Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Václav Moravec moderátor Interview BBC

Místopředseda ODS Jan Zahradil věří v přehodnocení vládního postoje k evropské ústavě.

Před námi je půlhodina otázek a odpovědí. Od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Hostem Interview BBC je první místopředseda Občanské demokratické strany, stínový ministr zahraničí Jan Zahradil. Vítejte po čase v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den, dobré odpoledne.

Jan Zahradil

Dovolte, aby citoval vaše slova z pondělních Hospodářských novin. "Evropská unie by mohla velmi dobře fungovat i na stávajícím základě, evropská ústava pro její lepší fungování potřebná není." Je Jan Zahradil přesvědčen o tom, že je ještě reálná vize, že se členské státy Evropské unie a přistupující země k Evropské unie na znění toho, co je označováno jako evropská ústava, nedohodnou?

Já si myslím, že to samozřejmě možné je. Jsem přesvědčen, že kdybychom vycházeli z nějakého kategorického imperativu, že dohoda je nutná za každou cenu, tedy doslova za každou cenu, pak by ty země na tu konferenci nemusely ani jezdit, protože v tom případě by bylo jasné, že bez ohledu na požadavky té nebo oné země k nějaké dohodě dojít musí. Já jsem přesvědčen...

Otázka zněla, zda je to reálné? Vy necítíte mezi těmi všemi státy, že zkrátka evropskou ústavu v nějaké podobě chtějí nebo ten dokument, který se označuje jako evropská ústava a že je nereálné, že by k dohodě nedošlo?

Ano, správně jste řekl dokument, který se nazývá evropská ústava, ale k tomu se ještě dostaneme. Já jsem přesvědčen, že je tam několik bodů, na které si kladu velké otazníky, zda vůbec k té dohodě může dojít. Možná se k nim také dostaneme. A z toho, co jsem zjišťoval, z toho, jak jsem hovořil třeba i s diplomaty zastupujícími různé země Evropské unie v České republice, tak jsem dospěl k závěru, že některé tyto body představují takový oříšek a ta stanoviska jsou natolik rozdílná, že si v tuto chvíli nedokážu představit, jak by k nějaké smysluplné dohodě dojít mohlo, ale nechám se rád překvapit.

Vy tedy, rozumím tomu správně, vylučujete, že by za italského předsednictví Evropské unie, jak si stanovil Silvio Berlusconi v Římě, že by měl být dopracován konečný text onoho dokumentu, podle vás k tomu nedojde do konce roku?

Já nevylučuji vůbec nic a nerad bych tady takovou prognózu dělal. To, co se odehrává a bude odehrávat na mezivládní konferenci, samozřejmě bude reálná politika, bude to obchodování, budou to různé výměny něco za něco, ale já, upřímně řečeno, si přece jenom nejsem jist, jestli v některých těch bodech je něco za něco, jestli je to možné vůbec vyměňovat.

Ve kterých bodech to, podle vás, možné zcela není?

Kdybych měl uvést jeden za všechny, pak je to otázka toho, zda zachovat takzvaný kompromis z Nice, pokud jde o vážené hlavy v Evropské radě, to je ten systém, kdy každý stát má přidělený počet takzvaných vážených hlasů a v ústavě, tedy té takzvané ústavě, je návrh, aby místo tohoto systému byl zaveden systém kvalifikované většiny a superkvalifikované většiny. Já bych teď nerad tady příliš zabíhal do nějakých detailních výkladů, aby v tom posluchači neměli zmatek, ale dovolím si jenom jednu větu. Pokud by skutečně tento princip byl zaveden místo toho principu vážených hlasů, tak by to podle mého názoru znamenalo skutečně revoluci v dosavadním pojímání evropské integrace, protože by to znamenalo, že definitivně přecházíme na princip hodnocení síly států podle počtu obyvatel. Zatím to vždycky bylo tak, že ty státy měly v různých orgánech evropské integrace víceméně stejné postavení, takže se různými metodami vyrovnávalo postavení menších států se státy velkými. Pokud by ten princip, který je teď napsán v ústavě, byl přijat, pak by tato základní premise evropské integrace byla opuštěna a já bych si to dovolil označit jako za počátek návratu k evropské velmocenské politice.

Považujete tento prvek, tento bod za ten, na kterém především může zkrachovat dojednávání společného kompromisního textu, dokumentu, který nyní stále ještě označujeme evropská ústava?

