Ondřej Štindl analytik BBC

Šiša od lidí na něj napojených prý dostal "odměny" ve výši asi čtyři sta tisíc korun - například auto, které mu "zapůjčili".

Korupčních kauz se poslední dobou objevilo povícero, možná i proto případ kolem Vladimíra Šiši nerozpoutal nějakou mediální bouři.

Svým způsobem je to ale případ závažnější než kakaová turistika vládního poslance Michala Krause nebo podezřelé kšefty zástupce opozice Vladimíra Doležala.

Národní bezpečnostní úřad je instituce s úzce vymezenými pravomocemi, zároveň je to ale instituce velmi mocná - hodně toho ví a často to jsou vědomosti, které je možné všelijak využít, přičemž zpeněžit je asi ten nejméně invenční.

NBÚ má v popisu zjistit první poslední o lidech, kteří mají zastávat významné pozice v různých citlivých oblastech.

Pokud tedy vychází najevo, že právě tam pracoval ve vysoké funkci člověk, který je důvodně podezřelý z korupce, měl by to být důvod ke všeobecnému vyplašení.

Způsob, jímž celou věc zlehčovala mluvčí NBÚ v nedělních zprávách na ČT - pravda z archivního záznamu - k tomu zděšení mohl pár stupňů přidat. Kupodivu se tak docela neděje.

Možná i proto, že pověst Národního bezpečnostního úřadu je už pošramocená bez ohledu na případ Vladimíra Šiši.

Stačí připomenout pověstně dlouhou prověrku někdejšího náměstka policejního prezidenta Vladimíra Jakubíka, na jehož setrvání ve funkci měl mít zájem bývalý předseda vlády Stanislav Gross a obvinění, s nimiž vystoupila někdejší pracovnice úřadu Jana Šmídová, podle nichž se v NBÚ prověřovalo na politickou objednávku nebo případ "války" mezi Národním bezpečnostním úřadem a BIS.

Obvinění Vladimíra Šiši je svým způsobem logické pokračování zmíněných případů - kdyby NBÚ v minulosti skutečně na zakázku pracoval, bylo by celkem logické, kdyby ty zakázky začal přijímat i odjinud než z politických kruhů.