Jiří Dědeček básník a písničkář

Připadají mi vždycky obludně smutné rozhovory navrátilců z dovolené od moře: kolik ti to žralo, kolik jsi z toho vytáhl na rovince, kolik jsi zaplatil na mýtném...

O moři jen pár slov a mezi řádky.

Jenže vedle toho portrétu mu nějaký zlomyslný vandal připsal 'Jediný čestný muž v této zemi'

Už jsem se sice smířil s tím, že v automobilu asi nezmoudřím, ale snažím se alespoň ještě víc nezblbnout.

Proto nemám rád hlavně billboardy, které lemují dálnice a silnice skrz naskrz celou vlastí.

Jinak ovšem nenávidím reklamu obecně. Připouštím sice, že se i v reklamě může občas vyskytnout něco povedeného, vtip, duchaplnost či hříčka, ale to jsou výjimky potvrzující pravidlo.

Ovšem zatímco v televizi nebo rádiu si ji mohu vypnout, na internetu odkliknout, v kině před filmem stačí zavřít oči a zacpat si uši, letáky ze schránky hodit rovnou do popelnice a v novinách (pokud už si chce člověk špinit ruce i ducha) reklamou potřísněné stránky přeskočit, billboardům jako řidič neuniknu.

Zkusil jsem párkrát zavřít oči, ale nedopadlo to dobře, manželka řekla, že na další auto už mi prostě nedá...

Já si chci jen tak jet a myslet si na svoje věci nebo poslouchat některé zakřiknuté rádio, které nemá ve svém programu reklamy a jehož hlasatelé mluví spisovně a tichými hlasy. Ale ono to nejde: právě billboardy mě v tom rozjímání za volantem ruší.

Snažím se poctivě nedívat se na ně a nevnímat jejich podprahové ulpívání, ale někdy to skutečně není v lidských silách.

Jakou radost jsem asi zrovna v tuhle chvíli udělal jejich tvůrcům: potvrdil jsem přeci psychologickou teorii o "dobré" agresivitě reklamy a jejím mimovolním působení.

Jenže to ještě nevědí, kdo jim jejich výtvory ničí, strhává, přimalovává jim vousy, znehodnocuje sprejem a zapaluje...

I v Praze samotné jich je dost, už jsem slyšel a četl mnoho úvah na téma, jak velmi překážejí řidičům v soustředění na jízdu a ve vnímání skutečně důležitých dopravních oznámení, počínaje obyčejnými značkami.

Aby ne, to dá přece člověku zdravý rozum, že jde o rušivý jev, ani to není zapotřebí podkládat vědeckými teoriemi.

Myslím, že reklama na billboardech by se měla zakázat a že tyto plochy by měly sloužit čistě osobním vzkazům

Stačilo by jedno zasedání, jedno hlasování, a přece se nedaří je odstranit, ba ani se o tom už moc nediskutuje.

A přitom i mezi poslanci a senátory se jistě najdou řidiči. Radši ani nechci vědět, proč zrovna jim to nevadí...

Tuhle jsem je měl otevřené a taky jsem se málem zabil, to jsem zas viděl lidoveckého politika pana Kalouska s výborně retušovaným úsměvem na takové pěkné veliké fotografii, jenže vedle toho portrétu mu nějaký zlomyslný vandal připsal "Jediný čestný muž v této zemi".

Já nevím, kde se v lidech bere tolik škodolibosti.

Myslím, že reklama na billboardech by se měla zakázat a že tyto plochy by měly sloužit čistě osobním vzkazům.

Inspiraci podává jistá Sylva, jejíž bílá prostěradla popsaná rudými vzkazy už jsem viděl počátkem prosince viset na zdi pod Chotkovými sady a také na Železničním mostě, když se jede z Podolí směrem do centra.

Stálo na nich: "Martine, promiň, Sylva" a "Martine, neblázni, Sylva." První billboardy, které jsem kdy viděl, vycházející opravdu od srdce a mající jasného adresáta.

Je to tak dojemné, že kdybych byl Martin, prominu a neblázním. A už nikdy bych se k tomu problému nevracel.