Pokud se ptáte tímto způsobem, odpovídám ano, považuji.

Teď, právě k tomu, proč oba dva hovoříme o sousloví "evropská ústava". Nakolik je pro Jana Zahradila podstatné, jak bude dokument, na kterém se snaží současné a budoucí členské státy Evropské unie dohodnout, pojmenován? Zda to bude ústava Evropské unie nebo ústavní listina, ústavní smlouva, anebo tak podobně?

Já myslím, že je to velmi důležité. Není to žádná hra se slovíčky. Je to záležitost, která má svůj symbolický význam a mně se upřímně řečeno nelíbí ani jeden z těch názvů, které jste tady jmenoval.

Máte nějaké alternativní?

Já myslím, že kdyby se od samého začátku nazývalo třeba základní smlouva Evropské unie, že by to bylo daleko lepší. Nicméně na Konventu zvítězil jiný názor, a to už teď nemá cenu rozpitvávat. Já se domnívám, že jakékoliv zmínky o ústavě, ústavnosti nebo použití adjektiva ústavní v tom názvu napovídá, že to, co zatím ještě není státem, byť se k tomu mílovými kroky blíží, tak by se někdy v budoucnu státem stát mělo. To je samozřejmě legitimní představa domnívat se a podporovat, že Evropská unie by se měla přeměnit ve stát. Stejně tak legitimní představa je, že by tomu tak být nemělo. Tyto dvě představy spolu soupeří, ale pokud dáme do názvu toho dokumentu slovo ústava nebo ústavní, což je termín, který je prostě vyhražen pro základní zákon státu a já bych nerad polemizoval, jaké všechny významy může mít slovo ústava, prostě v politice ho chápeme tak, že ústava je základní zákon státu, a když někdo nazývá tu smlouvu ústavou, dává tím najevo, že chce, aby se Evropská unie stala někdy v budoucnu státem, a s tím já samozřejmě souhlasit nemohu.

Vy jste navrhl alternativu. Základní smlouva Evropské unie, ta alternativa nicméně neuspěla. Ptám se na ono označení dokumentu, o němž se nyní jedná a jednati bude i proto, že slovenská vláda premiéra Mikuláše Dzurindy ve svém stanovisku prosazuje, stanovisku, které schválila ve čtvrtek, aby se dokument jmenoval ústavní smlouva, nikoliv ústava Evropské unie. Vám slovo ústava či ústavní vadí obecně. Pokud byste ale měl vážit mezi dvěma alternativami, mezi kterými zvažovala slovenská vláda, znamená to, že vám je postoj slovenské vlády blízký, aby se onen dokument jmenoval ústavní smlouva?

Pokud je otázka takto, pokud by se skutečně mělo volit mezi termínem ústavní smlouva a ústava, potom ten první termín je samozřejmě lepší, protože lépe vystihuje podstatu toho dokumentu a nenaznačuje tak explicitně, že je tady nějaká vůle nebo touha nasměrovat Evropskou unii k jednotnému státu.

Z toho, jak zatím sleduji diskusi na české politické scéně, nepovažujete za špatné, že právě pojmenování onoho dokumentu se nestalo jedním z klíčových témat oné diskuse na české politické scéně, zatímco na Slovensku i pro slovenskou vládu je to jeden z prioritních úkolů, jak se onen dokument bude jmenovat?

Znovu opakuji, je to závažné a navíc tady, nejenom na české politické scéně, ale na mezivládní konferenci, pokud jsem informován, se to nestalo předmětem nějaké širší diskuse a nebylo to zařazeno do bodů, které by měly být na té mezivládní konferenci otevírány.

Je možné ovšem, protože ten proces bude přeci jenom o něco delší, není to proces na týden, ale spíš na několik týdnů, je možné, že pokud bude například slovenská strana podpořena v tomto požadavku, tak se ještě ten název otevřít může?

