší veřejnosti bude mnohem vyšší.

Považujete za, řekněme, jeden ze zásadnějších problémů univerzity, když má fakulty, kde se vyučují podobné obory? Rozumějme například blízkost tří fakult a některých oborů, které se na těch fakultách učí - fakulta filosofická, fakulta sociálních věd, fakulta humanitních studií?

Já to nepokládám za handicap, já to pokládám za favorizaci té školy, protože každá tak, každé to pracoviště je něčím charakteristické a nikdy nenajdete skupinu lidí, ten tým, který obdobný studijní program zajišťuje, aby to dělal stejně. Samozřejmě, že to nedělají stejně, protože každý z nich je individualitou a každý ten studijní program je modifikován nějak, čili já to pokládám ..., tu multiplicitu v tom daném studijním programu pokládám za výhodu velkého pracoviště.

Univerzita Karlova a nejen ona se potýká s nedostatkem peněz, prostor, kvalitních pedagogů, řešíte celou řadu úkolů. Jedenáctého září jste v deníku Mladá fronta DNES přibral úkol další - podílet se na přípravných pracích, které by vedly k založení nové univerzity - "Univerzity evropského sjednocení v Praze". Nemůže zapojení Univerzity Karlovy do vzniku nové "Univerzity evropského sjednocení" odsunout řešení naléhavějších problémů?

No, jaksi mohlo by, ale nemůže, jako podmíněně bych řekl, že by mohlo, ale já se domnívám, že zase odpovědnost moje a mých kolegů, kteří se mnou chtějí a budou na tomto projektu spolupracovat, tak je taková, že jako první prioritou samozřejmě pro nás pro všechny je Univerzita Karlova, a to, co je navíc, tak se budeme věnovat tomuto projektu.

Dovolte, abych citoval vaše slova z Mladé fronty DNES z 11. září: "Přípravné práce k založení nové "Univerzity evropského sjednocení v Praze" již probíhají. Šlo by o univerzitu ze společensko-vědních oborů. Pracovní návrh předpokládá, že taková univerzita by byla veřejnou vysokou školou založenou zvláštním zákonem, na kterém by se usnesl Parlament České republiky." Kdy je podle vás reálné, aby takový zákon byl schválen a aby ...

Tak, to já těžko mohu odhadnout. Já se domnívám, že jestliže dobře půjdou a dost intenzivně všecky ty práce, jestliže budeme na to mít tedy volné ruce, nohy, abychom se mohli tomu patřičně věnovat, tak to je práce na několik měsíců, jenom příprava konkrétního projektu, jak by taková škola měla vypadat a z toho pak připravit znění zákona, z toho pak připravit jaksi k tomu důvodovou zprávu a z toho pak projít všemi těmi procedurami parlamentními, výbory a tak dále, tak to už je záležitost, která je mimo mě. Já jsem taky řekl, že se nebudu zúčastňovat žádných politických jednání, nemohou se věnovat těm jaksi politickým prioritám, navíc to není jenom otázka České republiky. Tato univerzita by měla být významně posazena mezinárodně a tudíž by měla být s podporou Evropské unie.

Jednoduchá otázka, počítá rektor Univerzity Karlovy Ivan Wilhelm s tím, že až v roce 2006 bude opouštět post rektora Univerzity Karlovy, bude v Praze existovat "Univerzita evropského sjednocení"?

Já bych byl velmi rád, kdyby tomu tak bylo, budu dělat pro to všechno, aby to tak bylo, nebudu to ale lámat přes koleno.

Je to tedy reálné do roku 2006, že ...

Já si myslím, že ano, že jistě to musí být, pokud by to mělo nastat reálně, jako může to samozřejmě zkrachovat celý ten projekt, samozřejmě, že ano, protože zatím to je všechno jenom jaksi imaginární záležitost, virtuální, může to celé zkrachovat, ale pokud by to mělo být realizováno, tak to musí být mnohem dříve než v roce 2006, to musí být v roce 2005.

Další téma - postavení vysokých škol. Čtvrtého srpna jste v deníku, tentokrát Hospodářské noviny, publikoval text, vláda by tedy měla jasně říct, co tedy a vysoké školy stát tiše opomíjí. Cituji doslova: "Vláda by měla jasně říct, co tedy od vysokých škol v současné situaci očekává ve vzdělávacích i tvůrčích činnostech. Zadání by mělo vycházet z rozsahu navrhované finanční podpory a hlavně by se tak mělo stát velice brzy." Konec citátu. Po čtvrt roce od napsání těchto slov, stalo se tak?

