Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Václav Moravec moderátor Interview BBC

Ombudsman Otakar Motejl je proti tomu, aby pod jeho úřad bylo převedeno řešení a trestání diskriminací na pracovištích a v institucích. Podle něj by to neprospělo pozici ombudsmana.

Do výstavby dálnice D 8 Praha-Drážďany se vložil český ombudsman Otakar Motejl. Podle něj úřady při plánování dálnice v několika případech chybovaly a rozhodly rozporuplně, to však odmítá šéf Ředitelství silnic a dálnic Petr Laušman. Ekologové navíc podali novou žalobu kvůli výstavbě dálnice přes České středohoří. Ministr dopravy Milan Šimonovský k budoucnosti D 8 a jejího zprovoznění říká:

Otakar Motejl

Milan ŠIMONOVSKÝ (zvukový záznam): Předpokládám, že ten spor s ekology trvá asi rok a o tento rok bude zdržena výstavba dálnice a její dokončení, to znamená, že už teď jednáme s německou stranou o zprovoznění celého úseku, anebo celé této dálnice z Drážďan do Prahy v roce 2006, jednotlivé úseky budou uváděny do provozu okamžitě po dostavení, to znamená v průběhu následujících tří let.

Říká v rozhovoru pro BBC ministr dopravy Milan Šimonovský. Nejen o roli ombudsmana v případu výstavby dálnice D 8 bude následujících třicet minut. Před námi je půlhodina otázek a odpovědí, od mikrofonu co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Hostem Interview BBC je dnes veřejný ochránce práv, chcete-li ombudsman, Otakar Motejl. Přeji dobrý den.

Dobrý den.

Blíží se doba, kdy prvnímu veřejnému ochránci lidských práv v historii České republiky Otakaru Motejlovi skončí polovina funkčního období, které je šestileté, funkci veřejného ochránce práv vykonáváte od 18. prosince roku 2000. Pokud byste měl říci, který problém vám během té doby dělal největší starosti.

Ty problémy jsou trvalé a každý den jsou nějaké jiné, je to skutečně budování instituce v prvním období z toho, řekl bych, personálně technického hlediska, dneska jsou ty problémy pochopitelně v té koncepci jednak naší práce a zejména začínají být velké problémy ve vnímání té instituce těmi partnery, se kterými přicházíme do styku.

Teď vám ne zcela rozumím závěru té odpovědi, jaké problémy vnímání.

No, problémy jsou, že na jedné straně se ode mě očekává jakási plná kompetence nejenom věci posuzovat, ale také o nich rozhodovat a řešit, na druhé straně ty moje doporučení jsou buďto tedy bagatelizována, nebo zkreslována, nebo jsou posouvána do trošku jiné roviny důkazů o tom, že vlastně to moje působnost nepokrývá nebo že se tedy neprávem tou věcí zabývám. Je otázka komunikace.

Věřím, že na jednotlivých případech, které si budeme rozebírat v Interview BBC, budeme posluchačům ilustrovat problém, o němž hovoříte. Statistika na úvod. V prvním roce činnosti ombudsmana, tedy v roce 2001, se na něj obrátilo zhruba šest tisíc stěžovatelů, loni to bylo zhruba o šest stovek stížností méně, tedy pět tisíc čtyři sta, dá se tedy říci, že letošní rok bude znamenat další pokles stížností?

Prozatím to nevypadá, do jaké míry se to dá zobecňovat, nevím, protože ten nápad je celkem silně nevýrazný, ale faktem je, že ten první rok byl výrazně atypický tím, že se na mě tam naakumulovaly za dlouhá léta očekávání vzniku této instituce skutečně problémy za téměř jednu právnickou generaci, takže ten loňský rok už se zdál být jako takový konsistentnější a ten letošní rok, prozatím to vypadá v tom ročním porovnání na nepatrný pokles.

