Ondřej Štindl analytik BBC

Jako kdyby nestačily peripetie, do jakých se zamotal dnešní místopředseda Sněmovny Ivan Langer poté, co se o dovolené vypravil na Kilimandžáro ve společnosti, k níž patřil i Vratislav Kutan, muž obviněný v souvislosti s kauzami kolem LTO.

Předsedovi sociálně demokratického poslaneckého klubu Michalovi Krausovi se zase vymstila návštěva Ghany.

Společně s podnikatelem Františkem Rigem, který v současnosti sedí ve vězení, tam podle Mladé fronty Dnes měl v roce 2001 jednat o prodeji továrny na zpracování kakaových bobů za asi patnáct milionů dolarů.

Rigo tvrdí, že šlo o peníze z úplatků souvisejících se státními zakázkami.

Neobratnost toho vysvětlení u takového "starého praktika", jako je Michal Kraus, až překvapí

Michal Kraus kvůli obviněním, která v souvislosti s jeho cestou zazněla, v úterý svolal tiskovou konferenci, nedá se ovšem říci, že by toho mnoho objasnil.

Neobratnost toho vysvětlení u takového "starého praktika", jako je Michal Kraus, až překvapí - je to přece ten nejdéle sloužící český poslanec, na němž spojenci i konkurenti obdivují, jak "v tom umí chodit".

V souvislosti s ghanskou aférou zatím ale nepředvedl bůhvíjaký výkon.

Hájí se s tím, že "naletěl podvodníkovi" - v roce 2001 ale věděl i člověk, který si čas od času přečetl noviny, že jméno František Rigo se objevuje v různých temných souvislostech.

Že to nevěděl zkušený politický činovník, je docela zarážející. Nepříliš šťastně působí i způsob, jímž Michal Kraus vysvětluje, jak se jeho podpis ocitl na smlouvě o prodeji podniku.

Jeho jméno sice skutečně figuruje v rubrice pro podpis svědka, nicméně Michal Kraus je tam označen za blíže neurčeného "ředitele".

V úterý k tomu poslanec řekl: "Euforie, která zavládla při podpisu smlouvy, byla taková, že panovala určitá výrazná nálada. A když jsem říkal, že já nemám žádnou funkci, tak říkali: 'Dobře, napiš director'. Tak jsem napsal ´director´."

Takovouhle verzi si snad poslanec měl nechat pro sebe i v případě, že by byla pravdivá.

Na věrohodnosti Krausovým slovům nedodává ani to, že nejprve o své cestě mluvil jako o turistické, až později připustil, že absolvoval nějaká obchodní jednání.

Zvláštním dojmem působí skutečnost, že uzavření obchodu prý Krausovi - jak říká - mohlo pomoci zajistit si - tehdy nejisté - místo na kandidátce.

Michal Kraus tedy postupuje až překvapivě nešikovně. Člověk by ale neměl pouštět ze zřetele, že celá kauza zatím stojí na výpovědi Františka Riga, což jistě není ten nejdůvěryhodnější zdroj.

A je pravda, že tuzemská média podobným lidem jako je František Rigo popřávají sluchu až nekriticky - stačí připomenout pozornost jakou věnovala literárním pokusům Radovana Krejčíře.

Lidé, kteří se pohybují v šedé zóně, kde se mísí politické a ekonomické zájmy, také tvrdí, že podobné informace jako ta o cestě Michala Krause do Ghany se nikdy neobjevují náhodou, že za tím vždycky je zájem nějaké třetí strany. To všechno může být pravda.

Bez ohledu na to je ale přinejmenším neobratnost Michala Krause tváří v tvář informaci Mladé fronty dnes fakticky nezpochybnitelná.