Petruška Šustrová novinářka

Souhlasila jsem, ale z jakéhosi alibismu jsem vynesla soud předem: Stasiuka k vydání doporučím vždycky, protože je to kultovní autor a jistě se prodá, ale kniha se mi líbit nebude, je to typ prózy, který nějak nemohu číst.

A tak čtu knihu Andrzeje Stasiuka, která se jmenuje Jadac do Babadag a za kterou autor dostal prestižní polskou literární cenu Nike

Paní redaktorka se zasmála a zeptala se, zda si knihu opravdu přečtu. Ano, řekla jsem, aspoň mě něco donutí, abych se seznámila s úspěšným a obdivovaným polským autorem.

A tak čtu knihu Andrzeje Stasiuka, která se jmenuje Jadac do Babadag a za kterou autor dostal prestižní polskou literární cenu Nike.

Čtu ji už přes dva týdny, už mě skoro vůči Nakladatelství Lidové noviny hryžou výčitky svědomí, že mi to tak dlouho trvá.

Netrvá mi to ale tak dlouho proto, že by se splnil můj původní odhad - právě naopak.

O tom, že by se mi nedařilo se jí prokousat, nemůže být ani řeči. Po prvních pěti stránkách bych byla nejradši všeho nechala a nezvedla se od knížky, dokud bych ji nedočetla.

Některé povinnosti se ale nedají odložit, a tak jsem vždycky po nějaké chvíli musela naopak odložit četbu.

Časem jsem si na to zvykla, a tak jako si alkoholik tajně dopřeje skleničku, dopřávám si po večerech pár stránek Stasiukovy knihy.

Není to špatná metoda, mám se každý den na co těšit a lépe se mi snášejí ústrky, kterými mě častuje osud a různé instituce.

Kniha je totiž překrásná: Andrzej Stasiuk ji nepochybně napsal právě pro lidi, jako jsem já. Vypravuje v ní o svých cestách na místa, kam většinou nikdo nejezdí, do polozapomenutých oblastí střední a východní Evropy.

Vede čtenáře do míst, o nichž většina z nás jaktěživa neslyšela

Vede čtenáře do míst, o nichž většina z nás jaktěživa neslyšela, a dost pochybuji, že kromě Stasiuka existuje někdo další, kdo by skutečně navštívil všechna ta městečka a vesnice na východě Maďarska, v Rumunsku, Moldavsku, Albánii a kdovíkde všude ještě.

A copak navštívil! Hlavně se nejspíš nenašel nikdo, kdo by dokázal tak přesně vystihnout jejich zvláštní atmosféru.

Stasiuk se neomezuje na popis, ten tvoří vlastně jen vnější rámec. To nejdůležitější jsou autorovy reflexe toho, jak v těch místech vypadala minulost a jak vypadá současnost.

Stasiuk je všímavý pozorovatel, pronikavý myslitel a prvotřídní spisovatel, soucítící člověk a bystrý ironik. Proto je také ta nezvyklá směs popisů a postřehů, které jeho nová kniha obsahuje, zcela jedinečná.

V každém případě zcela jedinečně zobrazuje kout světa, který si ještě není jist, zda opravdu patří k moderní Evropě, a jehož obyvatelé se to různými způsoby teprve snaží zjistit.

Poznala jsem jen jediného autora, který obdobně dokonale vystihl středoevropského ducha, a tím je Maďar Sándor Máray, nová hvězda na českém knižním nebi.

Polák Stasiuk se vedle něj důstojně řadí: je o padesát let modernější, popisuje jiný svět a dělá to jiným způsobem, ale hloubkou poznání i způsobem podání se Márayovi vyrovná.