|
Vaše názory: Jak pomoci postiženým tsunami? | |||||||||||||||||||||||||||
Celkový počet obětí katastrofy v zemích kolem Indického oceánu dosahuje téměř 160 tisíc. Zemětřesení a následné vlny tsunami postihly Indonésii, Indii, Srí Lanku, Thajsko, Maledivy, Somálsko, Seychely a další země. Světová zdravotnická organizace oznámila, že po zničujících úderech tsunami potřebují nutnou pomoc nejméně tři miliony lidí žijících u pobřeží Indického oceánu. OSN dává spolu s WHO dohromady seznam okamžitých požadavků, který pošle dárcovským zemím. Západní vlády stále zvyšují množství pomoci lidem, kteří přežili katastrofální zemětřesení a ničivé vlny. V jihovýchodní Asii se tisíce turistů stále pohřešují. Podle ministerstva zahraničí je většina z českých turistů, kteří se neozvali, patrně v pořádku. Jaká pomoc by dle Vašeho názoru byla nejúčinnější? Vrátili jste se z postižené oblasti? Napište nám o svých zážitcích. Své názory můžete poslat prostřednictvím formuláře v pravém sloupci, chcete-li, aby byly následně zveřejněny na této stránce, nezapomeňte prosím vyplnit své jméno a město, kde bydlíte. To jako Kdy ? Někdy v budoucnosti ? Otázka by měla spis znít: "Jak jste pomohli postiženým tsunami?" Jakákoliv pomoc, která se neděje teď hned, je už pozdě. Samozřejmě finanční pomoc je asi nejjednodušší a nejefektivnější. Je to krásné, každý si zapláče nad oběťmi zemětřesení a následných vln tsunami a následně přispěje nějakou částkou, ovlivněny děsivými snímky z médií. Ovšem je skutečně potřeba tak objemná pomoc? Většina zasažených oblasti jsou turistické zóny, těžící z tučných peněženek turistů nejen západní Evropy a USA. Přísun tohoto příjmů s největší pravděpodobností zůstane i nadále. Otázkou je, kam má směřovat ona pomoc? Krátkodobě by se dalo pochopit, že na pitnou vodu pro přeživší. Ovšem kam se zbytkem? Obětí zjevně nikdo neoživí (doufejme). Rozdávání peněz se celosvětově neosvědčilo, při pravidelném příjmu peněz mají lidé tendenci ke snížení svého snažení, pracovní aktivity. Příkladem můžou být příjemci sociálních dávek u nás. Někdo může namítnout, že peníze přijdou na stavbu silnic, infrastruktury. Ano, ale kolik procent? Už při prvním zamyšlení lze snížit darovanou částku o provize z uzavřených kontraktu. Další částku sebere úřednický moloch. Z dlouhodobých studií vyplývá, že z původní částky se dostane na potřebné méně než 50 procent darované částky. Dost ale s meditacemi, přispějte na Asii, dodá Vám to část "pravidelně dávky emocí". Lidé (třeba poté, co si utřou slzu z dojetí či z něčeho jiného), kteří žijí v České republice, jsou součástí jistého ekonomického systému, MOHOU pomoci, mohou vyjádřit jeden z nejpřirozenějších pocitů zdravého ducha - soucit a potřebu podat pomocnou ruku. Mohou svou pomoc svěřit nevládní organizaci, přidat ji do vznikající sbírky, se kterou pak NNO naloží ve prospěch těch, kdo pomoc potřebují. Jsem přesvědčena - dostupnými informacemi o dobrém jednání NNO, tyto infomrace jsou přesvědčivé. Třeba jaká náhoda, souhra jednání schopných lidí pomůže ovlivnit další vývoj v oblasti? Rozhodně je lepší, když tam jsou, než kdyby tam byli místní sami, bez pomoci. Kdo nic nedělá, nic nezkazí! Držme palce a pomáhejme, buďme rádi, že my můžem. Donutil bych státy ležící mezi Indií a ČR udělit dočasné povolení k pobytu tolika postiženým, aby tito vytvořili živý řetěz, jehož články by nestály dál než 40 centimetrů od sebe a mohly tak dopravit do vlastí tolik humanitární pomoci, kolik je potřeba. Všichni se podílíme na ekonomickém systému, díky němuž si postižená území nemohou sama pomoci. Naše vlády nikdy neposkytnou jakoukoli strukturální (k samostatnému rozvoji vedoucí) pomoc. Jídlo, léky a obnovená infrastruktura je důležitá jen proto, aby se místní pobočky západních (a Japonských - hleďme, kolik právě tento stát investuje) firem mohly co nejdříve rozjet nanovo - a dál přispívat ke globální nerovnováze. Tak už si, prosím, utřete slzu dojetí nad naší společnou humánností a pojďte se bavit o něčem zajímavém. Rád bych poděkoval za ranní fejeton Ivana Klímy o novinářském hyenismu, s jakým někteří referují o živelných pohromách. Mile mne překvapila "politická nekorektnost" právě od člověka, který žije léta ve Francii. V zemi, kde si politické divadlo žádá, aby byl význačný politik viděn u každé významnější katastrofy. Mrzí mne bohužel, že i u nás se rozmáhá, a považuje za normální, ten zlozvyk politiků, překážet při záchranných pracích