Adam Drda analytik BBC

Jak už to v Česku bývá, okamžitě se objevila spousta ochotných udavačů, přivolávajících policii na ty, kdo o novince buď nevěděli nebo zapomněli, že si zapálit nesmějí - anebo prostě neslušně zákon ignorují.

Kouřící Češi si nakonec určitě zvyknou a nebudou dělat potíže, ale kouření nebo nekouření na zastávkách je i tak nesmysl

Filosof Ladislav Klíma říkal těmto amatérským strážníkům "policajtské povahy" a napsal o nich vynikající text.

Abychom se hned v úvodu vyhnuli námitce a "vytvořili si alibi": autor těchto řádků si je vědom, že ne všichni, kdo požádají kuřáky, aby nekouřili na refýži, spadají do zmíněné kategorie; a také netvrdí, že kouřit se má, že je to zdravé a že se nemá brát na nekuřáky ohled. Tak, teď zpátky k tématu.

Ohlašování bližních na úřadech má v Česku dlouhou tradici, dalo by se jít v historii hodně dozadu, ale stačí vzpomenout si na posledních dvacet let komunismu, na všechny domovnice, domovní důvěrníky, občany odhodlané upozornit na každou nepravost, pomocné stráže VB, "šedý mor" na nádražích...

Tihle lidé nikam nezmizeli, žijí mezi námi a teď dostali zase jednou příležitost se projevit.

Protikuřácký zákon je "zcela nedokonalý", protože na každé udání (chcete-li oznámení) by měly úřady, respektive policie, reagovat, mělo by se zařídit, aby nekuřáci dostali to, co jim zákon slibuje.

Jenom v Praze může být tramvajových zastávek několik set, možná tisíc. Policie, která má jistě spoustu volného času, bude tedy muset pravidelně vyrážet na zátahy proti kouřícím osobám.

Dorazí-li na místo v době, kdy bude cigareta pánovi a dámě ještě trčet z úst nebo z ruky, mohlo by se to řešit jednoduše: hříšník dostane pokutu nebo mu bude domluveno a bude ze zastávky vykázán.

Je ale možné - a dokonce dost pravděpodobné -, že než policisté přijedou, bude kuřák buď už na cestě v tramvaji či autobuse nebo ještě na zastávce, ale bez cigára.

Pak se bude vyšetřovat: Kouřil jste? - Nekouřil? - Ale jo, tenhle pán vás viděl? - Neviděl, a je to tvrzení proti tvrzení? - Aha, to máte pravdu. Viděl tu ještě někdo další, jak tenhle pán kouřil?

Prostě spousta legrace.

Aby to celé bylo ještě složitější, nikde není vymezené, kde začíná a kde končí zastávka (pokud to není ostrůvek uprostřed silnice, ale i ten má často pokračování na chodníku, kde je budka, lavička atd.).

Kouřil jste? - Nekouřil? - Ale jo, tenhle pán vás viděl? - Neviděl, a je to tvrzení proti tvrzení? - Aha, to máte pravdu. Viděl tu ještě někdo další, jak tenhle pán kouřil?

Bude se tedy ještě řešit, co vlastně zastávka znamená a odkud a kam sahá, strážníci prý zatím čekají na "upřesnění"...

Věcně vzato, kouřící Češi si nakonec určitě zvyknou a nebudou dělat potíže, ale kouření nebo nekouření na zastávkách je i tak nesmysl.

Kdyby se zakázalo v prostoru čekárny a řekněme dvou metrů kolem ní, má to logiku, bývá pěkně protivné, když se tam v dešti schováte a někdo vám z dvaceticentimetrové blízkosti fouká dýmy do obličeje.

Ale proč by si jeden nemohl zapálit při čekání na tramvaj na otevřeném prostranství?

Spousta lidí má pocit, že zákon je paskvil - a mají úplnou pravdu. Včetně toho, že sice zakazuje kouřit ve veřejných budovách, ale umožňuje, aby si kdokoli označil svou kancelář nápisem "kuřárna" (jako senátor Jaroslav Kubera) a byl za vodou.

Včetně toho, že sice nezavádí nesmyslný zákaz kouřit v hospodě, ale zato paradoxně umožnil kouřit v době oběda, což se dřív vcelku rozumně nesmělo.