Poslat stránku emailem		Verze pro tisk

		Václav Moravec moderátor Interview BBC

Vedoucí české mise v úřadu prozatímní irácké správy Janina Hřebíčková míní, že by česká polní nemocnice v Iráku měla zůstat i v příštím roce.

České zastoupení v úřadu pro rekonstrukci a humanitární pomoc Iráku se rozšíří. Tým Janiny Hřebíčkové má nyní třináct expertů v Bagdádu a dva pracují v jihoirácké Basře. Podle ministra zahraničí Cyrila Svobody se očekává do dvou až tří týdnů příjezd dalších pracovníků.

Janina Hřebíčková

Cyril SVOBODA; místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí, předseda KDU-ČSL: Především teď jde o tu ekonomickou oblast, protože my máme odborníky, kteří se zabývají administrativou, dokonce i oblastí školství, tak jsou tam odborníci z různého spektra, ale především teď jde o vyslání odborníků, kteří se budou zabývat tou ekonomickou stránkou věci, už tam tací jsou, jde jenom o posílení toho týmu o další osoby.

Říká v rozhovoru pro BBC ministra zahraničí České republiky Cyril Svoboda. Nejen o rekonstrukci Iráku a české účasti na ní bude následujících třicet minut. Před námi je necelá půlhodina otázek a odpovědí. Při jejím poslechu vás všechny co nejsrdečněji zdraví Václav Moravec. Pozvání přijala a k protějšímu mikrofonu usedla vedoucí české mise v úřadu prozatímní irácké správy Janina Hřebíčková. Vítejte v BBC, hezký dobrý den.

Dobrý den.

Píšete si deník?

Deník si nepíšu, to nestíhám.

Není to škoda?

Je.

Není to škoda v souvislosti s tím, co zažíváte?

Je to škoda, ale nějak už mi nezbývá energie večer.

A píšete si aspoň nějaké poznámky, aby pak bylo možné rekonstruovat dny, týdny a měsíce Janiny Hřebíčkové v Iráku?

No, nějaké poznámky si píšu, ale já spíše píši poezii takovou reflexivní.

I v souvislosti s Irákem?

To nikdy není v souvislosti s něčím takto specifickým, ale vždycky je to o tom pocitu někde.

Omlouvám se, já jsem nikdy poezii nepsal. Pokud byste měla na jednom svém osobním příběhu, který jste během víc než čtvrt roku života v Iráku zažila, co nejvýstižněji popsat situaci v této poválečné zemi, jaký příběh byste zvolila?

Zvolila bych příběh jedinečnosti, zmatečnosti, něčeho, co je naprosto nové v celé světové politice zahraniční. Něco, co ještě nikdo nedělal předtím, co se zkouší napoprvé a byl by to vlastně příběh o něčem, co svět ještě nezažil a teď ho zažíváme.

Myslel jsem konkrétní příběh, který jste zažila v Iráku a který by nejlépe ilustroval to, co v Praze můžeme sledovat z televizních obrazovek, to znamená, každodenní zprávy o obětech na amerických vojácích, napětí, které panuje?

V tom případě bych zvolila příběh o lidech a jejich osudech, kteří pracují v různých mezinárodních organizacích a které já jsem osobně znala, anebo ještě znám, a o těch příbězích, kdy jdete na snídani, dáte si tam s kamarádem kafe, potom proberete nějaké pracovní záležitosti a pak vybuchne bomba a už nejste.

Znamená to příběh, který se stal, nemýlí-li se, 19. srpna?

Ano.

K tomu se bezesporu ještě vrátíme. Nad čím v souvislosti se svým životem v poválečném Iráku přemýšlíte, máte-li čas přemýšlet, když večer například uleháte po dlouhodenní práci, nad čím přemýšlíte nejčastěji v souvislosti s poválečným Irákem?

Já přemýšlím nad tím vším, jaký to má všechno smysl. To, co všechno tam děláme nejenom my za Českou republiku, ale vůbec celý svět, a to, co si asi myslí Iráčané, když ulehají do svých postelí zpocení a neschopni se vykoupat a neschopni se podívat na televizi, protože ji buď nemají nebo nemají elektřinu. Tak prostě přemýšlím, co všechno tam to mezinárodní společenství dělá, a co všechno pod vedením jedné supervelmoci vzniká, a co všechno na tom blízkovýchodním regionu, jak, co všechno se vším souvisí a jaký to má vlastně všechno smysl.