Stížnosti, s nimiž se lidé na ombudsmana v České republice obracejí, se týkají hlavně sociálního zabezpečení, průtahů v soudním řízení, stavebního řízení a vyřizování restitučních nároků. Řada stížností se týkala i dlouhého vyřizování žádostí o určení vlastnictví na katastrálních úřadech. Jak se od začátku existence veřejného ochránce práv proměnila struktura a proměnila, řekněme, nejen ta struktura, ale i poměr stížností, které na vás přicházejí.

Ten se také neustále mění a má určitým způsobem vypovídací hodnotu, dneska poměrně ubývá těch restitučních stížností, zato přibývá těch stížností z oblastí daní a /nesrozumitelné/, kde zas zajímavý fenomén je třeba dán i tím, že jsme přišli, přistoupili na přijímání těch podnětů i tou mailovou cestou a tam, tedy tou elektronickou cestou, že jo, která oslovila zřejmě, tedy tato možnost, oslovila tu mladší generaci, to je tu, řekl bych, technokratickou generaci, jejíž problémy jsou zase trošičku jiné, to znamená, tam skrze tuto vrstvu nových stěžovatelů nebo nový typ stěžovatelů, tam se dostáváme spíš do těch, řekl bych, právně ekonomických problémů, to jsou právě ty záležitosti daňové, nejrůznějších tedy poplatkových zatížení, jsou ...

Jde tedy o nový fenomén stížností, které se týkají práce finančních úřadů a celních úřadů?

Ano, dá se tak hovořit.

A lidé si stěžují na to, jak jsou vyměřována cla a daně?

Tam je to pochopitelně zejména, jak jsou vymáhány, že jo, zase ten paradox, který jaksi je dědictvím toho starého režimu a částečně je to tedy novostí těch lidí v těch jejich podnikatelských situacích, že přichází až v okamžiku, kdy tedy často velice promarní celou soustavu řádných a mimořádných opravných prostředků a najednou v okamžiku výkonu, tedy exekuce, začnou tedy tlouct na poplach, protože zejména v okamžiku, kdy to exekuční řízení začne fungovat, tak si uvědomí tu katastrofální situaci nebo tu realitu. Já třeba zjišťuji z této agendy, že u nás je stále ještě poměrně velká skupina i podnikatelských subjektů, kteří vyloženě podceňují různá procenta po úroku z prodlení a on tady je najednou v situaci, říkám podnikatelský subjekt, který dluží na daních sto čtyřicet tisíc, je po pěti letech zaskočen, že nestačí v tomto okamžiku těch sto čtyřicet tisíc zaplatit, že mu za tu dobu narostlo, já nevím, dalších sedmdesát tisíc soudní tady úroků z prodlení.

Když jste zmínil exekuce a zabýváte se a stane se pro vás jednou z priorit práce soudních exekutorů například i na pozadí jednoho uskutečněného případu, kdy exekutor vstoupil do školy a odváděl dítě společně s otcem, aby byl vykonán rozsudek.

To je záležitost v podstatě soudní, která je stojí mimo mojí působnost, také se s těmito problémy na mě obrátili spíše lidé v tom úřadu těch soukromých exekutorů v nějakých mobilárních exekucích, tam přišly asi tři nebo čtyry stížnosti, které jsme se pokoušeli řešit nebo řešíme s tou exekutorskou komorou, ale tento model nebo tento problém těch klasických soudních exekucí není v mé působnosti, protože se nejedná o výkon soudního rozhodování.

Ombudsmana čeká s největší pravděpodobností rozšíření pravomocí, a to v souvislosti s novelou trestního řádu, která předpokládá, že kancelář veřejného ochránce práv bude moci nově podávat k Nejvyššímu soudu stížnosti pro porušení zákona, připravuje se i novela zákona o veřejném ochránci práv, která má umožnit větší dohled v sociální oblasti, zkrátka na dodržování práv lidí, kteří jsou v ústavech, a podobně. Jak se tyto větší kompetence podle Otakara Motejla projeví ve fungování Kanceláře veřejného ochránce práv.

