Ondřej Štindl analytik BBC

Nejvýrazněji se do veřejného povědomí zapsal jako oddaný fanoušek Karla Gotta, kterého spolu s několika kolegy navrhoval na státní vyznamenání a do novin v té souvislosti psal slohová cvičení, řekněme, insitního charakteru.

Nedodržel tak instrukci premiéra a volebního lídra Jiřího Paroubka, který nařídil, aby se straníci k věci nevyjadřovali

Oč nevýraznější bylo ale dosavadní Němcovo politické působení, o to jsou významnější okolnosti, za nichž se jeho parlamentní dráha zřejmě uzavře.

Jiří Paroubek totiž prosadil jeho vyškrtnutí z kandidátky kvůli tomu, že Němec v rozhovorech pro média glosoval aféru bývalého šéfa klubu ČSSD Michala Krause.

Způsob, jímž se Kraus snažil vyvrátit podezření související s jeho památnou cestu do Ghany, Němec označil za "pohádky".

Nedodržel tak instrukci premiéra a volebního lídra Jiřího Paroubka, který nařídil, aby se straníci k věci nevyjadřovali.

Paroubek proto se slovy "tady končí legrace" vynesl nad další Němcovou kariérou nesmlouvavý soud a nechal ho vyškrtnout z kandidátky. Svým způsobem "tady" skutečně legrace končí.

Až do nástupu Jiřího Paroubka působila ČSSD jako slepenec nejrůznějších konkurenčních klik.

Byla to strana velmi "hlučná". Rychlost, s níž Jiří Paroubek tuhle partaj změnil v ukázněný šik mužů a žen s pusou zavřenou na zip, je až šokující.

Pro pesimistu to nařízené a tvrdě vynucované mlčení může působit jako chmurná předzvěst věcí příštích

Optimista v tom může vidět jen nouzovou předvolební taktiku, součást snahy omezit škody minulých let, na nichž se podílela i upovídanost sociálních demokratů na všech úrovních.

Pro pesimistu to nařízené a tvrdě vynucované mlčení může působit jako chmurná předzvěst věcí příštích.

Je jisté, že pokud sociální demokraté ve volbách neuspějí natolik, aby byli hlavní - případně jedinou - vládní stranou, "přátelé" z ČSSD Jiřímu Paroubkovi všechna ta drobná příkoří spočítají.

Co se ale stane, pokud sociální demokraté pod premiérovým vedením uspějí?

Za zmínku stojí i "specifika" kauzy, k níž se Němec vyjadřoval a kvůli které se premiér tak rozlítil.

Těžko si představit věc, která by působila podezřeleji než okolnosti ghanského výletu Michala Krause, a jejíž vysvětlování by působilo nešikovněji - i Stanislav Gross by to zvládl lépe.

Jiří Paroubek se rád prezentuje jako politik, který na sebemenší podezření z korupce reaguje rázně a rychle, doplatil na to třeba bývalý ministr zemědělství Petr Zgarba.

Možná, že na podobnou eventualitu dojde i v Krausově případě, z premiérových vyjádření je znát, že si k ní Paroubek nechává otevřenou cestu.

Svým spolustraníkům však zároveň dává brutálně najevo, že mluvit se bude moci až tehdy, kdy se volební lídr rozhodne, co se bude říkat.