Adam Drda analytik BBC

V praxi to má znamenat, že je to ještě tužší bolševik, než třeba předseda Vojtěch Filip.

A budou-li skutečně v čele pražské kandidátky Semelová s Exnerem, je to opravdu kandidatura jakéhosi tvrdého jádra rudého myšlení

Teď se v KSČM zvažuje, zda nebude na další volitelné místo kandidátky instalována vůdkyně pražské buňky Marta Semelová.

To je paní, která slaví se stejně smýšlejícími soudruhy narozeniny Klementa Gottwalda, říká o něm, že byl velký muž - a vypouští z úst i spoustu jiných zajímavých věcí.

Například vloni 24. února paní Semelová prohlásila, že převrat v roce 1948 přinesl národu práci, pozemkovou reformu a pro všechny prospěšné znárodnění, kdežto listopad 1989 armádu lidí bez práce a navrch režim, kde se všichni musí podřizovat zbohatlíkům, tunelářům a šlechtě.

"Který režim je skutečně zločinný?" zeptala se tehdy paní Marta Semelová. A hned dodala: "My odpověď známe!"

Jelikož dalším adeptem na čelné místo pražské kandidátky je "reformista" Jiří Dolejš, interpretuje se možný nástup Semelové, která Dolejše ohrožuje, v médiích většinou takto:

Vida, jací jsou komunisté. Dolejše, který patří k těm nejvstřícnějším a nejumírněnějším straníkům, chtějí upozadit a tudíž zničit!

Jejich podstata je stále stejná, jsou to ctitelé Gottwalda, a kdyby to šlo, zase by znárodňovali, kradli, zabíjeli a zavírali!

Ne, že by si jeden myslel, že to není pravda. A budou-li skutečně v čele pražské kandidátky Semelová s Exnerem, je to opravdu kandidatura jakéhosi tvrdého jádra rudého myšlení.

Jenže zároveň má tahle úvaha slabé místo, protože v sobě obsahuje jinou myšlenku: pokud Semelová neuspěje a na kandidátce bude Dolejš, není to tedy až tak špatné, v KSČM je přece jenom jakýsi reformní proud, který se umí aspoň trochu prosadit...

Totalitní systém v letech 1945-1989, vedený KSČ, byl z podstaty zločinný, stejně jako z Moskvy řízené komunistické hnutí

Což je absolutní nesmysl. Lidé jako Jiří Dolejš (anebo Miroslav Ransdorf) jsou ve vztahu ke společnosti vně KSČM podobní extremisté, jako jejich straničtí kolegové.

Říkají něco, s čím mají problémy uvnitř partaje, ale to vůbec neznamená, že se k nim nekomunisté mají upínat jako k nějaké naději.

Typický příklad je Dolejšův vztah k totalitě. Bývá citován jeho návrh, aby se komunisté omluvili za předlistopadovou minulost - a jeho výrok (dnes ho přinášejí Hospodářské noviny) "věci před rokem 1989, které zaváněly minimálně nedemokratičností, ne-li zločinnou praxí, se nesmí opakovat."

Jenomže ten výrok není nijak výjimečný, tohle by podepsal i Grebeníček. A omluva? Za "excesy" a "přehmaty" se už KSČM omluvila dávno.

Není to žádné pokání, nic z toho nevyplývá, nikoho to nebolí.

Podstata věci je, že totalitní systém v letech 1945-1989, vedený KSČ, byl z podstaty zločinný, stejně jako z Moskvy řízené komunistické hnutí - a nehraje roli, jestli šlo o stalinské nebo brežněvovské období.

Žádný z politiků KSČM tohle nepřizná, i kdyby si to nakrásně uvědomoval, protože jeho politická dráha v KSČM by tak skončila.

Strana stojí na pozitivním vztahu k totalitarismu, opírá se o lidi, kteří se k němu hlásí, bez toho by zanikla.

Když se to shrne, Dolejš říká opatrněji a šikovněji věci, které z lidí jako je Semelová, Exner, Filip nebo Grebeníček padají přímo.

Dolejš se od zbytku KSČM možná liší pozitivnějším vztahem k evropské integraci, a strana ho potřebuje, protože občas potřebuje ukazovat "vlídnější tvář".

Je dobré na to neskákat - a proto je taky lepší, když za KSČM kandidují čitelní "konzervativci".