Zatímco ten druhý model, o kterém jste hovořil, ten dohled v těch oblastech té personální detence, je model, který do značné míry se vlastně překrývá v současné době s dnešní působností a znamená pouze kvantitativní rozšíření počtu subjektů, které by patřily do sféry mého působení, ten první zmíněný model, to je ten model toho místa podávající stížnosti pro porušení zákona, je trošku diskutabilní co do systému funkce veřejného ochránce práv ...

To znamená, že to, že se rozšíří vaše působnost a větší dohled v sociální oblasti, vítáte, zatímco novelou trestního zákona a rozšíření těchto působností s tím, že vy budete podávat k Nejvyššímu soudu stížnosti, tam to naruší podle vás systémovost fungování ombudsmana v České republice?

Částečně to naruší dosavadní systém, není to něco, nic proti ničemu, ale víceméně to bude znamenat i určitou kvalitativní změnu v zaměření odborných pracovišť kanceláře, protože zatímco dosavadní úprava tím, že mojí, z mé působnosti jednoznačně vyjímá celou oblast soudního rozhodování, to znamená i tu formální i tu materiální stránku těch jednotlivých soudních pří včetně těch trestních věcí, tady najednou se bude muset část mé pozornosti soustředit, i když v tom posledním stádiu, to znamená po právní moci rozsudku, do, bezprostředně do těch jednotlivých soudních případů a zabývat se tedy jejich hodnocením, v tomto směru je to pro mě určitým způsobem starost, byť na druhé straně se přiznám, že mi ta problematika trestního práva z té mé profesní minulosti je poměrně blízká.

Zatím u vás pracuje necelá devadesátka lidí. Tím, že jste naznačil, že ta první věc, tedy možnost to, toho, že by ombudsman podával k Nejvyššímu soudu stížnosti pro porušení zákona, by znamenalo rozšíření počtu zaměstnanců kanceláře?

Já jsem se samozřejmě touto věcí zabýval, a přiznám se, hned ze dvou pohledů, jednak je mi známo o tom, že je výrazná tendence zatížit výpočet zaměstnanců té veřejné sféry, do které nutně moje kancelář patří, snižovat, také v tomto směru mi bylo uloženo, abych začal tu politiku omezování počtu pracovníků, na druhé straně zase ...

To budete propouštět?

My jsme vyřešili reorganizací úsporu dvou pracovních míst v tom podpůrném personálu.

To znamená, nemýlím-li se, bylo-li u vás osmaosmdesát lidí, je jich nyní osmdesát šest.

Ano, ale podotýkám, že toto číslo je tedy součet všech pracovníků včetně těch technických pracovníků zajišťující provoz budovy, údržbu budovy a jejího okolí, obsluhy té výdejny stravy, jo, tedy toho odborného personálu, tedy těch právníků je u nás třicet sedm.

Jak si tedy poradíte, co se počtu lidí týče, jak jste to naznačoval, v souvislosti s tím, že v případě, že projde v českém parlamentu novela trestního řádu, která vám rozšíří působnost i vlastně svým způsobem vstupu do moci soudní.

Já jsem to vyřešil tak, že jsa tázán, jsem se osvědčil, že předpokládám, že v případě obou dvou působností musí se tedy státní rozpočet smířit s tím, že by počet odborných pracovníků pro tyto úkoly požadoval zvýšit maximálně o patnáct osob.

To znamená, že byste se dostal zhruba na stovku zaměstnanců.

Ano, ale já to neměřím, spíš jsou směrodatní ti odborní pracovníci s vysokoškolskym, právnickym vzděláním, kterých je dneska asi pětatřicet a v tomto případě by jich bylo k těm padesáti.

A máte některé lidi už vyhlídnuté?

Prozatím ne, protože jednak neznám tu definici tedy konečné formy té působnosti, ta oblast sociální je tedy v poloze věc, schváleného věcného záměru a ta oblast té trestní ...