Jak si na tyto své otázky, nad kterými přemýšlíte, jak si na ně odpovídáte?

No, někdy si na ně vůbec neumím odpovědět samozřejmě a někdy si hledám svojí odpověď, která třeba trvá měsíc, potom se zase trošičku mění, někdy trvá delší dobu, někdy kratší dobu. Víte, ono je to všechno flexibilní, protože to je takový organismus, který není stálý, není to nic zavedeného, není to žádné klišé. Ten mechanismus je, je to vlastně nově se rodící organismus, který nějakým způsobem chce, aby fungoval, a my vidíme, že v určitých místech nefunguje, ale zato si uvědomujeme, že nemůže všude fungovat, že to je prostě nový mechanismus, nový organismus, tak o těchto věcech si tak přemýšlím.

Cestou do BBC jsem dnes shodou okolností potkal muže, který po čtyřech měsících od ukončení hlavních bojů v Iráku, měl na sobě černé tričko s nápisem "Bylo to o naftě, Georgi," a to v narážce na válku v Iráku a postoj amerického prezidenta George Bushe. Jak velké jsou vaše pochybnosti, jsou-li nějaké, které s válkou v Iráku souvisejí, proč tato válka byla?

No, podívejte se, když se mě ptáte na můj osobní názor, tak já jsem od základu idealistický člověk a samozřejmě, že i prakticky v určitých směrech, ve svém profesionálním a osobním životě a samozřejmě, že o naftě to jako je, ale věřím, že to není jenom o té naftě. Protože když mluvím při naprosto neoficiálních příležitostech, jako jsou večeře, obědy, snídaně, procházky a tak dále, s nejrůznějšími lidmi, ať už jsou z Pentagonu, z State Departmentu, z jiných vlastně institucí vládních nejenom amerických, britských, tak prostě slyšíte něco ještě i navíc od těch lidí, a tak nějak si uvědomujete, že ti lidé skutečně nebo nějaká skupina si mysleli, že je potřeba změnit něco špatného uvnitř blízkovýchodního regionu, a to tím špatným bylo něco, co nemá s demokracií vůbec nic společného, a to, jestli se k tomu potom ještě přidá něco sekundárně, to se k tomu vždycky přidá.

Vzala by si Janina Hřebíčková tričko "Bylo to o naftě, Georgi"?

Ne, určitě ne.

Před svým odletem do Iráku, což bylo více než před čtvrt rokem, jste BBC řekla, že nebudete chtít žít a bydlet v Saddámových palácích, kde tehdy sídlilo vedení Úřadu pro rekonstrukci a humanitární pomoc Iráku. Chtěla jste být co nejblíž běžným Iráčanům. Neukázalo se postupně v průběhu času, hlavně kvůli bezpečnosti, že tato vaše představa, se kterou jste do Iráku odlétala, byla naivní?

No, v podstatě až do toho týdne před výbuchem OSN ne, protože jsme měli skutečně vybrány různé lokality, do kterých bychom se přestěhovali a kde bychom byli hlídáni tak, jako je to u příslušníků ambasád, prostě zastupitelských úřadů. Ale tím, že jsme dvakrát narazili na neseriózní jednání s iráckým partnerem a o ten dům jsme přišli nebo prostě se stala nějaká jiná událost, tím se to posouvalo až nakonec, když už jsme si domeček vybrali, tak přišel výbuch OSN a tím se to vlastně potom všechno zhatilo a já jsem potom odjížděla do Prahy. Takže jsem zatím zůstala v té bezpečnostní zóně v hotelu, kde je většina pracovníků CPE.

Kde budete bydlet po svém návratu do Iráku?

Já budu bydlet asi pořád v tom hotelu, kde mám jeden pokoj spolu s těmi ostatními pracovníky CPE a uvidíme podle situace, jak se bezpečnostní situace bude vyvíjet, tak buď se přestěhuji do toho domečku, anebo se tam už nikdy nepřestěhuji.

