Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Václav Moravec moderátor Interview BBC

Podle šéfa mladoboleslavské automobilky Vratislava Kulhánka Škodovka zvažuje změnu loga.

Strategie přistoupení České republiky k jednotné evropské měně z dílny České národní banky a ministerstev financí a průmyslu a obchodu se zmiňuje o možnosti zavést v České republice euro v letech 2009 a 2010. Předseda rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Miroslav Kalousek však rok 2009 jako reálný příliš nevidí.

Vratislav Kulhánek ve studiu BBC

Miroslav KALOUSEK /zvukový záznam/: Při tomto tempu ho spíš vidím v roce 2010. Rok 2009 není moc reálný. Při tomto tempu snižování zadlužování je první reálný termín 2010. Budeme-li postupovat rychleji, můžeme ten čas zkrátit.

Říká v rozhovoru pro BBC předseda rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Miroslav Kalousek. Strategie České republiky v přístupu k euru je v porovnání s Polskem a Maďarskem nejpomalejší. Polsko chce přistoupit k jednotné evropské měně v roce 2007 a Maďarsko v roce 2008. Jen o tom bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Hostem Interview BBC je předseda představenstva společnosti Škoda Auto Mladá Boleslav, Vratislav Kulhánek. Vítejte po roce v BBC. Hezký dobrý den.

Dobrý den.

Rozporuplný, toto slovo pravděpodobně nejvýstižněji charakterizuje postoj středních podnikatelů k vládní reformě veřejných financí. Podnikatelské svazy vidí obecně reformu veřejných financí jako měkkou, přesto vesměs považují její schválení za úspěch. Jakými slovy by Vratislav Kulhánek jako člověk řídící největší automobilku v zemi charakterizoval svůj postoj k reformě veřejných financí, kterou schválila Poslanecká sněmovna?

Pokud bych to měl říci velikou zkratkou, tak ta by zněla: "Zaplaťpánbůh alespoň za něco!" Takže to potvrzuje víceméně to stanovisko svazu průmyslu, protože něco udělat bylo třeba. Že ten krok, respektive ten souhrn kroků, které jsou nabízeny, nejsou dostačující, to je nabíledni. Kdyby se neudělalo vůbec nic a nebylo to schváleno, tak by to bylo ještě horší.

V čem pro vás jako jednoho z největších zaměstnavatelů v České republice jako největší automobilky v zemi nejsou ty kroky dostatečné?

V první řadě není to celkové systémové řešení. Je to řešení, které je zaměřeno až příliš jednoznačně na úspory a ten motivační prvek tam není ta dominantní, protože, pokud se budeme například bavit jako o motivačním prvku o snížení daní, tak ty jsou kompenzovány zase zrušením odpočitatelných položek, takže de facto, de jure, to vypadá jako snížení daní, de facto k podstatnému snížení daní nedojde. Dále jsou tam takové momenty, respektive chybí tam takové momenty, které by podmiňovaly nebo podporovaly reinvestice, které by podporovaly použití alokovaných zdrojů k tomu, aby byly znovu investovány do další výroby. To je poměrně dost zásadní věc. To se týká například i odpisů. Takže ten motivační prvek ten mi tam chybí do značné míry. Třeba to, že není zcela propracován a navržen systém důchodového zabezpečení, přenesení nákladů na firmy, těch nákladů týkajících se nemocenského pojištění na firmy, je sice věc, proti které bychom zásadně nemuseli mít námitky, ovšem muselo by být řečeno také "Bé". Nejen, že to zaplatíme, ale muselo by být také řečeno, že bude zcela jinak řešen samotný plat nemocenského pojištění, protože, pokud je v současné době vypláceno za sobotu i neděli, tak pak samozřejmě ty firmy a zejména malé firmy při nezměněném přístupu zaměstnanců k nemocnosti mohou i krachovat a mohou mít i velké problémy, takže třeba celá tahle oblast by měla být koncepčněji dořešena.

Podnikatelské svazy tvrdí, že jim chybí, když se podívají na politiku vlády, hospodářská strategie vlády, která by obsahovala prorůstová opatření. Schází vám také hospodářská strategie vlády?

Víte, nám neschází jako Škodě Auto, ale jako Kulhánkovi mi schází, a to velice. Protože ono nejde jen o fakt samotné strategie vlády, ta hospodářská strategie. Protože hospodářská strategie samozřejmě má dlouhodobou účinnost. Ten efekt nepřichází hned. Pokud budu mít tedy definovanou strategii, tak tomu musím podřídit například vysoké školství. My jsme měli včera velice zajímavou diskusi, ale vysoké školy vlastně nevědí, kterým směrem se orientovat, protože není známo, kterým směrem by se mělo orientovat české hospodářství na jedné straně.