Bohužel, ...

Vy jste pobaven?

... jako je to zábavná záležitost, tak s váma v redakci je to většinou zábavná záležitost. Já chci jenom říci, že trochu vážněji, že jo, bych rád řekl k tomu tolik, že vláda sama deklaruje, že rozvoj lidských zdrojů České republiky je hlavním vlastně zdrojem rozvoje společnosti, že Česká republika není země, která je bohatá na přírodní zdroje a tudíž jaksi to, co může zajistit trvalý rozvoj, ten trvale udržitelný rozvoj České republiky, to jsou ty lidské zdroje a ty samozřejmě jsou na tom školství, na vzdělání, na rozvoji, vědění a tak dále. Já chci říci, že tuto situaci mají téměř všecky země Evropy. Evropa jako kontinent je docela chudá na přírodní zdroje. Dobře své přírodní zdroje má v současné době bohaté Norsko nebo Velká Británie ještě a tak dále, ale to jsou dva, tři státy, že jo, obecně se dá říci, že Evropa je taky takto na tom mizerně s přírodními zdroji a tudíž i ostatní státy jsou si vědomy toho, že jaksi zdrojem jejich rozvoje jsou ty lidské zdroje, kterými oplývají a věnují se tomu. Opravdu reálně se tomu věnují. Na to je celá řada ne usnesení, ale reálných podpor, které dávají do univerzit, do středoškolského vzdělání, rozvoji primárního vzdělání, rozvoji vědy, rozvoji výzkumu, vývoje a tak dále.

Česká vláda to říká také, že je to pro ní priorita, ale zatím podle vás ...

Říká.

... nic neudělala?

No, udělala k tomu skutečně minimum, jako, že jo, prostě to, co existuje. Já chci říci, že vy jste říkal, myslím tady, že rektoři požadovali pět celých dvě miliardy korun. Já musím říci, že ve skutečnosti to požadovalo ministerstvo školství při návrhu na tvorbu rozpočtu 2004. Samozřejmě, že ...

Ale pravděpodobně po konzultaci s rektory, předpokládám?

... po debatách s námi, kdy nám se podařila velice významná věc, že jsme přesvědčili ministerstvo školství a paní ministryni, že opravdu vysoké školy jsou podfinancovány, chronicky podfinancovány, že ta situace opravdu je velice špatná a za této situace my opravdu nemůžeme konkurovat těm našim partnerům v Evropské unii nebo jinde po světě.

Ještě vám budu citovat text, který v souvislosti s tím, že jej cituji po čtvrt roce, vás tak pobavil. "Musíme si již nyní ujasnit, jak poroste počet studentů, jak budou vysoké školy splňovat vzdělávací standardy, jak se budou rozvíjet programy mobility studentů a učitelů, jak budou plněny kvalifikační požadavky absolventů, jakou vědeckou činností a na jaké úrovni se budou vysoké školy zabývat." Stále ujasněno není?

Není, no, to je to, co je jaksi od začátku v této otázce a o čem se bavíme, že jo, tak dobře, já bych také rozuměl tomu, levná vytáčka: "Nejsou peníze, nezlobte se, ano potřebujete, ale my nemáme." "Dobře, nejsou peníze, ale co tedy očekáváte, že my uděláme?" Protože samozřejmě veřejnost se obrací na mne, nebo se obrací na univerzitu, jestliže my přijmeme jen určitý počet posluchačů a víc jich přijmout nemůžeme. Za těchto okolností, které máme k dispozici ...

A neměli jste, že vstupuji do vaší řeči, protože podobná slova jste před těmito mikrofony pronášel už před dvěma lety, neměly, řekněme už letos, vysoké školy se v uvozovkách postavit na odpor vládě tím, že skutečně neplní své proklamace a nenabírat větší počet studentů?

No, zase já nechci říkat, nechci mluvit za všecky vysoké školy. Já chci říct za Univerzitu Karlovu, že ten nárůst studentů, který plánuje, protože zatím ještě není uzavřena ta celá záležitost a přesný počet studentů budeme vědět až na konci října, podle toho, jak se zapsali taky do studia a podobně, to, co jsme ovšem plánovali, tak ten nárůst u nás na Karlově Univerzitě je skutečně minimální, ne proto, že bychom nechtěli. Chtěli bychom vyjít vstříc samozřejmě, ale prostě nemáme možnost, není ..., ty podmínky, které máme, nedovolují, abychom se orientovali na významně větší nárůst. Je celá řada studijních programů, kde je přeplněno. Právnická fakulta přijímala před čtyřmi roky pět set, pět set padesát studentů do prvního ročníku, letos jich je více než tisíc. Prostě na tu fakultu se víc studentů nevejde.