Když jste byla v Interview BBC poprvé a zatím naposledy, což bylo 14. května, nechtěla jste odhadovat, s čím budete mít při své práci vedoucí české mise v úřadu prozatímní irácké správy největší problém. Co se krom zajištění bezpečnosti, o níž se v médiích mluví nejčastěji, ukazuje jako největší problém, se kterým se Janina Hřebíčková musí potýkat?

Víte, největší problém, ale zároveň i výzva, tam to negativum, ale i to pozitivum, je udržet. Nejdříve to bylo prodat vlastně, že bych to tak řekla, symbolicky samozřejmě, Českou republiku a naše schopnosti tam a umístit nás v koalici na místech, kde budeme pomáhat při té rekonstrukci, jak nejlépe umíme, i když nejsme ekonomicky silný stát, a vlastně se tam prosadit. No, a teď tím úkolem je vlastně to udržet a udržet to, nic není automatické, a udržet to tak, abychom i po těch osmi týdnech byli schopni dokázat, že to mělo smysl ze strany koalice, nás tam vzít.

Mělo to smysl?

No, já si myslím, určitě, že když mluvím za Českou republiku jako takovou, tak má smysl samozřejmě veliký. Když bych měla odpovědět, jestli to má všeobecný smysl, tak si také myslím, že to má smysl, protože kdybych si to nemyslela, tak bych tam asi těžko byla.

Už několikrát zde padlo datum 19. srpna 2003. "Černý den v historii Organizace spojených národů," tak nazval generální tajemník OSN Kofi Annan výbuch z tohoto dne v budově bývalého hotelu Canal v Bagdádu. Bývalý hotel sloužil jako kancelář humanitárního koordinátora Organizace spojených národů. V hotelu se zrovna konala tisková konference. Útok teroristů, který tak zachytily televizní kamery, má na kontě třiadvacet mrtvých. Vy už jste, Janino, mnohé naznačila, v čem především změnilo vaše uvažování právě tento děj, tedy 19. srpen roku 2003?

V tom, že pravděpodobná smrt je fakt blízko nebo může být blízko. V tom, že my všichni, kteří odjíždíme do nějakých takových zemí, tak víme, že tam je to riziko, ale něco jiného je to vědět v podvědomí a něco jiného je to, skoro si na to šáhnout.

To znamená, že do uvažování člověka se daleko víc dostane myšlenka, že nikdo není v bezpeční a někdo z jeho kolegů, spolupracovníků či on sám osobně se do Prahy vrátit nemusí?

No, hypoteticky ano.

Když jsme před těmito mikrofony spolu byli naposledy, položil jsem vám otázku, jak dlouho může člověk působit ve válečných a v poválečných zónách, aby to na něm nezanechalo své trvalé a psychické a jiné následky? Vy jste tehdy na to odpověděla, že to je dobrá otázka, ale že stále tu odpověď hledáte. Prožila jste víc než čtvrt roku v poválečném Iráku, nalezla jste už odpověď, jak dlouho může člověk pracovat ve válečných a v poválečných zónách, aby to na něm nezanechalo trvalé následky?

Já si opravdu asi myslím, že je to na charakteru každého z nás, na charakteru každého z nás, protože někdo je víc pragmatický, víc realistický, méně citlivý, více citlivý a tak dále. A někdo zase je naprosto schopen být profesionální stoprocentně a nenechat se jaksi odradit nebo nenechat se dotknout něčím takovým.

Na jak dlouho Janina Hřebíčková, v souvislosti s tou otázkou, kterou jsem položil před chvílí, na jak dlouho odhaduje své působení v Iráku?

No, já osobně, a teď mluvím opravdu jenom, je to můj osobní názor, protože za nikoho jiného nebo za rozhodnutí jiných jako nemůže mluvit, protože do nich nevidím, do těch myslí jiných lidí, ale já osobně si myslím, že do konce roku určitě.

Do konce roku, že skončíte?

No, uvidíme, jakým způsobem se to tam dále bude vyvíjet. Uvidím, jakým způsobem koaliční, vlastně americká a britská strana bude působit, jakým způsobem náš tým, pokud se rozšíří, uvidím, do jak velké míry já tam budu ještě potřebná pro české odborníky.