A není to také, že vstupuji do vaší řeči, dáno tím, že oni, kteří by se měli poptávat, rozumějme, podnikatelé Škoda Auto nedostatečně komunikují s těmi, se kterými by komunikovati mohli, se zástupci ministerstva školství, se zástupci vlády, se zástupci ministerstva průmyslu a obchodu?

To bych neřekl. Ze všech stran je vcelku zájem o komunikaci. Co se týče firem, my komunikujeme velice intenzivně s vysokými školami, zejména s vysokými školami technického směru a vysokou ekonomickou samozřejmě, ale to je jenom ta malá část. My komunikujeme s ministerstvem školství. Ministerstvo školství skutečně projevuje značnou aktivitu. Dokonce byl založen jakýsi poradní sbor pro vysoké školy, kde jsou tři lidé ze Svazu průmyslu a tři rektoři technických vysokých škol. Včera večer jsme seděli a našla se různá zajímavá řešení. To je všechno fajn.

V čem je tedy hlavní problém?

Hlavní problém je v tom, že, kam půjde tahle ta země, tedy ekonomika téhle té země? Půjde za elektrotechnikou, půjde za automobilovým průmyslem, půjde za chemií? To prostě není známo. Irové přesně řekli, za čím půjdou. Těch prostor, které jsou, těch už tolik není.

Za čím vy, předpokládám, že jako šéf největší automobilky v zemi řeknete, že by měla jít Česká republika a vláda za automobilovým průmyslem. Za kterým? Nebo jsem se netrefil?

Rozhodně jste se netrefil, protože ono už teď je vcelku nezdravá vázanost České republiky na automobilový průmysl. Až se rozjede TPCA v Kolíně, tak vlastně my už teď představujeme jako automobilový průmysl jako celek něco kolem devíti procent HDP a kolem sedmnácti procent exportu.

A co se týče investic v rámci jednotlivých resortů, tak automobilový průmysl představuje špičku v rámci celé Evropy, co se celé republiky týče.

Jistě, ale to je vždycky. Jakákoliv monokulturnost je nebezpečná.

Varujete tedy?

No, tak varuji, ne až tak docela, ale nemyslím si, že to by byl ten správný trend. Automobilový průmysl už je rozvinutý a ten půjde sám o sobě, na to není potřeba hospodářská strategie vlády. Není jasno v elektrotechnice, není jasno v chemii. Když budu hovořit o chemii, tak na to by samozřejmě šla navazovat energetická politika, protože energie a chemie je, jak známo, energeticky mimořádně náročná, komunikační systémy. A teď jsme u dalšího problému, o kterém se téměř nemluví a který mně tedy velice leží v hlavě. Je jedna věc jasná. Že šedesát miliard musíme ročně zhruba odvést do Evropské unie. To je číslo, které je známo. Z Evropské unie zpátky můžeme dostat šedesát miliard, můžeme dostat devadesát miliard, ale nemusíme dostat také nic. A to, co dostaneme je odvislé od dvou prvků, že budeme vědět, co chceme, že budeme schopni kofinancování a že budeme tedy z ní mít projekty. Ty projekty zase jsou odvislé od toho, že bude přesně definovaná hospodářská politika do značné míry.

Pokud by ale proti vám seděl ministr pro místní rozvoj Pavel Němec, tak by řekl, že s projekty Česká republika s největší pravděpodobností nebude mít problémy. Vy si myslíte že ano v souvislosti s hospodářskými plány?

Pokud bych chtěl mít v plném rozsahu zpátky ty peníze, které jsem investoval, tak bych musel mít projekty v hodnotě sto dvaceti miliard. Věříte tomu, že ministerstvo pro místní rozvoj má k dispozici projekty v hodnotě sto dvaceti miliard? Já ne.

Když se tedy zaměříme na hospodářskou politiku, pro vás je tedy nejklíčovější, aby vláda, respektive ministerstvo průmyslu a obchodu, řeklo, které oblasti průmyslu v České republice by měly být těmi, na které se bude především soustředit zájem?

Nejen, které by to měly být, ale, jak by to mělo fungovat. To znamená, zodpovědět termíny. Tohle to není práce pro jedno ministerstvo. To je práce, na které by se měla podílet řada ministerstev. Já mám obavy, že v současné době snad ani nedisponuje Česká republika skupinou dostatečně kvalifikovaných expertů, kteří by byli schopni tuto studii zpracovat. Je samozřejmě řada, najdou se poradenské...

Proč tak podceňujete Českou republiku?