Novely trestního řádu.

Novely trestního řádu, tam, kde je ve hře, ta je sice už v Poslanecké sněmovně a prozatím na programu jednána není, tam stojím u určitých rozpaků. Faktem je, že pro tuto oblast existuje, a zejména i v Brně by to nebyl tak velký problém, poměrně mohutná nebo početná garnitura státních zástupců, u kterých pravděpodobně končí ten služební poměr v pětašedesáti letech, to znamená, tito lidé z části jistě ještě ve velice výkonné a dobré formě by byli použitelní. Já ovšem akcentuji v té, ve všech těch oblastech a vítám to, preferuji tady ty mladé a nejmladší spolupracovníky, takže bych byl rád, protože by šlo o zcela nový typ práce, aby se do toho procesu integrovali i ti současní pracovníci mé kanceláře.

V pondělí bude česká vláda projednávat možnost vzniku nového úřadu, a to centra pro rovné zacházení. U tohoto antidiskriminačního úřadu by si lidé stěžovali na diskriminaci v zaměstnání, a tak podobně. Návrh vicepremiéra Petra Mareše má však kritiky, někteří z nich tvrdí, že než zřizovat nový úřad, je možné rozšířit kompetence Otakara Motejla jako veřejného ochránce práv. Co si myslíte o tom, že by se v budoucnu zabývala vaše kancelář diskriminací menšin a diskriminací na pracovištích?

Já se relativně částečně tou materií pochopitelně zabývám už dneska, protože jsou takové stížnosti, zejména které se týkají té cizinecké politiky, které mají buďto expresi z písemného podtextu náznak jakéhosi diskriminačního přístupu, řekněme, ze strany cizinecké policie, nebo těch příslušných orgánů v této agendě.

To znamená, Centrum pro rovné zacházení by býti nemuselo a mohl by to vyřizovat Otakar Motejl?

Takhle, tak, jak je ta koncepce založena, předpokládá se, že to bude orgán, který bude moct tady reagovat na každý podnět, který ten podnět vyšetří a který z toho vyvodí důsledky. Vyvození těch důsledků je tedy věcí typicky exekutivního charakteru, uložení pokuty nebo nějakých těch nápravných, uložení vysloveně nápravných opatření včetně sankcí. To, tento, tato fáze nebo tento moment znamená tedy absolutní popření institutu veřejného ochránce práv tak, jak je založen v našem právním řádu a ombudsmana tak, jak je chápán v Evropě, protože to je orgán, který stojí mimo tu exekutivní oblast, který není nadán exekutivními pravomocemi, který se snaží tedy /nesrozumitelné/, řešit na píď, je nápomocen řešení nějakých těch konfliktních situací mezi orgány státní správy a občany.

Rozumím-li tomu správně, tak chce-li vicepremiér Petr Mareš bojovat proti diskriminaci a dávat i sankce, tak by nebylo dobré, aby byl tento problém a tato problematika řešena formou ombudsmana, ale přikláníte se spíše k návrhu Petra Mareše, aby byl zřízen nový úřad, antidiskriminační úřad.

Ano.

V případě, že by tato problematika ale pod vás převedená byla, protože ta koncepce Marešova zřízení nového úřadu, rozumějme Centra pro rovné zacházení, má kritiky, pokud by to pod vás nakonec převedeno bylo, tak by byla popřena funkce ombudsmana?

Byla by zpochybněna, tudíž byla by zpochybněna, respektive vznikly by nutně v podstatě dvě instituce, jedna tedy dosavadní ombudsman a druhý tedy jakýsi derivát, který by klidně mohl sídlit v Hořovicích a nemusel by být ani v Brně, který by se zabýval problematikou odlišnou co do metody, co do přístupu i co do řešení, než kterou dnešní kancelář jaksi zastává.

Vy máte nějaký vztah k Hořovicím?

Vůbec ne.