Vy byste chtěla ten tým, bude-li tam působit delší dobu, někomu předat, rozumím tomu správně?

Já ani nevím, jestli bude ten tým pokračovat po Novém roce. To všechno bude záležet samozřejmě na schválení české vlády a na rozhodnutí ministerstva zahraničních věcí a vůbec na takovém tom simultánním rozhodování české strany a té koaliční strany a potřeb v té misi.

Neměl by být tím mezníkem mezník voleb v roce 2004, svobodných voleb v Iráku, které plánují Američané společně s prozatímní vládou?

No, tak takto, když se mě zeptáte, tak samozřejmě, když o tom uvažuji já, tak asi ano, ale jak říkám, měl by, ale asi na to bude působit plno jiných faktorů tady u nás na domácí scéně i na té zahraniční scéně, aby došli k nějakému reálnému rozhodnutí nakonec, jak to tedy bude pokračovat.

Váš názor je, že by to bylo logické?

Já si myslím, že ano.

A do té doby jste ochotna ještě další rok být v Iráku?

Já skutečně nevím, jakým způsobem to bude na mě všechno působit, teď až se vrátím. Nevím, jak se budu cítit při tom novém, při tom novém postavení bezpečnosti a taky nevím, jakým způsobem koalice, to znamená, Spojené státy, Británie a všichni ostatní a Iráčané, budou na nás pohlížet, jestli si tam udržíme tu image, jestli si tam udržíme profesionalitu, kterou tam teď máme a nechtěla bych třeba zůstávat někde, kdy ucítím, že to jaksi nemá smysl, nebo že už nejsme asi tak moc vítaní.

Spojené státy mají návrh nové rezoluce Organizace spojených národů. Ta by, Organizace spojených národů poskytoval podstatně větší vliv. Na kolik podle vás může nová rezoluce uklidnit situaci v poválečném Iráku, která eskalovala i vlastně koncem, ve druhé polovině srpna?

No, myslím si, že může uklidnit ze dvou směrů. Ten jeden směr je ten mezinárodní, kdy do podvědomí se dostane ten fakt, že skutečně to není pouze Amerika a tak trošku Velká Británie, které mají rozhodující slovo v Iráku, ale že to jsou i skutečně fakticky ostatní mezinárodní faktory, státy. A z hlediska iráckého, kdy si Iráčané také uvědomí, že toto nemusí být pouze nějaký, nějaké rozhodnutí jednoho nebo dvou států, ale že se na tom podílí větší mezinárodní společenství, to znamená, že by to mohlo jít rychleji všechno.

Považujete mnohonárodnostní síly, o nichž se v souvislosti s novou rezolucí Rady bezpečnosti OSN hovoří, tedy mnohonárodní síly pod vedením USA, za uklidňující řešení? Není tím hlavním problémem to, kdo těm silám velí a kdo spravuje poválečný Irák, tedy Spojené státy americké?

To si nemyslím. Já si osobně myslím, že hlavním problémem je to, že je to pořád ještě a bude samozřejmě vojenská operace. To, že tam přijde, to, že tam přijdou jiné vojenské síly z jiných států, je sice fajn, co se týče mezinárodního pohledu, že se to rozšiřuje, ale pořád je to ještě vojenská akce. A já si osobně myslím, že tady by mělo dojít velice rychle ke smíšení s civilními profesionály.

Když se zaměříme na vojenskou akci, kdy je podle vás reálné, že vojenská akce, jak ji popisujete a která je jednou z hlavních příčin, jak naznačujete, eskalace napětí, kdy podle vás skončí?

No, až se bude Amerika schopna s Evropou dohodnout.

Bude toho schopna?

To já nevím.

Bavíme-li se o mnohonárodních silách, budete přesvědčovat a je to podle vás reálné, aby česká vláda byla v těch mnohonárodních silách přítomna více než polní nemocnicí v Basře?