To není o podceňování České republiky. Já vám uvedu jeden jednoduchý příklad. Pro nás zpracovává Allan Berger analýzu ruského trhu a toho, jak bychom se měli chovat na ruském trhu. Když přišli, tak já jsem se dlouho a srdečně smál. "Vy nás budete učit Rusko? Tam nemáte sebemenší šanci." Teď už jsme zhruba v šedesáti procentech té práce. Já tiše žasnu, co se všechno dozvídám. Já jsem to všechno věděl, ale nedokázal jsem to utřídit a postavit do systému. Přesně tihle ti lidé na makroekonomické úrovni v téhle té zemi chybí.

To znamená lidé, kteří by dělali systém a uměli danou zemi a daný prostor zmapovat do systému?

A měli dostatečnou zkušenost. Protože, když se podíváte na ten stávající materiál, který předkládá ministerstvo průmyslu...

Hovoříme teď o nové národohospodářské strategii?

Tak. Jak má vypadat? První musí být analýza. Jaké jsou slabé stránky českého hospodářství, jaké jsou silné stránky českého hospodářství? Udělat /nesrozumitelné/ s Irskem, které třeba absolvovalo cosi, udělat s Finskem, a tak dále, a tak dál. Tohle to je prostě o spoustě řemesel.

Ministr průmyslu a obchodu Milan Urban řekl BBC už 3. června, že jeho resort zpracoval novou hospodářskou strategii na otázku, které body v nové koncepci považuje za průlomové, ministr průmyslu a obchodu Milan Urban BBC odpověděl:

Milan URBAN /zvukový záznam/: Jsou to body, které přesně popisují, proč se nám nedaří dohánět Evropu z hlediska výkonnosti české ekonomiky. Jsou to návrhy na opatření. A také jsou to body, které se týkají kontextů, v jakém zpracováváme tuto koncepci, tedy kontextů změněných podnikatelských podmínek v souvislosti s přistoupením České republiky do Evropské unie a také v kontextu o reformě veřejných financí, neboť ona má velmi významný vliv na podnikatelské prostředí a souběžně s tím se pokoušíme sladit tento dokument s plánem zaměstnanosti České republiky. Tedy tento materiál nevzniká pouze na půdě ministerstva průmyslu a obchodu, ale ve velmi těsné spolupráci ministerstva financí a ministerstva práce a sociálních věcí.

Řekl 3. června v rozhovoru pro BBC ministr průmyslu a obchodu Milan Urban. Tedy z toho, jak jste zatím o té nové hospodářské koncepci české vlády hovořil, tak nejste z ní zrovna nadšen?

Nejde jen o mě. My jsme se jí zabývali včera. Shodou okolností v hospodářské komisi Svazu průmyslu. Naše stanovisko k této koncepci je negativní.

To znamená odmítnout?

My říkáme, že to není to, co je třeba. Uvedu příklad. Tam je například v koncepci automobilového průmyslu napsáno, zajistit, aby v České republice byla další automobilka. Zajistit, aby se zvýšil další počet výrobců dílů pro automobily a zajistit, aby zde vznikla jedna menší automobilka, která by vyráběla, já nevím, třeba lamborghini. Prostě to není koncepce tohle to.

Neříkáte to jen proto, že se bojíte konkurence?

Vzhledem k tomu, že se s konkurencí potýkáme na celém světě, tedy s výjimkou Spojených států a Kanady prakticky na celém světě, tak myslím, že o tom už něco vím. Vzhledem k tomu, že to, co prodáváme v České republice osmnáct procent z našeho celkového prodeje, takže nemluví zde strach.

Takže nemluví tady lobbista za zájmy největší automobilky v zemi?

Ne, to rozhodně ne.

Předsedové stran současné vládní koalice se 14. září zavázali k druhé fázi reformy veřejných financí. Premiér Vladimír Špidla po setkání šéfů stran vládní koalice řekl:

Vladimír ŠPIDLA /zvukový záznam/: Do konce roku 2003 předloží vláda do Poslanecké sněmovny návrhy zákonů zlepšujících podmínky pro boj se šedou ekonomikou. Do konce roku 2003 bude do vlády předložena koncepce penzijní reformy. Dále budou pokračovat práce na prohlubování daňových změn. Bude připravena stabilizace systému zdravotní péče bez zvýšení spoluúčasti pacientů.