5. září se konala v Pardubicích pravidelná konference rektorů. V jejím usnesení stojí, opět cituji doslova: "Reforma vysokých škol je podmínkou konkurenceschopnosti v evropském vzdělávacím a výzkumném prostoru, rektoři jsou jednotně přesvědčeni, že navýšení o pět celých dvě desetiny miliardy korun je minimum pro reformu." Konec citátu. Můžete velmi stručně laikovi vysvětlit, jak jste došli k číslu pět celé dvě desetiny miliardy korun?

To byly peníze, které by bylo potřeba na podporu některých konkrétních aktivit tak, aby se stimulovaly ty vysoké školy pro zvyšování kvality toho studijního procesu nebo těch vědeckých tvůrčích činností, které dělají, a to jsou minimální peníze ve skutečnosti, protože se jedná o peníze na rok 2004, které my bychom uměli velice efektivně spotřebovat, velice efektivně vynaložit na to, abychom určité dané konkrétní kvalitativní ukazatele mohli stimulovat. Některé bohužel neumíme takhle udělat, například chtěli bychom jaksi zavést některé favorizace nebo handicapy pro ty studijní programy, které produkují absolventy a zůstávají v řadách nezaměstnaných například, ale to neumíme ze dne na den zjistit, jo, potřebujeme na to vytvořit nějaké datové soubory, jaksi spojit se s ministerstvem vnitra, také s úřady práce a tak dále, čili to zabere chvíli času a neumíme to udělat okamžitě, ale jsme k tomu odhodláni a chtěli bychom to dělat.

Vy jste na té zmiňované pardubické konferenci rektorů konstatovali, že pokud vláda pět miliard nenajde, tak pravděpodobně nachystáte protestní petici. Zamítli jste takzvanou radikální variantu, tedy konkrétně stávku vysokých škol. Znamená to, že ona petice už je nyní podepisována a dochází ke sběru podpisů?

No, nevím o tom, že by docházelo, nevím o tom, že ta petice by probíhala, také nevím o tom, že by jaksi takováhle akce by jaksi znamenala reálný, reálný výstup nebo reálnou změnu toho stanoviska, se kterým vláda předložila návrh rozpočtu na příští rok.

Jaké tedy budou další kroky rektorů, když pět miliard jste nedostali, nedostali jste ani polovinu, dostali jste jednu celou a sedm set milionů?

My budeme vysvětlovat, pokud budeme mít prostor, kdy to neumíme udělat, nejen přes média, budeme vysvětlovat především veřejnosti, aby veřejnost viděla, že jedna celá sedm miliardy korun, tak jak jsme dostali navýšení rozpočtu vysokých škol ze státního rozpočtu na rok 2004, pokrývá jenom náklady na nárůst počtu studentů, ale to není reforma. Nárůst počtu studentů, v tom nespočívá reforma vysokých škol. My se potřebujeme otočit tak, jak se otáčejí ty vysoké školy v Německu, ve Francii, co já vím, prostě všude v Evropě, v Itálii, ve Španělsku, tak se potřebujeme, abychom se my také měli sílu otočit a na to potřebujeme stimuly, na to potřebujeme ten finanční nástroj, který by toto jednoznačně každýmu rektorovi, každé vysoké škole hned vysvětlil. Není potřeba o tom dlouze mluvit.

Nepředpokládám ale, že by vám to veřejnost zajistila, že ...

No, veřejnost nám to nezajistí, ale bude to, veřejnost to bude vědět a jaksi ...

Veřejnost to už ví deset let, stejně jako vy deset let neustále pláčete na stejném hrobě, použiji-li lidové rčení, ale pláčete?

Ano, je to trošku o tom. Víte, já teď nechci říkat silácká slova, tak jako nechci říkat o tom, že bychom měli stávkovat a že bychom měli takovými jaksi silnými nástroji prosazovat jaksi svoje individuální zájmy, tak stejně nebudu říkat, že bychom mohli udělat jinou věc. Mohli bychom otevřít vysoké školy spíš zahraničním studentům než českým. Víte, dneska studium na Karlově univerzitě pro zahraničního studenta stojí v některých oborech deset, jedenáct tisíc dolarů ročně. To je tři sta, přes tři sta tisíc korun. V těch nejdražších oborech my dostáváme od státu sedmdesát, pětasedmdesát tisíc korun. Samozřejmě, že to je lukrativnější pro tu školu, samozřejmě, že teda to ..., myslíte, že by byla správná ta cesta, abychom otevírali tu školu pro zahraniční studenty za deset, jedenáct tisíc dolarů než pro české studenty?

