Adam Drda analytik BBC

Chvíli to vypadalo to, že projekt, o němž politici mluví jako o jedné z nejdůležitějších zahraničních investic, zkrachuje, protože se kraj se všemi vlastníky nemohl dohodnout na prodeji půdy.

Různé vůdčí postavy sociální demokracie, hlavně premiér Jiří Paroubek, se unáhlily a začaly při prvním náznaku problémů mluvit o 'vyvlastňování ve veřejném zájmu'

V novinách se - s ironickým odkazem na předmět podnikání "vzpurných" majitelů pozemků (bývalé JZD) - psalo, že "vyhráli zelináři" a hejtman Evžen Tošenovský už dokonce oznámil, že "příprava průmyslové zóny končí". V neděli však hejtman podepsal smlouvy s ministerstvem průmyslu a agenturou CzechInvest.

Znamená to tedy, že automobilka v Nošovicích na devadesát devět procent bude. Pro Českou republiku je to opravdu velmi důležitá investice: Hyundai je sedmá největší automobilka světa, chce tu utratit miliardu eur, její továrna má zaměstnat tři tisíce lidí, dalších devět tisíc má najít práci u dodavatelů, ročně se má vyrábět 300 tisíc aut.

Z vyjádření vládních politiků však občas jako by vyplývalo, že Češi dostanou od Korejců jakýsi velkorysý dárek a podle toho je třeba se chovat.

Tuhle představu je třeba trochu korigovat: kdyby nešlo o nesmírně výhodný obchod, kdyby tu firma Hyundai nenašla levnou pracovní sílu a nesmírně výhodné podmínky a kdyby pro ní Nošovice nebyly strategicky výhodné místo, vybrali by si prostě jinou zemi.

A další věc: v Česku nevyroste nic jiného, než montážní hala. Je to dobré, přinese to na určitou dobu peníze a práci, ale nemá cenu z toho dělat zázrak - skutečně cenné jsou projekty, které podporují výzkum, šance malé země není v průmyslu, ale v moderních technologiích, v invenci, ve schopnosti být lepší než ostatní.

Zvažovaný zásah státu, tedy vyvlastnění, má přicházet v nějaké mezní situaci

Průběh vyjednávání o pozemky byl nicméně velmi zajímavý. Různé vůdčí postavy sociální demokracie, hlavně premiér Jiří Paroubek, se unáhlily (řekněme to mírně) a začaly při prvním náznaku problémů mluvit o "vyvlastňování ve veřejném zájmu".

Hejtman Evžen Tošenovský ale problém velmi dobře zvládl: udělal nabídku, pár lidí jí nechtělo přijmout, hlavně zmíněné zelinářské zemědělské družstvo, Tošenovský v pravou chvíli řekl dobře, tak dost, víc peněz být nemůže, obchod nebude, skončíme to.

Byl to dobrý tah, protože vlastníci okamžitě couvli, když viděli, že místo větších peněz nemusí dostat nic (z toho vcelku vyplývá, že jim šlo právě o ty peníze, ne o vztah k místu).

Takhle to asi ve svobodném obchodě má chodit. Zvažovaný zásah státu, tedy vyvlastnění, má přicházet v nějaké mezní situaci, ne proto, že se nedaří okamžitě a bez problémů dobře uzavřít nějaký projekt.

A je samozřejmě velká otázka, jestli stavba fabriky představuje skutečně veřejný zájem - pro případ dalších investic je prostě pořád třeba mít na paměti, že by se vyvlasťnovali jedni soukromí majitelé ve prospěch jiných soukromých majitelů, nikoli kvůli tomu, aby se řekněme třeba postavila silnice tam, kde je pro všechny nezbytně nutná.