Slova premiéra Vladimíra Špidly ze 14. září. Předseda rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Miroslav Kalousek v souvislosti s další fází reformy veřejných financí před týdnem BBC řekl:

Miroslav KALOUSEK /zvukový záznam/: Klíčové jsou pro mě i ony avizované daňové úpravy, protože si myslím, že v tom dalším balíčku by měly být prorůstové změny a ty prorůstové změny spatřuji zejména v tom, že se sníží odvodová zátěž na pracovní místa, což bude významný nástroj boje s nezaměstnaností a zvýší to konkurenceschopnost našich podniků.

Slova předsedy rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny, lidovce, Miroslava Kalouska. Je předseda představenstva Škody Auto Mladá Boleslav Vratislav Kulhánek přesvědčen o tom, že pokud by odvodová zátěž na pracovní místo v České republice byla menší, že by například vaše automobilka zaměstnávala daleko víc lidí?

To je krajně nepravděpodobné, protože ty personální náklady je jenom jedna část nákladů. V našem případě je to část, která se pohybuje někde kolem sedmi, osmi procent. V případě západoevropských automobilek je to někde kolem pětadvaceti procent. Čili je to významná část, ale není dominantní.

Přeceňuje se ten problém, pokud byste měl hovořit o problému?

Já, když budu hovořit jenom o Škodě Auto, protože je možné prodat na trhu jenom určité množství aut. Ne víc. Ten či onen trh víc neunese a pak to není otázka, jestli budete mít takové či onaké personální náklady. Samozřejmě není to zanedbatelné.

Vy tedy nemůžete zaměstnávat víc lidí, abyste dělal nadvýrobu?

To rozhodně ne.

Pokud byste měl hovořit o jiných problémech, které vy si slibujete, že by se mohly vyřešit s druhou a třetí fází reformy veřejných financí?

To, co řekl premiér Špidla, pokud to bude skutečně realizováno, respektive zpracováno tak, aby to odpovídalo těm podmínkám a té situaci, která je v některých zemích západní Evropy, nemohou říci generálně v západní Evropě, protože Německo se například potýká s řadou podobných problémů, jsou jiné země, které mají tyto problémy, tak by to samozřejmě bylo k dobru. U nás jeden z velkých problémů je hrozně nízká flexibilita v zákoníku práce. Tam je cesta, protože ty výkyvy jsou velice pružné a časté. My, když nemáme možnost adaptovat tu pracovní sílu časově, říkám to ošklivě - pracovní sílu, ale prostě tu kapacitu pracovní těm okamžitým potřebám trhu, tak pak jsme handicapováni kupříkladu proti firmám, které působí v systému, jestli je to Amerika nebo západní Evropa, to je jedno, kterým tu flexibilitu umožňuje.

Abych tomu zcela rozuměl, zákoník práce je tedy tak rigidní, tak tvrdý?

Přesně tak. Já, pokud ty lidi nepotřebuji a vím, že je budu například potřebovat za půl roku, tak mám podle českého zákoníku práce dvě možnosti. Buď ty lidi propustit, ale pak je mohu propustit vlastně z organizačních důvodů po všech těch lhůtách, které jsou dané, takže stejně mi neodejdou dříve jak během pěti měsíců, ale já už je za těch pět měsíců budu možná potřebovat. Anebo je musím držet a platit je a nedat jim práci, což není jenom o tom, že to stojí nějaké náklady, ale je to o tom, že to demoralizuje celou fabriku. Jedni říkají: "Tak dobře, oni nedělají za stejné peníze, za jaké my děláme."

Jakou cestu volíte v těchto dvou rozhodováních?

No, tak byl to případ Kvasin na výrobu superbu, kde jsme museli přistoupit dílem propouštění a dílem přesunů pracovníků do Mladé Boleslavi. Přitom jsou známy modely, kdy kupříkladu v období, kdy je málo práce, tak jsou za stejné platy doba a pak nastoupí v období, kdy je hodně práce, třeba na sobotní směny nebo nedělní směny anebo přesčasovou práci, protože prostě je to třeba a zase pořád mají ten stejný plat, jako když byli doma. Čili tím ten problém nedělám a mám zaplaceno a dělám a mám zaplaceno, je řešen.

Další téma je Strategie přistoupení České republiky k jednotné evropské měně. Dokument s tímto názvem vypracovala Česká národní banka společně s ministerstvy financí a průmyslu a obchodu. Členka Bankovní rady České národní banky Michaela Erbenová k postupu přijetí jednotné evropské měny říká:

Michaela ERBENOVÁ /zvukový záznam/: Nadále platí to naše doporučení, které se v materiálu tedy promítá do návrhu strategie přistoupení České republiky k eurozóně ve formulaci, že k eurozóně by bylo dobré přistoupit, jakmile pro to budou vytvořeny ekonomické podmínky.