Já myslím, že to možné je. Otázkou je, kdo sebere kuráž, aby se k takovému požadavku připojil. Já musím říct, že z postoje české vlády, například v otázce těch vážených hlasů a toho hlasování v radě, já jsme rozčarován, protože vláda jedním hlasem říká, že by sice byla pro zachování kompromisu z Nice, ale potom dodává, že vlastně tak moc nevěří, že ten kompromis je možné uchovat a že by teda byla ochotna jít na tu dvojí hranici v té kvalifikované většině, šedesát, šedesát, jak se říká. Jestliže tímto způsobem přistupujeme k vyjednávání, že říkáme, že by se nám něco líbilo, tedy ne my, ale vláda, protože skutečně já nebudu mluvit za vládu, je to její stanovisko, jestliže vláda říká, že by se jí to líbilo, ale zároveň říká, že vlastně nevěří, že se to dá prosadit, tak si neuvěřitelným způsobem omezuje vyjednávací prostor, že se ptám, jaké jsou tedy skutečné záměry. Chce tohle, nebo nechce?

To je podle vás největší problém českého, rozumějme spíše, jak vy nazýváte, vládního stanoviska?

Já bych to označil ze jeden z velmi klíčových problémů.

Předseda české vlády Vladimír Špidla v sobotním projevu na římském summitu naznačil, že se členským a vstupujícím zemím Evropské unie povede záhy dospět k textu ústavní smlouvy nebo ústavy, vypočítal zároveň řadu bodů, ve kterých bude Česká republika požadovat změny oproti návrhu vypracovaném Konventem. Ministr zahraničí Cyril Svoboda následně v Římě k postoji České republiky uvedl:

Cyril SVOBODA /zvukový záznam/: Nelze otevřít celý text znovu, to bychom šli někam na začátek a nevím, kam bychom šli. Jestli bychom šli ke smlouvě z Nice nebo k smlouvě z Maastrichtu. Evropská integrace dosáhla určitého stupně a to, co je dohodnuto je základ pro mezivládní konferenci a je všeobecná shoda, že se otevřou některé otázky. Podívejte se, my říkáme a trváme na tom, že text, který přivezeme, musí být ratifikovatelný v České republice, ale on musí být ratifikován v dalších dvaceti čtyřech zemích.

Tolik sobotní slova vicepremiéra, ministra zahraničí Cyrila Svobody. Vy jste, Jane Zahradile, podrobil strany vládní koalice kritice ještě před tím, než vláda ve středu přijala mandát pro českou delegaci na víkendové mezivládní konferenci v Římě. Prohlásil jste, že vláda bude přednášet pouze svoje vládní stanovisko, nikoliv stanovisko České republiky, protože nebylo konzultováno s opozicí. Když se podíváte na ten několikastránkový dokument, který ve středu vláda předložila veřejnosti, co vám na něm vadí? Předpokládám, že jste jej četl.

Tak, já vám musím říct, možná k vašemu velkému překvapení, že jsem jej nečetl, protože mi nebyl, ani nikomu z nás, oficiálně předán.

Počkejte, vy jste ve čtvrtek měli zasedání zahraničního výboru Poslanecké sněmovny.

A na zahraničním výboru z nějakých technických důvodů, údajně z důvodu, že nebylo možno ho rozmnožit, já jsem přesně ten technický důvod nepochopil, tak nám v písemné formě předán nebyl. Nicméně já ty základní obrysy toho dokumentu samozřejmě znám, ale doufám a věřím, že zítra nám bude oficiálně představen v Poslanecké sněmovně a já bych k tomu řekl následující věc. Já si myslím, že vláda měla postupovat asi takto: Měla položit na stůl smlouvu z Nice, což je stávající smluvní dokument, podle kterého Evropská unie funguje. Vedle smlouvy z Nice měla položit návrh ústavní smlouvy, měla jasně definovat, kde se ta ústavní smlouva liší od současného smluvního stavu, tedy od smlouvy z Nice, identifikovat tato místa a ke každému tomuto místu jednotlivě zaujmout stanovisko v tom smyslu, zda je to přijatelné, nebo není, zda to zlepšuje, nebo zhoršuje postavení České republiky v Evropské unii, nebo zda to zachovává stejné postavení České republiky v Evropské unii a na základě této, řekněme, kvalitativní analýzy bychom se mohli o něčem bavit. Jestliže...

Počkejte, když teď říkáte, že toto vláda měla udělat, kde berete tu jistotu, že to vláda neudělala?

Já předpokládám, že kdyby to vláda udělala, že by se s tím asi netajila a že by během těch uplynulých tří měsíců od skončení Konventu už do Poslanecké sněmovny s takovou analýzou přišla.