No, já asi budu těžko moc rozhodovat za vládu, protože ona ví nejlépe, co dělá a jak činí. Já si jenom myslím, že v porovnání s ostatními státy, které tam tu vojenskou přítomnost mají, stahovat teď vojáky, ať už je to nemocnice nebo vojáky z jiné činnosti, je velká škoda přinejmenším, a to škoda je takové hodně nic neříkající slovo, protože ta nemocnice hraje obrovskou image a hraje nejenom politickou úlohu a nahrává České republice do budoucna i případné ekonomické profity, ale ona stále ještě pomáhá, i když ne tak ve veliké míře, ale jistě je plno forem, jakým způsobem by se ta nemocnice, pořád pod tím názvem česká, v koalici a v tom mezinárodním pojetí mohla udržet, ale jak říkám ...

Nemýlím-li se, tak nemocnice se má stahovat ke konci roku.

Má, ale vedly se diskuse a myslím si, že i možná, že je pravděpodobnost, že se ten mandát prodlouží.

Na jak dlouhou dobu? Stejně tak do těch voleb, pokud se najdou peníze ve státním rozpočtu, by nemocnice v Basře podle měla vás fungovat?

Já si skutečně osobně myslím, že ta nemocnice by měla fungovat do té doby, než vůbec celá ta přítomnost mezinárodního společenství v Iráku je, protože víte, ta nemocnice, kamkoliv jedete, s kýmkoli se bavíte, každý o ní ví. Já teď nemyslím jenom Iráčany, ale myslím vůbec představitele politické, či jiné z každého státu, to znamená, že to je takový náš velký symbol.

Když mluvíte o tom, že by měla být prodloužena mise 7. polní nemocnice v Basře i v roce 2004 a hovoříte o tom, že by měla být přítomna do přítomnosti, do konce přítomnosti mnohonárodních sil, to může být ale na roky.

To je pravda, to říkám.

Pokusit se udržet ji i roky?

Ne, proto říkám, že je potřeba vážně a seriózně a racionálně se nad tím zamyslet a zjistit, jakým způsobem by bylo možné ji udržet tak, aby to jaksi negativně neovlivnilo chod v našem státě, ale zároveň, aby to negativně neovlivnilo chod tam, kde jsme přítomni nebo kde chceme být přítomni.

V každém případě podle vás stažení nemocnice ke konci roku by negativně ovlivnilo pohled, ať už mnohonárodních sil i samotných Iráčanů na Českou republiku?

No, dívají se na to velmi překvapivě a moc to nechápou.

Česká vláda se ve středu rozhodla, že české experty a diplomaty v Iráku bude chránit tým osmnácti policistů. Premiér Vladimír Špidla po jednání vlády řekl:

Vladimír ŠPIDLA; premiér, předseda ČSSD: V zásadě jde o to, že se převede ta bezpečnostní, ta přímá ochrana na Policii České republiky, což odpovídá také přesněji mezinárodním konvencím, zejména Vídeňské úmluvě a že bude posílena a že bude bezpečnost posílena nákupem pancéřovaného auta k dispozici našim lidem v Bagdádu. Dohromady opatření včetně onoho nákupu pancéřovaného auta budou do celkové částky přibližně osmnácti milionů.

Středeční slova premiéra Vladimíra Špidly. Čtvrteční Lidové noviny při srovnání současné ochrany českých expertů a diplomatů v Iráku s budoucí ochranou diplomatů v Iráku napsaly, cituji doslova: " To znamená, že policistů bude nakonec o šest méně, místo čtyřiadvaceti jen osmnáct. Poměrně slabé a jasné oslabení sil." Konec citátu. Je to velká komplikace, že se oslabuje ochrana?

Podívejte, já se na to takto nechci dívat. Já se na to nechci dívat z hlediska počtů a z hlediska čísel, ale chci se na to dívat z hlediska kvality vykonané práce a pokud mi odborníci na ministerstvu vnitra říkají, že oni jsou to schopni zvládnout takto, tak mi nezbývá nic jiného než jim věřit a chci jim věřit.

Vicepremiér Cyril Svoboda naznačil před těmito mikrofony 27. srpna, že by s vámi do Iráku v těchto dnech měl odletět. Bezpečnostní expert, který v případě, že se ukáže, že osmnáct policistů z Útvaru rychlého nasazení je málo, že vás bude chránit víc lidí, odlétá s vámi tento expert?

