Ondřej Štindl analytik BBC

V tomhle kontextu mohou reakce žurnalistů na to, když slyší nějakou veřejně činnou osobu říkat, co si myslí o nich, znít trochu přecitlivěle.

Jiří Paroubek věděl, že mikrofony, před nimiž promlouval o Karlu Steigerwaldovi, jsou zapnuté a přesto řekl, co řekl

Stačí připomenout celosvětový humbuk, který nastal poté, co americký prezident George Bush - nevěda, že mluví před zapnutým mikrofonem - popsal jednoho předního amerického žurnalistu pro český kontext téměř něžným výrazem "major league arsehole".

Možná se ale jedná o přecitlivělost jaksi preventivní, snažící se vyvolat rozruch dřív než ta veřejně činná osoba přejde od slov k činům.

A je-li ta osoba premiérem, mohou to být činy trochu moc efektivní. Jiří Paroubek věděl, že mikrofony, před nimiž promlouval o Karlu Steigerwaldovi, jsou zapnuté a přesto řekl, co řekl.

Otázka ale je, zda tím chtěl zastrašovat novináře, udělat dojem na voliče svou rázností nebo si jen prostě ulevit "vrátit úder" způsobem odpovídajícím Paroubkovu pojetí vkusu.

Na zastrašování ovšem musejí být dva, ten, kdo zastrašuje a ten, kdo se nechá. Mladá fronta se za svého komentátora postavila - aby ne.

Pokud by totiž svého komentátora po Paroubkově tirádě sebemenším způsobem omezila, utrpěla by obrovskou blamáž.

Svým způsobem by Karel Steigerwald mohl být premiérovi vděčný. Jiří Paroubek jednak před veřejností demonstroval, že pokud jde o schopnost někoho elegantně zkritizovat nebo urazit, na komentátora Mladé fronty prostě nemá.

Na zastrašování ovšem musejí být dva, ten, kdo zastrašuje a ten, kdo se nechá

A možná mu také pojistil místo, přinejmenším po dobu, kdy bude v úřadě. Na druhou stranu je premiér - jak z jeho úst všichni čas od času slýcháme - člověk pragmatický.

Jistě si už uvědomil, že boucháním do stolu na veřejnosti ničeho nedosáhne, že pokud bude o televizních pořadech mluvit jako o politické pornografii, jenom pojistí, že jejich případný konec bude spojován s jeho intervencí, ať už k ní došlo nebo ne - nutno dodat, že zcela logicky, za kritiku v souvislosti s koncem pořadu Bez obalu si předseda vlády v každém případě může sám.

Z Paroubkova hlediska je daleko efektivnější a z pohledu novinářů hrozivější, když se v Radě České televize objeví premiérův poradce.

A kdyby byl předseda vlády ještě o kousek pragmatičtější, možná by si uvědomil, že ačkoliv si připadá novináři pronásledovaný, je na žebříčcích popularity druhý, hned za svým ministrem kultury, kterého média také nemají moc důvodů šetřit.

Ta údajná "kampaň", jejímž je premiér terčem, se tedy buď zcela míjí účinkem nebo Paroubkovi rovnou pomáhá.

Třeba si toho předseda vlády ale je vědom a svým mediálním kritikům nadává jenom před zapnutými mikrofony a v soukromí jim naopak vroucně děkuje.