Vy, pane místopředsedo, že vám opět vstupuji do řeči, kritizujete vládu i ministra zahraničí Cyrila Svobodu, že jste nebyli seznámeni s vládním postojem. Nicméně ministerstvo zahraničí ji podle vrchního ředitele sekce pro evropské záležitosti Ivana Jančárka, který vystoupil a řekl dnes novinářům, že odmítá výtky Občanské demokratické strany, Komunistické strany Čech a Moravy, že vláda ve sněmovně dostatečně neprojednala mandát pro mezivládní konferenci o onom dokumentu, protože, a teď cituji Jančárka doslova. "Dialog s výbory považuji za dialog s parlamentem. Zkrátka, že Cyril Svoboda s vámi komunikoval." Tolik slova vrchního ředitele sekce pro evropské záležitosti ministerstva zahraničí Ivana Jančárka.

Tak, já nebudu komentovat, nebo asi bych neměl komentovat tu skutečnost, že s politickými výroky tohoto typu vystupuje úředník ministerstva zahraničí, to zaprvé. To jen tak poznámka bokem, já bych pochopil, kdyby s tím vystoupil pan ministr, ale jestliže pošle na tiskovou konferenci úředníka ministerstva zahraničí, který tam formuluje politická stanoviska, to mi připadá, že je neslučitelné se štábní kulturou toho ministerstva a docházet by k tomu nemělo. Nicméně...

V čem to stanovisko politické není věcné? Že zkrátka ministerstvo zahraničí jako státní instituce odmítá vaše výtky, protože...

Ne, mně jde o to, že to stanovisko by měl v každém případě formulovat politický činitel, tedy například ministr. Možná by ho mohl formulovat jeho tiskový mluvčí, ale velmi pochybuji o tom, že řadový úředník ministerstva zahraničí by se měl tímto způsobem vyjadřovat. Ale k samotnému obsahu mohu říct pouze toto: Já znám pana Jančárka, vím, kde působí a musím říct, že na zahraničním výboru o problematice evropské ústavy jsem ho poprvé viděl minulý týden ve čtvrtek. Takže já se ptám, kde probíhal ten dialog s těmi výbory, jakým způsobem probíhal a hlavně se ptám, jestli probíhal po minulé tři měsíce, to znamená po skončení Konventu, kdy bylo naprosto jasné, v jaké podobě je ta smlouva dohotovená a odpovídám, že nikoliv.

To znamená, vy jste v uplynulých třech měsících neviděl na zahraničním výboru Poslanecké sněmovny, ať už ministra zahraničí Cyrila Svobodu, který by mluvil o onom dokumentu, jeho prvního náměstka Kohouta a teď jste řekl, že jste pana Jančárka viděl poprvé?

Říkáte to zcela přesně.

No, a prvního náměstka Jana Kohouta, toho jste také neviděl?

To je totéž.

Také teprve ve čtvrtek?

K problematice evropské ústavy, poprvé na zahraničním výboru od skončení Konventu, což bylo polovina června, byl návrh té ústavní smlouvy projednáván tento čtvrtek, tedy den poté, co vláda schválila své vlastní stanovisko a já mohu jen vyjádřit nad tím podiv.

Připomínám, že hostem u mikrofonu BBC je první místopředseda ODS, stínový ministr zahraničí Jan Zahradil. V úterý čeká Poslaneckou sněmovnu mimořádná schůze týkající se právě evropské ústavy nebo oné ústavní smlouvy a vládního postoje na mezivládní konferenci. Premiér Vladimír Špidla jde na úterní schůzi s tímto postojem:

Vladimír ŠPIDLA /zvukový záznam/: No, s pozicí, kterou si definovala vláda, s tím základním mandátem, který byl schválen prvního října tak, aby byl podroben jako ten úvodní mandát, čili aby byl podroben základní debatě. Pokud obstojí, tak se měnit nebude, když ne, objasní-li se jeho nějaké slabiny, tak je čas na to zareagovat.

Slova premiéra Vladimíra Špidly v rozhovoru pro BBC. Kterou slabinu, pokud použiji Špidlových slov, budete chtít na úterním mimořádném jednání Poslanecké sněmovny ODS odstranit z toho vládního stanoviska, bude-li chtít nějakou slabinu odstranit?