Členka Bankovní rady České národní banky Michaela Erbenová v rozhovoru pro BBC. Česká republika by mohla přijmout euro nejdříve v roce 2009 či 2010, stojí ve společném dokumentu. Podmínkou pro přijetí eura je však ozdravění veřejných financí a další reformy. Předseda rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Miroslav Kalousek naznačuje, že rok 2009 jako rok přijetí jednotné evropské měny v České republice je pravděpodobně nereálný.

Miroslav KALOUSEK /zvukový záznam/: Já ho vidím, při tomto tempu ho spíš vidím v roce 2010, 2009 nevidím příliš reálný. Při tomto tempu snižování zadlužování je první reálný termín 2010, budeme-li postupovat rychleji, můžeme ten čas zkrátit.

Předseda rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny Miroslav Kalousek. Pokud by Vratislav Kulhánek měl být oponentem možné strategie přistoupení České republiky k euru, jaké argumenty byste zvolil z pohledu Škodovky?

Trošku jste mi vložil do úst "by měl být oponentem". Já bych nerad oponoval oběma, kteří se tady k problematice vyjádřili. Pravda je jedna. Ten fakt zadlužení není pro přístup k euru až tak dramaticky závažný, jako výkonnost ekonomiky jako takové a stabilita kurzu.

Ano, to znamená, že vy si myslíte, že by Česká republika měla volit z vašeho pohledu jako z pohledu vývozce do zemí eurozóny, pokud možno co nejrychlejší termín k přistoupení k euru.

Já si myslím, že to není nejlíp položená otázka, protože vím, že novinářům se nesmí říkat, že nepoložil otázku zrovna nejlépe.

Jen si to řekněte, já se jí pokusím obhájit tu otázku.

Ale ten přístup k euro z hlediska Škodovky například je záležitost poměrně marginální, protože my v současné dob do značném míry dokážeme výkyvy kurzu eliminovat a valnou většinu našich obchodních transakcí máme už v euru.

To je hezké, že to říkáte, pane předsedo, a to z toho důvodu, že vzpomeňme si na vaše slova, kterými jste varoval před snižováním, respektive, když rostla koruna vůči euru, tak jste říkal, co to bude pro Škodovku jako vývozce znamenat. To je dobře, že jste se tak zadaptovali, že pro vás kurzové riziko už není rizikem.

Víte, já vám trošku odpovím. Tady se velice nedobře říká, že jsem hovořil o Škodovce a co to bude pro Škodovku znamenat. Já jsem mluvil o tom, co to bude znamenat pro české hospodářství a na tom trvám, protože kdyby ten kurz se v současné době pohyboval kolem osmadvaceti nebo nedej bože šestadvaceti korun, tak v tomto roce a možná v příštím roce už by něco jako hospodářství České republiky pomalu neexistovalo, protože by nebylo schopné konkurovat. Já jsem mluvil o tom, že je nějaký vyvážený kurz, který jsem si nějakým způsobem vypočítal. Na to tady bohužel nemáme čas, abychom tady o tom mluvili. A ten rovnovážný kurz podle mého názoru je mezi jednatřiceti padesáti a dvaatřiceti. A ten kurz, který se pohyboval kolem těch osmadvaceti, sedmadvaceti korun byl vysloveně nezdravě vybičován prohlášeními o fantastickém růstu ekonomiky v České republice 3,8 HDP. Pamatujeme si to všichni. Vnitřní strukturu toho růstu, jestli jsou to zásoby nebo zvýšená spotřeba obyvatelstva na základě půjček, tím se nikdo nezabýval, obrovský příliv investic, který spočíval v tom, že se prodávaly podniky, takže to nebyl příliv investic, který by něco vyprodukoval. Takže proto jsem byl toho názoru, že se tímto kurzem ta ekonomika České republiky výrazně poškodí a může do značné míry i zlikvidovat.

A tím chcete asi říci, že došlo na vaše slova, podíváme-li se nyní na kurz České koruny oproti té silné koruně, kterou Česká ekonomika zažívala v měsících předchozích, respektive před půl rokem?

Neříkám, že to nevnímám s určitým vnitřním uspokojením.

Ale kurzové riziko a eliminace kurzového rizika při rychlém či rychlejším přijímání eura a přístupu České republiky k euru pro vás jako pro jeden z klíčových podniků, je podstatný?