Je to krajní řešení, pokud se vám nedostane podpory české vlády, že vy jako rektor byste řekl: "Nebudeme už přibírat další české studenty a jestliže jsme státem nuceni k tomu, abychom se nějak zachovali, abychom se mohli rozvíjet jako univerzita, tak dáme stop stav a budeme přijímat studenty zahraniční."?

No a myslíte, že veřejnosti to bude jedno?

Zatím jste ten krok neudělali, nemůžeme tedy predikovat, jak se bude chovat veřejnost!

Tak my samozřejmě přijímáme zahraniční studenty. Karlova univerzita má jaksi v tom prostředí České republiky nejvíc zahraničních studentů ze všech vysokých škol České republiky, nejen proto, že je největší, ale i relativně, protože u nás studuje ..., téměř osm procent našich studentů jsou studenti ze zahraničí, v České republice je to asi tři a půl procenta. Můžeme přijímat samozřejmě víc, čili to je významným příjmem pro Univerzitu Karlovu tito zahraniční studenti, ale také to nese vicenáklady, že jo, protože ti studenti nestudují v českém jazyce, pro ně je potřeba celou výuku připravovat v jiných cizích jazycích. K tomu je potřeba mít vzdělané a sběhlé lidi, kteří umějí jaksi vystupovat v těchto cizích řečech, celé to kurikulum musí být připraveno tedy v cizím jazyce, jako ty náklady jsou samozřejmě vyšší, ale pak už není problém, jestliže máme tři sta nebo osm set nebo tři tisíce těch studentů.

Můžete tedy říci, jaký postup zvolí teď ne rektor Univerzity Karlovy, ale rektoři, když jejich pardubická výzva nebyla vyslyšena?

No, jaksi budeme o této věci nahlas mluvit. Já se domnívám, že není zase úplně opodstatnění za každý nesplněný požadavek stávkovat a jako, že jo, stávka v podstatě, já se domnívám, že je to nejkrajnější řešení.

Ale znovu opakuji moji námitku. Mluvíte o tom, nebo snažíte se o tom mluvit už zhruba deset let, že je zapotřebí reformovat vysoké školství v České republice a nic se neděje!

No, jako, že jo, loni, to je takovým tím protiargumentem, loni byly povodně, kdy jaksi nám zabránily navýšení. Jak jsem říkal, že jo, byli tady komisaři z Bruselu a měl jsem možnost s nimi mluvit a říkal jsem: "Ano, my se dokážeme s naší vládou shodnout na tom, že vysoké školy jsou podfinancovány a že je potřeba jim přidat." Jenže vždycky přijde shůry nějaká překážka. Loni to byly povodně, letos je to reforma veřejných financí.

Příští rok se třeba také něco najde, tudíž ptám se, jak ...

Zcela určitě.

... budete postupovat?

Nevím, já nevím, ale myslím si, že jaksi budeme hledat reálné kroky, aby bylo vidět, že když teda stát nám nepomůže tu situaci řešit, tak ji budeme řešit sami.

Jaké ty reálné kroky to jsou?

No, například, že budeme víc nabírat zahraničních studentů, kteří nám dovolí zkvalitňovat tu výuku i pro ty české studenty, ale to znamená, že ta celková kapacita českých studentů bude pak menší, než je ta kapacita současná.

To je jeden krok, další můžete velmi stručně?

No, další kroky budou takové, že se budeme věnovat více mezinárodním projektům vědeckým v tvůrčích činnostech, protože samozřejmě to financování, které přichází ze zahraničí, tak je srovnatelné s financováním, které je zvyklé tam a je naprosto diametrálně jiné, než je to tady, takže budeme se více orientovat na mezinárodní projekty a budeme kvalitu naší vědecké práce hodnotit podle úspěšnosti v mezinárodních měřítcích.

Označil byste to za ostudu vlády? Velmi stručně, ano, nebo ne? To, že nedostává svým slovům?

Stručně bych to nechal na vás.

Konstatuje rektor Univerzity Karlovy v Praze Ivan Wilhelm. Děkuji za vašich třicet minut, někdy příště na shledanou.

Děkuji za čas, na shledanou.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.