Samozřejmě, že své stanovisko budeme formulovat a já ho mám připraveno. Budu ho ještě dopracovávat a dopilovávat tento večer a myslím si, že by nebylo úplně seriózní, kdybych ho teď, byť v kostce, sděloval prostřednictvím BBC posluchačům.

Něco ale naznačíte, věřím?

Něco naznačit mohu a myslím, že mohu naznačit to, čeho jsem se tady už stejně dotkl. To znamená otázka názvu a otázka té takzvané kvalifikované většiny nebo systému hlasování v Evropské radě.

To znamená, že by se například Česká republika měla připojit k postoji Slovenské republiky a měla aby tento postoj podporovat, aby se znovu otevřela diskuse o názvu dokumentu?

Myslím, že pokud to skutečně Slovensko myslí vážně, že by to rozhodně stálo za úvahu. Stejně jako v tom druhém problému by stálo za velmi silnou úvahu, zda se jednoznačně a razantně nepřipojit k postoji Polska a Španělska, protože to není jenom pozice Polska a Španělska, o kterou se jedná, ale je to také pozice České republiky. Jestliže bude schválen ten novelizovaný způsob hlasování, tak to znamená, že síla České republiky v těch hlasovacích procedurách v Evropské radě poklesne více než o jednu třetinu, a to já myslím, že je jasné zhoršení stávajícího stavu. Myslím si, že každá vláda, včetně české, má povinnost na takové zhoršení nepřistupovat zejména, když takové zhoršení nebude vykompenzováno jiným zlepšením v nějaké jiné oblasti.

Jsou to dvě klíčové otázky, na které by se, podle Jana Zahradila, po diskusi s opozicí měla vláda soustředit? Tedy to, aby se dokument nejmenoval evropská ústava, ale ústavní smlouva?

Jsou to dvě důležité otázky, ale určitě to nejsou jediné otázky, které tam vzneseme.

Je ale ten hlasovací systém, postoj Španělska a Polska, o kterém jste hovořil, ten klíčový? Pokud by z té série otázek a připomínek, které by ještě měly pozměnit postoj k mezivládní konferenci a k budoucím jednáním, který by se měl změnit, týkající se toho hlasovacího systému a smlouvy z Nice, o které jste hovořil?

Pane redaktore, vládní postoj je proto vládním postojem, a já jsem velmi rád, že pan Špidla řekl, že jde o pozici vlády, čímž jasně potvrdil moji tezi, že nejde o pozici České republiky, ale o pozici Vlády České republiky a vláda je za něj zodpovědná. Já si myslím, že vláda je zodpovědná primárně a především za jednu věc a myslím si, že není možné se diskusí se nad tím stanoviskem vlády nechat odvádět od tohoto zásadního problému. My jsme vstoupili, nebo česká veřejnost si odhlasovala vstup do Evropské unie na určitém smluvním základě. Na základě přístupové smlouvy a na základě smlouvy z Nice, podle které teď funguje Evropská unie. Já myslím, že česká vláda je povinna nepřipustit jakékoliv zhoršení stavu, tedy zhoršení postavení České republiky v Evropské unii oproti tomu stavu, do kterého jsme vstupovali.

Zatím to nečiní tím svým stanoviskem?

No, já se právě velmi obávám a budu se ptát na to zítra vlády, jestli náhodou to její stanovisko není příliš, jak já říkám, minimalistické, jestli tam nejsou ještě některé jiné oblasti, například, co se týká koordinace některých společných politik, co se týká rozšíření takzvaných sdílených pravomocí Evropské unie, co se týká například bývalého třetího pilíře, tedy oblasti justice a vnitra, jestli tam nejsou některé pasáže, které, řekl bych tou komunitarizací nebo posunem nad národní úroveň, prostě oslabují pozici České republiky a já to chci vědět přímo od premiéra a chci také vědět, a to se ho zeptám velmi explicitně, jestli česká vláda v případě, že by došlo nebo mohlo dojít k viditelnému kvantifikovatelnému zhoršení pozice České republiky, jestli je připravena uplatnit právo veta.

V případě, že jste tady slyšel premiéra Vladimíra Špidlu z rozhovoru pro BBC, potěšilo vás to, že naznačuje, že po oné úterní debatě v Poslanecké sněmovně je vláda připravena své stanovisko korigovat?