Když byl začátkem srpna na návštěvě v České republice kyrgyzský ombudsman, daroval vám, řečeno jeho slovy, účinný nástroj na nedisciplinované úředníky a všechny, kdo porušují práva, nástroj má podobu speciálního bičíku. Kdy měl, či má chuť Otakar Motejl tento nástroj v praxi použít?

No, mám-li být upřímný, ta myšlenka kyrgyzských trestů se mi vrací poměrně velmi často, je to možná projev určitého generačního stárnutí, protože ten tělesný trest je dneska rozkošnou vzpomínkou na moje vlastní dětství ...

Kde ten bičík ostatně máte teď?

Ten bičík mám tedy ve své pracovně na věšáku, kde mám tedy ty všechny předměty potřeby, denní potřeby, tam mám ten jezdecký bičík kyrgyzský, mám tam náhradní vázanku a mám tam takovou tu strejcovskou lulku, dýmku dlouhou pověšenu, a to je jako doplněk mé výbavy pro výkon této funkce.

Zatímco asi náhradní kravatu, lulku, a podobně jste použil, předpokládám, že bičík zatím v praxi použit nebyl.

V praxi, no, tak, jak se to vezme, já jsem třeba ten bičík vzal na jednání s některými ministry, když jsem s nimi projednával některé sporné otázky, ale prozatím ho pouze kladu na ten stůl jednací, ale nepoužívám ho. Ne, takhle, někdy opravdu se střetne člověk s případem jakéhosi skutečného, těžko omluvitelného lajdáctví.

Jako například.

Jako například, že se tady nějaké číslo chronicky nebo nějaký identifikační údaj se chronicky jako zapomíná, že jo.

Teď vám ne zcela rozumím.

Je dokument, který, ve kterém chybí identifikace, řekněme, parcely, to číslo, ten člověk se proti tomu ohradí, že jo, rozvine se celkem složité řízení, načež nové rozhodnutí opět trpí nějakým, protože tam chybí jiné číslo nebo něco takového, je to tedy opravdu takovéto lajdáctví, o kterém se potom celkem velice složitě úřaduje. Nakonec i já o něm úřaduju a člověk si opravdu řekne, no, proboha živýho, snad by to záleželo tady to nějakým způsobem napravit krátkou cestou.

Stačilo by použít kyrgyzský nástroj.

Ano.

Na stole veřejného ochránce práv se ocitla, a teď se budeme dostávat k tomu, jak funguje vaše role v praxi, na vašem stole se ocitla problematika dálnice D 8 z Prahy do Drážďan. Kancelář Otakara Motejla dospěla k závěru, že úřady při plánování dálnice v několika případech chybovaly a rozhodly rozporuplně. Dotčené úřady však vaši kritiku odmítají, náměstek řiditele Státního fondu dopravní infrastruktury Jiří Novák 16. září doslova prohlásil, cituji: "Napíšu stížnost na ombudsmana, při svém hodnocení dálnice vycházel z neúplných a zavádějících informací." Konec citátu. Připouštíte, že jste vycházel při posuzování problematiky dálnice D 8 přes České středohoří z neúplných a zavádějících informací?

Já připouštím, že ta zpráva mohla být možná ještě obsáhlejší, i když jsem se snažil na té zprávě a možná, a to není sebechvála, to stejně dnešním způsobem zmapovat ten vývoj této záležitosti v té velice dlouhé časové historii a právě proto jsem tak učinil, abych dokumentoval ty postupně se vytvářející problémy, které jsou vesměs produktem takových těch jednodušších řešení. Řešení, která se dělaly jednodušší, protože byla, se zdála býti jednoduchá, nebo že byla, se odehrávala v časové /nesrozumitelné/. Dneska rozhodně to nejsou informace zavádějící, já ...

To znamená, že jste všechny relevantní informace, které jsou nutné k posuzování výstavby dálnice D 8, použil, nic jste nezamlčel.

