|
| |||||||||||||||||||||||||||||||||
Vaše názory: Soudní procesy v televizi
Poprvé v dějinách České republiky se Česká televize rozhodla v přímém přenosu soudní proces. Stalo se tak ve čtvrtek 30. října u pražského vrchního soudu, kde v tu dobu začalo odvolací jednání v případu bývalého generálního sekretáře ministerstva zahraničí Karla Srby. Kromě něj stáli před soudem další čtyři obžalovaní, dvěma z nich se přímý přenos procesu nezamlouval. Soudce Jiří Lněnička proto přenos z jednání zamítl a povolil televizi přenášet pouze oznámení rozsudku. Mají mít občané právo sledovat veřejné soudní procesy prostřednictvím televizního přenosu? Může přítomnost tv kamery (místo médií) ovlivnit chování účastníků procesů či samotná rozhodnutí soudů? Určitě by se v tom mělo pokračovat, je to jedna z mála cest, jak lidem ukázat, jak česká justice vlastně funguje. Ať to vidí na vlastní oči. Přítomnost kamer nepochybně může proces ovlivnit, ale k lepšímu. Videozáznam řízení by měl být povinný jako ve Španělsku. U veřejně činných osob, by se občané také měli mít možnost veřejně účastnit případných soudních procesů. Zvláště pokud je trestná činnost toho či onoho vztažena právě k obyčejným lidem. Televize je podle mě k tomu naprosto nejvhodnějším prostředkem. Jsem opakovaně účastníkem soudního řízení jako poškozený. Když na mě řvala soudkyně OS Praha 1 "necitujte soudu zákony, ty se mění tak rychle, že je ani soud nemůže znát", jsem si jist, že ČT by se zvedla sledovanost a daňový poplatník by věděl, jak státní správa rozkrádá naší vlast "podle zákona".
Vzhledem k zdlouhavosti současného soudního řízení si obžalovaní musí začít zvykat, že jejich proces bude dříve nebo později zachycován efektivnějšími prostředky, než je současné diktování do protokolu. Pokud však jde o přímé přenosy ze soudních síní, je třeba ptát se, jakou novou kvalitu přinášíme, je-li soud vysílán živě. Z hlediska informovanosti zcela jistě žádnou. Mělo-li tedy mít jednání České televize svůj účel, pak jej lze nejspíše hledat v nadšení pro reality show, v pokusu o ovlivnění procesu, nebo zde jednoduše opět žádný promyšlený záměr nebyl. Všechny tři možnosti pokládám za neetické. Bojím se, že televize nejednala ze zvlášt ušlechtilých pohnutek, lze to ostatně doložit i tím, že kolem záznamu procesu s Karlem Srbou je už zas pěkně ticho po pěšině.
Občané mají jistě právo seznámit se se žalobou, obviněním, ve většině případů také obhajobou a především s rozsudkem soudu. Cítím však, že přenosy celého průběhu procesů televizí by nebylo dobré, tato věc se nedá řešit obecně. - Pranýř je určen viníku, nikoli světlu, které na něj pomůže ukázat. Přítomnost kamer má vliv na individuální chování lidí. Nejsem psycholog, domnívám se, že ve většině případů by kamery nemusely zásadně ovlivňovat průběh přelíčení. Situace zřejmě vyžaduje názor psychologa a rozhodnutí soudu.
Většina našich občanů (včetně poslanců) žije díky dlouholeté totalitě v naprostém právním bezvědomí. Přenosy by mohly pomoci zvýšit právní vědomí občanů. Přenos by měl být povolen všemi účastníky procesu, v opačném případě by mohly televizní kamery ovlivnit chování účastníků procesů. Není nutné trvat na televizních přenosech, stačí i záznam. Obecně, obrazový záznam či přenos vliv na účastníky má (mně osobně by to bylo taky nepříjemné), ale domnívám se, že pokud je člověk nevinný, neměl by ho před spravedlivým soudem poškodit. Zavedení takové praxe rozhodně neškodilo. Nechal bych však právo soudcům v daných a definovaných situacích přímý přenos zakázat (podobně jako proces nesmí být přístupný veřejnosti, hrozí-li např. vyzrazení státního tajemství). |
| |||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||