Já myslím, že je to od premiéra Špidly stanovisko rozumné, myslím si, že tím naznačuje, že je ochoten na nějaké připomínky slyšet, ale zároveň dodávám, že vláda nemůže teď pět minut po dvanácté, tedy poté, co celá mezivládní konference začala a vláda už tam jela s předem definovanou pozicí, tak nemůže počítat s tím, že tuto svoji nedělitelnou zodpovědnost, kterou na sebe vzala, přenese také na opozici, se kterou doposud o té věci nekomunikovala. Vláda tu svoji odpovědnost musí unést prostě sama.

V co by, podle prvního místopředsedy ODS Jana Zahradila, nakonec úterní mimořádná schůze Poslanecké sněmovny měla vyústit?

Můj názor, že Poslanecká sněmovna prostě vezme informaci vlády na vědomí, že formou otevřené debaty, veřejné debaty sdělí vládě některé své výhrady a že vláda, řekněme, bude tak osvícená, že některé z těchto výhrad a já doufám, že všechny, nejenom vezme na vědomí, ale že je zařadí, že s nimi obohatí svoji vyjednávací pozici. Rozhodně...

Řekl jste to klíčové, že by se měla Česká republika daleko razantněji, než se tomu stalo o víkendu v Římě, připojit na stranu Španělska a Polska.

Například.

A na stranu Slovenska v souvislosti s názvem onoho dokumentu. Vy ale považujete pouze to, že sněmovna vezme na vědomí vládní stanovisko a bude věřit, že vláda poslechne opozici, to považujete za dostatečné? Neměla by Poslanecká sněmovna podle názoru ODS, jako nejsilnější opoziční strany v zemi, přijmout nějaké usnesení směrem k vládě?

Pane redaktore, bylo by to bývalo možné a teď záměrně mluvím v čase předminulém, kdyby vláda ještě předtím, než začala mezivládní konference, projevila takový zájem, kdyby vláda přišla a řekl: "Skončil Konvent, pojďme si sednout, udělejme mimořádnou schůzi, nadefinujme tam společné stanovisko České republiky jak vlády, tak opozice a my se zavazujeme, že ho budeme hájit a prosazovat na mezivládní konferenci."

Takže, jste uražení?

Tady nejde o uraženost. Já myslím, že jde o naprosto logické jednání. Já myslím, že každý je povinen a zejména vláda, domýšlet důsledky svých činů. Vláda se prostě rozhodla, že tu odpovědnost vezme na sebe, že ji vezme na svých sto jedna, nebo možná dnes už sto jedna plus jedna poslanců a že tu odpovědnost nebude s nikým sdílet a já myslím, že tento záměr vlády je samozřejmě z ústavního hlediska legitimní, vláda má skutečně odpovědnost z ústavy za exekutivu, nebo provádění politiky v určitém rozsahu, a vláda prostě musí unést tuto odpovědnost a my samozřejmě budeme vládu posuzovat a budeme ji také soudit podle toho, s čím z mezivládní konference přijde.

Rozumím tomu správně, že tím chcete také vládě v úterý naznačit, že tak, jak se zachovala v souvislosti s postojem České republiky, respektive s postojem vlády k mezivládní konferenci, tak jí to Občanská demokratická strana, jako nejsilnější opoziční strana v zemi, byť to má negativní konotace ono slovo "oplatí" při způsobu schvalování či ratifikace, zkrátka při vstoupení onoho dokumentu v platnost v České republice?

Já tuto interpretaci, jakkoliv samozřejmě tomu rozumím, tak já ji přijmout nemohu. Toto jednání není fotbalový zápas, tady si prostě nepřekopáváme balón z jedné poloviny na druhou, tady jde o nastavení podmínek, za jakých Evropská unie a Česká republika v Evropské unii bude fungovat možná desítky let. A je to tak závažná věc, že prostě není možné, aby vláda přinesla něco, řekla, že víc nebylo možno dojednat a že to tedy teď musíme schválit, takže ten náš postoj, který jsem tady teď popsal, je především jasným signálem vládě, že v tuto chvíli sice uznáváme ústavní odpovědnost vlády a respektujeme způsob, který si vláda vybrala při prosazování svého stanoviska na mezivládní konferenci, ale zároveň vládě dáváme jasně najevo, že se nezavazujeme v tuto chvíli k jakékoliv podpoře vlády v této věci a že si vyhrazujeme autonomní postup poté, co vláda eventuelně něco z mezivládní konference přiveze zpátky.