všeho druhu, protože tam jsou kamery. Rád bych se dočkal chvíle, kdy by novináři místo peskování naopak pochválili státníka, který ponechá odborníkům čas a prostor na to, co umí oni, a sám pro jejich práci vytvoří optimální podmínky, protože to je zase jeho profese. Jednoduše řečeno: buď pomáhám proto, abych pomohl, nebo pomáhám, abych byl vidět. V tom druhém případě se ale obloukem zase vracíme k tomu hyenismu a ten si bohužel mnozí zvykli považovat za normu, ironicky nazvanou "politicky korektní jednání". Přijde mi dost nemravné, že se stát, jak jsme se nyní dozvěděli, obohacuje výnosem z daní uvalených např. na peněžité dary v podobě SMS. Musí to tak být? Není možné novelou zákona odstranit takové přiživování na dárcovské pomoci, aby šla celá částka skutečně potřebným a nesponzorovaly se z ní nějaké jiné státní aktivity? Je jasné, že nemůžeme přispět tolika finančními prostředky jako větší a bohatší země, ale jsou i jiné formy pomoci. Já osobně bych byl pro to, vyslat do postižených oblasti armádu. Armáda disponuje jak vrtulníky, tak těžkou technikou, tak i úpravnami pitné vody a dalšími prostředky, které mohou pomoci. Vždyť nebylo by lepší armádu vyslat tam, kde by mohla být užitku, než aby lidé i technika zbůhdarma rezivěli v kasárnách? Vždyť prostředky na přesun, armáda díky splácení ruského dluhu obřími letadly snad má. Nejúčinnější pomoc je ta rychlá a trvalá. Od vody a chleba pokračovat, pomoci vytvořit infrastrukturu, opravit cesty ... pomoci oživit zdejší kraj. Pomocnou ruku nechat napřaženou, ale zdejší kraj nechat tamním lidem, spolu s jejich myšlením a cítěním. Prostřednictvím humanitárních organizací, které otevřeně zveřejňují svoje příjmy a výdaje, nebo pokud by se na tom shodly státy (např. EU) prostřednictvím otevřeně kontrolovatelných a zveřejňovaných vládních fondů. Tam by byla solidarita rozprostřena mezi celou produktivní populaci. Jeví se to jako novodobá povinnost. Obavy mám jedině ze zneužívání jakékoli výsadnosti. Proto max. kontrola. Sám přispívám jen občas (1-2 x za 5 let). Vláda neví, co se čtyřmi miliardami, které zatím nemají v rozpočtu přesné určení. Tak teď má příležitost je opravdu smysluplně využít. Je nutně těmto státům okamžitě všemožně pomoci. Prosím pomozme všichni. Děkuji V naší situaci alespoň přispět na veřejnou sbírku Červeného kříže. Byli jsme na Srí Lance v březnu, ale poprvé jsem z dovolené odjížděl se slzami v očích. Dobrosrdečnější lidi jsem neviděl. Doufám, že můj finanční příspěvek pomůže. Myslím si, že by velmi pomohlo dodání mobilních úpraven pitné vody, která v oblastech bude asi chybět. Mrzí mě že chybí informace o Barmě, kde je asi situace podobná, ale nejsou tam zahraniční turisté. Pomohli bychom s manželem opuštěným dětem formou zprostředkování dočasné či trvalé adopce, tj. dopravení osiřelých dětí do ČR a zkontaktování rodin, které by tyto děti přijali do péče. ZDARMA! Zavedl bych pod patronací OSN varovný systém pro tyto události bez ohledu, jestli ho asijské země nechtějí. Vrátili jsme se z Koggaly na Srí Lance 7.12.04, takže jsme viděli místo před katastrofou. Vzhledem k velké chudobě a prakticky žádným technickým vymoženostem si myslím, že je nutné kromě okamžité pomoci postiženým, hlavně dlouhodobá pomoc a podpora. Vzhledem k místním velmi nízkým cenám je lepší nakoupit pomoc na místě, v oblasti vnitrozemí. Místní lidé jsou nesmírně hodní a citliví, ale jsou pod nesmírným tlakem. Turisté však mají oproti nim výhodu domovské pomoci, a proto velmi důležité jim dát najevo, že nejsou sami. Potřebují naši podporu. Prosím, přispějte ověřeným organizacím finanční částkou, je to nejlepší řešení, lidé, kteří pomáhají ostatním, vědí nejlépe, jak nejúčinněji pomoci. Děkuji i za Davida Kaluwa Gahaduwa, strážce pláže v Koggale, o kterém nevím, zda vůbec žije. Soustředil bych z vyspělých zemí velké množství helikoptér, které by dopravovaly pomoc a nemocné a zraněné a jejich velké množství by urychlilo záchranné práce. Státy by se měly o poskytování helikoptér napřístě dohodnout. Měly by být poskytnuty podrobné satelitní snímky pro analýzu škod. Zajímalo by mě, zda byly v časovém předstihu k dispozici informace o hrozícím nebezpečí, a pokud byly, proč nebyly poskytnuty místním úřadům. Pomáhat efektivněji - například místo dodávek balené pitné vody dodat filtrační zařízení. Organisovat rychlé sbírky, např prostřednictvím dárcovských SMS. |
| |||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||