Pro nás je to podstatný prvek a je to příjemný prvek bezesporu. Na druhé straně představte si Českou republiku účtující v eurech a platící v eurech a představte si firmy, které vyváří do dolarových oblastí. A za předpokladu, že index eurodolar je 1,18 tak to je jeden z velkých problémů Německa. Německé firmy, které v současné době exportují do Spojených států, vede k obrovským ztrátám. Tam kurz se dá pojistit, samozřejmě, ale dá se pojistit vždycky jen do určité míry a vždycky to něco stojí. A těch měn je povícero. Čili, když se podíváme na současný vývoj kurzu polského zlotého, když vezmu pro nás ty důležité kurzy a na současný vývoj kurzu britské libry kupříkladu a jiných měn, které jsou vázány na dolar, tak pak to, že my bychom účtovali v eurech, by pro nás nepřineslo žádný velký význam za předpokladu, že by ty ostatní měny v eurech na těch klíčových trzích neúčtovaly také.

To znamená, když se zaměříme na to základní poselství té strategie České republiky a jejího vstupu do eurozóny, jen pro úplnost, termín přijetí České republiky k euru alespoň v té strategii vlády a České národní banky je pozdější, než deklarují Maďaři, rok 2008 Maďaři, Poláci 2007, vám přijde jako jaký?

Docela reálný. Ono v tomto směru hovořit o termínech, mě jako docela, jak to řeknu, ošklivě pobavilo prohlášení o tom, že vláda bude jednat o tom, kdy přistoupíme k euru. My přistoupíme k euru tehdy, respektive, bude nám umožněno přistoupit k euru tehdy, až budeme splňovat odpovídající podmínky. My si můžeme dávat termín, jaký chceme. Není to tak dávno, co nejen Česká republika, ale i řada dalších zemí, může to být, já nevím, osm let zpátky, říkala, kdy vstoupí do Evropské unie a ty termíny byly všechny dřívější než 1. 5. 2004.

Ale termín jako Damoklův meč zase není špatné řešení. Vezměte si, kdyby se nestanovily termíny, jak by to asi vypadalo se strategií?

Pokud mohu ovlivnit to splnění toho termínu, tak bezesporu, ale v tomto případě by bylo lepší říci termín dřívější, aby to úsilí o dosažení toho termínu bylo intenzivnější.

To znamená, že z roku 2009 a 2010 jako ze dvou termínů, co s týče úsilí, nejste nadšen?

Nejsem nadšen. Já to vidím jako reálné termíny. Když by to bylo 2008, zase by to podle mého názoru bylo jenom číslo.

Vy podle svých slov očekáváte v příštím roce mírné zlepšení prodejů škodovek. Mohl byste číslo mírné zlepšení převést, respektive ten termín, to sousloví převést do čísla?

To bych tedy nemohl.

Proč ne? Vy si nedáváte termíny, ale čísla?

Ale samozřejmě, že interně si dáváme čísla, protože jinak bychom nemohli existovat dost dobře, jinak bychom nemohli plánovat. Ale jinak ta čísla samozřejmě neslouží k tomu, aby byla veřejně publikována, to za prvé. Za druhé, to všechno jsou odhady. Já vycházím například z toho pro příští rok, že ta situace na automobilových trzích by se měla zlepšit z následujících důvodů. Dřív bylo zvykem v řadě zemí obměňovat auta po třech letech, protože, nesnížila příliš, nebyla příliš nízká zůstatková hodnota, a tak dále. Auta se dělají čím dál kvalitnější, dramatické rozdíly v designu nejsou, takže ta lhůta se podle mého názoru prodlužuje na pět let u těch standardních aut. Všimněte si třeba, že třeba ta krize na trhu se netýká luxusních vozů. Já vycházím z toho, že ten pátý rok by mohl být rok 2004, a protože bychom mohli nejen my, to platí generálně o všech automobilkách, počítat s mírným zlepšením.

Když teď někdo v následujících dnech půjde na Václavské náměstí, tak má šanci vidět dvě loga Škody Auto Mladá Boleslav. Jedno, to je tuším budova banky, které se točí, co je logo, které samozřejmě je na současných vozech Škody Auto, které vyrábíte? Pak před Národním muzeem stojí nový nablýskaný roomster, nový prototyp, který pravděpodobně říkáte, že nesjede z výrobních linek a nebudete to sériově vyrábět, a tam je logo nové. Znamená to, že Škodovka do jisté míry chce měnit logo?

Mění se design vozů a je otázka, jestli není čas k tomu, se zamyslet nad tím, jestli by nebylo i na místě vzhledem k jinému chápání tvarů, k jinému takzvanému pragmatičtějšímu, geometričtějšímu přístupu ke všemu, jestli třeba už není ten pravý čas začít se nad tím zamýšlet.

Je ten pravý čas?

Nemohu to vyloučit.

Můžete to potvrdit?

