Tereza Zavadilová redaktorka BBC

Ekonomice se nyní daří skutečně skvěle, rostou zisky podnikům a oddluženým bankám, žádné krachy firem na obzoru.

Politici si sociálně velkorysými činy tak trochu kopou vlastní hrob

Rostou také mzdy, výnosy obchodníků na burze, inflace a úrokové sazby naopak ne, rozpočet hospodaří lépe, než se čekalo, a ani s dluhy státu to není tak hrozné. Prostě pohoda.

Proto už se také v souvislosti s Českou republikou na tuzemské scéně začínají nesměle oprašovat výroky o středoevropském tygru ("v HDP přepočteném na kupní sílu jsme lepší než Portugalsko!").

Vždyť ten kapitalismus v Česku se vlastně nakonec povedl. Nikoho tedy nepřekvapí, že politická reprezentace se pár měsíců před volbami rozhodla uvést do života sen o státě blahobytu pro každého Čecha.

Rodí se spousta nápadů na nejrůznější dávky, příplatky či bonusy, od razantního zvýšení mateřské, nemocenské až po bizarní státní půjčky na rekonstrukci bytového jádra pro mladé rodiny.

Adresátem bude skoro každý, včetně vysokopříjmových skupin. Pro ČSSD se budoucnost jeví obzvláště růžově, když předpokládá, že česká ekonomika poroste i v dalších pěti letech tempem kolem pěti procent.

Ekonomickou euforií se nechala strhnout i ODS, která takto propásla šanci oslovit pragmatické voliče a místo toho slibuje všem pracujícím rodinám nesmyslné tisícovky měsíčně navíc.

I ona spoléhá na to, že velkorysé sociální výdaje, které má navíc provázet radikální daňová reforma, zaplatí ještě vyšší - očekávaný sedmiprocentní - růst ekonomiky.

Ekonomové mohou stále dokola opakovat, že ekonomika je cyklická, že zpomalení prostě přijde (mírné zpomalení růstu se očekává dokonce už letos).

Vláda v tomto smyslu není všemocná, nemůže se prostě tvářit, že vývoj hospodářství ukočíruje.

Nejvýraznější jsou vždycky externí, těžko ovlivnitelná rizika typu světové ochlazení způsobené třeba epidemií, pádem velké burzy, politickým napětím, předlužením a podobně. Variant je dost.

Ale to v předvolebním ajfru reprezentaci nezajímá.

Politici si tedy sociálně velkorysými činy tak trochu kopou vlastní hrob.

Většina zvyšovaných výdajů je totiž mandatorních, nikoli jednorázových, budou se tedy muset pravidelně opakovat do doby, než se novým zákonem budou v době nedostatku problematicky rušit.

Nikoli tedy v jejich mnohdy sporném smyslu, ale v pravidelné zátěži je jejich největší riziko.

Předběžně lze odhadnout, že plánované rozdávání vlády před volbami přijde na padesát miliard korun ročně navíc.

O úsporách, které by to nahradily, ani slovo. Budoucí ekonomický vývoj nikdo nezná.

A než zatěžovat rozpočet pravidelnými takto vysokými výdaji do budoucích let, bylo by možná lepší neriskovat, těch padesát miliard vzít, a měsíc před volbami poslat každému Čechovi pětitisícovku složenkou.

Letos na to ekonomika totiž ještě má.