Ondřej Štindl analytik BBC

Svatá pravda. Často se v té souvislosti ale zapomíná zdůraznit, že tenhle druh zábavy se nezabydlel jenom na televizních obrazovkách, ale i v novinách.

To, co pro televizní svět znamená Vladko Dobrovodský, je pro tištěná média bývalý manažer Viktorie Žižkov Ivan Horník.

Přepisy odposlechů mohou být pro publikum v něčem vděčnější než televizemi inscenovaná skutečnost

Přepisy jeho rozhovorů s různými fotbalovými rozhodčími se nejen dočkaly divadelního zpracování, ale staly se i součástí "pokladnice lidové slovesnosti", Horníkovy sentence dnes už - jak se říká - žijí vlastním životem.

Středeční vydání některých českých deníků pak přinesla další příspěvek k slibně se rozvíjejícímu žánru "policejní reality show" - přepisy odposlechů bývalého poslance ODS Vladimíra Doležala obviněného z podílu na korupci.

Asi nám tady vzniká jakási "hezká tradice".

Přepisy odposlechů mohou být pro publikum v něčem vděčnější než televizemi inscenovaná skutečnost.

Jistě, neumožní čtenářům sledovat odhalená těla protagonistů nebo jejich počínání v posteli.

Na druhou stranu ale nabízejí realitu jaksi "tuplovanou", záznam toho, co "hrdinové" říkají ve chvílích, kdy nevědí, že je někdo poslouchá.

Navíc je to zveřejnění jaksi demokraticky a vůbec morálně vyfutrované - nechť má lid možnost posoudit, jak se věci mají.

Jenomže lid tento typ záležitostí nemá moc co posuzovat.

Skutečnost, že především v Horníkově případě přinesly přepisy zprávu nejen poetickou, ale co do obsahu také jednoznačnou, trochu zastírá to, že přepis telefonického rozhovoru může být pro člověka, který nezná kontext, zavádějící - v lepším případě nepochopitelný, v tom horším může vybízet k naprosto chybnému chápání (hezky to ilustruje známý Coppolův film Rozhovor).

Zveřejněné přepisy neusvědčují Vladimíra Doležala z nějakého zločinu, naznačují ale, že má docela suspektní kamarády

Zveřejněné přepisy neusvědčují Vladimíra Doležala z nějakého zločinu, naznačují ale, že má docela suspektní kamarády.

Když mu popisují, co všechno se na jeho záchranu chystají podniknout, bývalý poslanec většinou odpovídá stylem: "Jo, jo. Hm. hm."

Co z toho vyplývá? Možná nic co do podstaty trestní věci, v níž bývalý poslanec figuruje.

Možná se to dá použít jako argument pro to, aby Vladimír Doležal odešel nejen ze sněmovny, ale také ze správní rady ČKA, jak ve svém komentáři píše Tomáš Němeček z Hospodářských novin.

Je dokonce možné, že Vladimír Doležal byl obviněn právem, navíc jeho neblahá úloha při uzákonění tzv. squeeze outu malých akcionářů naznačuje, že pan Doležal nepatřil zrovna mezi opory místního zákonodárného sboru.

Zveřejnění přepisů jeho odposlechnutých hovorů ale nejsou jenom dokladem pochybné etiky policejní práce (odkud odjinud se mohly vzít).

Pomáhají ustavit tradici jakéhosi moralizujícího a nepoučeného voyerství a je jenom otázka času, kdy tahle podivná forma "spravedlnosti" semele někoho úplně nevinného.