Potvrdit, tak rozhodně ti, kteří se na ten roomster podívají, ať tam, nebo ho viděli v Ženevě nebo ho uvidí tady na pražském autosalonu, tak uvidí na roomsteru zcela jinak vyhlížející logo, než je to obvyklé.

Kdy je zcela pravděpodobné, že by mohlo dojít ke změně?

To je těžko říci, protože to je dlouhodobá záležitost. Tam se musí udělat mnoho analýz, musí se udělat další průzkumy, jak by zákazníci reagovali na nové logo, jestli by to náhodou nemohlo vést třeba ke snížení zájmu o naše vozy, která loga jsou chráněná, kudy vede vlastně ten prostor. To je něco podobného, jako když se vymýšlí jméno pro nové auto.

Začínají tyto analýzy už?

Zadáme je.

To znamená, že začínají. Hostem Interview BBC byl předseda představenstva společnosti Škoda Auto Mladá Boleslav Vratislav Kulhánek. Já děkuji za vašich třicet minut, které jste věnoval rozhlasové stanici BBC a věřím, že se v tomto pořadu neshledáváme naposledy. Děkuji a na shledanou.

Já také děkuji.

Takové bylo Interview BBC.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Nucená pružná práce

Právo, 14. 10. 2003, publicistika, autor: Martin Hekrdla, strana 8 - Kdysi dávno, pradávno se měl k světu opravdu pružný trh práce. Každé ráno postávali před fabrikami pohublí lidé pružných beder a ostrých loktů. A tlačili se v hustém zástupu co nejblíž k mřížoví bran, aby si jich principálovi pohůnci - alespoň jednou v týdnu - povšimli. A vyvolili si k práci potřebný počet svalů a nervů za velmi, velmi pružné mzdy.

Za prací se tenkrát lidé táhli - nejenom v Americe, kde tak do značné míry činí dosud - jako nomádi, byli-li v místě opakovaně neúspěšní. A pro notoricky neúspěšné, nezaměstnané a lelkující měl stát v 19. století, v časech Charlese Dickense, vždy k dispozici nějaký ten "dům práce", fakticky tedy vlastně donucovací pracovnu. Každý takovýto workhouse neprodukoval ani tak "veřejně prospěšné práce". Tehdy se takto hlavně zaváděla kázeň a čistil veřejný prostor od strůjců žebroty, zlodějen a rebelií...

Pak ale přišla éra odborů, ochrany práce a "států blahobytu". Liberální pohádka jako by definitivně skončila. Nebo ne? Nezdá se totiž dnes, že zazvonil zvonec a že pohádkový seriál o pružné práci - dnes se tomu říká flexibilita - nemá pokračování. Naopak, předlouhou telenovelou se postupně stávají prastaré výroky. A všechny jsou logické.

Například ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach má resortní i, skoro bych řekl, stranický problém s nezaměstnaností. Minulý měsíc tedy zapřemítal, co asi tak našim občanům stojí v cestě k jejich pracovnímu uplatnění. A jeho myšlenky logicky kroužily kolem tvrdé reality: Češi jsou tak pohodlní, že raději zůstanou bez práce tam, kde vyrostli. Než aby se přestěhovali o dvě stě či tři sta kilometrů dál a začali si v jiném kraji budovat novou existenci (Právo 16. září).

Kdo to může zpochybnit? Vždyť kdokoliv dnes v USA dostane "padáka", prodá dům, svolá party na rozlučku, jen jednou se zeptá ženy, zda ho chce následovat, naloží svůj karavan a flexibilně odfrčí po dálnici třebas od Atlantiku až k Pacifiku. Jistě, chce to lidi určitých povah. Ani je nenapadne vinit Bílý dům, že nemají job. Tento druh samosprávné otrlosti bezděčně našel ministr Škromach u "našich" prácechtivých cizinců. Ti si přece musí získat vízum, zaplatit cestu a najít ubytování. "Kdo splní tyto podmínky, dokazuje, že je dostatečně aktivní a schopen se sám o sebe postarat." (Právo 12. září).

Neméně logicky nedávno (BBC 8. září) označil předseda představenstva Škody Auto Vratislav Kulhánek za "jeden z velkých problémů" fakt, že je u nás "hrozně nízká flexibilita v zákoníku práce". Zatímco výkyvy výroby jsou "velice pružné a časté", pracovní sílu bohužel nelze rychle propustit a zase - až jí bude za pět měsíců zapotřebí - rychle přijmout. Čímž je Škoda Auto handicapována proti firmám pracujícím "v systému, který flexibilitu umožňuje". Co se takhle přeptat u těch ředitelů škol, kteří s učiteli uzavírají smlouvy na dobu určitou - a po dva měsíce prázdnin na pracovních silách ušetří?

