Jana Franková herečka

S chřadnoucím uměním prožívat dny sváteční jistě souvisí i degenerace vkusu oblékání. Tak, jak se rozkližuje rozdíl mezi dnem všedním a Božím, přestává se rozlišovat i oblečení.

V zaolejovaných montérkách se leze pod trambus i navštěvuje hospodská společnost, v šusťákových teplácích se šlape na kole i vyráží s rodinou na pouť nebo na nákup, nafoukané trenky se přejmenovaly na kraťasy.

Staromládenecká elegance Karla Ročka byla střídmá, avšak starosvětsky milá. Přes týden hlídal za vsí kravín a v neděli se vydal autobusem do blízkého města.

Před zrcátkem se oholil, oblékl do bílé košile, zapnul knoflíček u krku, nasoukal se do vesty a tmavých šatů, vyleštil boty, nasadil klobouk, přímo rituálně jej zamáčkl a lemem stáhl do čela, z rohu si vybral ocvokovanou hůl a vyrazil.

Cesta mezi lidi pro něj byla událostí, společenskou příležitostí k setkání. A týdenní zájezd s lidovci na poutní místa vlasti pro něj znamenal výpravu kolem světa.

Po 90. roce si dokonce nechal vystavit pas, že se alespoň jednou pojede podívat na hrob svého táty, který padl za války kdesi v Polsku, ale na celnici zjistil, že si doklady zapomněl doma a celníci ho nikam nepustili.

S dětmi jsme několikrát Karla Ročka navštívili v kravíně. Prováděl nás svojí "říší" a ukazoval:

"Támhleten hodnej bejček, to je Bohoušek, tomu v krmení přilepšuju, todle tvrdohlavý tele je Jarouš."

Měl v kravíně svůj kamrlík s kanapem, ale raději lehal na čerstvé trávě nebo na slámě blízko krav.

"S nima je jinší dohovor než s lidma a v létě tu sou vlaštovky a to je taky veselo!" opakoval mi. "Na Vánoce nemůžu bejt jinde než tady, voni mě potřebujou."

Na Štědrý den, oholený a ve svátečním, přinesl do chléva malý stromek, nejdříve štědře nakrmil řady krav a pak zapálil svíčku, otevřel si tuzemský rum a vzpomínal na mámu, která mu do poslední chvíle vařila a prala, na kamarády z dolů, kam ho jako kulaka poslali komunisté, na starého učitele, který ho učil hrát na housle...

Když Karel Roček zemřel, našli jeho příbuzní v náprsní kapse svátečního saka peníze na funus a papírek s písněmi, které si přál slyšet na poslední pozemské cestě.

Několik dní po pohřbu pak vyházeli na dvorek všechno Ročkovo oblečení, "co s těma zavšivenejma hadrama", kravaty, košile, saka, klobouky, dokonce i hole a celou hromadu podpálili.

Když věci hořely, v jednu chvíli se zvedl prudký vítr, nabral ohořelý sváteční klobouk a hnal ho prachem vsi. Až někam za ploty, možná ke kravínu, ke kravám, do Betléma.