Pokud se vám to, co bude dojednáno na mezivládní konferenci nebude líbit, znamená to, že budete hlasovat proti? Je to jasný postoj ODS?

Takto bych to ještě neformuloval, takto ostře. Bude samozřejmě záviset na tom, co bude dojednáno...

Ale je to tak na cestě?

...a za druhé bude záviset na tom, jaké budou okolnosti, které budou doprovázet tu ratifikaci. To, co jste řekl, je jedna z možných interpretací našeho postoje. Já nicméně dodávám, že si samozřejmě těžko umím představit situaci, kdyby Česká republika tu smlouvu odmítla jako jediná v celé Evropě. To zřejmě nemusím vysvětlovat proč.

Poslední otázku. Klíčovou otázkou v té souvislosti s ústavní smlouvou je, jakým způsobem bude schvalována. ODS prosazuje referendum. Je reálné, že by bylo přijato v dohledné době nějaké usnesení, kterým by vláda byla zavázaná, jakým způsobem se bude uvádět ona, ať už to budeme nazývat jakkoliv, evropská ústava či ústavní smlouva Evropské unie v platnost, to znamená, zda referendem či schvalováním v Poslanecké sněmovně?

Já jsem přesvědčen, že bude problematická záležitost referenda, protože už dnes nám vláda říká, že se pokusí tento záměr spojit s myšlenkou na prosazení obecného referenda. Já tedy nechci kolem toho nijak spekulovat, my se domníváme, že referendum je nutné z mnoha důvodů. Domníváme se, že hlavním důvodem je skutečně výrazný kvalitativní posun oproti stávajícímu stavu a...

Rozumím tomu ale správně, než obecné referendum, tak to raději schvalování dvoutřetinovou většinou ve sněmovně a v Senátu?

Ústavní většina v každém případě, i kdyby to referendum nakonec nebylo přijato, tak musí být pro schvalování tohoto dokumentu už jenom proto, že obsahuje lidsko-právní doložku, tedy tu chartu základních práv a svobod, ta se podle naší ústavy musí schvalovat třípětinovou většinou.

Tedy, raději než obecné referendum, tak tento postup, je to tak?

V každém případě speciální referendum a pokud by speciální referendum nemohlo být, tak bezesporu třípětinová většina.

Jan Zahradil, místopředseda ODS. Díky za váš čas, na shledanou.

Na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.

CITACE ROZHOVORU V MÉDIÍCH

Klaus se bojí, aby technické otázky nezahltily euroústavu

Právo, 7. 10. 2003, strana 2 - Prezident Václav Klaus se obává, že mezivládní konference, jež začala v sobotu v Římě k textu evropské ústavy, se utopí v diskusi o technických otázkách.

"Nemám zásadně silné, zbytečně radikální stanovisko. Mám jenom velký strach, že mé obavy se naplňují. Mám strach, že ta mezivládní konference se bude utápět v technických otázkách, proporcích hlasování a že podstatné věci zůstanou mimo vážnou diskusi," řekl prezident včera na tiskové konferenci po jednání se Sergejem Mironovem, předsedou Rady federace - horní komory ruského parlamentu - který přijel na třídenní oficiální návštěvu ČR a na zasedání Asociace evropských senátů.

Klaus dodal, že Mironova informoval o probíhající diskusi o EU u nás a zejména o specifikách diskuse o návrhu evropské ústavy. Mironov k tomu podotkl, že Rusové jsou pozorovatelé tohoto procesu. "Já jsem na to řekl - to se mají," řekl Klaus.

Mironov k formování evropské ústavy dodal, že vytváření nadnárodních struktur a norem je hmatatelný projev globalizace. Klaus mluvil s Mironovem také o své možné návštěvě v Kremlu a o obchodních a hospodářských vztazích obou zemí. Ruský představitel na Hradě informoval o průběhu prezidentských voleb v Čečensku. S potěšením pak poznamenal, že se celý rozhovor s Klausem odehrál v ruštině.

Odpor ODS k obecnému referendu je silnější než požadavek na schválení tzv. euroústavy všelidovým hlasováním. Včera to dal najevo první místopředseda ODS Jan Zahradil. Euroústava podle něj musí být schválena třípětinovou ústavní většinou v českém parlamentu, "už jenom proto, že obsahuje lidskoprávní doložku, tedy Chartu základních práv a svobod. Ta se podle naší ústavy musí schvalovat třípětinovou většinou", řekl v BBC.