Tak, informace, které jsem měl k dispozici, které mi byly z běžných zdrojů dostupné a které se mohly na tom nějakým způsobem selektovat. Já samozřejmě, a to je zase otázka chápání mé kanceláře a mé, významu tedy té funkce, není rozhodně na mně, abych rozhodl, kudy má být dálnice vedena, není rozhodně taky na mně, abych rozhodnul, kdo zavinil situaci, která třeba vypadá dneska patová. Já jsem povolán proto, abych tady především zhodnotil ten vývoj té situace tak, jak jsem ho popsal, abych ho nabídl tedy k vyjádření těm úřadům, které jsou tímto rozhodnutím, tímto mým názorem dotčeni, jsem samozřejmě ochoten a taky čekám jejich konkrétní vyjádření k jednotlivému problému, jsem ochoten v konečné, prozatím ta zpráva o výsledku šetření, to ještě není závěrečná zpráva, ve které tedy zohledním celou tu historii a výsledkem by měly být, tedy jakýsi obraz celého toho případu, v tomto případě především síran, aby se to příště, pokud tam nějaký, k nějakým poruchům došlo, aby se to příště neopakovalo, je dneska jasný, že se mohlo už z této oblasti nemůže a je mi taky jasné, že se připravuje výstavba dalších silničních komunikací, které budou stát rovněž paralelně u těchto problémů, to, o co mi třeba jde, je to, že se celá dálnice na Drážďany vlastně odehrávala na pozadí té neobyčejně instruktivní a přesto ne zcela důsledně osvojené problematiky obchvatu Plzně, že jo, my máme tady ten první model otřesný, který vlastně do dneška není definitivně uzavřen, nebo doufejme, že snad už je, je obchvat z Plzně a opakovat chyby, které byly v Plzni ...

Jeden ...

Částečně i v Drážďanech ...

To považujete ...

... a představa, že budeme opakovat tytéž chyby ještě ve vztahu k Ostravě, potom skutečně znamená ztrátu prestiže státní správy, znamená zvýšení nákladů, ať už nákladů tedy vlastních, tím že se tedy hledají nějaká jiná řešení ...

Podle vás se úřady, české úřady, rozumějme především Ředitelství silnic a dálnic, nepoučilo při výstavbě a průběhu plánování D 8 z obchvatu Plzně.

Něco z toho bylo založeno současně, že jo. Tam jde v podstatě o to, že se vlastně, dříve než se uzavřela ta celková, každého napadne, že když stavím dálnici Praha-Drážďany, takže to řeším komplexně od Prahy až do Drážďan nebo na státní hranici a podrobím celou tu úvahu tedy jakési analýze a kritice jako komplex, jako celek, že jo. Tady nikoliv, inu těch, který to dneska dělají, se postupovalo trošku systémem takové té salámové metody, kde se postavil kousek vozovky, ze které byli jsme všichni nadšeni, potom se postavit další kousek, vždycky se řešila problematika související s tím kouskem, že jo, až teď najednou, vlastně dědicové těch, řekl bych zakladatelů, a totéž je ta Plzeň, která už má dneska tam postavené mosty a furt ještě nebylo jasné vlastně, kudy se ta dálnice na ty mosty tedy dotáhne. Podobná situace je tady v tom drážďanském směru, kde najednou ten kus silnice končí přímo na hranicích chráněné krajinné oblasti a teď buď to v tom pravém úhlu uhne a začne to složitě obcházet, nebo se to za těžké miliardy potopí pod zem, anebo to půjde povrchem.

Ministerstvo dopravy vám v úterý už odpovědělo, a to ústy svého náměstka Jiřího Kubínka. Postavilo se k nálezu ombudsmana jasně, nebude jednat o jiných variantách trasy D 8, ministr dopravy Milan Šimonovský k budoucnosti o zprovoznění D 8 v rozhovoru pro BBC říká.