No, to vám teď neodpovím, protože na tu odpověď také sama čekám, ale určitě, co je dohodnuto je, že ten šéf policejních jednotek v Bagdádu, který bude velet těm osmnácti policistům, kteří budou tam k službám jak zastupitelskému úřadu, tak úřadu CPE, bude se dívat a pozorovat, jestli ten počet stačí pro nás všechny a jestli jsme dobře chráněni a jsme správně přepravováni do práce a z práce včas a pokavad uvidí, že tomu tak není, tak podá do Prahy zprávu a tady ...

Číslo osmnáct tedy nemusí být konečné, jak naznačujete?

Číslo osmnáct nemusí být konečné.

A uvítala jste nákup onoho obrněného automobilu, jak o něm ve středu vláda rozhodla?

To ano, teď čekám, kdy tam přijede. Jedno tam je na zastupitelském úřadu a právě to jedno nově koupené by tam mělo dorazit.

Tým Janiny Hřebíčkové má nyní třináct expertů v Bagdádu, dva pracují v jihoirácké Basře. Ministr zahraničí Cyril Svoboda, podle jeho slov v rozhovoru pro BBC, očekává další zvýšení počtu expertů o tři až čtyři.

Cyril SVOBODA; místopředseda vlády, ministr zahraničních věcí, předseda KDU-ČSL: Především teď jde o tu ekonomickou oblast, protože my máme odborníky, kteří se zabývají administrativou, dokonce i oblastí školství, tak jsou tam odborníci z různého spektra, ale především teď jde o vyslání odborníků, kteří se budou zabývat tou ekonomickou stránku věcí, už tam tací jsou, jde jenom o posílení toho týmu o další osoby.

Konstatuje ministr zahraničí, vicepremiér Cyril Svoboda v rozhovoru pro BBC. Když jsme spolu hovořili před časem telefonicky, naznačila jste, že by bylo dobré, aby tým vašich lidí posílil odborník na privatizaci, přechod státně řízené ekonomiky na ekonomiku, která je označována jako tržní. Máte už takového člověka?

Takového člověka nemám, ale mám příslib, že se hledá a k tomu ještě teď přistoupí nový faktor, protože pan Stapleton, s kterým jsem se setkala před několika dny, chce, abych navštívila nového šéfa toho velkého pilíře pro privatizaci, s kterým se scházím v pondělí v devět ráno, a ten také určí jaksi přání té americké nebo koaliční strany, jaký člověk by to měl být z jejich pohledu.

To znamená, že ty tři až čtyři experti by měli kdy posílit váš tým?

Ti dva by měli přiletět někdy kolem 20. září, ten jeden je ještě v jednání, nemám odpověď, a o té privatizaci se bude jednat s americkou stranou, koho oni si představují, jak kvalifikovaného člověka nebo skupinku lidí by si oni představovali.

Jaké jsou vaše představy?

Moje představa je taková, že by tam měl být člověk nebo dokonce i nějaká maličká firma dvou, tříčlenná, která by možná hypoteticky mohla vytvořit takový tandem s americkou a sloužit přímo v tom privatizačním oddělení jako konzultant na privatizaci Iráku, anebo by to měl být nějaký člověk, který není poskvrněn nebo nějak dotčen tou naší českou privatizací a nejde mu o zájmy jeho vlastní nebo jeho vlastního podniku, ale o zájmy tedy pomoci v privatizaci a stejně tak tedy pomoci s kontakty pro případné obchodní kontakty České republiky do budoucnosti, které z toho automaticky vyplynou.

Velmi stručnou odpověď, prosím, na poslední otázku. Očekáváte pak po tom navýšení těch tří až čtyř dalších expertů další zvyšování vašeho týmu?

To už ne, protože já jsem dostala dvacet milionů korun a už teď je asi budeme muset navýšit, to znamená, že si nemyslím, že by vláda, i když to je všechno na vládě samozřejmě, ona rozhodne, jestli navýší ještě víc.

Janina Hřebíčková, děkuji za vašich třicet minut, které jste věnovala BBC. Někdy příště na shledanou.

Na shledanou, děkuji.

Transkripci pořadu pořizuje společnost NEWTON I.T. Přepis neprochází jazykovou úpravou BBC.