Jak se věci mají a jak by se mít měly (a mít nakonec asi budou), svěřil teprve včera ekonomickému tisku Daniel Münich z Centra ekonomických výzkumů Univerzity Karlovy, bývalý poradce exministra financí Ivana Pilipa (vládní Unie svobody-DEU). Více práce pro lidi? Podle Münicha je prostě třeba snížit náklady zaměstnavatele. Neboť - kdo to, proboha, nechápe? - "když jsou náklady vysoké, tak se dvakrát třikrát rozmyslí, jestli někoho skutečně najmout". Normální nezaměstnaní? Zavést pro ně povinnost "buď se školit, anebo pracovat na veřejně prospěšných pracích".

A takzvaní nezaměstnatelní? Nanejvýš jim hradit základní materiální potřeby, například jídlo pro děti. Nejlépe ale na lístky. Jinak by ta spodina (nenapadá mne v kontextu Münichových rad vhodnější slovo) příspěvek prokouřila a propila. Jak je to všechno logicky a kauzálně vyvozováno, jak všechny ty náležité myšlenky do sebe zapadají! Jinak to ani nemůže být, v těch nynějších časech vynucené flexibilní práce. V časech čím dál populárnějších vizí, v nichž kraluje zkázňující práce nucená. Vrtá mi hlavou jediné: Jakým vlastně omylem lidstvo opustilo skvěle flexibilní systém, v němž v předminulém století prožili své dobrodružné životy šťastní Dickensovi hrdinové?

Kulhánek: Vláda nemá strategii

Lidové noviny, 9. 10. 2003, strana: 18 - Předseda představenstva mladoboleslavské automobilky Škoda Auto Vratislav Kulhánek postrádá hospodářskou strategii vlády, která by určila, jakým směrem se bude ubírat česká ekonomika. Řekl to v rozhovoru pro včerejší vysílání BBC.

"Nám (hospodářská strategie) neschází jako Škodě Auto, ale jako Kulhánkovi mi schází velice," řekl. "Ta hospodářská strategie samozřejmě má dlouhodobou účinnost. Ten efekt nepřichází hned, a pokud budu mít tedy definovanou strategii, tak tomu musím podřídit například vysoké školství," vysvětlil.

Vysoké školy podle něj nevědí, jakým směrem se mají orientovat, protože není známo, jakým směrem by se mělo orientovat české hospodářství. "Ten hlavní problém je v tom, kam půjde tato země, tedy ekonomika této země. Půjde za elektrotechnikou, půjde za automobilovým průmyslem, půjde za chemií, to prostě není známo," poukázal.

Podle Kulhánka již nyní panuje nezdravá vázanost ČR na automobilový průmysl. Připomněl, že automobilový průmysl se jako celek podílí devíti procenty na hrubém domácím produktu. Na vývozu se podílí dokonce 17 procenty. "Jakákoli monokulturnost je nebezpečná," podotkl Kulhánek.

Kulhánek: Chybí mi hospodářská strategie vlády

PRAHA 8. října (ČTK) - Předseda představenstva mladoboleslavské automobilky Škoda Auto Vratislav Kulhánek postrádá hospodářskou strategii vlády, která by určila, kterým směrem se bude ubírat česká ekonomika. Řekl to v rozhovoru pro dnešní vysílání BBC. "Nám (hospodářská strategie) neschází jako Škodě Auto, ale jako Kulhánkovi mi schází velice," řekl.

"Ta hospodářská strategie samozřejmě má dlouhodobou účinnost. Ten efekt nepřichází hned a pokud budu mít tedy definovanou strategii, tak tomu musím podřídit například vysoké školství," vysvětlil. Vysoké školy podle něj nevědí, kterým směrem se mají orientovat, protože není známo, kterým směrem by se mělo orientovat české hospodářství.

"Ten hlavní problém je v tom, kam půjde tato země, tedy ekonomika této země. Půjde za elektrotechnikou, půjde za automobilovým průmyslem, půjde za chemií, to prostě není známo," poukázal.

Podle Kulhánka již nyní panuje nezdravá vázanost České republiky na automobilový průmysl. Připomněl, že automobilový průmysl se jako celek podílí devíti procenty na hrubém domácím produktu. Na vývozu se podílí dokonce 17 procenty. "Jakákoli monokulturnost je nebezpečná," podotkl Kulhánek.

"Nemyslím, že to by byl ten správný trend. Ten automobilový průmysl už je rozvinutý a ten půjde sám o sobě. Na to není třeba hospodářská strategie vlády," dodal.