Petr Fischer analytik BBC

To, co zatím navrhuje Tony Blair, je nepřijatelné, ale pokud se unie chce dohodnout, musejí nakonec ustoupit všichni, aby se mohla najít "ta správná proporce mezi spravedlností a solidaritou".

Politikové slibovali velký příliv peněz na rekonstrukci infrastruktury všeho druhu

Zní to jako velká moudrost státníka, malér je v tom, že během celého roku žádná z velkých evropských postav nedokázal přijít na způsob, jak takovou proporci najít.

Nové členské země, mezi nimi i Česká republika, spojovaly s dalším sedmiletým rozpočtem společenství velké naděje už před vstupem do Evropské unie.

Politikové slibovali velký příliv peněz na rekonstrukci infrastruktury všeho druhu.

Jakékoliv krácení rozvojových příjmů proti očekávání je pochopitelně bráno jako zrada svého druhu.

Z Blairova vystoupení v Budapešti je ale zřejmé, že krátit se bude muset, protože jiná cesta k dohodě při současném odporu Francie, ale i Polska nebo Itálie k omezení zemědělských dotací, zkrátka nevede.

A pak je tu ještě Německo a jeho nová vláda, které se nechce platit do společného rozpočtu tolik jako v minulosti.

Ministr financí Peter Steinbrück o víkendu potvrdil, že je to vyjednávací cíl Němců.

Řeknete si - úplně stejnou pozici zastával v roce 1999 tehdejší kancléř Gerhard Schröder a nakonec ustoupil. Jenže teď je situace jiná.

Německo prožívá vleklou hospodářskou stagnaci a nejen kancléřka Merkelová potřebuje doma ukázat, že německé rozpočtové peníze půjdou hlavně na boj s domácí nezaměstnaností.

I když nové členské země nedostanou to, co si představovaly, objem peněz, které budou moci čerpat, nebude zanedbatelný, nejsou to žádné drobné

Postoj Německa může být rozhodující, pokud totiž Němci svolí, že naposledy dají tolik, kolik dávali, mohou Britové omezit škrty v rozvojových fondech a novým členských zemím proti původnímu plánu přidat.

A to i proto, že sami nechají v pokladně část své staré slevy na příspěvcích, kterou každoročně od unie dostávají.

Jiří Paroubek bude na toto téma zítra hovořit přímo s kancléřkou Merkelovou.

Očekávat před summitem v Bruselu nějaký zásadní německý ústup ovšem nelze.

Pro vyjednávací pozici a strategii české diplomacie přesto bude velmi důležité, že premiér Paroubek přímo od německé kancléřky uslyší, jaké cesty k dohodě vidí ona.

Už několik týdnů se v souvislosti s unijním rozpočtem mluví o konci solidarity. Po pátečním chladném setkání politiků Visegrádu s Tony Blairem se určitě přidají další.

Nálada v Evropě je na bodu mrazu, přesto o úplné ztrátě solidarity hovořit nelze.

I když nové členské země nedostanou to, co si představovaly, objem peněz, které budou moci čerpat, nebude zanedbatelný, nejsou to žádné drobné.

Blairův argument, že je lepší vzít trochu méně, než riskovat, že nebude vůbec nic, míří tímto směrem.

Pro Českou republiku je nepříjemné, že zmenšení rozpočtu má přijít právě v době, kdy naposledy bude z unijní pokladny peníze víc brát než dávat.

Tvrdý postoj premiéra Paroubka až do poslední chvíle je proto na místě.

I v roce 2012, až se začne jednat o novém rozpočtu unie, bude jiný český premiér určitě stejně tvrdý - jenom v opačném směru.