Milan ŠIMONOVSKÝ (zvukový záznam): Předpokládám, že ten spor s ekology trvá asi rok a o tento rok bude zdržena výstavba dálnice a i dokončení. To znamená, že už teď jednáme s německou stranou o zprovoznění celého úseku nebo celé této dálnice z Drážďan do Prahy v roce 2006, jednotlivé úseky budou uváděny do provozu okamžitě po dostavení, to znamená v průběhu následujících tří let.

Ministr dopravy Milan Šimonovský v rozhovoru pro BBC. Další postup Otakara Motejla v této kauze tedy bude takový, že si počkáte na písemné vyjádření Ředitelství dálnic a silnic, ministerstva dopravy a v případě, že vám předloží nové argumenty, kterými se obhájí, tak jste ochoten svoji kritiku zmírnit, ano?

Ale já samozřejmě jsem ochoten svoji kritiku zmírnit, to je jasné. Bohužel jsem občan tohoto státu a pociťuji jako újmu vlastní nejrůznější komplikace a průtahy, ale vidím celou tu věc tak, jak se postupně rodí a jak jsem jí dokumentoval černě s tím, že zase se stane věc, jež je předmětem soudního sporu a jsme tedy bezmála v té plzeňské variantě.

Na D 47 vám zatím žádná stížnost nepřišla?

Ne.

Nyní se zaměřme ještě na jeden případ, postup radnice ve Slaném vůči neplatičům. Vedení města nechalo na ulici z ubytovny Mexiko vystěhovat tři rodiny. O vystěhování čtvrté rodiny starosta Slaného Ivo Roubík uvažuje. Vy jste se do případu vložil, jednal jste s radnicí ve Slaném a je pravděpodobné, že už žádné rodiny vystěhovávány nebudou?

Já těžko mohu posoudit ten budoucí vývoj, tady zase to je ten problém toho chápání mé funkce, mé působnosti a forem mé práce. Já nemám ze zákona sebemenší právo zasahovat do samosprávného rozhodování obcí, otázka bytové politiky, otázka dodržování ...

Ano, to je zřejmé, ale tady jde o tu mediační, rozumějme mediátorskou roli, ombudsmana ...

Ano, já si ...

... zda se vám podařilo, jednal jste se starostou Ivo Roubíkem?

Ano, my jsme jednali s radnicí slánskou, bohužel do té věci vstoupila média a jak říkám, skutečně bohužel do té věci vstoupila média, která celou tu věc jaksi vychýlila do určitým způsobem extrémní roviny a neříkám, že by to nějakým způsobem ten další vývoj ohrozilo, ale nicméně to do jisté míry tu komunikaci mezi mnou a slánskou radnicí podle mého názoru skutečně zbytečně, někdy až malicherně zkomplikovalo.

To znamená, že ...

Celý ten problém ...

Že slánská radnice si teď trvá na svém, že ...

A my si oba dva budeme trvat na svém a oba dva budeme mít pravdu. Slánská radnice do jisté míry je si vědoma toho, že těžko může zpochybnit můj argument, že tady ten dluh nemusel být tak vysoký a že tady existuje právní instrumentadum, které brání vzniku takového dluhu, který ve své podstatě znamená tedy vlastně jednak nevyužití státních prostředků sociální podpory, které byly vyplaceny pro to, aby řešily náklady na bydlení a na druhé straně to znamená vlastně, že peníze ze státní kasy, které měly přijít do městský kasy, zmizely někde na půl cesty, ačkoliv ten právní instrument toho náhradního příjemce tady existuje a je do jisté míry pojednán proto, aby se tak nestalo. Pochopitelně slánská radnice má svoji tedy částečnou pravdu v tom, že tady ten institut náhradního příjemce je trošku jako demoralizující a že se jí nezdá býti tento druh jakési pozitivní diskriminace vyhovující. Já jsem názoru toho, že zákon je zákon.

Konstatuje ombudsman Otakar Motejl. Děkuji za vašich třicet minut věnovaných BBC, někdy příště na shledanou.

Děkuji mnohokrát, na shledanou.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.