ODS k euroústavě dlouhodobě požaduje konání speciálního neopakovatelného referenda, má však obavu, že soc. dem. a další strany budou chtít prosadit obecné referendum, které je naopak pro občanské demokraty nepřijatelné. ODS si zjevně uvědomuje, že by schválení obecného referenda mohlo projít hlasy vládní koalice a komunistů (celkem 142 hlasů). K tomu je třeba nejméně 120 hlasů.

Na dotaz, zda je tedy pro něj přijatelnější parlamentní hlasování o Ústavě EU, Zahradil odpověděl: "V každém případě speciální referendum, a pokud by speciální referendum nemohlo být, tak bezesporu třípětinová většina."

MZV odmítá výtky, že vláda o euroústavě nemluvila s poslanci

PRAHA 6. října (ČTK) - Ministerstvo zahraničí odmítá výtky opozice, že vláda ve sněmovně dostatečně neprojednala mandát pro mezivládní konferenci o ústavě Evropské unie. Vrchní ředitel sekce pro evropské záležitosti Ivan Jančárek dnes novinářům řekl, že šéf české diplomacie Cyril Svoboda i jeho první náměstek Jan

Kohout byli kvůli EU několikrát ve sněmovních výborech.

"Dialog s výbory považuji za dialog s parlamentem," uvedl Jančárek. Právě o návrhu evropské ústavy se bude ve sněmovně v úterý jednat na mimořádné schůzi. Vláda zaujala před sobotním zahájením mezivládní konference v Římě pouze výchozí mandát, poznamenal. Mandát se bude měnit s tím, jak se bude jednání o ústavě mezi současnými a budoucími členy vyvíjet, dodal Jančárek.

ODS i KSČM se ale přístup české vlády nelíbí. Občanští demokraté ale nemíní navrhovat změny či doporučující usnesení sněmovny. Stínový ministr ODS Jan Zahradil se dnes pozastavil nad tím, že postoj Černínského paláce k domácí diskusi o ústavě tlumočil úředník ministerstva zahraničí.

Zahradil v rozhovoru pro BBC řekl, že takové politické stanovisko by čekal od ministra, případně od jeho mluvčího. "Ale velmi pochybuji, že by se takto měl vyjadřovat řadový úředník ministerstva zahraničí," prohlásil místopředseda nejsilnější opoziční strany.

Zahradil trvá na tom, že vláda se za uplynulé tři měsíce, kdy byl návrh ústavy hotový, opozici ignorovala a její výhrady či připomínky ji nezajímaly. ODS chce nová pravidla fungování EU ratifikovat v referendu. Stejně jako v případě vstupu do EU chtějí občanští demokraté jen speciální plebiscit, nikoliv obecné referendum. Zahradil uvedl, že pokud by se nepodařilo prosadit zákon o jednorázovém referendu, dokument by schvalovaly obě komory parlamentu třípětinovou většinou hlasů.

Kritici současnému návrhu ústavy například vyčítají, že přenáší příliš mnoho kompetencí z národní úrovně do Bruselu. Jančárek očekává, že právě přenos kompetencí bude patřit k hlavnímu tématu úterní diskuse ve sněmovně.

Obavy ze ztráty pravomocí mohou podle něj vyplývat z navržené změny hlasování - z jednomyslného na kvalifikovanou většinu. Uvedl, že v některých oblastech, jako je vnitro a spravedlnost, je rozhodování kvalifikovanou většinou z českého hlediska žádoucí. V jiných, jako je například systém daní a financí, nikoli.

K jednání v Římě, kde o víkendu začala mezivládní konference, Jančárek řekl, že mezi největší spojence ČR na změnu ústavního návrhu vidí ve zhruba desíti státech. Jsou to mimo jiné tři pobaltské země, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Finsko, Portugalsko, Irsko, Finsko a částečně Polsko.

Česká republika a ostatní menší země se bojí, že nynější návrh ústavy zvýhodňuje velké členy. Mezi české požadavky patří zachování rotačního předsednictví v evropských orgánech, a princip pro hlasování spočívající nejméně 60 procent členských zemí a zároveň 60 procent populace. Nyní stačí podle návrhu populace polovina.